6. května 1997

Do zápasu s Havraspárem zbývalo už jen několik dnů a z Rona byl zase jen zvracející uzlíček nervů. Dokonce i poslal Harryho napřed, ať jde na večeři sám. Těžko říct, jestli to mělo něco společného s obrazem dvou létajících středověkých čarodějek na košťatech. Možná mu ty dýně v košících pověšených na násadách připomínaly camrál?

Už jen tak ze zvyku se vydal oklikou chodbou v sedmém patře a cestou kontroloval Pobertův plánek. Nejdřív si myslel, že je Malfoy v Komnatě nejvyšší potřeby, protože ho nemohl najít, ale nakonec našel tečku nadepsanou jeho jménem v koupelně o patro níž. Připadal si trochu jako šmíral, dokud si neuvědomil, že další jméno, které tam s ním je, nepatří klukovi.

Uchechtl se. Chudák Malfoy. To, že ho Ufňukaná Uršula poctí svou přítomností na záchodě ho děsilo ještě víc, než že mu vleze do koupelny.

Zase.

To musí vidět.

Rychle seběhl schody a před umývárkou se zastavil. Napnul uši, ale nic neslyšel. Schoval plánek do brašny a potichu a pomalu otevřel dveře.

Malfoy stál zády k němu a opíral se o umyvadlo.

Ne, křečovitě ho svíral.

„No tak," tiše ho chlácholila Uršula. „Nebreč... pověz mi, co ti je... pomůžu ti..."

„Mně už nic nepomůže," odpověděl jí tiše Malfoy. „Nedokážu to... nejde mi to..." Hlas se mu zlomil. Ramena i záda se mu třásla. „Nebude to fungovat..." Vlhce se zhluboka nadechl a vydechl. „A jestli, jestli, jestli, jestli," škytl, „jestli to brzy neudělám... zabije mě..." to poslední roztřeseně zašeptal.

Harry zíral na scénu před sebou. Malfoy brečel. Malfoy vzlykal a brečel.

Ve flekatém a v prasklém zrcadle Harry viděl, že má Malfoy mokré tváře i opuchlý obličej.

Malfoy se štkavě zajíkl, hlasitě polkl, popotáhl nosem s sklonil se k umyvadlu ještě níž.

Co to... Co že to teď řekl? O čem to mluvil?

Kohoutek zavrzal a voda zašuměla. Malfoy si oplachoval obličej a pil vodu z dlaní. Pak zvedl oči k zrcadlu a všiml si Harryho odrazu.

Sakra!

Malfoy se prudce otočil a vytáhl z kapsy hůlku. Harry sáhl po té své, ale příliš pozdě. Malfoyova kletba roztříštila nástěnnou lampu vedle něj. Úlomek sekl Harryho do hlavy. Zablesklo se mu před očima, se syknutím sebou trhl, pomyslel si Levicorpus! a švihl hůlkou, Malfoy však zaklínadlo zablokoval a už zvedal hůlku k novému útoku...

Na krku ho šimralo něco teplého a hlava ho bolela, ale ignoroval to. Rozmáchl se hůlkou...

„Ne! Ne! Nechte toho!" kvílela Ufňukaná Uršula a její nářek nabýval ve vykachlíkované umývárně na síle. „Už dost! DOST!"

Třísk! Polička za Harrym se rozlétla na kusy. Harry zkusil vyslat svěrací kouzlo, to se však odrazilo od zdi nad Malfoyovým uchem a rozbilo nádržku za Ufňukanou Uršulou, která se rozječela jako siréna.

Kolem dokola se valila voda a Harry uklouzl v okamžiku, kdy Malfoy s divokou grimasou v obličeji zařval: „Crucio!"

Všechny kosti v těle mu hořely, hlava mu pukala a někdo křičel.

A pak to bylo pryč.

Dřív, než to vlastně začalo, protože, tohle nebylo Crucio. Vždyť si ani nestihl pomyslet, že chce umřít... A... lechtalo to. Když už mu kosti nehořely, tak si uvědomil, že to vlastně lechtalo. Nešlo tomu zabránit. Rozesmál se. Lechtalo to vážně hodně! Začínaly mu z toho i slzet oči!

A pak přestalo i to. Ještě pořád se pochechtával a třásl, hlava ho bolela, někdo pořád strašně ječel a on musel vymyslet, co dál.

Co dál. Co dál?

„Co budeme dělat!? Co budeme dělat?! Draco, co když zešílel?"

To by vlastně šlo... A pak ho proklít, když to nebude čekat. Hůlku v ruce pořád má. Už se nesmál, jen roztřeseně dýchal. Měl zavřené oči a poslouchal.

„Já nevím! Mlč chvíli."

Něco dřevěného a lehkého spadlo na podlahu.

Že nezahodil hůlku? No, to je gól.

„Kruci kruci, kruci, kruci..." mumlal si Malfoye. Blížil se. „Pottere, slyšíš mě?" ozvalo se těsně nad Harrym.

Harry nereagoval.

„No tak, Pottere, slyšíš mě?"

„Co ta krev Draco?! Co když je mrtvýýý?"

„Není mrtvý, pořád dýchá! Kruci, Pottere!" Chytil ho za rameno a zatřásl s ním.

Harry otevřel oči a zíral prázdně před sebe. Brýle mu sklouzly na špičku nosu a všechno bylo rozmazané, tak to bylo ještě o něco jednodušší.

„No tak, Pottere," světlá šmouha se mu mihla před obličejem. „Kolik vidíš prstů? No tak, mluv se mnou..."

Malfoy zněl fakt vyděšeně.

Harry si dal pozor, aby nepohnul rukou s hůlkou.

„Nandej mu brýle," poradila mu Uršula.

Světlá šmouha se přiblížila a Harryho brýle se posunuly po nose nahoru.

A svět byl zpátky. Harry pořád zíral před sebe a dal si pozor, aby na nic nezaostřil.

„No tak... Harry... slyšíš mě? Prosím tě, řekni, že ti nepřeskočilo."

Harry pomalu otočil hlavu a podíval se nahoru na Malfoye. Zamrkal. Pořád brečel a měl u nosu nudli. To teď brečí kvůli Harrymu?

„Víš, co se stalo?" zeptal se ho Malfoy. „Asi ses praštil hlavy."

Praštil do hlavy?!

To snad nemyslí vážně! To mu nedaruje! Za to si zaslouží Bellatrix.

Pomalu naklonil hlavu na stranu. A usmál se. Nejdřív trochu, a pak víc a víc. Zářivěji a zářivěji. Čím víc se usmíval, tím nervóznější a bledší Malfoy byl.

„Přeskočilo mu," vykvikla Uršula, „přeskočilo mu!"

„Do prdele," zašeptal Malfoy.

„Musíš..." řekl Harry slabě a pořád se na Malfoye stupidně usmíval.

Ten se naklonil blíž. „Cože?"

Harry se snažil napodobit Lenčinu snovou intonaci. „Musíš... to..."

„Co musím?" naklonil se Malfoy ještě blíž.

„Musíš to... myslet vážně," dořekl Harry, pootočil hůlku, aby na něj mířila na a pomyslel si Mdloby na tebe!

Malfoy se okamžitě složil k zemi.

Harry se zhluboka nadechl a posadil se. Dotkl se místa, kde mu tepalo, a cukl sebou bolestí. Podíval se na zakrvácené špičky prstů. Sakra.

Podlaha byla plná vody a tam, kde Harry předtím ležel, byly rozpíjející se rudé květy.

Možná se přeci jen praštil do hlavy.

Ale bylo to na boku. Zkusmo zatřepal hlavou. Mozek se mu v ní moc nekvedlal a nezhoršilo se to. Tak snad dobrý?

„Co jsi to provedl?!" kvílela Uršula. „Co jsi mu udělal?!"

Harry na ni zamžoural. V hlavě mu pulzovalo a její ječák nepomáhal. „Klid, je jen omráčený. Rozhodně jsem ho neproklel Nepromíjitelnou nebo něco podobně stupidního."

„Neměl jsi ho vyprovokat!"

Odfrkl si. „Jasně." Voda z torza záchodové nádržky a z trubky ve zdi pořád tekla. Zamířil na to místo a řekl: „Glacius." Ledová mlha se šířila vzduchem a tekoucí voda zmrzla v momentě, kdy se k ní mlha přiblížila. Aspoň, že nevyplaví celý hrad. Rozhlédl se po koupelně. No paráda. A kolik bodů ho bude stát tohle?

Naštěstí nezmrzlo všechno, ale pořád chlad stačil k tomu, aby se mu u pusy dělal obláček páry. Nechal Malfoye ležet ve vodě a pokusil se vstát.

Ne. To nebyl dobrý nápad.

Tak se vodou a rozmlácenými kachličkami došoupal aspoň ke stěně. Pohodlněji se o ni opřel a pozoroval Uršulu, která se starostlivě vznášela nad Dracem.

Znovu si odfrkl. „Hádám, že už mě k sobě do kabinky nepustíš, co?" zeptal se jí.

Místo odpovědi ho propálila pohledem.

„Žádný strachy. Já budu strašit jinde." Třeba ve sklepení Snapea. Jo. To bude ono. Brašnu měl pořád pověšenou křížem přes hruď. Vyndal z ní plánek, aktivoval ho a rychle zkontroloval, jestli nebude muset hned zmizet. Ten virvál, který způsobili...

Ne, nevypadá to, že by sem někdo šel. Všichni byli na večeři.

Perfektní. Znovu zašmátral v brašně. Poslepu v jedné z kapes nahmatal placatku menší než dlaň. Ve spodním rohu měla vyryté W&W. Ze všech jejich vychytávek, měl Harry tuhle ze všech nejradši. Odšrouboval víčko a napil se.

Ohnivá whisky ho cestou dolů příjemně pálila.

Jo. To je lepší.

Podíval se na bezvládného Malfoye a ušklíbl se. Mohl by teď...

Co by mu vlastně mohl udělat?

Mohl by mu rozbít nos.

To by mu patřilo.

Mohl by ho zkopat do kuličky.

To by si určitě taky zasloužil, Smrtijed jeden prašivej.

Mohl by...

... udělat cokoliv.

Kdo by ho zastavil?

Uršula?

Ta sotva.

Ukázal by všem, co je Malfoy zač.

Ne... to by stejně nepomohlo. Brumbál by s ním nic neudělal.

Mohl by se o to sám postarat a –

A co?

Zabít ho?

Vystavit ho někde s odhaleným znamením?

Jestli ho teda má.

Má ho?

Určitě jo. Viděl, jak se choval u Madam Malkinové, když mu chtěli vyhrnout rukáv.

Mohl by ho zabít.

Měl by ho zabít.

Pomalu se s pomocí stěny zvedl a zadíval se na tělo na podlaze. Tohle bude ale lepší vyřešit jinde. Ještě neví, jak přesně to vyřeší, ale vyřeší to jinde.

Namířil na něj hůlkou. „Wingardium Leviosa."

Malfoyovo tělo se vzneslo.

Uršula vřískla a přeletěla těsně k Harrymu, „Co s ním chceš dělat?!"

„Jen ho vezmu někam do tepla." Přeměřil si ji. „Co si myslíš, že mu udělám, a co by se ti nelíbilo?"

„Hlavně, ať ho nevyloučí," kvílela a vzlykala.

Protočil oči. „Jasně. Kabinku má už slíbenou, co?"

Její odpověď už neposlouchal. Rychle ještě zkontroloval plánek, pořád byl čistý vzduch. Sehnul se, ignoroval pulzující bolest hlavy, vzal Malfoyovu hůlku, pak i jeho brašnu, která se promáčená válela u umyvadla. A odlevitoval Malfoye do Komnaty nejvyšší potřeby.

Komnatě na Malfoyově pohodlí evidentně záleželo víc než Harrymu. Poskytla jim hořící krb, pohovku a postel. Nechal Malfoye žuchnout na postel.

Chvíli stál nad ním a přemýšlel. Hůlku protáčel mezi prsty.

Mohl by ho zabít...

A ani by nemusel použít Avadu.

Naplnit mu plíce vodou.

Uškrtit ho třeba povlakem na peřinu nebo prostěradlem. Nebo tou jeho kravatou...

Podříznout ho jednoduchým sekacím kouzlem...

Jen jedno pošetilé mávnutí hůlky... a bylo by to.

Tak proč mu tu hůlku nešlo zvednout?

Díval se na až pokojný výraz toho nafrněnýho bastarda.

Najednou nevypadal tak arogantně a bastardsky.

Vypadal jen jako obyčejný kluk.

S opuchlýma očima a zrudlým nosem od pláče.

S cestičkami slz na tvářích a s mokrými vlasy a s promočeným oblečením z ležení na podlaze.

Byl slaboch.

Zbabělec.

Stačilo by jedno kouzlo a měl by pokoj.

Ale to on ne. To on nedokáže.

Slaboch.

Znechuceně sebou flákl na pohovku. Kouzlem se usušil.

Placatka byla v ruce lehoučká jako pírko. Znovu se napil. Víc, než by mělo být možné, ale to je na magii to báječné.

Možná nebyl nejlepší nápad pít, když měl rozseklou hlavu a byl po Cruciu, i když nepovedeném, ale to mu bylo upřímně úplně u prdele.

Ještě jednou se napil.

Tak.

A ještě jednou.

Zavřel oči a opřel hlavu o područku. Už mu bylo teplo. Už bylo dobře.

I když byl slaboch.

Nebyl si jistý, jak dlouho tam ležel. I bolest hlavy byla s dostatkem whisky snesitelná. Bylo to vtipné, přidalo se k tomu i pálení jizvy. Kurva samozřejmě, že zrovna teď se Voldemort nasere. Prostě nemůže mít klid.

Ještě jednou se napil. Bolest se příjemně ztupila.

Jo, on věděl, proč to dělá.

Látka zašustila. Otevřel jedno oko a viděl, jak se Malfoy na posteli hýbá.

Znovu se napil.

„Co se stalo?"

„Omdlel jsi," řekl Harry a soustředil se, aby správně vyslovoval. „Asi ses praštil do hlavy."

„Ne... byli jsme v umývárce."

Uchechtl se. „Jo. Filch asi nebude nadšenej."

„Kde mám hůlku?!"

Mávl poslepu někam ke dveřím, kde ji upustil i s Malfoyovou brašnou. Slyšel jeho kroky.

„Mimochodem, příště, až se mě pokusíš proklít, pokus se to myslet vážně." Nespokojeně mlaskl. „Copak ses od tety Belly nic nenaučil? To byla naše první lekce." Otevřel jedno oko a zamžoural na Malfoye stojícího s hůlkou u dveří. „Jestli to chceš zkusit znovu, tak doporučuji víc nenávisti a velké touhy ublížit. Představuj si, že jsem kotě nebo štěně, nebo co já vím z čeho se vlastně Smrtijedům navaluje ze všeho nejvíc."

Trochu se mu pletl jazyk, ale tak co.

Malfoy na něj namíříl hůlkou.

Tvářil se naštvaně.

Bezva. Už se bojí.

Napil se a zašklebil se, když se mu whisky propálila hrdlem až do žaludku.

Malfoy tam pořád stál jako tvrdý y.

Mávl rukou. „Nebo mě klidně zkus zabít, mně je to jedno. Ale, jestli ti můžu poradit, zkus se vyhnout Avadě, mohl bys to zvorat stejně jako Crucio."

Znovu se napil. Malfoy pořád nic nedělal.

Harry se opřel o lokty a nadzvedl se. Zamžoural na něj. „Jsi v pohodě? Chceš se napít?" Nabídl mu placatku. „Je dobrá."

„Svatý Potter pije před sedmnácti?" nakrčil nos Malfoy.

„Počkej, až se o tom dozví můj otec?" odpověděl mu Harry. „Dej mi svátek a pij. Nebo nech být. Aspoň víc pro mě." Znovu se napil a zase se svalil na pohovku. „Stejně se sedmnácti nedožiju. Zabiješ mě teda?"

„Ne?"

„Chmm... škoda."

Malfoy byl chvíli ticho, ale pak přišel blíž. „To snad nemyslíš vážně. Co s tebou je?"

Zavřel oči. „Buď to bude to tvé Crucio nebo mi je všechno u prdele. Těžko říct. Ne... moment... Jo, je mi to u prdele. Budeš pít nebo ne?"

„Proč jsi nezavolal někoho z učitelů?"

„A k čemu by to bylo? Oba víme, že ani jednoho nevyloučí. Mooožná, že kdyby se ti povedlo Katie, Rona nebo Brumbála zabít, tak by o tom mooooožná začali uvažovat, ale do té doby si můžeš dělat, co chceš."

„Nevím, o čem mluvíš."

Odfrkl si. „Jasně, že ne. Malá rada? Zkus to udělat osobně. Třeba po mudlovsku. Třeba to pak vyjde."

„Zmlkni."

Zdálo se mu to, nebo to znělo nějak blízko? Otevřel oči a zamžoural na špičku hůlky vznášející se mu těsně před očima. Zvedl na Malfoye obočí a pomalu se znovu napil, aniž by přerušil oční kontakt. „Takže fakt zabiješ mě? Super. Už toho mám docela dost vypito. Můžeš počkat, než odpadnu, nebo mě omráčit. A pak třeba vezmi moji hůlku a podřezej mi s ní žíly. Bude to vypadat jako sebevražda a Voldemort z tebe bude mít určitě radost."

Malfoy sklonil hůlku. „Vypadá to, že už to máš promyšlené."

„Mladý kluk může snít, ne?" pokrčil rameny a protáhl se. Zamával Malfoyovi placatkou před očima. „Tak chceš? Nenávidět se můžeme klidně zase zítra, ale teď bych nepohrdl chlastacím parťákem."

Malfoy si promnul oči.

„Jsi cvok."

„Jo," souhlasil Harry. „Jak si myslíš, že jsem se dožil tak požehnaného věku? Ne-cvok by to nedokázal." Když Malfoy nic neříkal, pokračoval: „A na chvíli vypnout a o nic se nestarat by ti mohlo bodnout. Vážně. Všechno je pak lepší. I potom sneseš mnohem víc sraček a dýl vydržíš někoho neproklít."

Malfoy tam chvíli tak stála přešlapoval z nohy na nohu, Nakonec si povzdychl. „Fajn. Ale posuň se."

Harry se rychle posadil. Svět se zatočil a on popadl opěradlo. „Uff..."

„Jsi v pohodě?"

Zašklebil se na něj. „Fakt se mě neptáš, jestli jsem v pohodě, pane Crucipísku, že ne?"

Možná mu to ta whisky trochu stoupla do hlavy. Trochu. Když nahoře bylo konečně nahoře a dole bylo dole, a jen vlevo bylo vpravo a vpravo bylo někde pryč, tak se pomaleji posunul.

Malfoy si strnule sedl na kraj pohovky.

Harry si odfrkl a podal mu placatku. Když viděl, jak k ní Malfoy opatrně přičichl, odfrkl si. „Neboj, breberky nemám. Možná jsem chytil strachopuda ale ty máš nejspíš taky."

Podle toho koupelnového divadla určitě.

Malfoy se napil a zašklebil se. „To je odporný. Odkud to máš?"

Pokrčil rameny. „Mám svý zdroje."

„Pěkně nechutný zdroje. Stačilo by zaplatit dvacet galeonů navíc a bylo by to pitelný." Přesto se znovu napil.

„Rozmazlenče," utrousil Harry a natáhl ruku.

Malfoy se tvářil, že ho nevidí. Zhluboka se nadechl, zaklonil hlavu a pil. A pil. A pil. A pil.

„Brzdi," uchechtl se Harry.

Malfoy se rozkašlal. „Musím to trochu vyrovnat. Už jsi skoro pod obraz."

„Přesně. Jen skoro, podej!"

Místo toho se Malfoy znovu napil.

„Nebuď debil a podej," žadonil Harry.

Ušklíbl se. „Popros."

„Jestli nepodáš, tak tě skopnu z gauče," řekl Harry. „A nezapomeň, že mám roztřísklou lebku a jsem po Cruciatu. Podej."

„Nemůžeš se na to pořád vymlouvat," řekl Malfoy, ale podal.

Ha!

„Říká ten, kterýho smrtelně vááááážně škrábnul hipogryf."

Malfoy pokrčil rameny a opřel se. „Nebyls na mým místě."

„Ne," přiznal Harry, „mě jen škrábnul bazilišek, to je oproti tomu nic."

„Nekecej a pij nebo mi to vrať. Ještě vím, jak se jmenuju. A to není žádoucí."

„Nekecám!" ohradil se Harry a podal mu placatku. „V druháku. Když jsme zachraňovali Ginny. Probodl jsem toho zasranýho hada mečem, ale jeho zub se mi zasekl v ruce." Trochu se u toho rozohnil. Zakryl si rukou oči a snažil se přimět svět, aby se aspoň na chvilku uklidnil. „To tehdy moc nevyšlo," dodal.

„Ale... jak je to možný?"

„Možná ti to někdy řeknu. Když přineseš to dobrý pití, o kterým jsi mluvil."

„Jsi si nějak jistý, že nějaký příště bude."

„No, oba jsme naživu, neprokletý a nevím jak ty, ale já jsem krásně opilý. Za mě spokojenost. Dvacet bodů z deseti. Nebo tak nějak."

„Jsi cvok."

„Pche. Toho sis všiml brzo.