Neron

Snové město

Prohlížel si svůj nový pokoj. Byl o dost světlejší, než ten, ve kterém pobýval na Temné straně. Okna neměla žádné okenice, nebylo toho ani třeba. Okolní vzduch byl přímo takový, aby nebylo moc velké horko, nebo naopak zima. Okenní otvory byly orámovány bílými závěsy. Stejnou barvu mělo i povlečení na jeho posteli. Měl z toho smíšené pocity. A neuměl se v nich vyznat. Líbilo se mu to? Nebo ne?

Spíš na tom nezáleželo, nebyl tu proto, že tu mají hezkou světlou dekoraci. Důvod byl zcela jiný.

Došel k oknu a zadíval se ven. V dálce se rozprostírala celá říše města. Nikde nebylo vidět, kde přesně končí. Sám to poznal, když nějakou dobu pobyl na okraji, který vlastně ani krajem města nebyl. Bylo to matoucí a neuvěřitelné, ale jak jinak by mohl fungovat posmrtný život, když dobré duše pojme právě Cannohteare.

A k těm duším patří i Lilly, která dělá, že jí to vůbec nevadí. Jeden z důvodů na jeho seznamu, pojmenovaný „Proč jsem se rozhodl být zrádce a žít jako vyhnanec"

Pak tu byla Stella, která bude v nejbližších dnech jmenovaná novou Nejvyšší bohyní, která bude orodovat hrdinsky za jeho osud zde. Další bod v jeho seznamu.

Přemýšlel nad dalším. Ale co na tom záleželo? Další body na jeho sebedestruktivním seznamu už nebyly tak ušlechtilé. Pořád byl bídák, ale s tím se tady nikomu nemohl jen tak svěřit, jelikož stačilo jen jedno šlápnutí vedle a posadí ho na vlak zpět do podsvětí. S nikým se tu o tom nemohl bavit. Napadla ho Stella, ale ta měla teď svých vlastních problémů nad hlavu a ani si nebyl jistý, jestli by jí měl svěřovat to, co sžíralo jeho duši.

Dřív si povídal jen s Nildon. Jeho dvojčetem. Dřív byli jako jedna osoba ve dvou. Měli rádi jejich přezdívku, zlá dvojčata. Teď už ho to tak nebralo. Nemohl si vzpomenout, kdy spolu oni dva mluvili, aniž by on lhal jí, nebo jím ona neopovrhovala. Až teď mu docházelo, že jeho sestra je spíš, jako jejich otec, kdežto on je víc podobný jejich matce. Bylo to k neuvěření, ale bylo v něm něco víc z Marie. Dřív nad svou matkou tak nepřemýšlel. Měl za to, že byla jen jedna z davu obětí, jejich otce. Nikde se o ni nesnažil nic moc vyhledat. Teď toho litoval.

Protože si až palčivě uvědomoval, že je plodem lásky. Což by bylo k smíchu, kdyby to vlastně nebyla pravda.

„Vypadáš zadumaně," ozvalo se za jeho zády. Okamžitě poznal ten hlas, jelikož v něm vyvolal bouři pocitů. Dech se mu zadrhl v hrdle a ztuhnul. Musel sám sebe přemlouvat, aby se uklidnil.

Pomalu se otočil a spočinul na ní pohledem. Měla na sobě tmavé džíny a bíle tričko. Bylo oblečená tak obyčejně, přesto jí to neuvěřitelně slušelo. Krátce zastřižené havranní vlasy měla přehozené na jednu stranu, takže druhou stranu krku měla holou.

Úplně mu vyschlo v krku. Proč na něj měla takový účinek, to snad nikdy nepochopí. Střetnul se s jejím pohledem. Už mlčel asi nepřiměřeně dlouhou dobu, jelikož se tvářila tázavě.

„Jen jsem přemýšlel," zachraptěl. Odtrhnul od ní oči a radši se znovu zadíval ven z okna. Ne že by scenérii před sebou věnoval nějakou pozornost. Byl celý žhavý do toho se hned otočit a vzít do náručí Lillynu křehkou postavu.

„A o čem?" vyzvídala. Evidentně si nedělala nic z toho, že se rozhodl se na ni radši nedívat a došla až k němu. Vnímal každý její krok, až se ocitla vedle něj. Zírala na něj. Cítil její pohled. Jak jí má říct o čem přemýšlel, když se mu to najednou vše vykouřilo z hlavy.

„O své matce," vyhrknul, první věc, na kterou si vzpomněl. Ne zrovna téma, které by chtěl rozebírat.

„Proč zrovna o ní?" pokračovala dále. Najednou mu byla celá takhle situace nepříjemná, cítil se jak v kleci.

„Nechci o tom mluvit," odseknul trochu víc odměřeně, než měl v plánu. Střelil po ní pohledem.

„Chtěl bys o něčem mluvit?" nic si z toho nedělala. Nebyla z porcelánu, to už věděl. Ale už se rozpadla na milion kousků jednou. Může teď žít s vědomím, že je tu Lilly aspoň v relativním bezpečí, i přesto že je mrtvá.

„Měla bys jít Lilly," zamumlal. Nehnula ani brvou, její jemný výraz se nezměnil. Předem věděl, že druhé setkání bude ještě těžší než to první. V tom prvním mu nějak povolily nervy a on se nechal unést svými city k ní.

Což už se nebude opakovat, tedy v tom případě, že hned teď odejde ona nebo on. Pak mu došlo, že zdali tu bude pobývat, bude se s ní setkávat. Pořád. Ta představa ho ničila. Musel na chvíli zavřít oči, aby získal na zpět vnitřní sílu. To však neměl dělat, když je otevřel, Lilly se ocitla přímo před ním. Což způsobilo, že jeho srdce přeskočilo jeden pulz. Oněměle na ni zíral, neschopný si vzpomenout, co jí chtěl říct.

„Měli bychom si něco vyjasnit. Ty a já," zašeptala. Na chvíli ho zase osvítilo jeho vědomí a nadechoval se k nějaké smysluplné odpovědi. Tohle vůbec nebyl on. „Nic neříkej, chci abys mlčel a nechal mě mluvit," zarazila ho v jeho počinu.

Rozhodl se ji poslechnout, i když opak by pro něj měl být jednoduchý. Ale to si asi jen namlouval. Nechal se hypnotizovat jejíma modrýma očima. Dotkla se ho svýma rukama, vzala jeho dlaň a položila si ji na stranu jejího křehkého krku. Díval se na místo, kde se jejich kůže spojovala. Vnímal teplo, které z ní vycházelo.

„Cítíš to? Cítíš to teplo?" znovu zašeptala a on se nechal vést. Netušil o co tu jde, ale bylo mu to momentálně jedno. Jen přikývnul a ona ho odměnila něžným úsměvem. Stálo ho to všechno sebeovládání, aby jí okamžitě nepopadl, neopřel ji o zeď a vášnivě nezlíbal.

Pak vzala jeho druhou dlaň a položila si ji na levou stranu hrudě. Znovu cítil teplo její pokožky pod látkou trička, ale pak si uvědomil další věc. Tlukot jejího srdce. Zběsilý běh jejího pulzu pod jeho rukou.

„Ty víš, co to znamená, že?" mumlala nadále. Vpíjela se mu do očí. O něco víc se přiblížila. Klouzala pohledem po jeho obličeji, dokud se nezastavila na jeho rtech. Na sucho polknul. Když udělala poslední krok a stoupla si na špičky. Zastavila se jen několik milimetrů od jeho obličeje. Cítil její dech na své kůži. Cítil její sladkou vůni. Pak ho políbila. Bylo to všechno tak skutečné. Lehce otřela rty o jeho, bylo to spíš jen šimrání. Netušil, proč se drží tak při zdi a nepřevezme iniciativu. Jednoduše se mu líbilo, co s ním teď Lilly prováděla.

Než se stihl zabřednout do těch pocitů, byla pryč. Nechápavě k ní zvedl zrak.

„Jsem na živu, Nerone. Všechno, co jsi teď cítil, je opravdové. Já jsem," vydechla tiše. Nepřestával se na ni dívat v nepochopení. Její slova mu stále nedocházela. Nemohla být pravda, to co mu tu teď říkala. Bylo to nemožné. Viděl ji padat k zemi v bezvědomí. Nildon na ni hodila svou ohnivou kouli. To nemohla přežít.

Ale při pohledu do jejích očí, viděl pravdu. Ona by si s ním takhle nezahrávala. Neřekla by něco, čím by ho zranila. Ne takovým způsobem. V hrudi ucítil palčivou bolest. Stisknul čelisti.

„Jsi naživu..." zachraptěl. Položil obě své ruce na strany jejího krku, aby znovu nahmatal její pulz. Vnímal, jak se pod jeho dotekem třese. Prsty se zamotal do jejích vlasů. Miloval jejich hebkost, nikdy nepoznal nic lepšího. S překvapením zjistil, že se mu na rty dere úsměv, ale u toho to neskončilo. Z hrdla se mu vydral smích. Stihl postřehnout, jak na něj Lilly vyvalila oči a pak se na ni konečně vrhnul.

Lilly se zajíkla, ale jeho vášnivý polibek mu opětovala, bez jediného zaváhání. On ji držel pevně kolem pasu, ani se nedotýkala nohama země, ale ona se přizpůsobila a zavěsila se mu na krk. Přičemž on ani nezaprotestoval. Chtěl jí být tak blízko, jak jen to šlo a bezpodmínečně.

Pak si to uvědomil, v tu chvíli kdy mu došlo, že je Lilly na živu, byl jeho život, jeho osud opravdu a nezvratitelně zpečetěn.

Zaryl jí prsty do boků, aby si byl stoprocentně jistý, že není jen přelud. Možná jí způsobil bolest, ale nedala to nijak znát a nadále se chvěla v jeho objetí. Měl silné nutkání jí sdělit, co se mu honí hlavou. Ale netušil, jak to vše vměsnat do slov. To prostě nebylo možné.

„Lilly," zašeptal jí do úst, ona jen zasténala. Odtáhl se, aby se mohl zadívat do jejích jasně modrých očí. Zamlženě se na něj mrkala se rty mírně pootevřenými, které právě teď vypadaly, jako kdyby je někdo jen před malou vteřinou vášnivě líbal.

„Nerone," vydechla omámeně. Nesmírně ho potěšilo, jaký má na ni vliv. Věděl to už před tím, ale i tak ho to bavilo. Věnoval jí zářivý úsměv, což ji probralo z chvilkové slabosti. Zamrkala a on ji nechal sklouznout po jeho těle, tak že opět stála na svých. Upírala na něj svoje velké kulaté oči a jeho to znovu svádělo ji políbit.

„Čím jsem si to zasloužila?" vyhrkla tichým hlasem.

„Tím, že nejsi mrtvá, tak jak jsem si myslel," divil se své náhlé upřímnosti, co to s ním ta vlčice dělá.

„Snažila jsem se ti říct už předtím na cestě, ale ty ses na mě vrhnul a pak nás vyrušil Ery..."

„Pšt, už je to jedno. Jsi živá a to je to na čem doopravdy záleží," utišil ji rychle. Do široka na něj vyvalila oči a nechápavě ho pozorovala. Uvědomil si, že je nadále v jeho náručí. A neměl v plánu ji propustit.

„Na mém životě nezáleží," zavrtěla hlavou, jako kdyby o tom byla přesvědčena. Nemohl se jí divit, při tom co už všechno zažila a viděla. Už zbývalo, aby ji zajali na Temnou, jako otcovu páku na Nerona. To však nedovolí.

„Mě na něm záleží, slibuji ti, že už ti nikdo nikdy neublíží. Ať už mi v cestě stojí moje sestra, můj otec nebo klidně i celý svět," prohlásil vášnivě. V očích se jí objevilo světlo, které v nich nikdy neviděl. Ne takové.

„Co tím máš na mysli, Nerone. Nemůžeš mi být v patách 24/7. Až se vrátím domů, tak se vrátím ke svému životu. Nechci být nikomu na obtíž. Tím méně tobě," spustila. Teď na ni nechápavě zíral on. Vzal ji za bradu a držel ji tak, aby se nemohla odvrátit. Zamračil se.

„Ale já ti budu v patách Lilly, copak ti to ještě nedošlo? A je mi jedno, že budeš protestovat," pokrčil rameny, vážně to tak bylo. Nenechá se odradit slovy, když za ni mluvilo její tělo a oči.

„Proč?" ona se na něj pousmála. Nečekal to a úplně ho to vyvedlo z míry. Už tušil, kam tím mířila.

„Co chceš, abych řekl. Nejsou mé činy, dostatečnou odpovědí na tvé otázky. Nepoužil jsem svoji moc, od té doby jsem tu," na jeho slova Lilly jen zavrtěla hlavou a odtáhla se od něj. Bylo mu divně, jako kdyby se od něj oddělil kus duše.

„Mě je jedno, jestli svoji sílu používáš nebo ne. Je mi fuk, jestli jsi teď, jak se snažíš všechny kolem sebe přesvědčit, dobrák," vysvětlila a stále se na něj vážně dívala.

„Tak v čem je problém, Lilly?" a ona k němu přistoupila a položila mu dlaň na jeho hruď, na místo, kde, jak se domníval, nacházelo jeho srdce.

„Nevím, co po mě chceš? Co chceš ty? Protože já jdu zpět domů a budu žít, jako člověk, který má tedy kamarády mezi bohy a démony. Ale to je to, co chci, Nerone. A já si nemyslím, že ty si to uvědomuješ," konečně mu došlo, co se děje. Srdce pod její rukou se rozbušilo. Jedna věc byla, že je teď ve Snovém městě. Druhá je, přesunout se na zem.

„Já..." vyhrkl. Netušil, co má říct. Přece se teď jen dozvěděl, že jeho Lilly je naživu, ještě neměl čas rozvinout v hlavě další plány na jejich život.

„Já vím, je to ode mě sobecké, proto teď něco řeknu... nic od tebe neočekávám. Je mi s tebou..." odmlčela se, jako kdyby hledala ta správná slova a on poznal, že jí není nejlépe. Její hlas zněl slabě, zaslechl v nich slzy i její oči se podivně leskly. Nechtěl ji dohnat až sem. „Je mi se tebou dokonale, nadpozemsky a než odejdu domů a ty se zůstaneš tady, aby ses staral o Stellu, protože ona tě bude potřebovat. Než odejdu, chci s tebou strávit, co nejvíc času a pomoci ti přesvědčit lidi zde, že za vší tou fasádou jsi ty a jsi stejný, jako oni," hlas se jí třásl pod vahou emocí a i on v sobě cítil, jak se cit, který k ní nepopiratelně pěstoval, neustále zvětšuje.

„Nemusíš na to nic říkat, jestli to nechceš tak..." nenechala ho ani se nadechnout, aby jí pověděl, co si o tom myslí. Tak jí zakryl ústa dlaní, aby ji umlčel.

„Nic mě neudělá šťastnějšího, než ti být na blízku," řekl jen. Ale tohle se nevztahovalo jen tu chvíli, co tu bude, patřilo to i dnům potom. Ale to jí zatím hodlal zatajit. Pousmála se. Oba se k sobě vrhli v tu samou chvíli a skončili v těsném objetí. Donutil ji zaklonit hlavu, aby měl lepší přístup k jejím rtům a pak už nepřemýšlel.

„Ehm, ehm," ozvalo se někde za nimi u dveří. Tiše zavrčel, jelikož byli zase přerušeni. Jako ostatně vždy. Neochotně opustil sladkost Lillyných rtů a obrátil se k narušiteli, aby ho poslal do horoucích pekel. Ale opřenou o dveře tam našel svoji doširoka se usmívající sestřičku. Nemohl se ubránit svému úsměvu. Bylo to otravné, ale byl rád, že to viděla. Hned jak na to pomyslel, znělo to divně. Lilly se od něj taky odtáhla a tvářila se skoro až stydlivě, což bylo v jejím případě až směšné.

„Nechtěla jsem narušit tuhle erotickou scénu, ale neodolala jsem," Stella na ně hravě pomrkávala, což naznačovalo, že to udělala naprosto záměrně a vůbec se za to nestyděla.

„Tak když už jsme se tu takhle hezky sešli. Stello, nemohla jsi mi říct, že Lilly je ve skutečnosti živá a zdravá?" dělal na oko, že je naštvaný, ale věděl, že Stella měla na starosti něco jiného a to ve zdraví přežít svoji přeměnu. Nemohl jí to mít za zlé. Stellu to však ani trochu nezaskočilo.

„Hele, mě do toho netahej, to co je mezi vámi si řešte sami. Ani jsem netušila, že to nevíš," mrkla na něj, ale tím to neskončilo. „A tohle by sis měl zapamatovat, víš jak to dopadlo, když ses míchal mezi mě a Ravena," řekla to bez jakýchkoliv emocí v hlase, ale jeho to píchlo v srdci. Raven byl největší chyba, kterou v životě udělal. Ani si nedokázal vzpomenout, jestli se za jí nebo jemu omluvil. To bylo asi tím, že nic takového neudělal. Vážně se na ni zadíval, ale pak ho napadlo, že teď asi není ta pravá chvíle. Tak jen zařezaně mlčel.

„Napadlo mě, že bych vás konečně oficiálně provedla, než nastane peklo na nebi?"

A/N

Hello!!

tak jsem si řekla, že nebude na škodu posunout děj i v této trilogii haha!

z nějakého důvodu mi příjde, že je můj Duchařský příběh víc v kurzu... ehm čím to asi bude?? 

možná už je tohle moc zdlouhavé? netuším... ale nehodlám přestat! už jsme na dosah konci a ještě se toho tolik stane! nebudu to vzdávat u cílové rovinky no ne?:P

rozhodla jsem se tedy v tomto díle ulehčit Neronovýmu utrpení a zároveň se mrknou, co se mu honí hlavou:P

snad se vám to líbilo! vím že Nerona tu žere snad každý :P

hezky se vracím tedy do psací rutiny....tím víc, když mám svůj laptop zpět... živý a zdravý....třikrát zdrávas maria haha...uvidíme jak dlouho to potrvá (svěřím se, že já a elektronika jsme něco jako nepřátelé na život a na smrt):D

a taky se konečně pustím do překladu..ne že by se mi dvakrát chtělo... ale musím... ještě jednou se zeptám, zda je tu někdo...nebo zda znáte někoho...kdo by uměl dobře anglicky a rád by mi pomohl (klidně za nějakou odměnu:P)

ok už přestanu opruzovat!

jo ještě jedna věc, Temný démon se taky hezky posunul výše ve Fantazy, teď si nemůžu vzpomenout na kolikáté(a jsem líná to teď hledat), ale určitě jsem to přidala do anotace! :D

takže další velké DĚKUJI!

Love ya!

ps: jestli vás prudí moje čím dál tím delší a delší A/N...tak sorry, jak se zdá mám toho hodně na srdci :D