29. června 1997

Byla skoro půlnoc, když se konečně sešli.

Draco zase pracoval, ale Harry na to nemyslel. To byl problém Harryho, který nebyl v Komnatě a který se zrovna nenechával líbat Dracem do zpitomění.

Dneska měl hladovou náladu. Harry byl jeho pokrm. A naprosto si to užíval.

Ať to bylo z jakéhokoliv důvodu, Draco byl neukojitelný. Nic mu nebylo dost a všechno bylo málo.

Nestačil mu.

Ale nestěžoval si.

Možná jen trochu, když byl každičký jeho nerv tak přecitlivělý, že i jen letmý dotyk skoro bolel.

A když vedle něj Draco ležel na boku, s tím malým spokojeným úsměvem, a špičkami prstů mu zlehka přejížděl po hrudi dolů, k pupíku, k podbřišku, na stehno a pak zase pomalu, mučivě, táhle nahoru... Přicházel o dech.

Snažil se, aby dotyk o trochu víc zhrubl, ale marně.

A Draco se jen dál samolibě usmíval a občas se sklonil, aby Harrymu slíbal slzy, které mu tekly po spáncích do vlasů.

„Harry..." zašeptal Draco.

„Jooo?" vzdychl a zase se prohnul pod prsty, které mu obkroužily jednu bradavku.

Draco bradavku jemně stiskl a Harry zalapal po dechu.

Bylo to moc!

Horký dech ho na uchu zašimral a Harry zavřel oči. Jako v mlze slyšel Dracův hlas, který mu zašeptal do ucha: „Chci si na tebe sednout. A chci na tobě jezdit tak dlouho, dokud se neudělám. Co ty na to?"

To... řekl fakt brzo.

Harry nemůže.

Ani trochu.

I když by vážně, vážně, vážně moc chtěl.

Chraplavě se zasmál. „Jak to chceš udělat?" Mávl rukou. „Se na mě podívej. Už se mi nepostaví. Díky někomu."

Draco se odkulil na stranu.

Harry jen otočil hlavu a kochal se tím pohledem.

Pevný kulatý zadek vykukující zpoza lemu košile. Sakra. Harry by tak rád...

A pak se Draco sehnul ke svým věcem.

To mu fakt dělá schválně!

Když se otočil a viděl Harryho výraz, ušklíbl se. Vylezl zpátky na postel a sedl si obkročmo na Harryho břicho.

Harry přejel rukama po silných stehnech.

Draco mu ukázal lahvičku s růžovým lektvarem. „Chceš?" A zavrtěl boky.

Harry mu ze stehna přejel na břicho a pak níž a níž až k části, která se o Harryho pozornost hlásila nejvíc. Pohladil ho a Draco vzdychl a zaklonil hlavu.

„Tak chceš?"

„Co je to?" zeptal se Harry a pokračoval v laskání. Zasmál se hlubokým smíchem. „Jed?"

Draco mlaskl. „Na co ty nemyslíš sprosťáku." A lehce přirazil Harrymu do ruky.

Zvedl se na loktech a otevřel pusu.

Draco mu stále zlehka přirážel do ruky, ale odzátkoval lahvičku a nalil ji Harrymu do pusy.

Bylo to sladké a lehce štiplavé.

Poslušně všechno polkl.

Jedna kapka mu stékala po bradě dolů. Draco se sehnul a dlouze, pomalu, mu ji olízl a zastavil se až na Harryho rtech.

Teplo se mu rozlilo v podbřišku a Harry tvrdl.

„To je ono," zašeptal Draco do Harryho pusy, když ho líbal. „Jen pojď."

„Příprava," zamumlal Harry.

„Ughh..." Draco se odtáhl a stále posezený na Harrym začal šmátrat kolem po posteli.

Harry přesunul své ruce zpátky na Dracova svalnatá stehna.

„Ale no tak," postěžoval si Draco a zavrtěl se.

Harry ho ale jen přidržel, aby neztratil při hledání rovnováhu. Když konečně našel svou hůlku, namířil si s ní na zadek a řekl: „Proetoimázo." Zašklebil se, ale pak se na Harryho usmál. Hůlku někam zahodil. „Můžem?"

Harry zdvihl obočí, pustil ho a opřel se o lokty. „Víš, že to jde i ručně a příjemněji, ne?"

Draco si odfrkl a zvedl se do kleku. „A proč nevyužít..." chytl Harryho a navedl ho k sobě, „šikovného kouzla..." zalapal po dechu, když na něj nasedal, „starých Řeků?"

Harry by mu rád odpověděl, ale jaksi mu došla slova.

Draco se uvelebil a přejel Harrymu rukama po břiše. Usmál se na něj. A jen tam tak seděl.

Harry houpl pánví. „Na co čekáš?"

Draco se zadýchaně zasmál. „Dej mi chvilku."

A dál seděl.

A prohlížel si Harryho.

Díval se na něj s tím svým zvláštním malým úsměvem.

A pořád jen seděl.

Harry byl pořád opřený o lokty a pohled i úsměv mu oplácel. Kupodivu byl klidný a vlastně se mu to i líbilo. A taky neměl dvakrát špatný výhled.

Draco byl perfektní.

Pořád nemohl uvěřit tomu, že ho vážně ulovil.

Tak jen ať se kouká, jestli chce.

Však mají času dost.

Díval se do těch šedých očí, které byly mírné a bouřlivé zároveň. Žádný takový pohled by neměl možný.

Stiskl Dracovi stehna a ten se s úsměvem kousl do rtu.

„Copak plánuješ?" zeptal se ho Harry lehce.

„Jen... si to chci dobře zapamatovat," řekl tiše a sklonil se k Harrymu.

Harry se víc zvedl na loktech a políbil ho. Prozkoumával každý kousek jeho úst a pak ho nechal, aby udělal to samé.

A pak Draco konečně, konečně pohnul pánví.

A jestli tohle nebyl život, tak Harry nevěděl, co jiného.

Tohle bylo to správné carpe diem.

XXX

Probudilo ho, když se od něj Draco odtáhl. Vzdáleně vnímal šustění pokrývek a oblečení. Asi se ho snažil nevzbudit.

To bylo od něj hezké. A tak, aby mu to nekazil, dál skoro spal.

Matrace se znovu prohnula a Harryho na tváři zašimral horký dech.

„Miluju tě."

A pak Draco to místo, kterému to zašeptal, krátce zlehka políbil.

Když Harry slyšel zavírání dveří, pousmál se a znovu usnul.

Konec

Když jste se dočetli až sem, zajímalo by mě, co si o tom myslíte. Co říkáte na ten konec? Co si myslíte, že bylo dál? Je něco, co se vám hodně líbilo? Co vás zaujalo? Nebo naopak, drhlo vám něco? Napište komentář nebo třeba pošlete soukromou zprávu. ❤️