~~~Song je úplný opak toho, co se teď děje v knize, ale tak nějak neposlouchám nic jiného, tekže...hah~~~

Neron

Canohteare

Seděl na nějaké zatracené lavičce a snažil se soustředit. Byl tu sám a ještě stále oblečený ve svém brnění. Ze rtů mu splynulo několik sprostých nadávek. Zvedl se ze své pozice a dýchal zhluboka. Kdyby to bylo možné, asi by se domníval, že se o něj pokouší panický záchvat. Je to v jeho případě možné? Co když ano?

„No tak..." zamumlal a znovu se posadil.

Bylo to dvanáct hodin od té chvíle, kdy se vrátili z jejich záchranné mise, která se poněkud zvrhla.

Stella s ním od té doby nemluvila a jeho to dovádělo k šílenství.

Ne, že by provedl něco špatného... co si to namlouval. V podstatě ji tamodtud násilím odtáhnul a navíc tam nechal Ravena napospas jeho otci a sestře. Jistě, že udělal něco špatně. Roztěkaně si prsty prohrábnul vlasy. Neměl to dělat, měl tam zůstat a nechat ho odejít se Stellou. Kdyby se ten hrdina zrovna nerozmyslel, že se obětuje. Stella mu už tohle nikdy neodpustí. Znovu jí odtáhnul pryč od její lásky.

„Sakra!" bylo více než evidentní, že se milují. Ani fakt, že jsou oba jiného druhu, je nerozdělilo. Na sucho polknul. Kdyby ho před více než rokem nepropíchl svým mečem... kdo ví, jak by jejich příběhy teď vypadaly.

A teď si tu lámal hlavu nad tím, jak to celé zachránit...

Jedinou výhodou toho bylo, že mu to bránilo myslet na další z jeho problémů. A to hlavně jeden, který si myslel, že smetl ze stolu, když ho donutil na něj zapomenout.

Špatné bylo to, že on o své vzpomínky nepřišel. Tudíž byl odsouzený se nechat strávit svými vlastními myšlenkami na ni.

Vědomí, že je na zemi a střežená tuctem Božích bojovníku ho aspoň trochu upokojovalo.

Teď však musel na Lilly na chvíli zapomenout, musel přijít na způsob, jak zachránit Ravena. Dřív než po něm zbyde jen mastný flek. Byl si téměř jistý, že ho otec nezabije. Nildon byla svědkem výměny náklonosti mezi Stellou a Ravenem. Vědí, že toho mohou využít. Což bylo na jednu stranu dobře, ale na druhou... to bylo zatraceně zlé.

Jediná možnost, která ho napadla, znamenala přímo angažování jeho ososby. Nechá se vyměnit za Ravena. Beuchamp je zachránil, aby mohli uniknout a společně s Archibaldem. Jediné co může udělat, bylo zachovat se stejně šlechetně. Jeho otec téhle nabídce neodolá.

Teď jen musí přesvědčit Stellu, aby to podstoupila. Ona musí požádat o výměnu, jinak to nebude fungovat. Jeho krátká chvíle v ráji, musela dojít konce. Nikdy nebyl úplně přesvědčený, že by to nakonec mohlo dopadnout jeho šťastným koncem.

„Tak tady jsi. Stella mě vyslala, abych se po tobě podíval," ozvalo se kousek od něj. Zvedl oči, aby se setkal s modrým pohledem, patřící Erymu.

„Jo myslel jsem si, že bude lepší, když vyklidím scénu," zamumlal ledabyle.

„Je tě potřeba, Nerone," odporoval Ery. Neron se na něj pochybovačně zadíval.

„Už jsem toho zoral dost," pokrčil rameny a odvrátil od něj zrak.

„Přivedl jsi ji zpět společně s Archibaldem. Když už něco, tak jsi prokázal, kde dlí tvoje loajálnost," Eruanno mu to rozhodně neulehčoval. Nic na jeho slova neodpověděl.

„Stella mi nechce říct, co přesně se tam stalo. Ale vím, že to nebylo nic dobrého. A vzhledem k tomu, že jste spolu nepromluvili ani slovo od té doby, co jste se vrátili, hádám, že to má co dočinění s tebou. Tak to vyklop," spustil Ery. Byl to dobrý přítel.

„Nechal jsem tam Ravena," přiznal tiše. Možná, když to řekne nahlas, tak se mu uleví. Zadíval se na Stellinýho nejlepšího přítele a čekal na jeh reakci. Jeho výraz se nezměnil. Pořád se tvářil nechápavě.

„Stella mi toho o jejím životě za poslední měsíců, moc neřekla. Co záleží na tom, že jste tam nechali Ravena? Je Temný," Neron pochopil. Ery nemá tušení o Stelliných, nebo Ravenových citech pro sebe navzájem.

„Milují se. Raven nám pomohl dostat se ven..." vysvětloval Neron. A nakonec mu vyklopil celý příběh. Ery byl v šoku.

„Věděl jsem, že se pravděpodobně přitahují, ale myslel jsem, že po tom, čím se stal... už tomu tak není. Tolik o čem nemám ponětí," a teď vypadal ublíženě. Neron tušil, proč si tohle tajemství Stella nechala pro sebe. Jako Ta Nejvyšší si nemohla něco podobného dovolit, i když to vypadalo, že se rozhodla to hodit za hlavu. Na čem teď už nezáleželo díky Neronovi.

„Takže Raven chtěl zradit Nornotura taky, tohle je moc informací najednou," dodal Ery přemýšlivě. Neron se pousmál.

„Svět už není takový, jaký býval předtím než se objevila na scéně Stella," řekl Neron a výmluvně se zadíval na Eryho, který jeho úsměv opětoval.

„Asi máš pravdu,"

„Jak je na tom Archibald?" zeptal se Neron. Hned po jejich příchodu se ho ujmul ten stařec, který vyléčil jeho Lilly.

„Už se probral z bezvědomí. Je vyhladovělý a dehydratovaný. Zraněný, ale ne nijak smrtelně vážně. Podle všeho se Nornoturovi nepovedlo zlomit jeho ducha," informoval ho Ery.

„To jsem rád. Stella ho bude potřebovat,"

„Stella s ním nechce mluvit," Ery se zasmušile podrbal na temeni.

„Nebudu předstírat, že mě to překvapilo," Neron pokýval hlavou. Tušil, že i přes Stellino přesvědčení zachránit svého otce, s ním nebude chtít nic mít. Pak kdo je tu tvrdohlavec. Odfrknul si.

„Snažil jsem se ji přesvědčit. Ale to by nebyla Stella, kdyby to bylo tak jednoduché. Poslala mě do háje a teď trucuje ve svém pokoji. Myslel jsem si, že bys to pro změnu mohl zkusit ty," vyrukoval s pravým důvodem, jeho přítomnosti tady.

„Já jsem ta poslední osoba, kterou chce teď vidět. Věř mi," zamračil se Neron.

„To si nemyslím," odporoval Ery nadále. Nic nechápal.

„Neslyšel jsi mě před tím? Nechal jsem Ravena napospas mému otci a Nildon. Stella mi tohle neopustí," zahučel nevrle.

„Nebude ti to dávat za vinu. Udělal jsi správně a ona to ví taky, i když se teď asi vzteká. Zachránil jsi je," Eryho snaha ho uklidnit absolutně selhávala.

„Měl jsem to být já," zamumlal skoro neslyšně.

„Jen jsi plnil svoje poslání. Ale jestli se tu budeš užírat, stejně jako Stella. Tak si to užij. Vy dva se vážně nezapřete!" vybuchnul Ery, což Neron nečekal. Překvapeně na něj zíral.

„Tak to ti je asi jasné, že mě k ní teď nedotáhneš ani stádem koní," výmluvně si prohlížel Eruanna, který teď vypadal celkem pobaveně. Tady někdo střídá nálady jak na běžícím pásu.

„Žijete teď na jednom místě, jednou na ní narazíš," podotknul Ery a pak se vydal zpět k paláci. Neron se za ním díval a bojoval sám se sebou. Tak jako tak, musí za Stellou jít. Jen musí sebrat kuráž, aby se jí mohl vůbec podívat do očí.

Jo to zvládne. Jen ještě chvíli počká a pak jí půjde čelit. Je sakra napůl démon, nakopával zadky několik staletí v kuse, zvládne přeci jednu naštvanou nevlastní sestru. Která je teď Nejvyšší... protočil sám nad sebou oči a pak se odvážil vydat se k citadele.

Když se před ním najednou objevila postava. Zarazil se. Byl to bůh, kterého si matně pamatoval z rady starších. Ewan měl ten dojem, že jmenoval. Stella s ním má nějaké problémy. Zamračil se.

„Tak tady je ten démon, co si hraje na dobráka," vyplivnul ten Bůh slova, jako kdyby mu šla špatně přes jazyk. Neron pozvedl obočí a měřil si muže naproti sobě. Nebyl oblečený do boje, ale u pasu mu z nějakého důvodu visel meč. Možná byl jen trénovat.

„Jop, to jsem já. Mohu s něčím pomoci?" neměl v úmyslu vyvracet jeho domněnky. Na jeho názoru tu ostatně nezáleželo. V šedých očích toho Boha vztekle zaplálo. To Nerona překvapilo. Našpicoval své instinkty jen tak pro jistotu.

„To můžeš! Táhni zpět do té díry, ze které ses vyškrábal," zasyčel Ewan. Kdyby ho jeho Démoní pud nenabádal jinak, asi by se rozesmál na celé kolo. Zněl jak malé děcko. Na jednoho malého Boha se v něm skrývá hodně zloby. Zajímalo ho proč, tomu tak je.

„Bohužel tu nejsi od toho, abys mi rozkazoval. To může jen Stella, tak zkroť ten vztek, mohlo by to dopadnout špatně," poradil mu Neron, ještě stále v klidu. Něco mu ale říkalo, že by to nemuselo trvat dlouho.

„Kdyby bylo po mém, nechal bych tě popravit hned ten den, co ses rozhodl si začít hrát na slabocha a schovávat za sukně Akhashiery," tenhle maník ho vyhledal evidentně jen kvůli jednomu jedinému důvodu. A to ho provokovat. Zatím ho to nechávalo chladným, ale pokud s tím hned nepřestane, neručil za sebe.

„Mě je úplně jasné, že kdyby bylo po tvém, jak říkáš, tak bys rád udělal hodně věcí. Ale po tvém není a nikdy nebude. Tak se s tím smiř," mrkl na něj laškovně, což muže vyburcovalo k vzteklému zavrčení. Udělal jeden krok k němu. Neron se ani nehnul.

„Co není, může být," zahučel Ewan. Neron zůžil oči. Tenhle bůh se mu nezdál.

„Co tím sakra myslíš?" vyštěknul Neron už stěží se ovládající. Měl tušení, kam jeho poznámky míří.

„To není tvůj problém," pokrčil rameny.

„Vše, co se týče Stelly a tudíž jejího světa, je můj problém. Tak ti radím, abys nepokoušel moje sebeovládání," Neron už viděl rudě, především potom, co postřehl Ewanův vítězný úsměv.

„Jistě na to tu všichni čekáme, až ti rupne v bedně a rozhodneš se zase skočit na stranu Temných. Démon je navždy Démon!" zaprskal Ewan. Tentokrát udělal Neron ten jeden krok směrem k té směšné napodobenině Boha.

„Tak to se načekáte. A mám takový dojem, že Tu Nejvyšší bude zajímat, jak smýšlíš o jejím místě na trůnu. Být tebou neházel bych výhružkami kolem sebe tak planě," poučil ho Neron a propaloval ho svým pohledem. Už mu došlo, co ho žere. A ani trochu se mu nelíbilo, co naznačoval.

„Ona ví, co si myslím. A já nejsem jediný," pronesl hrdě.

„Tak to je dobré vědět," procedil skrze zuby. Už nechtěl ztrácet čas s tímhle namyšleným panákem. Rozhodl se pokračovat v chůzi, aby mohl konečně mluvit se Stellou. A teď má ještě víc, co by jí řekl.

Jenže pak se to stalo. Zrovna když procházel kolem zkamenělého Ewana, myslíc si, že jejich rozhovor je u konce. Už ho měl za zády, když uslyšel nepopiratelný zvuk meče, vytahovaného z pochvy. Jeho démoní senzory ho nezklamaly a otočil se čelit nebezpečí zrovna v tu chvíli, kdy se k němu snesla zlatá čepel jeho protivníka. Ten chlap je šílený! Pomyslel si, ale neztrácel čas přemýšlením nad jeho psychickým stavem. Už dávno vytáhl i svůj meč, aby odrazil jeho útok. V hlavě se mu opakovala slova, aby se nenechal strhnout. Jen se braň, neútoč!

Ewan ho napadal jak smyslů zbavený. Jeho úmysl byl jasný. Chtěl ho zabít. Neron bez problému odrážel jeho výpady, ani se u toho moc nezadýchal. Ewan jednal v afektu, tudíž byl jeho způsob boje přímo směšný. I malé dítě by ho dokázalo položit na lokty.

„Až s tebou skoncuji, budu se s potěšením dívat, jak tě bude Ta Nejvyšší nucena sama popravit," vyplivl Ewan, ani si neuvědomujíc, že to Neron s ním brzy skoncuje. Něco se v něm zlomilo.

Odklonil další Ewanův chabý výpad a začal do něj bušit, tak jak to uměl jen on. Ewan byl donucen ustupovat pod jeho silnými ranami, dokud mu meč nevypadl z ruky. Neron se zastavil s rukou napřaženou a mečem mířící na Ewanovo srdce. Ewan nevypadal vyděšeně. Naopak. Z nějakého zvráceného důvodu si to užíval. Sakra... Pak se jeho výraz z ničeho nice změnil na děsuplný. Neron od něj odlepil pohled a zjistil, že jsou obklopeni menším davem. A všichni měli v obličejích stejné výrazy, v jaký se změnil Ewanův.

K#rva!

A to si myslel, že tenhle den už nemůže být horší.

A/N

Pamatujete, jak jsem říkala, že vše půjde do kytek? :D

No tak pokračujeme v krasojízdě:D

Asi si dost jasně umíte představit, co se teď bude dít!

Chudák Neron, asi jsem si na něm zasedla :D Lilly jsem mu odebrala a teď nad ním visí možnost popravy:(

Kdopak by teď rad položil ruce na Ewana a zakroutil mu krkem... protože ano... udělal to schválně... aby Nerona vyprovokoval.

Tak mi povězte, jak se Vám to líbilo:)

Už jen několik kapitol.

Jak pak si představujete, že to celé skončí?

Nezapomeňte na VOTE a COMMENTS!

LOVE YA!