Louis

Paní Stylesová přešla ke křeslu a pomalu ho i s chlapcem otočila k nám. Už jsem se chystal podat Harrymu ruku, ale doslova jsem zamrzl v pohybu, když se mi naskytl pohled na muže přede mnou. Delší tmavé vlasy stáčející se do nevinných kudrlinek mu dosahovaly zhruba po ramena. Jeho bledou tvář ostře lemovaly lícní kosti a jeho krásně tvarované rty měly barvu lesních jahod. Jeho oči zkoumaly podlahu, takže mi byla jejich barva prozatím zatajena.

Jeho tělo působilo štíhle, ale i trochu mohutně kvůli širokým ramenům. Nejspíš byl i hodně vysoký. Mohl jsem s klidem říct, že je krásný, protože to on opravdu byl, avšak nějaká má část z něj měla nepochopitelný respekt.

Ruce měl položeny na opěrkách křesla tak pevně, až mu bělaly klouby. Zadrhl se mi dech, protože jsem dostal strach.
Ovšem nejvíce znepokojivé bylo to, že tenhle údajný ,,chlapeček" nebyl kloučkem, nýbrž mužem. Tipoval bych mu něco přes dvacet let.

Když jsem si uvědomil, že na něj stále zírám v šoku s pusou dokořán, tak jsem ji zase rychle s pokorou sklapl. Stylesovi čekali na mé počínání... Váhavě jsem tedy přistoupil k Harrymu a stěží vzal jednu jeho ruku do své. Jeho ruka byla tak ledová! Vyděsilo mě to ještě víc, ale na povrch jsem se snažil nedát nic znát.

,,Ahoj Harry, rád tě poznávám." Mluvil jsem potichu, abych ho nevyplašil. Harrymu to bylo nejspíš jedno, protože na to nijak nereagoval. Položil jsem jeho ruku zpět na opěrku křesla a stoupl si.

Nevydržel jsem to a zeptal se na odpověď něčeho, co mi vrtalo hlavou od chvíle, kdy jsem ho poprvé spatřil.
,,Kolik je Harrymu let?" Paní Stylesová mě sežehla nevrlým pohledem.
,,Nejste příliš slušný, pane Tomlinsone! Harry nedávno oslavil 24. narozeniny," odsekla napruženě.

Takže jsem tipoval docela správně... Ale to nic nemění na tom, jak je to celé šílené. Hlavou se mi honila jediná myšlenka - jak odsud vypadnout? Nechtěl jsem tu být ani o minutu déle. Bohužel mi za chvilku došlo, že mě paní Stylesová jen tak odejít nenechá.

,,Ukážu vám váš pokoj, kde si můžete vybalit své věci, než bude hotová večeře. Snad byste nás hned neopouštěl," potvrdila za pár vteřin mou myšlenku paní Stylesová.

Otáčel jsem se k odchodu, ale ještě naposledy jsem pohlédl na Harryho. Na muže, jehož tvář byla až nadpozemsky bledá a krásná. Na muže, o kterého je z nějakého děsivého důvodu pečováno jako o dítě, přestože dítětem již dávno není. Na muže, který zajisté skrývá nebezpečná tajemství.

*****

Pokoj, který jsem dostal, byl nádherný. Bylo zde vše, po čem jsem kdy toužil - kamenný krb se svíčkami, velká dvoulůžková postel s nebesy, starý psací stůl z kaštanu a modré křeslo podobné tomu, co se nacházelo v pokoji Harryho. Nebo spíš v pokojíčku Harryho. Uchechtl jsem se. Celé to bylo tak šílené...

K mé smůle ani tenhle dokonalý pokoj nepomohl tomu, abych přestal myslet na to, jak se odsud dostat pryč. Obvykle se jen tak něčeho nezaleknu, ale Harry mi opravdu nahání hrůzu. Nedokážu si představit, že bych tu s ním musel někdy zůstat sám.

Zrovna jsem si vybaloval sadu svých oblíbených knih, když se ozvalo klepání na dveře mého nového pokoje. Přejel mi mráz po zádech. Měl jsem strašný strach, že je za dveřmi Harry.

Tahle nepříjemná domněnka se naštěstí rozplynula hned, co do pokoje vstoupila paní Stylesová.
,,Donesla jsem vám pravidla týkající se péče o Harryho. Je nutné, abyste je dodržoval." Podala mi papír obsahující deset bodů.

-------------------Pravidla-------------------
1. Nebudete si vodit žádné hosty.
2. Nikdy ho neopouštějte.
3. Nezapomínejte mu dát najíst.
4. Nikdy na něj nekřičte.
5. Přečtěte mu před spaním knížku.
6. Hrajte mu na klavír.
7. Potraviny přináší jen Eleanor.
8. Postarejte se o zahradu.
9. Harry nesmí opustit dům.
10. Polibte ho na dobrou noc.
------------------------------------------------------

Potichu jsem si přečetl devět pravidel, ale u posledního se mi leknutím stáhl žaludek. Políbit na dobrou noc. To myslí vážně?!?
Vzhlédl jsem od papíru k paní Stylesové.
,,C-co to má znamenat?" Vůbec nic v tomhle domě mi nedávalo smysl.

,,To jsou pravidla, která budete denně dodržovat. Všechna. Pokud tak neučiníte, nastanou komplikace. A to si určitě nepřejete, nemám pravdu?" Stylesová mě sledovala svýma přísnýma očima.
,,Tohle já nemůžu. Nezvládnu to. Navíc Harry je přece dospělý!" Chtěl jsem vzít nohy na ramena a už se tady nikdy neukázat. Panebože. Vždyť Harry je dospělý muž, tak proč bych ho měl líbat na dobrou noc?!?

,,Pane Tomlinsone, vystudoval jste pedagogiku, pokud se nepletu?" Nepamatoval jsem si, že bych se jí o tom zmínil, ale v té chvíli mi to bylo jedno, protože ta ženská byla stejně blázen. Mou poznámku o Harrym samozřejmě naprosto ignorovala. Bezmocně jsem svěsil ramena.
,,Ano, ale pouze na střední škole."

,,A to se nedokážete postarat o dítě, nebo co? Harry sice není jako ostatní děti - je výjimečný. Avšak péče o něj se dá zvládnout."
Upřímně mě zajímalo, jestli Stylesovi neví, že je jejich syn už dávno dospělý, nebo to na mě jen hrají. Ať už to bylo jakkoliv, obě verze mě děsily.

Litoval jsem, že jsem se tady vydal tak bezhlavě. Jenže co mám dělat teď? Není kam utéct...
Navíc paní Stylesová se mě tu snažila za každou cenu udržet, tak mi připomněla důvod mého příjezdu.

,,Myslím si, že začínající výplata deset tisíc týdně je dost velká motivace, abyste to s Harrym zkusil, pane Tomlinsone." Měla pravdu. Musel jsem to udělat, protože jsem ty peníze vážně potřeboval. A točit se kolem tyče v baru jsem opravdu nechtěl.

,,Fajn, zkusím to," rezignoval jsem. Paní Stylesové se na tváři usadil úšklebek. Možná trochu zlověstný, ale dělal jsem, že to nevidím.
,,Skvěle, máte nějaké otázky?" zaptala se. Samozřejmě. Měl jsem tolik otázek ohledně Harryho, že by se ani nevlezly do jejich luxusního bazénu, ale neodvážil jsem se na ně ptát. Snad jsem se dokonce bál znát odpovědi...

Pak jsem si však rychle vzpomněl na sedmý bod v pravidlech. Bylo v něm zmíněno jméno nějaké ženy.
,,Kdo je Eleanor?" Vypadalo, že Stylesová není touhle otázkou nijak překvapena. Nejspíš by mi to objasnila sama, kdybych se nezeptal.
,,Eleanor je dívka, která vám zde bude každý týden vozit potraviny a také vaši výplatu." Moc jsem nepobral, proč by mi měla nosit výplatu nějaká dívka místo Stylesových, avšak odpověď na mou nevyřčenou otázku se dostavila ihned.

,,Pokud bude vše v pořádku a zalíbíte se Harrymu, tak zítra s manželem odletíme na dvouměsíční dovolenou." Dělá si ze mě prdel?!? Nedala mi možnost se vyjádřit a než odešla řekla jen:,,Za deset minut přijďte na večeři do jídelny."

Trhaně jsem se nadechl. Konečně jsem mohl být chvíli sám, ale stejně budu muset jít na tu večeři, která mi vehnala všech strach a tíhu zpět do žaludku.

____________________________________

Ahooj!
Takže je tu další část a já doufám, že vás nezklamala :\
Nevím, za jak dlouho vydám další část, protože jsem na gymplu a mám toho teď moc na učení a navíc příběh zrovna moc velký úspěch nemá...
Jinak děkuji za hvězdičky a komentáře ❤❤❤