„A teď mi popiš, jak ta scéna bude pokračovat dál."

„Dál?" 

Představa, že po mě chce, abych mu do detailů popsal, co se stane v následujících minutách, mě stejnou měrou děsila a lákala.

Nedokázal jsem si však představit, jak něco takového dokážu vyslovit, aniž bych nezemřel studem. 

Na druhou stranu to vědomí, že k tomu mezi námi skutečně dojde, bylo bezesporu vzrušující.

Já a Filip.

Kluk, který se mi líbil už od střední školy.

Nikdy jsem si nepomyslel, že bych měl u něj šanci a najednou je to tady. Opravdu se to stane. Tohoto deštivého večera, tady v mém malém podkrovním bytě, na téhle sedačce. 

Filip se na mě povzbudivě podíval, pak sevřel mojí ruku a přitiskl si ji na svoji tvář. 

„Tak pověz, jak by to mělo pokračovat?"

Zhluboka jsem se nadechl, abych si dodal odvahy. Škoda, že jsem tu neměl žádný alkohol, jedna sklenička na kuráž by mi docela bodla. 

Zadíval jsem se mu zpříma do očí a vzpomněl si na svoje školní léta, kdy jsem si mnohokrát představoval, co by se mnou Filip dělal, kdyby mezi námi k něčemu došlo.

„Michael Julietu znovu políbí," začal jsem a dokonce se mi ani nechvěl hlas. Majitel těch krásných modrých očí, které se skoro bez mrknutí vpíjely do mých čokoládově hnědých, se jako na povel přiblížil. Jeho ústa se otřela o ta moje, když se potichu zeptal: „Jak ji políbí?"

Naskočila mi husí kůže, z jeho blízkosti se mi tajil dech a já si nepřál nic jiného, než aby mě líbal a nikdy nepřestal.

„Tentokrát už to není tak nevinné," odhodlal jsem se. „Přitáhne si Julietu k sobě do náruče, pevně ji svírá, zatímco jeho rty se divoce přisají k těm jejím. Ochutnává její ústa a potom svým jazykem vklouzne dovnitř a..." odmlčel jsem se, připadalo mi to tak trapné.

Ale Filip na nic dalšího nečekal. 

Nikdy bych do svého bývalého spolužáka neřekl, že se dokáže chovat tak dominantně, když chce.

Přitáhl si mě k sobě jako bych byl hadrová panenka a líbal. Divoce, vášnivě, sotva jsem to dokázal rozdýchat. Jeho horké měkké rty se tiskly k těm mým, jazykem mi bez váhání pronikl do úst, zatímco oběma rukama vjel do mých vlasů a přidržoval si mě u sebe, abych mu nikam neutekl.

Jako bych snad mohl. Jako bych snad chtěl. 

Nakonec se však odtáhl. Oči se mu leskly, rty opuchlé od těch divokých polibků a já lapal po dechu a celý se chvěl. Srdce mi rychle bušilo, tep se mi zrychlil a jiskřičky touhy probíhaly celou mojí bytostí, jak moc jsem si přál, aby nepřestával. 

Stále trochu nejistě jsem se na Filipa usmál a natáhl se k němu, abych mu naznačil, že bych rád pokračoval. Než se ale moje rty stihly přitisknout zpět na ty jeho, zastavil mě. 

„Co se stane pak?"

Trochu jsem doufal, že s touhle hrou už přestane, protože jsem se u toho cítil hrozně hloupě. Ale zdálo se, že pokud chci, aby pokračoval, budu mu to muset říct. A celé moje tělo se třáslo nedočkavostí, aby mě svlékl, aby se mě dotkl.  

„Po tom divokém polibku ji Michael svlékne," začal jsem nyní již s větší jistotou popisovat nesnažíce se o žádný květnatý styl. Prostě jsem jen chtěl, aby to Filip konečně udělal. 

„Co jí svlékne?"

„Všechno."

„Všechno?" pousmál se a já se neubránil hlasitému vzdechu, když mi jeho horké dlaně zajely po tričko a dotkly se moji nahé kůže. 

„Prostě to z ní všechno sundá, pak ji položí na postel a..."

Zatímco jsem říkal ta slova, zavřel jsem oči a vnímal pouze Filipovy doteky. Stáhl ze mě tričko a když jsme se k sobě znovu přitiskli, neměl ho ani on.

„...a pak jeho ústa začnou prozkoumávat Julietino tělo."

A Filip dělal přesně to.

Vnímal jsem jeho měkké rty na svém krku, jak vášnivě značkují každé místo a pokračují níž. Nato mě druhý kluk zády zatlačil na sedačku a donutil lehnout si. Pokoušel jsem se nějak uvelebit, ale úzká sedačka opravdu nebyla pro podobné situace koncipována.

Nicméně veškeré racionální myšlenky mě opustily, když jsem ucítil Filipovy prsty, které mi bez jakéhokoli zdržování začaly rozepínat džíny, aby ze mě dostal též zbytek oblečení.

Pokusil jsem se mu pomoci, netrpělivý a frustrovaný z jeho pomalého tempa, ale odstrčil mi ruku. Pohlédl na mě, ty nebesky modré oči zahalené touhou a chtíčem se vpily do těch mých: „Svléknu si tě sám."

Což také dělal. Ovšem mučivě pomalu, užívajíc si každý okamžik. A já si připadal trochu jako dárek pod vánočním stromečkem, který jeho majitel vybaluje s opatrnou jemností, aby neponičil jeho křehký obsah.

„Řeknu ti tajemství," zašeptal, zatímco mě zbavoval posledních svršků. „Taky ses mi líbil, taky jsem si mnohokrát představoval, jaké by to s tebou bylo."

Pravděpodobně neříkal pravdu, patrně si to právě vymyslel, ale stejně mě ta slova nesmírně potěšila.  

To už jsem na sobě neměl jediný kousek látky a on, stále napůl oblečený, si mě beze stopy studu detailně prohlížel.

Tváře mi zrudly rozpaky, mimo jiné proto, že on mi připadal ve všem dokonalý a to včetně vzhledu, a já si proti němu připadal tuctově. Vychrtlý intelektuál, co rád leží v knížkách a jeho nejoblíbenější sport jsou šachy a plavání.

V posilovně jsem byl asi dvakrát v životě na rozdíl od Filipa, který soudě podle jeho vypracovaných paží a hrudníku tam musel trávit veškerý volný čas.

Ale krása, jak se říká, je v očích pozorovatele a vše naznačovalo tomu, že Filipovi se to, co vidí, velice zamlouvá.

Možná jako důkaz mi chytil ruku a přiložil si ji přesně na to místo, kde jsem i přes látku jeho nesvlečených kalhot mohl jasně cítit, co s ním pohled na mě dělá. 

Rozpačitě hledíc do jeho očí jsem netušil, co se bude dít dál. 

A přesně to Filip chtěl, abych mu řekl: „Co teď?"

Připadalo mi, že ani on už se nechce zdržovat mluvením, přesto vyčkával na moje další instrukce. Nevěděl jsem, jestli je to stále kvůli té scéně z románu, nebo se ptá proto, aby měl jistotu, že neudělá něco, co bych si nepřál.

Jenomže já netušil, co by se mezi námi mělo odehrát dál, a i kdybych věděl, nedokázal bych to vyslovit. 

„Nenuť mě to říkat," zaprosil jsem a přitáhl si ho blíže k sobě, abych z něj mohl začít stahovat zbytek jeho oblečení.

„Když to nedokáže vyslovit, jak to pak dokážeš napsat?" namítl potichu a znovu mě políbil.

Chtěl jsem poznamenat, že je daleko jednodušší něco napsat, než to říkat nahlas. Navíc v této situaci. Navíc Filipovi přímo do očí.

Ale když se naše těla k sobě natiskla, když mě uvěznil pod sebou, přestalo mi to myslet úplně a zajímalo mě pouze to, jak z něj co nejrychleji stáhnout to překážející oblečení.

„Tak povídej," vyzval mě podruhé.

„Michael je tím zkušenějším, to on musí vědět, co má dělat. To on by měl rozhodnout, co se stane dál."

Pobaveně se usmál nad mým malým úskokem.

„A nic dalšího už mě říkat nenuť," zaprosil jsem.

„Dobře, teď už tedy nemusíš říkat nic," zašeptal a jazykem mi přejel po spodním rtu, „teď už tě jen donutím sténat a křičet moje jméno." 

Otřásl jsem se vzrušením při těch slovech a chvěl se též pod jeho hříšnými ústy, která si opět na dlouhé minuty přivlastnila ta moje.

„Zapamatuj si to," přikázal mi, když jsme se od sebe na okamžik odlepili. „Všechny ty vjemy a doteky, všemi smysly vnímej, co se děje, co se stane a jaké to bude. A pak podle toho napiš tu nejžhavější milostnou scénu, co jsem kdy četl."

Odpovědí mu bylo pouze moje zasténání, protože žádná souvislá slova jsem ze sebe již vydolovat nedokázal. 

Přesně, jak si přál, jsem celou svou bytostí vnímal Filipovu blízkost, jeho doteky, jeho horký dech, jeho hebké rty klouzající po mé kůži. A také ty dlouhé, šikovné prsty, které neomylně našly to správné místo na mém těle a dotkly se mě přesně tam. 

Slyšel jsem jeho přerývavý dech, který se mísil s mými tichými steny, vnímal vůni jeho kolínské, ale též jeho zpocené pokožky a všechno tohle jsem si chtěl vyrýt do paměti. A nejen kvůli tomu románu. 

Chtěl jsem si uchovat tu vzpomínku do nejmenších detailů, protože jsem se obával, že zůstane u této jediné. Pro Filipa tohle mezi námi neznamenalo nic víc než jenom další úlet s klukem. Bohužel já to celé vnímal úplně jinak. Moje city k němu šly hlouběji a až tahle noc skončí, možná svého rozhodnutí začnu litovat. 

Avšak teď a tady jsem na nic z toho nemyslel, ty nepříjemné úvahy se rozplynuly pod náporem úplně jiných vjemů a pocitů. Filipovo nahé tělo se tisklo k tomu mému, jak jsme ležely propleteni na té úzké sedačce a on plenil moje ústa těmi svými a současně mě dráždivé pohyby jeho ruky přiváděly na hranici šílenství.

„Počkej," vypravil jsem ze sebe mezi lapáním po dechu, celé moje tělo napjaté a chvějící se dožadujíc se svého. Ale já nechtěl, aby to skončilo tak brzy.

Proto jsem se z posledních sil ovládl a pokusil se znovu: „Počkej, chci, abys...chci..."

Poslechl, odtáhl svoji ruku a celé moje tělo zaprotestovalo nad ztrátou toho doteku.

„Co tedy chceš?" namahavě dýchal, rty se mu chvěly, ty modré oči se leskly chtíčem, rozcuchané světle hnědé vlasy mu neuspořádaně padaly do obličeje a na hrudi se mu leskly první kapičky potu. Vypadal naprosto úchvatně.

Natáhl jsem se k zásuvce stolu a po chvíli pátrání našel to, co jsem potřeboval. Obě inkriminované věci jsem poté podal Filipovi.

„Opravdu to takhle chceš?" zeptal se při pohledu na malou papírovou krabičku a tubu s průhledným gelem.

Poprvé a naposledy jsem tyto věci použil skoro před půl rokem, kdy jsem si dodal odvahy a nechal se v baru sbalit jedním klukem. Tehdy také zůstalo u jediné noci.

Rozpačitě jsem se usmál a přikývl. 

„Tak to by asi bylo lepší přemístit se do postele, ne?" navrhl s úsměvem a já musel souhlasit.

Přesunout se tam nám zabralo nečekaně mnoho času. Neschopni se od sebe odtrhnout jsme se vášnivě líbali a vzájemně dotýkali celou tu krátkou vzdálenost do vedlejší místnosti, kde se nacházela moje malá ložnice.

A když mě pak Filip konečně položil mezi přikrývky, neměl jsem sebemenší pochyby o tom, že to, co se stane v následujících minutách, bude tím nejúžasnějším zážitkem v mém dosavadním životě. 

Zavřel jsem oči a zcela se odevzdal do rukou svého zkušeného milence. A přestože jsem tohle už jednou předtím zažil a nemohl bych říci, že by to bylo úplně neuspokojivé, s Filipem jsem to vnímal úplně jinak.

On byl daleko opatrnější a něžnější než ten neznámý kluk z baru, jehož jméno jsem zapomněl, nebo jsem ho možná nikdy neznal.

Z Filipových doteků jsem měl pocit, že mu nejde jen o jeho vlastní uspokojení, že si přeje, abych si to užil také. Díky tomu mi připadalo, že jsem pro něj výjimečný, že i když mě nemiluje tak, jak bych si přál, pořád mu na mně svým způsobem záleží. 

A v těch následujících vášnivých okamžicích mě zničehonic napadlo, jak bych měl tu milostnou scénu napsat. 

Uvědomil jsem si totiž, že je úplně jedno, zda je Julieta v mém románě dívka a já kluk, a že celá tahle zkušenost je o něčem úplně jiném. Nezáleželo na tom, jak detailně popíšu, kam se co má zasunout nebo jakékoli jiné technikálie celého aktu.

To nejdůležitější není explicitně popsat, co přesně se mezi milenci děje. Protože ani já bych to nyní patrně nedokázal přesně říci. Dokázal bych však spolehlivě popsat jaké pocity a myšlenky mi probíhají hlavou. Co ve mě Filipovy odvážné doteky vzbuzují.

A to, co ve mně Filipovy doteky vzbuzovaly, byla ochromující vlna slasti, vzrušení ale též lásky a pocitu bezpečí, přestože jsem ani pořádně nevěděl, co to se mnou provádí. Věděl jsem však, že je to nepopsatelné a úžasné.

Chvěl jsem se po celém těle, rukama drtil prostěradlo a vnímal sebemenší pohyb těch hříšných prstů, kterými se měl Filip zkušeně dotýkal a snažil připravit na to, co bude následovat.

„Můžu?" tichý hlas pronikl do mé slastí omámené mysli. 

„Ano...prosím," vypravil jsem ze sebe zoufale nepřejíc si nic jiného, než abych ho konečně cítil v sobě. 

Ihned mi vyhověl nemajíc vůli to dále protahovat. Vnímal jsem, jak mi podkládá bedra polštářem, jak mi opatrně oddaluje nohy od sebe, jak si kleká mezi ně.

Otevřel jsem oči a pohlédl na něj, naše roztoužené pohledy se střetly přesně v tu chvíli, kdy se naše těla spojila v jedno. 

A pak už jsem nedokázal myslet vůbec na nic. Všechny ty vjemy a pocity se slily v jednu velkou vlnu vzrušení, která se stupňovala s každým Filipovým pohybem. 

Někdy během té vášnivé smršti jsem si uvědomil, že se líbáme, že mám nohy pevně zaklesnuté kolem jeho boků, že mě pevně svírá a bere si mě divoce, vášnivě, ale současně se snaží, aby se mi to také co nejvíce líbilo. 

A mě se to líbilo tak moc, že ani jeho ústa na mých nedokázala ztlumit moje hlasité steny a nedokázala zabránit tomu, abych nevykřikl jeho jméno, když mě smetla vlna extáze, která o několik okamžiků později pohltila také Filipa.

Ještě notnou dobu mě držel, protože já se od něj nedokázal odtáhnout, celý jsem se chvěl a lapal po dechu ochromený intenzitou toho prožitku. A přestože jsem očekával, že to s ním bude dobré, nečekal bych, že to bude až tak dobré.  

Ale neskočilo pouze u toho, milovali jsme se skoro celou noc. Naposledy jsme to dělali těsně nad ránem, pomalu a láskyplně, a já si při tom představoval, že tak by to mezi námi probíhalo, kdybychom tvořili opravdový pár, kdyby tahle noc nebyla první a také poslední. 

Když jsem nakonec úplně vyřízený ale neuvěřitelně šťastný usnul ve Filipově náručí, skoro svítalo. A já spal, sice krátce, ale s nádhernými sny plnými polibků a láskyplných slov.   

Bohužel když jsem se o několik hodin později probudil, postel vedle mě zela prázdnotou. 

Hrdlo se mi sevřelo zklamáním a jen z obtížemi jsem potlačil slzy, které se mi tlačily do očí. 

Přesně tak, jak jsem očekával. Nezbude mi nic víc než vzpomínka na tu jedinou noc a k tomu zlomené srdce. 

Ale to jsem přece věděl, když jsem s Filipovým návrhem souhlasil. 

Sáhl jsem pro svoje oblečení, co se povalovalo na zemi, a začal se oblékat. Teprve po chvíli jsem zaslechl zvuk kávovaru a než jsem se si uvědomil, co to znamená, ve dveřích ložnice stál Filip a podával mi hrnek kávy.

„Dobré ráno," usmál se na mě dokonalý jako vždy. Stihl se dokonce umýt a obléknout, zatímco já jsem si sotva  natáhl kalhoty.

Snažil jsem se na sobě nedat znát, jak strašně moc mě pohled na něj potěšil.

Opatrně jsem od něj převzal horký šálek a vděčně se na Filipa usmál: „Díky, ale to jsi nemusel."

„Udělal bych ti snídani, ale bohužel už nemám čas," s povzdechem mrkl na hodinky. „Musím do práce."

„Jasně," přikývl jsem chápavě a snažil se zakrýt zklamání. No, aspoň, že se nevyplížil ven bez pozdravu a dokonce mi udělal to kafe, pomyslel jsem si a trochu upil z hrnku.   

„Přijdu za tebou odpoledne a ty mezitím napiš tu scénu," řekl a já se na něj s nadějí zadíval. Znamená to snad, že tohle ještě není konec?

„A co když to pořád nebude dobré?" pokusil jsem se o koketní úsměv, ale vyšel z toho spíše podivný škleb. Svádění a flirtování mi nikdy nešlo.

„Tak ti zase pomůžu," odvětil vesele a vlepil mi pusu, „od čeho máš svého editora?"

Radostně jsem přikývl a díky jeho slibu mi ani tolik nevadilo dívat se, jak odchází.

Třeba se z toho nakonec vyvine něco více, než jen úlet na jednu noc. A kdyby ne, vznikne podle toho alespoň jedna pěkně žhavá milostná scéna.

Se šálkem kávy v ruce jsem zamířil ke svému psacímu stolu a otevřel notebook. 

Znovu jsem upil, ta známá hořká chuť se mi rozlila v ústech. Odložil jsem hrnek na desku stolu a vybavil si jednotlivé detaily z minulé noci. 

Jen při té barvité vzpomínce mi tělem projela jiskra vzrušení; všechny ty vjemy a pocity, Filipovy doteky a vášnivé polibky, jeho tělo propletené s tím mým, jeho zrychlený dech, jeho hlas šeptající ta necudná slova.

Pohlédl jsem na blikající kurzor na obrazovce. Jako kdyby mě vyzýval, abych se do toho pustil a začal psát, abych to, co nyní jasně vidím ve své hlavě, přenesl do vět.

A já už na nic nečekal a nechal své prsty, aby se rozeběhly po klávesnici.

~~~Konec~~~