Louis

Pomalu jsem scházel ze schodů, když mě udeřila do nosu lahodná vůně. Vstoupil jsem do kuchyně a zaregistroval, že jediná volná židle je přímo naproti Harrymu. Žaludek se mi stáhl nervozitou. Potichu jsem židli odsunul a posadil se. Pohled jsem měl celou dobu sklopený k zemi, protože jsem se nechtěl dívat na Harryho. Myslím, že po pohledu na něj bych se už nedokázal najíst. Cítil jsem, jak moc se mi třesou ruce strachem jen z pocitu, že je ve stejné místnosti.

Paní Stylesová přede mě položila talíř s velkou porcí italských lassagne, které vypadaly opravdu nádherně. Když měl každý svůj talíř před sebou, tak se posadila a popřála všem dobrou chuť. Pustil jsem se do jídla.
Dařilo se mi nezvedat hlavu od talíře, ale když jsem si všiml, že kudrnáč naproti mně se ještě ani nedotkl příboru, tak jsem na něj poprvé za tu dobu zmateně vzhlédl. Harry mě skenoval očima a zhluboka dýchal. To bylo úplně poprvé, co jsem zahlédl jeho oči. Byly nádherné. Zadrhl se mi dech. Dvě mechově zelená kukadla mě nyní doslova propalovala skrz na skrz. Byl jsem jako omámený.

Pan Styles si nejdříve všiml, že jsem přestal jíst a pak našel můj šokovaný pohled na Harrym.
,,Copak, Louisi? Nechutná vám?" mile se na mě usmál.
,,Ne, totiž je to opravdu výborné. Já ne..." Nevěděl jsem, co říct. Proč má sakra někdo jako Harry tak krásné oči?
,,Oh, jestli se dívíte, proč náš chlapeček nejí, tak nemějte starost. Harry je velmi plachý a stydlivý. Nemá rád, když ho někdo vidí při jídle."
Chápavě jsem přikyvoval, přestože mi Harryho pohled na mě zrovna moc stydlivý či plachý nepřipadal.

Po pár minutách ticha jsem vyhledal pohledy obou Harryho rodičů. Pan Styles mě sledoval s vlídným úsměvem na rtech, zatímco paní Stylesová se mě snažila pohledem zabít. Byl jsem čím dál více nervózní, tak jsem do sebe rychle naházel zbytek večeře a s omluvou se vydal do svého pokoje. O Harryho jsem pak ani koutkem oka nezavadil, ačkoli jsem ze sebe nemohl setřást jeho neúprosné a možná i chtivé pohledy, kvůli kterým jsem se cítil ještě více nepříjemně.

****
Asi za půl hodiny jsem se vydal svižným krokem směrem ke koupelně, protože jsem nechtěl po cestě nikoho potkat. Avšak když jsem byl kousek od Harryho pokoje, tak jsem jsem odtamtud zaslechl hlasy Stylesových a poté zjistil, že dveře pokoje jsou otevřené. Stylesovi klečeli vedle postele, na které ležel Harry a tiše pronášeli modlitby. Přitiskl jsem se ke zdi, aby mě nezahlédli.

,,Bože, prosím opatruj Harryho, opatruj Robina, opatruj Louise, opatruj mě. Amen." Při zmínce mého jména jsem sebou trochu cukl, ale naštěstí jsem byl dostatečně potichu. Nahlédl jsem do pokoje a opřel se o futra, což nebyl zrovna dvakrát dobrý nápad. Avšak Stylesovi si mě zatím nevšimli a začali Harrymu skládat pochvaly za dnešní den.

,,Dnes jsi byl tak hodný chlapec, Harry! Jsem na tebe pyšná!" vrkala paní Stylesová. Její manžel se k ní hned přidal: ,,Byl jsi jako malý gentleman!"
Omylem jsem se trochu zasmál, takže se jejich pohledy, teda kupodivu kromě Harryho, stočily směrem ke mně. Zčervenal jsem. Styděl jsem se, protože jsem rozhodně nikdy nebyl žádný šmírák.

,,Můžeme být s Harrym o samotě?" Jen co to Stylesová dořekla, tak mi prudce práskla dveřmi přímo před nosem. No skvěle! To jsem opravdu potřeboval...
Rozhodl jsem se u těch dveří zůstat, neboť jsem tušil, že bych jim to měl nějak vysvětlit.

Uplynulo asi deset minut, než se dveře otevřely a z nich vyběhla nadšená Stylesová.
,,Harry vás chce! Nevím, jak je to možné. Všechny chůvy před vámi odmítl. No mohlo by to být tím, že předtím jsme vybírali pouze ženy." Spokojeně si povzdechla.
,,Jsem tak šťastná, že to vyšlo! Objasním vám ještě pár rad ohledně chodu domu, abychom zítra mohli s Robinem odjet na naši vysněnou dovolenou." Položila mi ruku kolem ramen a vedla mě do obývacího pokoje.

****
Večer jsem ležel vykoupaný ve své posteli s nebesy a přemýšlel jsem nad dneškem, tímhle domem, nad Harrym... Nevěděl jsem, jestli to zvládnu. Měl jsem strach, protože přiznejme si, kdo by chtěl hlídat někoho, kdo je už dávno dospělý, má pohled jako úchýl a nebezpečný vrah, ale přesto je tak zatraceně nádherný?!? Udělalo se mi mdlo, když jsem si uvědomil, že se mi Harry nejspíš líbí.

Svraštil jsem úzkostně obočí. Co od něj mám očekávat? Co když mě zabije, když Stylesovi odjedou? Navíc je snad dost velký, aby se o sebe postaral sám, no ne?

Potřeboval jsem se nějak uklidnit, tak jsem vytočil Liamovo číslo z pevné linky, jelikož v téhle díře nebyl ani signál...
Nepíplo to snad ani dvakrát a už jsem slyšel jeho hlas.
,,Ahoj, Louisi! Jsi v pořádku?" Nad jeho starostlivostí jsem se nyní jenom pousmál, už teď mi začínal můj nejlepší kamarád chybět.
,,Ahoj, Li! Jsem v pohodě."
,,Opravdu? Nezníš moc v pohodě." Sakra! Trávili jsme spolu tolik času, že dokázal rozpoznat sebemenší změnu v mém hlase.

,,No, možná jen..." Nevěděl jsem, jak to vysvětlit. Nebo mu mám říct, že se bojím muže, který má nebezpečně krásné oči a každý se k němu chová jako k dítěti?
,,Copak, Louisi? Vyklop to!" Liam už ztrácel trpělivost.
,,Ale nic, jen mám asi trochu strach..." hlesl jsem.
,,Z čeho?"
,,Noo, víš, jak se mám starat o toho chlapce? Tak on to není až takový chlapec. Je mu 24." Najednou nastalo ticho.

,,Děláš si ze mě prdel, Louisi?"
,,Bohužel ne."
,,To je šílený! Okamžitě nasedám do auta a jedu pro tebe!"
,,Ne! Hlavně pro mě nejezdi! Všechno bude v pořádku, zvládnu to a navíc ty peníze fakt potřebuju."
,,Lou, já nevím. Mám o tebe strach.Vždyť to není normální."
Liam se zase obával a těžko říct, zda měl tentokrát důvod.

,,Li, neboj. Harry mi nic neudělá. Je hrozně milý," lhal jsem, jako když tiskne.
,,Dobře, ale budeš mi volat každý den, jasné?"
,,Spolehni se, šéfe," zasmál jsem se. ,,Budu muset končit, abych se vyspal, tak dobrou, Li."
,,Opatruj se, Louisi." Tím Liam ukončil hovor. Jediný problém byl v tom, že mě rozhodně neuklidnil, tak jsem se rozhodl zavolat svému druhému dobrému, i když trochu bezstarostnému kamarádovi.

Zayn mi to zvedl asi až po deseti zazvoněních a to z toho důvodu, že byl zase na nějaké párty a hovno slyšel.
,,Ahoj, Zee. Tady Louis."
,,Konečně ses ozval, Loui. Nazdar." Možná byl trochu opilý? Poznámku o tom, že se klidně mohl ozvat on, jsem si raději nechal pro sebe. Stejně jsem jenom potřeboval, aby mě uklidnil...

,,Volám, protože mám práci!" vykřikl jsem s hraným nadšením.
Ve skutečnosti mě strach sžíral zaživa.
,,Vážně? To je perfektní prcku!" Idiot!
,,Ano, akorát je to trochu divné, protože se mám starat o dospělého muže jako o dítě..." Zaynova reakce byla přesně taková, jak jsem očekával.
,,A co tě na tom sere, kámo? Vždyť je to práce snů! Předpokládám, že ten chlap se o sebe dokáže postarat sám, takže budeš brát prachy za úplný hovno!"

,,No, to bych až tak úplně neřekl..."
,,Louisi, co máš pořád za problém? Jestli to nechceš, tak to beru já!" To mě rozesmálo, Zayn nebyl zrovna typ chůvičky.
,,Ne, to je fajn. Potřebuju tu práci."
,,Tak vidíš! Musím jít, utíkají mi kočky. Užij si to, bro!" Nevím, co myslel tím, že si to mám užít. Asi zapomněl na vše, co jsem mu říkal.
Pokojem opět zavládlo ticho. Možná mě Zayn jenom přece trochu uklidnil, i když to nedávalo moc smysl.

Přetočil jsem se na bok, zachumlal se víc do peřiny a přál si, co nejdříve usnout. Už byla skoro půlnoc. Svíčky nad krbem jsem nechal hořet, protože jsem byl odjakživa strašpytel.
Sledoval jsem třepotající se plamínky, dokud jsem s myšlenkou na nebezpečně zelené oči neusnul.

____________________________________

Ahooj!
Doufám, že se vám díl aspoň trochu líbil :)
Ono se to samozřejmě rozjede, takže není kam spěchat.
Můžu, ale prozradit, že v příštím díle už plánuji Harryho pohled ;)
Jinak moc moc děkuji za hlasy a komentáře u předešlých částí :33 <3
P.P.: Nemám tušení, kdy vyjde další část, protože je toho ve škole moc :((