#20 NAPÍŠ OPIS VYMYSLENÉHO MIESTA, KDE BY SI CHCELA ŽIŤ.

Byl jeden z těch poklidných víkendů, kdy se nikomu nechtělo nic dělat, a tak se většina studentů povalovala po školních pozemcích.

„Někdy si říkám, jak by mohl vypadat život někde jinde, než na Zemi," řekl Blaise zasněným hlasem a vysloužil si tak od Theodora posměšný úšklebek. „No, co?" zavrčel jeho směrem.

„A kde by to asi tak mělo být, ty chytrolíne?" opáčil Theo.

„Kdekoliv jinde, ne?" Pokrčil rameny.

„Nejsi snad takový ignorant, aby sis myslel, že jsme ve vesmíru sami, že ne, Theodore?" zeptal se posměšně Draco.

„No, to ne," připustil a zamračil se. „Ale pochybuju, že je někde líp, než tady. Jak byste si asi tak představovali, že by to ve vaší vysněné zemi mělo vypadat?"

„To je zajímavá otázka," vložil jsem se do hovoru a rozhlédl se okolo sebe. „Určitě by tam mělo být hodně jezer, jako je tohle." Ukázal jsem na vodní plochu, na níž dopadalo slunce a v něm se na hladině rozvalovala olbřímí oliheň.

„Koruny stromů by byly vysoko a kmeny by byly tak široké a obrovské, že by v nich mohly žít celé rodiny," zapřemýšlela Hermiona a na prst si navíjela pramen hnědých vlasů.

„Koně by byly velcí jako draci a mluvili by," přidala se Pansy a já se držel, abych se nerozesmál. Ještě jsem měl v živé paněti, jak byla rozčarovaná z jednorožčích mláďat, které pochytal Hagrid na jednu z hodin.

„Ke kouzlení by nebyla potřeba hůlka, stačilo by jen pomyslet na to, co by člověk chtěl a mohl by to dokázat," zašeptal Draco se zvláštním leskem v očích.

„Obloha by byla fialová a tráva světle modrá. Listy stromů by se barvily podle denní doby. Ráno by byly žluté, v poledne oranžové, večer růžové a v noci by zářily bledým světlem, aby poskytovaly světlo a nemusel se rozdělávat oheň," doplnil Blaise.

„Slunce by byla dvě a honila by se na obloze ve spirálách," přisadil si Ron a rozesmál se nad tou představou.

„Všichni lidé by si byli rovni, nikdo by se nepovyšoval nad ostatní a domácí skřítci by žili jako ostatní, ve spořádaných rodinách," zasnila se Herniona, načež všichni přítomní Zmijozelové vyprskli smíchy a já po Ronovi vrhl uštěpačný úsměv, a okázalé protočení očima - Hermiona nezklamala.

„Ženy by nosily takové ty dlouhé šaty, jako nosí princezny v mudlovských pohádkách," řekla po krátké odmlce, popadajíc dech ze záchvatu smíchu, Millicent.

„Nebylo by to nepraktické, když chcete bydlet na stromech?" utl ji Theodore.

„Na těch stromech by přece byly široké cesty." Pansy jí přišla honem na pomoc. „Tak široké, aby vedle sebe mohli pohodlně projít alespoň čtyři lidé." Theo odfrkl, ale více k tomu neřekl.

„Mezi jednotlivými stromovými městy by byly teleporty na způsob letaxové sítě, ale bez krbů," pokračoval zaníceně Draco.

„A kdo by nechtěl cestovat teleportem, využil by koňodraky," zasmál se Blaise.

„Všichni by se podíleli na pěstování, vaření, sklízení a i další práci." Hermiona spřádala skutečně utopické plány.

„Hermiono, tvoje vize nikdy nemůže fungovat," odporoval Ron.

„A proč ne?" zeptala se zamračeně a pohledem prosila Blaise, aby se jí zastal.

„Protože rovnocennost neexistuje. Vždycky se budou lidé specializovat na určité věci, které jim půjdou nejlépe. A někdo tomu musí velet. Tím pádem," Draco po ní hodil povýšený úsměv, „musí méně zdatní oddřít ten zbytek."

„Draco má pravdu," zapojil jsem se. „Každý nemůže být chytrý a umět všechno. Tak to nefunguje."

„Ty, aby ses ho nezastal," vypálila po mně mrzutě.

„Hele, lidi, víte, co vám řeknu?" ozval se Theodore, když jsme všichni chvíli zůstali ztraceni ve svých představách.

„Co?" zeptal se Blaise, jenž se snažil uklidnit svou přítelkyni konejšivými dotyky paží na zádech.

„Ten výtažek ze škrken je fakt dobrej matroš." Povytáhl obočí. „Kdo půjde ke Snapeovi pro další várku?"

Mám pocit, že by se mi ten výtažek hodil taky. :D