~~~ Představuji Vám bojechtivou Nildon~~~

Raven

Temná strana

Raven kráčel tmavými chodbami hradu a snažil se vypadat, co nenápadněji to šlo. V kapse jeho kalhot ho pálil zlatý klíč, který právě odcizil od vězeňského hlídače. Srdce v hrudi mu bilo, jako o závod. Potkal několik dalších Temných, kteří mu jen pokynuli na pozdrav. Tvářil se neutrálně, tak jak to uměl jen on a pokračoval dále v chůzi.

Když už si myslel, že mu to vážně prošlo. Samozřejmě, že se muselo něco stát.

Zrovna vycházel ven z hradu, když se se před ním z čista jasna objevila Nildon. K#rva! Zaklel v hlavě.

Měla na sobě svoje černé brnění a dívala se přímo na něj. Vypadala majestátně. Tmavé vlasy měla stažené do krátkého ohonu a v očích se jí leskla bojechtivost, tak jako ostatně vždy. Na sucho polkl a zpomalil, dokud nedošel až k ní.

„Zdravím vás Vaše Veličenstvo," pozdravil a pokynul hlavou. Jeho srdce stále bušilo, jako splašené.

„Kam jdeš bojovníku?" promluvila konečně, když už to vypadalo, že nakonec po něm nic nechce.

„Jsem na řadě v hlídání vězně. Jsem na cestě tam," uchýlil se k pravdě, i když ne tak zcela.

„Ach jistě Ten Nejvyšší. Ani jsem se za ním nebyla podívat. Půjdu s tebou," spustila přemýšlivě a v očích se jí zablýsklo zvrhlé nadšení. Raven jen přikývl, ale měl co dělat aby zachoval chladnou masku. Tohle může dopadnout hodně zle. Vydali se společně pryč od hradu.

„Ty jsi Raven Beuchamp, že ano? To štěně, co si ho Akhashiera skoro ochočila," Nildon najednou promluvila. Raven po ní střelil pohledem, ale odvrátil se dřív, než mohla zaregistrovat jakékoliv emoce v jeho výrazu. Uvědomil si, že s Nildon nikdy předtím nemluvil zpříma. Pokud nepočítal její rozkazy.

„Ano," řekl prostě. Ucítil na sobě její pohled a zarputile se díval před sebe. Rozhodnutý se nenechat rozhodit.

„Jsi povolaný do boje proti ní a dalšími jejího druhu. Doufám, že jsi připravený,"

Copak je tohle? Démoní terapie? Měl chuť protočit oči.

„Jestli jsem připravený zabít lásku svého života spolu s jejími přáteli a lidem? Sakra že ne"

Už to skoro vyřkl, ale slova, která ho napadala, rychle spolkl.

„Ano, má Paní," zamumlal. Sakra. Jeho plán začal pomalu ztroskotávat. Neměl tušení, jak dlouho to bude trvat, než někdo zjistí, že má ten klíč. Pokud to nakonec nebude Nildon. To si pak rovnou mohl podepsat úmrtní list, tentokrát doopravdy.

Pomalu došli na vylidněné prostranství zahalené v písčité mlze. Až došli k jediné hromádce dlící na zemi před nimi. Raven se zastavil několik metrů před Archibaldem, přičemž Nildon došla až k němu. Muž na zemi se nehýbal. Přesto, že mu Raven několikrát propašoval pár doušků vody, i tak na tom nebyl Bůh vůbec dobře.

„To je mi obrázek. Ten Nejvyšší u mých nohou," pomluvila Nildon posměšně. Zaprášený uzlíček na zemi se pohnul. Dlouhé šedivé vlasy se svezly Tomu Nejvyššímu do obličeje, když zvedal hlavu, aby se podíval Nildon přímo do očí. Jiskra v jeho očích ještě nepohasla.

„Zdravím tě, Nildon," zamumlal Archie, přičemž nehnul ani brvou. Tmavovláska se zamračila.

„Už není Ten Nejvyšší," zašeptal Raven sám pro sebe přemýšlivě, neuvědomujíc, že ho oba dokonale slyšeli. Nildon to na rtech vykouzlilo prohnaný úsměv.

„Archibald už neoplývá svým dokonalým přídomkem. Zajímalo by mě, co to z tebe teď tedy dělá," Nildino nadšení sypat sůl do Archieho ran, byla až nechutné.

„Muže, čekající na konec," odpověděl Bůh prostě.

„Jistě. Nic jiného už na tebe taky nečeká. Nechápu, proč už to s tebou otec neskončil," vyštěkla s pohrdavým výrazem ve tváři, jako kdyby ji znechucoval jen pouhý pohled na něj.

„Ty moc dobře víš, proč jsem ještě naživu," promluvil Archibald pevným hlasem.

„Kdyby bylo po mém tak..."

„Ale není, jsi jen figurka na Nornoturově šachovnici. Nikdy nebudeš víc než jen to. A ty to víš. Jelikož to měl být tvůj bratr, kdo měl dostat vše..." Raven obdivoval Archieho přímost, ale evidentně měl ten samý zvyk jako Stella. A to popichovat dokud se nespálí. Nildon ho nenechala domluvit a umlčela ho dobře mířenou ranou hřbetem její ruky o jeho tvář. Raven sebou škubl a měl co dělat, aby se mezi ně nevrhl.

Pak si však něčeho všiml. Všude kolem nich se vznášela hustá bílá mlha. Stáhl obočí a zpozorněl. Nildon ještě stále nic nepostřehla, jelikož se zaobírala týráním Archibalda, který vypadal, že ztratil vědomí. Raven se otočil kolem své osy, ale nikde nic neviděl. Žádný pohyb. Položil ruku na jílec svého meče jen tak pro jistotu a očima pročesával okolí. Dokud se přímo před ním nezjevil Neron už s mečem vytaženým a přiloženým k jeho hrdlu.

Prsteníček si přiložil na rty, aby Raven nevydal ani hlásku, přičemž k tomu přihodil i laškovné nadzvednutí obočí. Raven stěží zastavil zasténání, které se mu dralo na rty. Super. Jeho plán ztroskotal dokonale. Neron se podíval někam za Ravenovo rameno, kde se nacházela Nildon. Raven stočil pohled tím samým směrem, aby zjistil, že Nildon už se taky ocitla v šachu.

Přímo před ním stála Stella. Přišlo mu, že ji neviděl několik let. Pohled na ni mu teď sebral všechen zbývající dech. Byla stejně nádherná, jak si ji pamatoval, když ji před několika málo dní viděl projít proměnou. Její dlouhé tmavě hnědé vlasy byly spletené do lesknoucího se copu. Vypadala dokonale, kdyby mu někdo před rokem řekl, že bude mít tu možnost ji takhle vidět, asi by se mu vysmál do obličeje. Přesto teď mohl tu skutečnost obdivovat. Její bělostná pokožka kontrastovala s prostředím, v jakém se teď nacházela. Nemohl od ní odtrhnout oči. Měla na sobě zlatavé brnění a svým mečem teď právě mířila na Nildin krk. Obrázek, který se mu naskytl, donutil jeho rty zformovat v široký úsměv.

Stella ještě stále zírala na Nildon, jako kdyby ji měla v plánu probodnout teď hned. Raven se jí nedivil, Stella přišla právě včas, aby utla Nildino řádění na jejím otci.

„Stello. Vypořádáme se s ní později, tohle musí být rychlá akce," promluvil Neron, jelikož i jemu došlo, že Stella se pohybuje na hraně rozhodnutí, kterého by mohla litovat. Stella se s vděkem zadívala na svého bratra a pak konečně i na něj.

Asi to bude znít, jako velké klišé, když by teď přiznal, že při pohledu do jejích nefritových očí, mu srdce vynechalo několik úderů. Ale byl si tím téměř jistý. Její tvrdý výraz povolil a celý její obličej se rozzářil, aspoň tak mu to přišlo. Rty do teď semknuté v přísné lince se roztáhly do stejně širokého úsměvu, jaký teď zdobil i jeho rty. Radost, která se mu rozlévala celým tělem, byla přímo směšná. Byl si vědom, že musí pravděpodobně vypadat, jako poblázněný idiot, ale nečinilo mu žádné potíže si to dokonce i přiznat.

„Ahoj," vydechl. Nemohl jinak, kdyby ho Neron stále nedržel, už by jí byl dávno vyšel vstříc.

„Ahoj," zamumlala stejným způsobem, přičemž se jí tváře zbarvily do krásně vypadající růžové.

„Kristepane..." uslyšel Nerona zamumlat. „Výměna partnerů," zvolal nakonec, propustil Ravena ze svého držení a došel ke svým sestrám, kde si od Stelly převzal své dvojče. Stella sklonila svůj meč a pak ho i zandala do pochvy.

„Chyběla jsi mi," zašeptal, ale i tak si by jistý že to slyšela. Absolutně zapomněl, proč sem přišel a že mají menší publikum. Bylo mu to jedno. Dvěma kroky překonal vzdálenost mezi ním a svou milovanou Stellou. Ani na vteřinu neprolomil oční kontakt, dokud se neocitl těsně před ní. Její rty se pootevřely, jakoby mu chtěla odpovědět, ale nedal jí šanci. Vzal její drobný obličej do dlaní, palci hladící jemnou pokožku na jejích tvářích. Hledal v jejích očích důkaz, zda ho vidí stejně tak ráda jako on. Pak už nemeškal ani vteřinu a spojil své rty s jejími. Její dlaně se skoro okamžitě objevily na jeho hrudi, v úmyslu si ho k sobě přitáhnout blíže.

Už spolu sdíleli několik polibku. Přes vášnivý, bolestný, zlostný a zoufalý. Tenhle však překonal úplně všechny, když se z jejího hrdla vydralo šťastné zasmání, pozitivně reagující na jeho polibky. Rukama zajel do jejích vlasů, aby ji k sobě natiskl ještě víc, pokud to bylo možné. Všechnu lásku, kterou k ní cítil, dal do toho polibku, nebrajíc svět kolem nich vůbec v potaz.

Pak se od sebe celí zadýchaní odtrhli. Miloval ty její oči, jejíž krásu teď podtrhoval cit, který k němu jak doufal chovala.

„Jo tohle je sice strašně dojemné shledání a i když bojuji s nutkání ti jednu vrazit Ravene, za to jak se po ní sápeš, ale mám problém," zahučel Neron, který už se skláněl nad Archibaldem, jak zjistil, když byl schopen odtrhnout zraky od Stelly.

„Prostě ty řetězy přetni mečem," zamumlala Stella nepřítomně, stále se dívajíc na Ravena. Sladce se na ni usmíval, dokud mu nedošlo, s jakým plánem sem přišel. Odtrhl se od Stelly, i když nerad a zalovil v kapse, aby vytáhl zlatý klíč.

„To nepůjde, budeš potřebovat tohle," řekl, když už se Neron napřahoval, vykonat, tak jak Stella zavelela.

„Zrádče!" vykřikla Nildon. Věnoval jí jeden nic neříkající pohled a pak shlédnul na Stellu, která zářila jak polední slunce. Její pohled by roztavil jeho už změklé srdce. Vše jen pro ni. Nildon se vztekala ve svém zmrzlém stavu, jelikož ji Neron držel ve své moci, ale nic z toho ho nezajímalo.

„Byl jsem na cestě vysvobodit tvého otce, když se ke mě přidala ona a pak i vy. Jsme rád, že jste to stihli na párty," přiznal Raven, pak hodil klíč připravenému Neronovi, který vypadal poněkud ohromeně. Jen přikývl a jal se osvobodit Boha na zemi v prachu.

„Ty jsi ho šel zachránit?" zamumlala Stella zvedající pohled od svého otce k němu.

„Ano," přitakal zasmušile. Vzpomněl si, co mu Archie řekl před několika dny. Musí jí to říct. Musí jí říct, jak moc pro ni znamená.

„Víš, že by to byla zrada vůči Nornoturovi..." podotkla, jako kdyby to nebylo jasné. Významně se na ni zadíval.

„Zaslechl jsem, že je to teď v kurzu," neodpustil si. Stella se zasmála. Ale to nebylo to, co chtěl říct. Měl toho tolik na srdci. Kde má začít?

„Stello..." vzal její ruku do své. Tázavě se na něj podívala. Její pobavený výraz zjihnul.

„Taky jsi mi moc chyběl," v očích se jí zaleskly slzy, tak ji popadl a schoval do své obří náruče.

„Stello, musíme jít," Neron promluvil.

„Dobře. Co uděláme s Nildon?" Stella se odtáhla a zadívala na svou nevlastní sestru, která byla najednou nějak podivně v klidu.

„Vezmeme ji s sebou," rozhodl Neron, který už měl v náručí Archieho.

„Půjdeš s námi?" zeptala se ho Stella. Zářivě se na něj usmívala a on měl na chvíli dojem, že vše by nakonec mohlo být dobré. Ale to ještě nevěděl, že osud má zvrácený smysl pro humor. Chtěl jí odpovědět, ale pak to šlo všechno do kytek.

Najednou se znovu objevila bílá mlha a tentokrát jí bylo o hodně víc. Než se stihl nadechnout, nebo pohnout, kolem nich se teď seskupovala malá armáda Temných.

„Do prdele," zaslechl Stellino zaklení a lépe by jejich momentální situaci neoznačil.

V rychlém sledu se stalo hned několik věcí na jednou.

Stella vzala Ravena za ruku a táhla ho za sebou v úmyslu se dostat rychle k Neronovi. Neron se taky pohyboval směrem k nim. Přišlo mu to všechno hrozně zpomalené. Koutkem oka si stihl všimnout, že se řady Temných rozestoupily a v celé své kráse k nim kráčel Nornotur, mračící se, jak král mraků. Tohle bylo hodně špatné. Musí se odtud rychle dostat.

Neron mezitím propustil Nildon ze své nadvlády, jelikož potřeboval svoji sílu je odtud dostat. Ale Nildon nemeškala ani na okamžik a vyrazila, jako vzteklý pes k nim.

Raven jednal, tak jak si myslel, že je zachrání. Vyprostil svou ruku ze Stelliny a ještě do ní strčil, aby se v tu samou chvíli octila v Neronově objetí. Vytáhl meč ze své pochvy a postavil se před ně tak, aby čelil Nildon sám.

„Ravene!" Zaslechl Stellin výkřik.

„Na co sakra čekáš, dostaň ji odtud!" vyštěkl Raven směrem k Neronovi ve vteřině, kdy zkřížil meč s Nildon. Odvrátil její úder. Vztekle něco křičela, ale nerozuměl jí. Snažila se dostat skrze jeho obranu, aby mohla zastavit Stellu a Nerona uprchnout.

„Ne!" Stella vzdorovala. Nildon se rozhodla do toho dát všechno, v druhé volné ruce se jí objevila Ohnivá koule. Napřáhla paži a bleskově ji hodila směrem k prchající skupince, kterou naštěstí minula. Na co sakra čekají? Koutkem oka zahlédl Stellu, která se chtěla vytrhnout z Neronova držení a jít Ravenovi na pomoc.

„Zadržte je!" zahřměl Nornotur. Raven se vrhl na Nildon, která chtěla hodit další kouli.

„Promiň," zaslechl Nerona, který v tu chvíli rozhodně uzamkl paže kolem zmítající se sestry. V další vteřině zmizel v mlze, společně s Archiem a křičící Stellou.

Nildon ho od sebe odstrčila a on automaticky upustil meč. Nemělo smysl si teď už hrát na hrdinu.

Pocit beznaděje obklopil jeho vědomí a on si byl jistý, že teď zemře.

A/N

Znáte ten pocit, kdy jste neskutečně šťastní a všechno je růžové a dokonalé... a pak se prostě vždy stane něco, co to celé zruinuje?

/To se mi totiž stává až směšně často/

Tak nějak jsem to interpretovala do této kapitoly. To Vám asi neuniklo.

Ale upozornila jsem Vás, že teď vše půjde z kopce a to ve zběsilém tempu.

Nejsem si moc jistá tou celou scénou, kdy se to zvrtlo. Nenacházela jsem správná slova. Tak asi tohle celé projde nějakou drastickou korekturou, ale v konečném výsledku to bude stejné.

Archie je zachráněn a Raven opět ztracen.

Ten zvrácený smysl pro humor, co o něm Raven mluvil, jop ten patří mě :D

Zabte mě za ten otevřený konec kapitoly. Udělala jsem o u Rafaela, tak jsem musela i tady :P

btw. konec se blíží, toho jsme si všichni vědomi hah:D

Jen Vás chci obeznámit s jedním faktem...a to že zemřou 2... nebo 3 důležité postavy... ještě se sama se sebou hádám o té třetí :D

tak jen abyste byli ready :D

Kapesník či dva budou třeba :D

Mám ráda srdceryvné konce, které jsou ale i nejsou Happy end:D

Doufám, že se Vám tato kapitola líbila, i přes ten zvrat... bavilo mě psaní scény znovu shledání Ravena a Stelly... no sakra, mi tu za celou dobu trilogie nevytvořili Shipovací jména??

ok sem s tím!

Hoďte mi sem nějaká! :P

NEZAPOMEŇTE NA VOTES A COMMENTS!!!

THX

LOVE YA