Pohled třetí osoby:

Nastalo další horké ráno. Obchodníci vycházejí na ulici a otevírají své stánky, pro dnešní zákazníky. Obyvatelé Akrabahu vyrážejí na tržiště nebo do práce. Tak tomu ale není u všech. Žijí tady také lidé, kteří si nemohou dovolit ani jedno blbé jablko ke snídani. Někteří, tak jen živoří a snaží se vyjít s málem, co jim čas od času někdo z milosti dá. Pak je tu ale Marek, chlapec který společně se svojí opicí a zároveň nejlepším přítelem jménem Abu, sem tam něco ukradnou, aby se mohli alespoň najíst a přežít. Pozor právě přicházejí na scénu...

Pohled Marka:

Další ráno a já  s Abuem se procházíme tržnicí, připraveni si uloupit něco k snědku.
,, Tak jo abu, víš co máš dělat."
Sledoval jsem, jak Abu dělá rozruch u jednoho stánku a tím krásně odlákal pozornost. Já mezitím nepozorovaně vzal jednu bagetu a chystal se nenápadně zmizet. Zřejmě jsem moc nenápadný nebyl jelikož se za mnou ozvalo
,, Zloděj!"
,, Mizíme Abu."
Začal jsem utíkat a Abu hned za mnou.

Hop sem, a už je to za mnou
Hop tam a vedle ťal meč
Kradl jsem, ale nejsem povaleč
Já měl jen hlad

Hop skok, jen zbavit se stráží
Ba ne, končí šprým
Vždyť já, zase tolik neloupím

VZDEJ SE!
Tak DEJ SE!
POČKEJ!
LOTŘE!

Mám jen koláč sladký...

DOLU S NÍM AŤ DÁ HO ZPÁTKY!

Jak se dostat jen, z toho pekla ven
Pomůže mi opičák

MARKU POZOR TO JE ZRÁDNÉ,
ZA TOHLE TĚ ČEKÁ KRIMINÁL
RODIČE UŽ NEMÁ SIČÁK ŽÁDNÉ

Protože chci jíst, 
Proto musím krást
A tak pořád dokolečka a tak dál.....

Jen skok, a už tady nejsem
Jen krok, a myzím jak dým
A pryč, příště líp se přestrojím

Jen skok, a zůstali vzadu
Jsou pryč, a stačil jen krok
A teď, obejdu si rychle blok

ZA NIM!
VANDAL!
Abu!
Skándal!

Páni proč to štvaní?

JÁ HO SLUPNU KE SNÍDANI!

Protože chci jíst, 
Proto musím krást
Nikdo přec nemá rád hlad

NE! MÁ MEČ!
ZBABĚLCI, VY JE SNAD NEMÁTE?

Hop sem, a zase jsou vedle
Hop tam, jsou blizoučko jen
Cikcak, už mají mě hnedle
Já však, jsem zase v sedle

A teď
Převezu tu smečku
Pojď sem koberečku
Hezky se mnou vzduchem pluj!

Koberec jsem použil jako padák a bezpečně přistál na zemi. Rozpůlil jsem bagetu a půlku dal Abuovi, který se do ní ihned zakousl. Chystal jsem se udělat to samé, když jsem si všiml dvou malých dětí, hledajících nějaké jídlo mezi odpadky. Vstal jsem a dal jim svoji půlku, kterou vděčně přijali. Abu se překonal a udělal totéž. Sice jsme bez jídla ale já mám skvělý pocit, protože ty děti mají alespoň pro teď co do úst. Pomalu jsme šli domů a po cestě jsem si všiml hezkého kluka. Byl obyčejně oblečený až na kalhoty, ty byly jasně z nějakého dražšího materiálu, nejspíš je z paláce. Nevím co mě to napadlo ale šel jsem za ním.
,, Ehm ahoj... chceš nějak pomoct?"
,, Já ...ne děkuji jen se tak procházím."
,, Nějak daleko od paláce."
Udiveně se na mě podíval.
,, Jak jsi to poznal."
,, Jednoduše máš oblečení z látky, kterou si můžou dovolit jen v paláci. Jak se jmenuješ?"
,, Já... jsem...na tom přece nezáleží ne?"
Všiml jsem si stráží a oni si všimli nás. Sakra!
,, Poběž"
Chytl jsem ho za ruku a utíkal směrem do mého úkrytu. Museli jsme přeskočit z budovy na budovu.
,, Zbláznil ses?!"
,, Věříš mi?"
Podíval se za nás a pak na mě.
,, Ano."
Rozběhl se a skočil, zachytil se ba okraji zdi a já ho vytáhl nahoru.
Strážím jsme se ztratili a dostaly se ke mě " domů."
,, Máš tu výhled..."
,, Jo to je jediné co mám, tedy kromě Abua. Přál bych si lepší život."
,, Pořád se cítím jako..."
,, Abych se už necítil jako."
,, V pasti."
,, V pasti."
Řekli jsme zároveň a podívali se jeden na druhého. Usmál se a já přísahám, že hezčí úsměv jsem ještě neviděl.
,, Měl bych se vrátit."
,, Jasně... počkej..."
Z kapsy jsem vyndal jablko, které jsem cestou ukradl. Jak? Jsem šikovný. Skutálel jsem ho po ruce dolů a on ho chytl.
,, Něco na cestu."
,, Děkuju."
Usmál se a odešel.
Povzdechl jsem si... proč se já, obyčejný žebrák musím zakoukat do někoho z paláce?

,, Sičák, grázl není pravda
   Nač vykládat to dlouze?
   To já pouze z nouze, pánové.
   Jsem tak sám
   A prostě smůlu mám"...

Jsem ráda, že první část měla úspěch a doufám, že to tak bude i dál a vám se příběh bude líbit.❤️