Eruanno

Canohtaere

Měl by se cítit nepříjemně v přítomnosti Nerona. Ale nebylo tomu tak, což ho a jednu stranu znepokojovalo. Možná za to mohl Stellin rozkaz, ho tu prostě udržet a možná i to, že se sama prohlásila za nástupce. Čímž mu spadl kámen ze srdce. I když její budoucnost na této dráze není tak jistá, jak by měla být. Vyšiloval. Tím to je. To je ten důvod, proč je v přítomnosti toho podvraťáka, tak v klidu a normální.

Kdyby jen Neron nepůsobil tak normálně. Vůbec se nepodobal tomu Temnému, co s ním měl tu čest v minulosti. A kronika, jako kdyby jen lhala. Vypadal, jako kterýkoliv jiný člověk. Zranitelný, starostlivý... sakra!

„Takže, co je tohle za chajdu?" přehlušil tok jeho myšlenek právě Neronův hlas. Stál za ním a prohlížel si skrovný příbytek. Tyhle domy, jsou uzpůsobené pro lidi, které se dostanou do snového města, aby tu mohli pokračovat ve své cestě. Tenhle byl ale pro Nerona.

„Ten je tvůj, dočasně. Než se rozhodne o tom, co s tebou," pokrčil rameny a nechal ho projít kolem sebe, aby si to lépe prohlédnul.

„No to je paráda. Mám tu jen tak vysedávat a čekat," odfrknul si.

„Buď rád, že je ti to dovoleno. Měl by sis to užít, protože je několik zajímavých variant pro tvou budoucnost," mile se na něj zašklebil a Neron znovu protočil oči. Tady to je... ten Temný mu připomínal Stellu. No do prkenný ohrady.

To bylo na Eryho už moc na jeden den.

„To si umím živě představit. Takže je mi dovoleno se jen tak projít? Můžu si dělat, co chci?" vyptával se.

„Ano, ale nesmíš se do odvolání přiblížit k paláci. Nedělalo by to dobrotu, ale informace o Stelle ti nebudou odepřený. Budu ti vše tlumočit a hned jak bude v pořádku, můžeš za ní," zadíval se mu do jeho zelených očí a ošil se. Na malou chvíli mu došlo, že má o ni stejnou starost, jako on. Né-li více. Bylo to až děsivé.

„Budu rád, když mi vše řekneš," pokýval hlavou. Rozhostilo se trapné ticho. Bylo na čase, aby se klidil.

„Tak já jdu, mám své povinnosti. Přijdu později. Buď tu jako doma...vlastně to radši ne," opovážil se zavtipkovat a pak vyšel ven z domu. Až pak si oddechl, ale napjatost se ho držela, jako klíště. Měl toho teď hodně na mysli. Měl tři lidi na starosti. A musel se o ně pečovat stejnou mírou, všechny tři teď byly velmi důležité pro jeho osobu. Přidal tedy na kroku, aby vše stihnul. V hrudi pocítil nadšení, které se ho zmocnilo vždy, když se přiblížil ke starému domku, patřící Iressielovi. U cesty utrhl jednu bělostnou lilii a až pak se odvážil vejít dovnitř. Bylo tu vše při starém. Vždy si musel zvyknout na šero a na světlo svíček. V rohu místnosti se někdo pohnul.

„Ahoj!" zaslechl její hlas. „Konečně, strašně jsem se nudila," zahučela. Ery se na ni zazubil, ale hned na to se zakabonil.

„Co děláš sakra venku z postele? Jsi marod, máš ležet a nudit se!" káral ji. Bylo to tak vždy. Lilly nikdy neposeděla. Nebylo to v jejím charakteru. Udělal pár dlouhých kroku, aby se ocitnul u ní a pak ji pomohl zpět na lůžko. Šlo to stále pomalu, než se tam došourali, Lilly dýchala jako, kdyby uběhla maraton.

„Myslím to vážně, Lilly. Tvoje zranění je stále vážné," pokračoval ve svém plísnění a neuklidnil se než, ji viděl ležet a odpočívat.

„Kristepane, za chvíli bych už k té posteli přirostla, to po mě nechtěj. Jé, to je pro mě?" obrátila pozornost na květinu, kterou Ery svíral v ruce. Úplně na ni zapomněl. Vzpamatoval se a podal ji jí.

„Děkuju," zamumlala smířlivě, pak ale zvážněla. Ještě si na ni nezvykl, byla jako hurikán. Na vše byla moc rychlá a energická. „Nějaké novinky?"

Ach ano. Dělal jí denního poslíčka informací. Teď šlo ale o Stellu.

„Stella je doma," sdělil jí ve zkratce. Její modré oči se rozzářily radostí.

„Díky bohu. Je v pořádku, musíš mi vše říct a kdy ji mohu vidět, přijde za mnou?" mlela jedno přes druhé. Rukou ji zastavil ve vodopádu slov.

„Je tu, ale není na tom dobře. Jak jsi nám řekla, její zdravotní stav je kritický, ale Iressiel už ji má v péči, bude jí dobře. Až tomu tak bude, uvidíš ji," vykouzlil na rtech uklidňující úsměv. Snažil se, aby byl co nejupřímnější. O Stelliným osudu nebylo vůbec rozhodnuto a jemu z toho tuhla krev v žilách.

„Jistě, aspoň že je tu a ne tam, jak jsi říkal. Zacházeli tam s ní dobře?" Lilly teď zvážněla úplně. Upírala na něj velké pomněnkové oči. Povídali si hodně, co tu byla. Řekla jim hodně o tom, co se dělo po uzavření portálů. O Ravenovi a něco málo i o Neronovi. Ale řekla mu a Archimu jen striktní informace, aby jim pomohla udělat si obrázek o tom, kde Stella je a  jak je na tom. Ery jí na oplátku vysvětlil vše o tom kde je ona a co se s ní děje. Ery si užíval ty chvíle, kdy byl s ní. Líbila se mu ta představa, že má vlastně povoleno jí vše říct. Žádnému smrtelníkovi se tohle nikdy nepoštěstilo. Ne žádnému, který ještě žije.

A Lilly byla skvělá posluchačka. Vše brala s klidem a hltala všechny vědomosti o Stelliným tajném světě, jak tomu říkala. Mluvili hodně i o Stelle. A Ery byl přesvědčený, že Stella si nemohla najít lepší přítelkyni. Vzhledem k tomu, že byl svědkem jejích pokusů o navázání podobného vztahu s holkama ve škole, byl přímo nadšený.

Byla to pozoruhodná dívka.

„Ještě s ní o tom nikdo nemluvil, ale přinesl ji sem Neron, a ona ho tu chce, takže, myslím, že jí tam nikdo nic neudělal," usmál se na ni mile. Ale ona celá ztuhla a mrkala na něj. Poté od něj odvrátila zrak a kousala se do rtu.

„Copak, vážně, Stella bude úplně v pohodě," ujišťoval ji.

„Proč tu Stella chce Nerona?" zeptala se tiše. Zamračil se.

„Nevím přesně, ale nemusíš mít strach, nepřijdeš s ním do styku, je až na kraji města v ústraní před ostatníma. Není tu moc populární," snažil se jí přesvědčit, že jí nehrozí žádné nebezpečí. Lilly už věděla, že Nildon, která ji zranila je ve skutečnosti Neronova sestra, takže chápal její obavy. Lilly se na ně pokusila pousmát, ale moc se jí to nedařilo. Vypadalo to, že nad něčím horlivě přemýšlí.

„Dobře, až udivíš Stellu, řekni jí, že mi schází," pohladila ho po ruce, podíval se na místo, kde se ho dotkla. Líbilo se mu to. Až moc. Odtáhnul se a přikývnul.

„Myslím, že Stella ani netuší, co s tebou je, co se ti stalo. Bude to pro ni šok až zjistí, že jsi tu,"

„To máš asi pravdu, já jí vše pak povím, řekni jí jen, že jsem v pořádku a vše si pak povíme,"

„Jistě. Tak já už půjdu a ty pěkně lež a uzdravuj se," zvedl se a šel ke dveřím, kde se ještě otočil. Ale ona už byla myšlenkami někde jinde. Rád by jí teď viděl do hlavy. Byla to hodně komplikovaná a inteligentní osoba. To byla jedna z mnoha věcí, co ho na ni tak upoutaly. Měl zavařeno na velký malér, ale držel se.

Stella

Canohtaere

Dalo jí velkou práci se probudit. Jako kdyby bloudila temnotou. Věděla, že se potřebuje probudit a to hned teď. Věděla, že má mnoho věcí na vyřešení a že to vše na jejích bedrech.

Byla jí zima. A měla hlad. Bylo jí divně. Zkoušela si vzpomenout, co se dělo před tím, než odpadla. A šlo to z těžka.

„Stello?" ozvalo se odněkud z dálky. Hlas znala, ale neuměla ho zařadit. Chtěla odpovědět, ale její hlasivky, jí vypověděly službu. Pokusila se tedy aspoň otevřít oči. Nebo vnímat, co se kolem ní vůbec děje. Sakra práce!

„Stello, probuď se už konečně!" jo byl to Ery. Ten jediný umí být tak otravný, když si dává šlofíka.

„Nech mě spát, Ery," zachrčela, chtěla se přetočit na bok, bylo jí nepříjemně v té pozici, v jaké se nacházela. Jako kdyby na zádech ležela už celou věčnost.

„Spaní už bylo dost!" v jeho hlase byl slyšet smích. Ale ona byla pořád unavená, potřebovala ještě pár hodin, nebo dnů, aby se z toho vyspala.

„Jen jsem zavřela oči a už mě taháš ven z postele. No tak!" mumlala tiše. Ale už se jí pomalu dařilo se probojovat do bdělého stavu a otevírala oči.

„Jsi mimo už týden," zněla jeho odpověď. To ji donutilo otevřít víčka. Vše bylo rozmazané, ale vedle ní byl Ery, poněkud rozteklý, ale dokázala ho rozeznat.

„Kde jsem?" vydechla. Nepoznávala to tu.

„Jsi na oddělení pro měnící se Bohy," vysvětlil jí. Vytřeštila na něj oči.

„A jak to zatím jde? Já se totiž pořád cítím na umření," zašklebila se. Zvedla podezřele slabou ruku, aby našla místo, kde bylo její zranění, které si usmyslelo, že se nevyléčí, ani za nic.

„Iressiel se o to postaral, dalo to ale zabrat. Ale poneseš si následky," podívala se na Eryho, aby si zjistila, jak moc dobře nebo špatně na tom je. Ale tvářil se tak, že nemohla poznat, jak to ve skutečnosti je. Ale když prsty nahmatala hrudní koš, nikde nic. I když to místo bylo na dotek velmi citlivé.

„Budu postižená?" netušila proč, ale přišlo jí to směšné. Postižená byla přeci svým způsobem celý život. Je sakra skoro Bohyně.

„Bože , Stello. Radši mlč. Víš, jak mírumilovně se ve spánku tváříš, škoda že ti to nikdy nevydrží i v bdělém stavu," utahoval si z ní.

„Takže..." chtěla dál plácat blbosti, ale pak si vzpomněla, kde je a jak se sem dostala. Už nebyli malé děti, aby si mohli dovolit ten luxus, jen tak bezstarostně tlachat. Najednou ji v mysli vybuchla bomba plná starostí, které tam na ni čekala, než odpadla. Roztřeseně se nadechla a upřela na Eryho zraky. Ten jí položil svou ruku na její.

„Zpomal brouku. Pěkně popořadě," usmál se na ni svým uklidňujícím způsobem.

„Kde je Neron?" to byla první alarmující otázka, která jí vyvstávala na mysli. Měla o něj upřímnou starost a hned teď by ho chtěla vidět.

„Není v kobce, jestli je to o co se bojíš. Je na kraji města a zatím si vede dobře. Nikoho nezabil a ani se nikdo nepokusil o to zabít jeho," pronesl sarkasticky. Sjela ho pohledem. „Neboj, já ho dostal na krk, takže ho mám pod drobnohledem," dodal na uklidněnou. Po pravdě jí to moc neutišilo.

„Jak to snáší?" zajímala se. Viděla před sebou bratrovu tvář, před tím než byl donucen ji opustit. Byl frustrovaný a navztekaný, ale držel se. Neuměla si představit, jak je na tom asi teď.

„Zatím dobré, ale je celý nějaký roztěkaný. Myslím, že co nevidět vybuchne, nebo něco podobnýho a to nebude hezký. Myslím, že by mu prospělo tě vidět, ale Meldon nechce nic slyšet. Ten mimochodem taky brzy zešílí." Řekl jí vše, co podle ní, podle něj bylo důležité. Stella si povzdechla.

„Neron jen není zvyklý..." netušila, co by měla říct. Neron byl prostě v prostředí, které nepoznával. Nic tu neznal. Všichni ho tu nenávidí. Co si sakra myslela? Ale pak jí to došlo, že Neron na tom i přesto trval. Musí vymyslet, jak dál.

„Co sis myslela, Stello?" povzdechl si Ery na stejné téma, jako ona, zastyděla se. Vnesla do jejího domova zmatek, musí to nějak napravit.

„Pomohl mi, Ery," ten se na ní ale výmluvně podíval, to ji však neodradilo v monologu na obranu bratra. „Já vím, že Neron je zmetek a křivák. Má pověst, s kterou ale nic nenadělá. Ale musíš mi věřit. Hodně se změnilo. Vím hodně nových věcí. Stalo se mnoho věcí, které nemám ani odvahu komukoliv říct," její hlas ztvrdl, nechtěla se tím nechat ovlivnit, chtěla být ke svému nejlepšímu příteli upřímná. Ale při otevření úst zjistila, že to prostě nejde. Má mu říct o tom, že ve skutečnosti jsou Neron a Nildon plodem lásky? Že Marie a Nornotur jsou ve skutečnosti osudem stíhaní milenci. A že vše v kronice je jen krásná lež? Nemohla to říct nikomu.

„Je mi líto, že ty už mě nevěříš," Ery to řekl bez jakýchkoliv výčitek v hlase, ale o to víc to dělalo celou situaci složitější.

„Ery..." začala, ale byla přerušená.

„Ne, Stello, to je dobré. Máme ještě další věci na vyřešení," utnul ji striktně.

„Dobře, co dál tedy?" musí si o tom promluvit později.

„Nevím, jestli máš nějaké informace, ale Nildon napadla tvou kamarádku Lilly. Našli jsme ji na zemi. A přivedli jsme ji sem. Byla na tom hodně špatně, ale už je mimo ohrožení života," mluvil rychle, aby se nestihla ani jednou nadechnout. Hrudí se jí prostřídaly všechny možné emoce a ustálily se na radosti.

„Připomeň, že až udivím Iressiela, mám mu dát obrovskou pusu na tvář," do očí se jí vehnaly slzy. Vzpomněla si totiž na Nerona a jak on nesl Lillyinu domnělou smrt. Musí mu to říct.

„Kde je Lilly?" zeptala se.

„Je v Iressiolově chatce," neuměla si představit, co bude Neron dělat, až se dozví, že Lilly je živá a zdravá, ještě k tomu tady a že za její život může děkovat bohům. Rozhodně mu to musí říct ona, aby mohla sledovat jeho reakci. Pevně doufala, že to ale nezmění, jeho rozhodnutí.

„A ještě je tu jedna věc. Prohlásila ses za šéfku," připomněl jí, aby náhodou třeba nezapomněla. Tohle jí totiž v paměti pálilo nejvíc. Mlčela.

„Víš, že bys byla Nejvyšší tak jako tak, že ano? Uvědomuješ si to? Vlastně si to všem velmi usnadnila," informoval ji s úsměvem na rtech.

„Na záchranu Toho Nejvyššího za celý týden nikdo ani nepomyslel?" nechtěla to nadhazovat. Nechtěla už s Archibaldem cokoliv mít, ale pravděpodobně by za své služby měl být zachráněn s područí Nornotura, který se teď právě na něm vybíjí svůj dlouholetý vztek. A vyměnil se za ni, aspoň by mu mohla poděkovat. Ale tím všechny její závazky vůči němu končí.

„Po pravdě, ne. Před jeho odchodem, všem zakázal jakoukoliv snahu o jeho záchranu. Donutil nás přísahat," řekl zaraženě. Nechápavě se na něj dívala. Cože?

„To má být jako vtip?" vyjekla. Až se sama na sebe naštvala. „Okamžitě mi sem někoho zavolej. Meldona, nebo někoho," zahučela rozladěně. Ery bez zaváhání přikývnul. V očích se mu něco mihlo, ale hned na to se točil a odcházel ven ze sterilního pokoje.

Ač si to nechtěla přiznat, tenhle rozhovor ji vyčerpal. Dovolila si na vteřinu zavřít oči. To snad neuškodí. Její problémy tu budou i potom.

A/N

HOLA HEY

Tak jsem zpět lidičky!

Opálená(neboli spálená) po více než roce zase v Česku... no není to šílené? Pro mě jo! Musím se přiznat, že já a mluvená čestina... teď nejdeme moc v ruku v ruce hah, no neva.

A jak se máte VY?

Dovolenou jsem si užila, i tu internetovou abstinenci haha... to byla sarkastická poznámka, jen aby se vědělo:D

Ale jak vidíte, měla jsem čas psát, tak doufám, že tu snahu oceňujete:P

Vím, že je to trochu kapitola o ničem, ale přesto se tam nachází informace, na kterou tu čekáte jíž několik kapitol:P

A další novinka, mám svůj opravený laptop zpět...woohoo..to bude zase šok, vrátit se k psaní na něm, protože upřímně, jde mi to pak více od ruky, když se rozjedu.

Jsem ráda, že jsem zpět, chyběl mi Wattpad(jak jsem bez něj mohla dříve žít?)

ok LOVE YA!:*