Michael

Následující ráno:
První pracovní den jsem přežil vcelku bez úhony, zlepšil jsem si své schopnosti ve hře na schovávanou při zbabělých útěcích, když jsem zrovna stál za kasou a také jsem si trochu osahal sklad se zbožím. Když jsem přišel domů, strhla se na mě lavina všeho možného, hlavně oblečení, ve kterém jsme byl během chvíle obalený jako Michelin.

,,Doufám, že se už nemusím bát, když jsi to vše včera zvládl," podívala se na mě Annie, zatímco já jen tiše přikývnul, následující ráno.

Opět mnou kolovala nervozita, která se nedala zapřít ani na mém výrazu, ale i přes to jsem se vydal tam, kam jsem z celého srdce nechtěl. Když jsem vešel do obchodu, za pultem už na mě s úsměvem pokukovala jedna z mých nových spolupracovnic. Já se na ni podíval a nahodil křečovitý úšklebek a vydal se do zadní části obchodu.

,,Je všechno v pořádku? Přijdeš mi taková divná," podívala se na mě bruneta za kasou.

,,Divná? Proč, všechno je v pořádku," zarazil jsem se.

Přítomná mě chvíli sledovala, než odešla do jedné ze zadních místností a po chvíli přinesla krabici se zbožím.

,,Tohle je potřeba vyskládat do regálů a do výlohy," usmála se, ,, doufala jsem, že to uděláš. Já mám ještě na starosti nějaké papírování."

,,J-jasně," krabici jsem si od ní vzal a vydal se do prostoru obchodu.

Při prohrabávání obsahu boxu, který jsem měl ve svém vlastnictví a rovnání plavek, které v něm byly, jsem se nestačil divit proč vlastně lidé nosí dentální nitě. I tanga by oproti domu byla hidžáb. Já jsem po osobní polemizaci dospěl k názoru, že bych opravdu musel být utopený v láhvi alkoholu abych si něco takového vzal na sebe. Když jsem ze sebe měl konečně dobrý pocit, uvědomil jsem si, že ještě není všem útrapám konec. Výloha. S velkou nechutí jsem vzal od každé barvy plavek jeden set a vydal se do boje. Tak nějak jsem v duchu doufal, že to bude poklidně, leč s nervy odvedená práce, ale to by výloha nesměla být na hlavní ulici, kudy denně prochází tisíce lidí.

Chvíli jsem se pral s první figurínou, než jsem konečně přišel, jak se rozepíná ten zatracený patent na svršku podprsenky. S oroseným čelem jsem pak při svém štěstí zjistil, že tohle byla jediný svršek se zapínáním. Pokud ještě neexistuje nějaký sexuální fetiš na figuríny, tak dnes získal oficiální pojmenování které
zní - Michaeli, přestaň už znásilňovat tu plastovou pannu a rozepni jí podprsenku.
Po dlouhých dvaceti minutách jsem konečně všechny manekýny vysvlékl a konečně se dostal na druhou část svého úkolu - oblékání.
Ve výsledku všechny figuríny byly vzhůru nohama, ale oblečené do nové, letní kolekce plavek, na kterou se už hodně dlouho nechci ani podívat.

,,Nějak nevím, proč jsi si je nepostavila sem, dělalo by se ti to mnohem pohodlněji," podívala se na mě druhá přítomná, když jsem konečně spocený vlezl zpět do obchodu.

,,Práce dělá mistra," usmál jsem se s hrdostí v žilách a vydal se uklidit krabici.

Další dobrou půlhodinu jsem rozdýchával svůj fyzický výkon, než jsem se s největší ostražitostí vydal zpět a mohl komunikovat s ostatními.

,,Je na čase se stát komunikativním členem dnešní společnosti a začlenit se do života," těžce jsem polknul a vydal se směrem ke kabinkám, ,,můžu vám nějak pomoci?" podíval jsem se na muže mého věku, který stál u jedné kabinky s plnou náručí podprsenek.

,,Zatím není potřeba, díky," zavrávoral, když se z kabinky vynořila ženská ruka.

,,Zlato, podal bys mi prosím tu purpurovou podprsenku s nádechem do růžova?"

,,S-s nádechem do růžova?" zarazil se.

,,Ano, tu o které jsi říkal, že se ti líbila."

On stál se stále zmateným výrazem, dokud jsem nepřistoupil já a jednu z vrchních částí jeho hromádky v náručí odebral a jednu podprsenku přítomné v kabince podal.

,,Díky," podíval se na mě s úlevou, ,,já už sám po takovém nakupování nevím, co je purpurová natož s nádechem do růžova."

,,Vypadám snad že já to vím?" projelo mi hlavou, ,,ani mi nemluvte, já už vidím skoro černobíle," povzdechl jsem si následně.

On se jen pousmál než se před námi postavila třetí přítomná. Podprsenku, kterou jsem ji podal měla na sobě a druhou, identicky stejnou měla v ruce s tou jedinou otázkou, které jsem se obával.

,,Která vypadá lépe?"

,,B-Bridget, drahá, vždyť vypadají obě stejně."

,,Tohle mi o líbánkách říkat nebudeš," podívala se na něj ostře, ,,co myslíte vy?" otočila se nakonec i na mě.

,,Ta co máte na sobě vám víc ladí k očím," vymyslel jsem okamžitou odpověď.

,,No vidíš, nejsou stejné," řekla Bridget a opět se podívala na svého partnera než zmizela zpět v kabince.

,,Purpurová jako nachová," střetl jsem s ním svůj pobavený a jeho zaražený výraz s pokrčením rameny.

Když se poslední přítomná konečně dostala z kabinky ven, vzala si sebou svůj vytoužený, purpurový kousek s nádechem do růžova a vesele se vydala k pokladně.

,,Matthew, kde jsi říkal že máš tu kreditku?" zaštěbetala.

,,Doma jsi si ji dávala do peněženky se slovy ,Zaplatíš to ty, protože se to musí líbit i tobě'.

,,Ach ano, už si vzpomínám," usmála se s peněženkou v ruce.

,,Myslím, že nás tu nemáte naposled," povzdechl si Matthew, když bylo z jeho karty strženo dobrých čtyřicet pět dolarů.

,,Za dva týdny by nám měla přijít nová kolekce, takže si o tom nedělám iluze," nepatrně jsem se usmál.

,,Nová kolekce," nasála Bridget s jiskřičkami v očích rty než ji Matthew raději popadl a zamířil k východu.