Stella

Canohteare

Stála jsem na pokraji palouku a dívala se na dění kolem sebe. A usmívala jsem se. A dokonce i upřímně. Krása, která mě v tuto chvíli obklopovala, byla dechberoucí. Už bylo po slavnostní ceremonii a z ní se stala oficiální hlava Bohů. Teď měla potěšení se ocitnout v centru oslavy na její počest. Nikdy ještě nic podobného neviděla. Byla už noc, přesto mohla vidět všechno dokonale, díky plápolajícím světýlkám, která poletovala všude okolo. Magie. Zahihňala se v duchu.

Na druhé straně louky stálo seskupení mladých Božích dívek, které pěly za doprovodu flétny. Nebo aspoň doufala, že to je flétna, zněla tak, ale nevypadala ani z daleka jako jedna. Ten muž jakoby foukal do větve. Zasmála se, ale opravdu to tak bylo.

A pak uprostřed zeleného prostranství tancovalo a poskakovalo asi tak tucet Bohů a Bohyní. Přišlo jí, že celé to tancování bylo velmi dobře nacvičené.

„Nejvyšší?" ozvalo se těsně vedle ní. Leknutím nadskočila. Byl to Túrelio.

„Sakra, tohle mi nedělej, ještě z tebe budu mít infarkt!" postěžovala si. Stopař se zatvářil vyděšeně, jako kdyby bral její slova smrtelně vážně.

„To jsem neměl v úmyslu, žádám o odpuštění," zamumlal pohnutě.

„Ne, ne, to je v pořádku, to se jen tak říká. Kriste. Jak se daří, Túrelio?" obrátila list a obdařila ho úsměvem. Viditelně se mu ulevilo.

„Velmi dobře. Už dlouho se tu neoslavovalo. Všichni jsou nadšeni," zněla jeho odpověď.

„Vypadá to tak, doufám, že jim to všem vydrží. Copak je to za tanec?" poukázala na střídající se páry Bohů, před sebou.

„To je myslím, jak se v lidském světě říká, čtverylka, jen v našem podání je to..."

„Naprosto odlišné," dokončila jeho větu šeptem. Zamrkala očima v pokusu odtrhnout zrak od neustálého pohybu před sebou. Podívala se zpět na anděla vedle sebe.

„Přihlásil jsem se dobrovolně do gardy, kterou posíláte se svou přítelkyní na zem," zkonstatoval. Stella se na něj zářivě zazubila. Vědomí, že mezi bojovníky, bude i on, ji celkem uklidňovalo.

„V tom případě bude Lilly ve velmi dobrých rukách," vděčně se na něj zadívala, pak si všimla, jak se k nim blíží Ery. A Túrelio se taktně vzdálil, i když měla dojem, že to z jeho strany nebylo vše. Třeba si ji najde později.

„Co tu tak postáváš? Jsi, jako ten tvůj bratr," podotknul Ery, když došel až k ní. Zamračila se na něj, proč by nemohla jen tak postávat a pak zabloudila pohledem do davu před sebou, aby našla Nerona, jak postává na druhé straně palouku. Mračil se tak, že se mu všichni vyhýbali obloukem. Povzdechla si. Potrvá, než se aklimatizuje, a než si na to vše ostatní zvyknou. Ráda by mu pomohla, jen netušila jak.

„Já jsem tu šéf, můžu si postávat, jak jen chci. A Neronovi se nedivím. Měla bych ho nějak zapojit do dění, ale bojím se reakce ostatních."

„Jsi šéf, sama jsi to řekla. Děláš to, co uznáš za vhodné, ne?" poukázal Ery. Zadívala se na něj zkoumavě. Přišlo jí, že tolik vyspěl. Ale to i ona. Za daných okolností nikomu nezbyde nic jiného, než se vyvíjet.

„Problém je v tom, že předstírám, že vím co dělám, ale opak je pravdou," připustila tiše a Ery jí věnoval chápající úsměv. Jistě, že věděl, že něco takové právě ona prožívá.

„Pokračuj v tom, co děláš, jelikož jsi v tom moc dobrá," podpořil ji, pak k ní vztáhnul ruku. Nechápavě si ho měřila. On nad ní protočil oči.

„Copak si se mnou aspoň nezatančíš?" široce se na ni usmíval a čekal na její krok. Moc dobře věděl, že nikdy v životě netančila. Ne na veřejnosti. A rozhodně neuměla nic z těch tanců, které tu předváděli ostatní Bohové. Už počala vrtět hlavou, ale on ji najednou popadnul a táhl ji směrem provizornímu parketu.¨

„Eruanno, ztraceně," syčela na něj polohlasně, ale najednou se stali středem pozornosti, tudíž neměla na vybranou, než ho pokorně následovat. A to on moc dobře věděl.

„Jeden tanec tě nezabije, a buď si jistá, že by tě jistě za chvíli někdo vyzval, buď ráda, že jsem byl první," promluvil k ní tiše a v očích mu pobaveně svítilo, měla chuť na něj dětinsky vypláznout, jazyk, ale včas se zarazila. „Neboj, povedu tě," dodal, když už si ji k sobě přitáhnul s tím, že jí položil ruce na pas. Silně pochybovala o tom, že by jí jeho vedení mohlo nějak pomoci. Tak přece jenom si dnes namele hubu.

Rozechvěle položila jednu ruku na jeho rameno a druhou do jeho už připravené.

„Tohle dopadne sakra špatně," zamumlala, když si ji k sobě přitáhnul o něco blíže.

„Zaposlouchej se do hudby a nech se vést," poradil jí Ery, předtím než se ozvaly první tóny skladby. Ery se pohnul z místa a Stella ho automaticky následovala. Srdce jí bušilo tak zběsile až se Bála, že dostane infarkt. Může se jí vůbec něco takového stát, když je teď dospělá Bohyně?

Zahnala svoje myšlenky do kouta a dívala se kolem sebe, když s ní Ery dělal všemožné otáčky. Kupodivu ještě ani jednou nezakopla a ani neměla na mále. Obličeje kolem ní se slévaly do jedné velké skvrny. Zaslechla krásný zpěv a tleskání Bohů a Bohyň všude kolem nich. Zjistila, že když překonala strach z veřejného znemožnění, byla to celkem sranda. Cítila, jak se jí zvedají koutky úst v úsměvu.

„Tak je to správně," Ery na ní blýsknul širokým úsměvem, který ji donutil zapomenout na všechny její strasti a obavy. Pak se přistihla, jak se směje.

V tuhle chvíli, kdy byla obklopená lidmi svého pravého domova, svými přáteli, byl tu její bratr a ona se na tu malou chvíli cítila dokonale šťastně.

„Výměna partnerů," ozvalo se vedle nich, když s tempo hudby poněkud zpomalilo. Podívala se vedle, aby spatřila Nerona, jak se na ně bez okolků zubí.

„Už jsem si říkal, kde se schováváš," promluvil Ery. Už se bála, jak to Ery vezme. Ale úplně ji překvapil, když se na jeho rtech objevil uvolněný úsměv. Pozvedla obočí a dívala se z jednoho na druhého. Uniklo jí snad něco? Že by tu někdo zakopal válečnou sekeru bez toho, aby ji o tom srozuměli?

„No tak neboj se, já tě neukousnu," Neron promluvil. Stella několikrát zamrkala a pak opustila náruč svého nejlepšího přítele a ocitla se v té bratrovo.

„Umíš vůbec tancovat?" zamumlala pochybovačně, ještě před tím než se začali pohybovat do tempa hudby.

„Tohle je můj první tanec, jaká je správná odpověď?" zasmál se a já na něj vrhla vše říkající pohled.

„Ne. To je ta odpověď, kterou hledáš," poradila mu.

„Ale co když jsem talent od přírody?" bránil se a hned na to mi stoupnul na nohu, přičemž jsme málem oba dva ztratili rovnováhu. Zhrozila jsem se, že se moje dnešní obava vyplní. Ale nakonec jsme to ustáli.

„Mám to říct nebo radši mlčet?" měla jsem co dělat, aby se nezačala smát.

„Nic neříkej," zavrčel a díval s někam za mojí hlavu do dálky. Nevydržela jsem to a vyprskla smíchy, vědoma si toho, že jsem pravděpodobně pošlapala poslední zbytky jeho hrdosti. Mračil se jak mrak, tak jsem radši přestala a šťouchla do něj.

„Ale no tak, není to jako, kdybych já byla mistryně v tanci,"

„Tančíš úchvatně, Stello," přiznal a zase se usmíval. Pochybovačně pozvedla obočí, ale užívala si svoji první zkušenost ve společenských akcích. Jak až neskutečně smutně byla nezkušená. V životě, jako takovém. Jakkoliv byla smířená s tím, čím je, přes svoji nezkušenost se jen tak přenést nemůže.

„Nemrač se, nebo mě popraví za to, že tě nedělám šťastnou," zasmál s Neron. Stella se okamžitě uvolnila, ani si neuvědomila, že se zase ztratila v myšlenkách.

„To by si nikdo nedovolil," zděsila se. Ale tušila, že by stačilo jedno Neronovo šlápnutí a měl by to spočítané. Chvíli tančili mlčky a jen si užívali tu mírumilovnou chvíli.

„Budeš úžasná Nejvyšší, Stello," ozval se najednou. Lehce se na něj usmála, maskující své pochybnosti. „Myslím to vážně. Jednáš na rovinu a přirozeně. Jsi úchvatná," dodal, jako kdyby přesně věděl, na co ona myslí.

„Kdo by to byl tušil, že mi budeš vehementně skládat komplimenty, jen abych se cítila dobře," utahovala si z něho. Protočil oči, ale nadále se usmíval.

„Já vím, taky mi je se sebe samotného zle," začal předvádět dávivé zvuky a já ho nestíhala sledovat. Zírala na něj jak na magora.

„Myslím, že je s tebou něco vážně v nepořádku," zamumlala si skoro jen sama pro sebe. Přestal si dělat srandu a zkoumavě si ji prohlédl.

„Na co narážíš?" zahučel. Však on věděl přesně, co měla na mysli. Výmluvně stočila pohled k osobě postávající na kraji taneční parketu, která se vesele bavila s Erym. Neron se podíval stejným směrem jako ona, dokud jeho výraz neztvrdnul. Tvrdohlavec jeden!

„Nebudeme se o tom znovu bavit, že?" odvrátil pohled od Lilly a díval se kamkoliv, jen ne na ni.

„Problém je, že jsem stejně tvrdohlavá, jako ty," upozornila ho a převzala inciativu ve vedení, dřív než mu došlo, co Stella dělá. Najednou se octili hned vedle vesele tlachající dvojice.

„Lilly, ještě tě nikdo nevyzval k tanci? Neron se mi zrovna svěřil, jak ho to baví, ale mě už bolí nohy, že mě vystřídáš?" v hlavě jsem sama sobě tleskala a užívala si pohled na tu dvojku. Neron otevřel ústa dokořán, buď to bylo v šoku, nebo chtěl něco říct. Ale nakonec z něj nic kloudného nevypadlo. Lilly na ní vyvalila oči a pak se podívala na Nerona. Na stará kolena ze mě ještě bude dohazovačka. Pomyslela si. Ale ona věděla, že Lilly je to nejlepší, co se Neronovi stalo. Už se bála, že tam budou takhle stát a dívat se na sebe do konce světa, když Neron nakonec udělal první krok. Natáhnul ruku k Lilly a čekal. Vypadalo to, že Lilly vezme nohy na ramena a zdrhne. Ke Stellině úlevě však Lilly podlehla nátlaku společenské etikety a vložila svou ruku od jeho. Stella se musela držet na uzdě, aby kolem nich nezačala tančit radostí. Všechno bude v pořádku. Dívala se, jak oba dva mizí v davu lidí, dívající se navzájem do očí.

„Hezký manévr," podotkl Ery. Úplně na něj zapomněla. Sladce se na něj pousmála, krčící ramena.

„Neron mě asi později zabije," zasmála se.

„Tak to by se asi náš problém vyřešil dřív, než jsem doufal," ozvalo se za Stellinými zády. Překvapeně se otočila, aby stanula tváří v tvář Ewanovi. Nedokázala ovládnout výraz, který se jí vkradl do obličeje, když ho před sebou spatřila. Tolik si přála, aby tenhle den zůstal dokonalý. A tady jsou, stojící na pokraji katastrofy. A to hlavně díky jejímu vzteku, který vybuchnul tak nečekaně až se toho zalekla.

„Jak se opovažujete, něco takového vůbec vypustit z úst," zasyčela a udělala k němu jeden krok. Ucítila na paži Eryho ruku, snažící se jí nedovolit udělat další. Naštěstí ovládla svůj hlas, takže nepřitáhla pozornost oslavujících. V Ewanově očích se mihl strach, jen netušila z jakého důvodu.

„Nechtěl jsem se váš dotknout Nejvyšší. Prosím odpusťte," zamumlal tiše. Vypadalo to, že se mu snad na vteřinu vykouřilo z hlavy, s kým to tu mluví.

„Jestli z vašich úst ještě někdy uslyším jakékoliv křivé slovo směřované na mého bratra. Nepřejte si zjistit, jak lehce dokážu ztratit sebeovládání," netušila, kde se to v ní bralo. Ewan rozšířil oči. Teď to vypadalo, že se konečně sebral a jeho obličej se zkřivil ve vzteku. Udělalo jí to nevýslovnou radost.

„Ewane, měl bys jít," promluvil Ery klidně, těkající očima mezi ní a narušitelem.

„Co má sakra za problém," vydechla si, když se Bůh vytratil.

„Myslím, že odpověď na svou otázku znáš. Vím, že jsi naštvaná, ale neměla bys tak ztrácet kontrolu. Nějak toho využije, nebo jeho otec," snažil se ji Ery uklidnit, ale moc to nepomáhalo.

„Člověk si myslí, že může mít na chvíli klid a pak se to všechno hned posere," povzdechla si a zadívala se na taneční parket. Zahlédla Nerona a Lilly stále ještě v těsném objetí a dokonale ignorující svět kolem sebe.

„Chci, aby byla do půl hodiny připravená garda stopařů. Upozorni Lilly a Nerona, že je čas jít. Jdu se převléct. Když už se tenhle den takhle obrátil, proč to nedotáhnou do konce," výmluvně se podívala na Eryho, který upjatě přikývnul. Nadcházející akce se mu nelíbila. Nutno dodat, že se nelíbila nikomu, kdo do ní byl zasvěcený. Přesto byla přesvědčená tím projít. Vydala se pryč od oslav.

„Stello, kam jdeš?" zaslechla za sebou Meldonův hlas. Úplně na něj zapomněla.

„Odvedu Lilly na zem a pak..." nechala konec věty viset ve vzduchu a dál rázovala k citadele.

„A pak? Co budeš dělat pak?" doběhnul jí. Věděl, co bude dělat. Jen ještě nestanovili datum. Právě se rozhodla.

„Udělám to,  co jsem měla už dávno,"

A/N

Wohoooo!

Tak se nám to blíží, kdo je zmaten, nebojte se za chvíli se vše vysvětlí... i když myslím, že pravděpodobně tušíte jaké budou další Stelliny kroky.

Ještě toho chci tolik napsat, ale trochu váhám, jak to na sebe všechno navázat, aby to dávalo smysl hah :D Plánuji Nildin POV... ale nevím, kdy ho tam šoupnout. Ještě Nornoturův a Archieho. Ale to by jsme tu byli do nekonečně a hlavně by to bylo asi dost nudné. 

Nějak to splácám dohromady, každopádně další kapitola bude v Ravenově pohledu a mírně řečeno půjde všechno do kytek :D

Jen malé upozornění :P

A jak se všichni máte?

Já se vehementně snažím nepodlehnout depresi, nandala jsem si toho tolik na talíř a teď nevím, co s tím. 

Snad se moje nálada moc nepodepsala na psaní, kdyby jo... no řekněte mi to hah :D

Ok, moc bych ocenila kdyby jste klikli na tu hvězdičku a když budete mít cokoliv na srdci, jen sem s tím!

Hezké čtení přeji!

LOVE YA!