Stella

Canohteare

Den Ceremonie

Seděla ve své komnatě a nechávala mladé Bohyně, aby ji připravili na její velký den. Byla nervózní, ale na venek to nedávala poznat. Drobná zrzka jí do vlasů zaplétala květy, všech možných druhů. Dvě uhihňané blondýnky se jí staraly o nehty nohou a rukou. A jediný tichý segment tohoto zkrášlovacího seskupení, jí právě vybíral róbu na tu slavnost.

Stella bylo ticho a nechávala dívky štěbetat, bez toho aby jim do práce mluvila. Nevadil jí ten povyk okolo. Na to měla v hlavě moc myšlenek, aby jí bylo něco schopné vyrušovat z přemítání. Zírala ven z okna a modlila se v duchu, ať dnešek neskončí v troskách.

Ozvalo se zaťukání na dveře.

„Dále!" vykřikla Stella a obrátila hlavu, aby viděla, kdo za ní přišel. Byla to Lilly. Stella se na ni přívětivě usmála a pokynula jí hlavou, aby vstoupila dále. Její přítelkyně za sebou zavřela dveře a došla k ní.

„Vypadáš nádherně, Stello!" vydechla Lilly, když před ní stanula. Stella k ní zvedla oči a vděčně se na ni zazubila.

„Vaše vlasy jsou hotové, Nejvyšší,"

„I Vaše nehty, Vaše veličenstvo," ozvaly se dívky skoro v tu samou chvíli.

„Děkuji Vám, udělali jste skvělou práci. Teď mě prosím nechte na chvíli o samotě, převléknu se potom," usmála se na Bohyně, které se teď červenaly. Zvedla se, když se za nimi zavřely dveře pokoje.

„Jak se cítíš?" zeptala se Lilly zvědavě.

„Tak, že se za chvíli složím, nebo pozvracím a pak je tu taky možnost, kdy vezmu na nohy na ramena a zdrhnu!" svěřila se jí upřímně. Lilly se na zadívala takovým pohledem, jakože si z ní Stella dělá srandu, ale pravda byla taková, že to myslela vážně. Snažila se hrát si na statečnou, ale čím blíže byla její chvíle na obzoru, tím víc měla chuť zařadit zpátečku.

„Budeš v pořádku, Ery mi řekl, jak jsi jim to natřela na Radě. Máš to v sobě, Stello," Lilly se jí snažila dodat odvahy. Slabě se na ni usmála.

„Jsem ráda, že tu budeš moci být ještě na ceremoniál," chytila svou kamarádku za ruku a stiskla ji.

„To já taky, věř mi! Bylo by mi líto přijít o něco tak velkolepého. Nestává se každý den, aby vaši nejlepší přítelkyni korunovali na vládkyni světa," Lilly se snažila to celé zlehčit a za to jí byla moc vděčná.

„No tak snad nebudeš svědkem toho, jak to celé podělám," mrkla na ni Stella pobaveně. Trochu se uvolnila.

„Svět se nezboří, když zakopneš a nameleš si hubu, před svými poddanými," vtipkovala Lilly nadále. Stella vyprskla smíchy nad tou představou. Stella myslela poděláním všeho, něco trochu více závažnějšího, než její odřená kolena a pošramocená sebedůvěra.

„Doufám, že vše půjde hladce. Jak semnou, tak i s Neronem," zamumlala tiše.

„Nedělej si pořád starosti, bude tam s tebou Ery a i ten Meldon, vše bude v pohodě," Lilly se na ni povzbudivě usmála a pak ji nečekaně objala. „Viď, že mě někdy přijdeš navštívit na zem?"

„Jistěže ano! Přitáhnu sebou i Nerona," odtáhla se od ní a věnovala jí spiklenecké mrknutí, jenže Lilly se zatvářila nějak divně. Nechápavě.

„Proč?" vypadlo z ní najednou. Teď se pro změnu nechápavě tvářila Stella.

„Vím, že jste to ještě neprohlásili oficiálně, ale nejsem včerejší," vysvětlovala Stella, Ale Lilly se mračila čím dál tím více. Co to sakra... dál už v přemýšlení nemohla pokračovat, protože se ozvalo další zaklepání. Dovnitř se nahrnul právě objekt jejich rozhovoru spolu s Erym.

„Jejda, nechtěli jsme rušit, ale Neron trval na tom, abych ho sem dovedl, asi se bál jít sám. Tak tady ho máš Stello," zažertoval Ery hned na úvod, přičemž ho Neron zpražil znechuceným pohledem. Pak se podíval na ni a zakřenil se. Když však pohledem zakotvil na Lilly, jeho výraz se zcela vytratil a zbyla jen prázdná maska. Stella sklouzla očima i na svou kamarádku. Ta se na Nerona nekoukala vůbec. Prohlížela si svoje nehty.

Ušlo jí tu něco?

„Půjdu s Erym ven, abys mohla být se svým bratrem sama," ozvala se Lilly najednou a už procházela kolem Nerona ven. Ten už ji nevěnoval ani náznak pohledu. Lilly už zapředla živý rozhovor s Erym. Stella nevěřícně sledovala Lilliny mizející záda, pak se zastavila na Neronovi. Přimhouřila oči a bedlivě ho pozorovala. Vyhnul se jejím zrakům.

„Vysvětlíš mi, co se tu děje ty nebo mám Lilly zavolat zpět?" vyjela hned ze začátku. Byla ráda za tohle menší rozptýlení, aspoň ji to odvedlo na jiné myšlenky.

„Nevím, o čem hovoříš. Mimochodem, vypadáš úchvatně," zněla jeho odpověď. Jak diplomatické. Pomyslela si kysele.

„Nerone," zavrčela varovně.

„Stello," povzdechl si. Zíral na zem u svých nohou, jeho obličej se utápěl ve stínu, přesto mohla vidět, že ho něco trápí.

„Co se mezi vámi stalo?" snažil se na to jít jemněji.

„Nechci o tom mluvit," odpálkoval ji.

„Sakra! Proč se Lilly chová, jako kdybys neexistoval, a ty se tváříš jako boží umučení? A ptám se naposledy, pak si ji sem zavolám a ona mi to jistě ráda vysvětlí," uchýlila se k výhružkám.

„O tom silně pochybuji," zamumlal si pod vousy, ale Stelle to neuniklo. Vrhla na něj zamračený pohled, kterému se nažil neustále vyhnout. Lámala si hlavu nad tím, proč se chová tak divně. Co před ní chce utajit?

„Co tohle má znamenat? Udělals nějakou blbost, že ano? Tenhle výraz znám! Mám ho taky, když..." pak se zarazila a vzpomněla si na jednu dobu, kdy pravděpodobně vypadala stejně, jako tady Neron. Vytřeštila na něj oči.

„Řekni mi, že jsi to neudělal!" zaskučela a visela na něm zraky.

„Záleží na tom, co si myslíš, že jsem provedl?" pořád ji zkoušel.

„Do prdele, Nerone! Proč jsi to sakra udělal?" vykřikla frustrovaně, tím ho vyvedla z míry. Nemohl tušit, že na to přijde tak lehce. Co si k čertu myslel, že si toho nikdo nevšimne? I slepému by to došlo.

„Nevím o čem..." dále chtěl pokračovat ve hře na retardovaného, tak němu rychle vykročila a on ztuhnul.

„Víš moc dobře," zavrčela. Díky jejímu emocionálnímu rozpoložení k ní přispěchaly její živly na pomoc, ale neměla v plánu ohrožovat svého stupidního bratra na životě, aspoň zatím ne. Když nadále mlčel, promluvila znovu.

„Vymazal jsi Lilly paměť. A nesnaž se to popřít, nemám ráda, když mi někdo lže a že mi bylo lháno už několikrát," vyprskla a sledovala jeho reakci. Jeho rty se stáhly do linky a v zelených očích mu jiskřilo, netušila z jakého důvodu, ale nechtěla to zjišťovat.

„Musel jsem," vypadlo z něj na konec. Mrkala na něj, neschopna slova.

„Proč? Proč bys to dělal?" zamumlala a došla ten kousek k němu, který už měla nakročený. Popadla ho za ruku, aby ho donutila se na ni podívat. Povzdechl si. Ona předem tušila, proč to udělal. Vzpomněla si na svoje vlastní důvody, když si myslela, že to pomůže. Což byl jen prachobyčejný sebeklam. Bohužel.

„Jinak to nešlo. Musel jsem se pokusit o to, aby byla v bezpečí. Když mě nebude znát a nebude se mnou v kontaktu, nic se jí nestane," vypadalo to, že se stále ještě snaží přesvědčit sám sebe. Stella se na něj smutně usmála.

„To, že ji od sebe odřízneš, nepomůže, Nerone. Vím, o čem mluvím," řekla tiše a on na si ji zkoumavě prohlížel.

„Co mi to říkáš?" vyzvídal.

„Předtím, než se objevili Temní a pak ty a Nildon v parku ten večer, tak jsem taky vymazala Ravenovi vzpomínky na mě a vše co o mě věděl. Jak vidíš, tak to nepomohlo," svěřila se mu. Tohle on nevěděl. Nikdo kromě jí, Ravena a Eryho.

„To jsem netušil," vydechl šokovaně.

„Kdybyste ho nechali na pokoji, dodnes by žil v klidu a bez toho, aby o nás něco věděl,"

„Promiň,"

„Tímhle už jsme si prošli. Už to nezměníme. Chtěla jsem jen říct, že s Lilly to nebude jiné. Nildon ví, kdo je. A můžeš si být jistý, že ji proti tobě bude chtít využít," objasnila mu celou situaci. Asi nad tím vážně přemýšlel, jelikož svraštil obočí a zavrtěl hlavou.

„O Nildon se postarám, až přijde čas. A říkala jsi, že na Lilly budou dávat pozor stopaři," oponoval. Nic nepochopil. Tvrdohlavý chlap.

„Nerone, měl... měl ses taky zeptat jí, pokud jsi to tedy neudělal," zamumlala zdráhavě, a zkoumala ho pohledem.

„Ne. Ona chtěla být se mnou. Myslel jsem, že je mrtvá a pak se přede mnou zjevila úplně v pořádku. Jsem za to rád, ale je to moc složité. Mám teď tolik věcí, s kterýma se musím vypořádat a nechci ji do toho zatahovat. To byl přeci i tvůj záměr. A já vím, že je to moje chyba. Měl jsem ji nechat být, ale musel jsem zjistit, jak to že její mysl odolala mému nátlaku. Je to tak prostě lepší," ospravedlňoval své počínání. Stella si skousla ret. Nesouhlasila s tím, i když to dávalo smysl. Zněl teď víc, jako ona. Kam s poděl nezodpovědný Neron?

„Pro koho je to lepší? Děláš si to pro tuto chvíli jednodušší. Ale co když odolá znovu? Připrav se na to, že ti namlátí, za to co jsi udělal," výmluvně na něj přimhouřila oči a on se ošil.

„S tím se vypořádám, když k tomu dojde," zahučel otráveně. Věděl, že má pravdu.

„Ty s ní nechceš být?" vyptávala se. Chtěla vědět, co se mu honí tou jeho palicí. Uchechtl se. Ne pobaveně, ale takovým tím smutným způsobem.

„Chci s ní sakra být! Chci s ní být až tak, že jsem schopný se jí vzdát a to právě teď dělám a ty mi to nevymluvíš," ještě stačilo, aby si vzdorovitě dupnul nohou, aby tomu dodal na směšnosti. Protočila nad ním oči, což mu samozřejmě neušlo, takže ještě naštvaně našpulil ústa. To se mi snad jen zdá!

„Bavila jsem se s ní o tobě, bratříčku, ještě před nedávnem jsi s ní měl jiné plány," vyčetla mu. Zaznamenala v jeho výrazu zaváhání, které však záhy zmizelo.

„Měl jsem čas přemýšlet. Je to pro její dobro," zamumlal tiše.

„S tímhle prohlášením na mě nechoď, jsem na něj vysloveně alergická!" a on to moc dobře, jelikož se zatvářil provinile, tak jako vždy když se jen na chvíli dostali k tomu ošemetnému tématu, nazývající se RAVEN.

„Promiň," zasykl. Stellu začínala povážlivě bolet hlava. Když se ráno probouzela, netušila, že se na ní sesype Neron se svým domnělým problémem. Sakra už!

„Prosím, vezmi si ze mě ponaučení. Uvědom si, že tím, že se od ní budeš distancovat, ublížíš jak sobě tak pravděpodobně i jí, a tím nemyslím, že si na tebe možná znovu vzpomene, ale nebudeš tam, abys ji mohl popřípadě zachránit. Nildon si pro ní určitě přijde, proč myslíš, že s ní posílám menší božskou armádu. Já vím, co se bude dít, jakmile bude po oficiální ceremonii. A vím, že ty taky," spustila na něj menší výklad. Uvnitř se klepala jako ratlík, jelikož jí tohle vše připomnělo, že tohle vše je vlastně jen klid před bouří. Smutně si snažila vzpomenout na chvíli, kdy byla jen bezproblémová, drzá, pubertální holka z New Yourku. A povzdechla si. Pak se sebrala. Teď nebyl čas na to, aby tu fňukala nad svým osudem. Měla dost času si uvědomit, do čeho se to zamotala, nedobrovolně a zcela a jen díky jejímu původu. Do zadní části s tím.

„Stello?" do její mysli vstoupil cizí hlas. Rychle ho vyhnala a zamrkala na Nerona před sebou. Nějak si neuvědomila, že úplně vypnula.

„Co? Co je? Proč jsi mi sakra lezl do hlavy?" postěžovala si.

„Já tu na tebe mluvil a ty jsi koukala před sebe, absolutně jsi mě nevnímala," vysvětlil svoje počínání. Překvapeně si ho měřila. Že by toho na ni opravdu bylo až moc?

„Promiň asi..." netušila, jak by se měla obhájit.

„Máš toho moc a víc je toho na cestě, co máš v plánu?" přešla jeh očividnou snahu změnit rychle téma, na které se ještě před chvíli živě dohadovali.

„Mám toho víc naplánovaného. Prvně dostanu Lilly bezpečně domů a zajistím jí relativní bezpečí," významně se na něj podívala, ale usmyslela si, že už na něj nebude tlačit. Musí si to uvědomit sám. Jen doufala, že to nebude tou horší cestou.

„Pak budu potřebovat trochu tvoji pomoci," přiznala. Byl její jediná naděje na to, co chystala udělat.

„Cokoliv potřebuješ," stanovil a věnoval jí rozhodný pohled, který jí dodal na odvaze.

A/N

Ouky Douky

Nevím za si to uvědomujete, ale pomaloučku po lehoučku se blížím ke konci knihy....a co víc...ke konci celé trilogie!

Nechť nastane panikaaaaa! :D

Ne! Prosím uklidníme se, ještě nás několik kapitol stále čeká... mám navrhnutý konec...lehce, ale popravdě ještě se může všechno změnit, včera jsem snila za dne a něco mě zase napadlo:D No jo ta moje kebule:D

Tak vidíte to, Neron dostal pěkně vynadáno od Stelly, která jak už vím, pochopila, že vymazávání vzpomínek nikam nevede. Snad si to ten idiot uvědomí!

Vím, že se toho teď moc neděje, ale jak Stella říkala, je to klid před bouří... přijde čas, kdy nebudete stíhat sledovat, co se děje, kde a s kým :D

btw. Bohyně překonala 4k přečtení!! wohooooo!

Ale Záležitost s duchem teď rezolutně válcuje trilogii! haha... divný pocit! Ale je to jedno mnoho z Vás čte oba mé plody :D Za což Vám, všem moc moc moc děkuji!

A jak se všichni máte? Zaslechla jsem, že opět začal školní rok... na nic co?? Taky jsem to pocítila:P

prosím o votes a comments!!

jste NEJ!

LOVE YA