Louis

Ráno bylo opravdu příšerné. Probudil jsem se nevyspalý a hlava mě bolela jako střep. Žalostně jsem zaúpěl. Jen s velkou námahou jsem vstal a doplazil se ke skříni. Potřeboval jsem se, co nejdříve dostat do kuchyně, abych mohl zapít prášek proti bolesti. Už od mala jsem trpěl migrénami. Rozhodně to nebylo nic příjemného, proto jsem nechápal lidi, kteří si bolest hlavy způsobovali pitím alkoholu. Já jsem alkohol nesnášel.

Proč bych si měl dobrovolně ubližovat? Jen co jsem v duchu vyslovil tuhle větu, tak mi na mysl přišel Harry. Opět jsem se neklidně zachvěl. Vlastně ani nevím z jakého důvodu. Je to přece pouze muž, který se chová jako dítě. Nemůže mi nijak ublížit. Musel jsem se usmát nad svými chvilkovými obavami.

Nakonec jsem ještě v pyžamu svižně seběhl schody až do předsíně, ale tam jsem zamrzl v pohybu. Paní Stylesová zrovna políbila Harryho na čelo a šeptala mu, aby byl hodný, jak jí slíbil. Usoudil jsem, že právě odjíždí, protože manželé Stylesovi byli oblečeni do dlouhých podzimních kabátů. Možná jsem měl vstát dříve, měl jsem ještě tolik otázek, ale nechtěl jsem se ptát před Harrym.

Potichu jsem k nim došel a odkašlal si. Harryho rodiče se trochu lekli, zatímco Harry jen pootočil hlavu a začal svýma ledovýma očima skenovat mou tvář. Cítil jsem, jak mi samovolně zrudly tváře a začal jsem se trochu potit.
,,Oh, dobré ráno. Čekali jsme vás dříve, Louisi," vyštěkla Stylesová.
,,Moc se omlouvám, mám hroznou migrénu. Jinak bych přišel dříve," zamumlal jsem. Napůl jsem lhal a napůl mluvil pravdu. Sice jsem měl migrénu, ale nevstal bych dříve ani bez ní.

Pan Styles se mile usmál a poplácal mě po rameni.
,,To je v pořádku, Louisi. My tedy odjíždíme. Snad se budete mít s Harrym dobře." Stihnul jsem si všimnout, jak se Harrymu při těchto slovech mihlo v očích  něco zvláštního. Nedokázal jsem to rozeznat, avšak ani trochu se mi to nelíbilo.

Pan Styles udělal pár kroků k Harrymu, objal ho a s rozloučením opustil dům. To stejné udělala za pár vteřin i Stylesová. Dveře se za nimi se silnou ránou zavřely.

Zůstal jsem s Harrym v předsíni, vlastně i v celém domě, úplně sám. Jeho pohled byl neúprosný. Zvedl jsem pomalu oči a chvíli se utápěl v těch jeho zelených. Zatřepal jsem hlavou. Měl jsem z jeho chování strach. Jen jsem na něj pozvedl obočí a vydal se do kuchyně, kde jsem konečně zapil prášek proti bolesti.

Udělal jsem si k snídani toustový chléb s burákovým máslem a uvařil si jahodový čaj. Všechno jsem si to na táci odnesl do obývacího pokoje, kde jsem se usadil do křesla vedle balkónu. Nevěděl jsem, co Harry dělá nebo kde je. Abych byl upřímný, vůbec mě to nezajímalo. Byl jsem rád, že mám svůj klid.

Zhruba po čtvrt hodině mě přestala bolet hlava, tak jsem odnesl prázdný tác zpět do kuchyně. Harryho jsem pořád nikde neviděl, ani neslyšel, tak jsem se vrátil do křesla a přikryl se dekou, která ležela na stolku. Venku byla temná obloha, což nasvědčovalo tomu, že bude pořádná bouřka. Nechal jsem svá víčka klesnout a za chvíli jsem propadl hlubokému spánku.

Harry

Byl jsem hladový. Louis mi nepřipravil nic k jídlu, přestože to měl jasně napsáno v pravidlech. V tu chvíli jsem na něj měl strašný vztek, že nedodržuje pravidla. Kdyby nebyl tak krásný, už dávno bych mu ukázal, s kým má tu čest. Jenže to bych si ho mohl chudáčka vyplašit. A to by se mi fakt nehodilo vzhledem k tomu, jak moc po něm toužím.

Jeho medově opálená pokožka přímo našeptává, abych zlíbal každý její milimetr. Jeho nádherné oceánové oči přímo přitahují ty mé. Také mi neuniklo, jak dokonale má tvarované pozadí, jako by přímo žadonilo o silné promnutí.  Představil jsem si, jak žhavé by to bylo. Musel jsem zasténat. Vzal jsem si z nočního stolku mobil a potichounku se vytratil za Louisem.

Našel jsem ho sladce spinkajícího na křesle. Rozcuchané pískové vlásky, lehce růžové tvářičky a pootevřená ústa. Byl nádherný a já se snažil ze všech sil nemyslet na to, jak bych mu do té pusinky narval svého ptáka.

Byl tak oddaný. Tak bezmocný v tuhle chvíli. Kdybych se rozhodl ho ošukat, tak by s tím nemohl nic udělat. Jen by ležel ve stejné poloze jako právě teď, zatímco co bych ho nemilosrdně špinil.

Když jsem se vzpamatoval ze svého nemravného zasnění, tak jsem z kapsy tepláků vytáhl mobil. Vypnul jsem zvuk a pořídil si několik fotek toho nic netušícího klubka. Jemně jsem mu ukazováčkem obkreslil linii obličeje. Pousmál jsem se. Neměl ani tušení, jak moc nebezpečný pro něj ve skutečnosti jsem. Mnohem více, než ho kdykoliv napadlo. Nikdy ho nenechám odejít.

Všechny předchozí chůvy jsem sprovodil ze světa. Stačilo pár přesně mířených řezů do hrdla a nezbylo po nich ani památky. Avšak teď, když mi sem rodiče konečně přivedli chlapce, jsem měl poněkud jiné plány.

Zahlédl jsem Louiho třepotající se řasy, tak jsem se raději dlouhými a nenápadnými kroky vrátil do svého pokoje. Lehnul jsem si do postele a prohlížel si fotky pořízené před pár okamžiky v obýváku. Rukou jsem promnul přes látku tepláků svůj touhou rozbolavělý rozkrok.
Tlumeně jsem vzdychl. Rád bych si dopřál tu rozkoš a ulevil si, ale nemohl jsem riskovat, že mě Louis uslyší.

Otevřel jsem tedy skříň, ve které jsem si skladoval jídlo na doby, kdy se mi vůbec nechtělo vycházet z pokoje. A snažil se utěšit aspoň svůj prázdný žaludek.

Asi za hodinu jsem seděl v křesle, které bylo asi tou nejlepší věcí mého pokoje. Vždy, když jsem potřeboval přemýšlet, tak jsem se zde uvelebil a vše šlo téměř samo. Také jsem zde rád četl knihy. Ale pokud si myslíte, že mým oblíbeným žánrem jsou horory, tak jste na omylu. Miloval jsem romantické knihy plné zamilovaných příběhů. I tak hrubý člověk, jakým jsem já, tajně doufá, že jednou potká toho pravého.

Přemýšlel jsem, jakou dostatečnou lekci dát Louisovi, aby začal dodržovat pravidla, když mě vyrušil první blesk ozařující pokoj. Začínala bouřka. To se mi potvrdilo, jakmile blesk následoval i burácející hrom. Mým tělem projelo nemalé vzrušené zachvění, když se mi začal v hlavě tvořit úžasný plán, jak Louise dostat na dnešní noc do své postele.

Louis možná dělá, že je mu vše lhostejné, ale kdo by nechal plakat někoho, kdo se bojí bouřky? Sáhl jsem do nočního stolku, odkud jsem vytáhl nějaké štiplavé kapky, které jsem si nakapal do očí. Naposledy jsem se škodolibě usmál, než jsem zalezl pod peřinu a vydal ze sebe první hlasitý vzlyk.

------------------------------------------------------
Ahooj!
Je první máj, lásky čas, tak jsem si našla chvilku napsat pro vás novou kapitolku :) Ano, vím, že po strašně dlouhé době, což mě mrzí :(
Snad se líbí a užívejte si dnešek! <3