Pořád se cítil, jako by ho převálcoval hipogryf. Pořád byl takový divný. Pořád byl smutný. Ale už to nebyla taková ostrá hnusná bolest. Už to bylo lepší. Ztupené.

Ale ono to asi nikdy nepřestane bolet, co?

Rozhodně ne v nejbližší době.

Možná se toho Harry ani nedožije.

No... Voldemort by se mohl začít snažit. Nebo mu dát pokoj.

Draco zlehka oddychoval. Když se na něj podíval, vůbec mu nepřipomínal prašivého Smrtijeda. Byl to jen kluk.

Jen obyčejný kluk, který rozuměl pití a náramně tancoval. Jen obyčejný kluk, který se občas choval jako pořádný kretén, ale když chtěl, dovedl být vtipný. Harry měl co dělat, aby ho ty jeho poznámky ve škole nerozesmály. To by nedělalo dobrotu.

Zvlášť, když si ho vůbec nevšímal.

To vzájemné ignorování jim vůbec šlo skvěle.

Ale když spolu tancovali... to bylo prima.

To bylo moc prima.

Malfoy chrápl víc nahlas, cukl sebou a promnul si obličej.

Harryho noha byla najednou příliš lehká. Nevšímal si toho. Posadil se a ušklíbl se na něj. „Dobré ráno."

„Co?!" Okamžitě vytáhl hůlku. „Tempus!" Když viděl, kolik je hodin, sesunul se na pohovku. „Tos nemusel," řekl vyčítavě.

Vyplázl na něj jazyk. „A kolik vlastně je?" zeptal se ho.

„Něco po půl jedenáctý,"

„Ráno nebo večer?"

Malfoy protočil oči. „Moc vtipný."

Harry vstal a protáhl se. Zamířil ke gramofonu. Cestou se musel vyhnout louži i střepům, ale nic, co by nezvládl.

Vybral jednu desku, která byla taková klidnější a veselá a nechal ji hrát.

„Co si myslíš, že děláš?"

Neotočil se a pokrčil rameny. „Nic." Sehnul se k podlaze pro koňak.

„To ani nezkoušej," varoval ho Malfoy z pohovky.

Když se na něj Harry podíval, seděl s jednou nohou přehozenou přes druhou s rukama nahoře na opěradle pohovky. Jako by mu patřila. Jen ten rozespalej výraz se k tomu moc nehodil.

„Proč?"

Malfoy zívl. „Moc dobře víš proč."

Harry se zatvářil zmateně. „Ehm, ne? Nevím?"

„Ale víš. Zapomeň na koňak," řekl výhružně.

Harry ještě zmateněji nakrčil obočí. „Stalo se něco minule?"

Malfoy ho probodl pohledem.

„Ne vážně," pokračoval Harry, „stalo se něco? Řekl jsem něco? Mám to v mlze." Lhal, a podle Malfoyova překvapeného výrazu i dobře. „Já si říkal, že je divný, že se mi vyhýbáš, takže jestli jsem něco řekl, tak se omlouvám."

Malfoy si ho přeměřil. „Hmmm. Tak jo. Zapomeň na to. Ale polož ten koňak."

„Ne, počkej, co se teda stalo?" zeptal se ho Harry zvědavě.

Schválně, co řekne.

„Měl jsi vidiny a vyzýval jsi gramofon i krb na souboj. Bylo to ponižující."

„Jaaasně."

Přehodil si lahev z ruky do ruky. „Ale tak, to není tak strašný, ne? A jaká je šance, že se to stane znovu?"

Kdyby pohled uměl zabíjet...

„Ne, vážně. Jaká je šance, že se oba zase opijeme a že spolu budeme tancovat a že budu mít halucinace o krvelačném gramofonu a zabijáckém krbu?" Harry se ušklíbl. „Stejně jen záviděly."

Chvíli nic neříkal a čekal, až Malfoy řekne něco. Cokoliv. Ale nic.

„Kdo by taky nezáviděl, že?" Znovu si přehodil flašku z ruky do ruky a mrkl na něj. „Jsi koneckoců báječný tanečník... a líbáš taky dobř–"

„Mlč!"

Harry pomalu zavřel pusu a zdvihl tázavě obočí.

Malfoy na něj ukázal prstem. „Říkal jsi, že si nic nepamatuješ!"

Pokrčil rameny, rozhodil rukama a svěsil koutky úst dolů. Co ti na to mám říct?

„Myslíš si, že jsi vtipný?"

S přehnaným váháním pokýval hlavou ze strany na stranu a pak s jedním zavřeným okem odměřil vzdálenost mezi palcem a ukazováčkem. Možná trochu.

Pak ukázal na Malfoye a tázavě zvedl obočí.

„Ne, já si nemyslím, že jsi vtipný."

To nebylo to, na co se ptal. Zkusil to znovu. Poklepal si na spánek, zamával prsty ve vzduchu, ukázal na Malfoye a tázavě rozhodil rukama.

„Co?"

Znovu začal gestikulovat, ale Malfoy ho přerušil. „Mluv, do háje."

Harry si povzdechl. „Proč sis vymyslel ty vidiny?"

Stihl rty a pak řekl: „Bylo by to lepší."

„Tvářit se, že se nic nestalo?"

„Nic. Se. Nestalo."

„Ale stalo," namítl Harry. „Dals mi pusu."

Malfoy si překřížil ruce na hrudi. „To ne, to ani nezkoušej. Tys mi dal pusu!"

Harry si založil ruce v bok. „Ale no tak. Moc dobře jsi věděl, co ten koňak a tanec se mnou udělají. Tak se netvař, že to je moje vina."

„Takže uznáváš, že to byla chyba, že se to nemělo stát, a že bychom na to měli zapomenout?" zvedl Malfoy obočí.

„Ne," zavrtěl hlavou Harry. „To ani omylem. Nevím jak ty, ale já jsem si ten večer užil. A na to rozhodně zapomínat odmítám. Víš, kdy jsem se naposledy cítil tak fajn?"

„Kdy?"

Harry rozhodil ruce. „No to já nevím! Takže jistě chápeš, že se té vzpomínky nevzdám. A můžeš se chovat jako ten největší kretén na světě. Zapomenu to jen přes svou mrtvolu."

Malfoy se na něj zmateně podíval. „Co, zapomeneš jen přes... to ani nedává smysl."

„Fajn. Tak je to jasný. Budeš mě prostě muset zabít."

„Nebo bych ti mohl vymazat paměť," navrhl.

Harry o krok ustoupil a dal před sebe ruce. „To ne. Odstup, ty Satane. A hanba ti. Víš, jak hrozný to bylo, když se mi pokoušel vymazat paměť Lockhart. A víš, jak to s ním dopadlo. Ani omylem."

Chvíli mlčel. Pak si prohrábl světlé vlasy a řekl: „Byls opilý a jsi opilý i teď. Nevíš, co mluvíš, a nemyslí ti to. Uvědomuješ si vůbec, v jakém průseru bychom byli, kdyby se to někdo dozvěděl?"

„Tak se to nikdo nedozví!" Rozpřáhl ruce. „To je na tom to nejlepší. Nikdo to nemusí vědět. A když se to dozví, prostě řeknem, že se toho druhého snažíme přetáhnout na svou stranu!"

„To je hodně stupidní plán."

„No a? Podívej se mi do očí a řekni mi, že toho lituješ, že se to nikdy nemělo stát, že to bylo odporný, že to s tebou nic nedělalo, že mě už nikdy nechceš dát žádnou pusu, že se mnou už nikdy nebudeš tancovat a že bys raději tančil a líbal horskýho trola."

Malfoy zvedl obočí, podíval se Harrymu do očí a řekl: „Lituju toho, nikdy se to nemělo stát, bylo to odporný, nic to se mnou nedělalo, nikdy ti už nechci dát žádnou pusu, nikdy s tebou nebudu tancovat a raději bych tančil s horským trolem a líbal ho. Tam jsi měl malou hrubku, tak jsem si to upravil. Nevadí ti to snad, ne?"

Harry naklonil hlavu na stranu a odfrkl si. „Hmm, smůla. Nevěřil jsem ti jediné slovo. S horským trolem totiž nejde tancovat. Rozhodně by sis s ním nezatančil valčík. Zašlápl by tě."

„Radši bych byl zašlápnutý, než s tebou tancoval."

Harry mávl rukou. „To tak určitě nemyslíš."

„Ale myslím. Pottere, slyšíš mě vůbec? To, co se stalo, se už prostě nesmí stát znova!"

„A proč ne?"

„Moc dobře víš proč!"

Malfoyovi přeskočil hlas.

Harry se na něj pořádně podíval. Byl zrudlý v obličeji a zrychleně dýchal.

Zhluboka se nadechl. „Ne nevím. Ale víš, co vím? Vím, že to bylo fajn. Vím, že jsem se aspoň na moment cítil šťastný. Že jsem byl aspoň chvíli naživu. A vím, že to bylo díky tobě. Díky tobě a tanci a jo, i té puse. Prostě mi s tebou bylo dobře. A taky vím, že se pravděpodobně nedožiju dvaceti. A vím, že pracuješ zrovna pro toho chlápka, který mě chce zabít ze všech nejvíc. A vím, že je veeeeelká šance, že mi vrazíš kudlu do zad nebo mi ji tam budeš muset vrazit, protože máš život asi stejně tak nalinkovaný jako já. A taky vím, že mi je to jedno. Protože když jsme tady, tak to všechno je pryč. Koleje. Brumbál. Voldemort. Prostě jsme jen dva lidi a všechno ostatní je irelevantní."

„Irelevantní? To je na tebe hodně složitý slovo."

„Drž hubu, Malfoyi, a ber to vážně."

„Jak chceš," odsekl. „Evidentně toho víš hodně. Ale víš ty co? Možná by sis měl najít někoho, kdo má o tebe zájem a líbat se s nimi. Určitě si s tebou i rádi zatancují a určitě se s tebou rádi i vyspí. Ale nečekej po mně, že ohrozím všechno jen kvůli tomu, že jsi nadržený."

Harry měl chuť popadnout ten koňak a majznout ho s ním po hlavě. To vůbec nic neslyšel? „Díky za radu," ucedil, „ale to tak úplně nefunguje, víš? Myslíš, že jsi první, koho jsem líbal? Myslíš, že jsem s nikým nespal? Ale nebylo to to samé."

Malfoy zvedl obočí. „Ty jsi s někým spal? A to se to nerozneslo?"

Pokrčil rameny a ušklíbl se. „Koneckonců jsem Vyvolený. A když jim vysvětlíš, že by je kvůli tomu mohl mučit nebo zabít Voldemort, pomlčí ještě rádi. Zvlášť, když jim to zvýší šance, že z toho bude něco pravidelného." Když viděl, jak na něj Malfoy zírá s otevřenou pusou, pokračoval: „Takže si laskavě tyhle kecy odpusť a vrať se k věci."

„Co s tebou je?" řekl nakonec Malfoy.

„Carpe diem. Říkal jsem ti to. Každý den žiju, jako by byl poslední. A jestli ho chci strávit tancem nebo sexem, tak ho strávím tancem nebo sexem. Děkuji pěkně."

Malfoy zavrtěl hlavou. „Ale ne se mnou."

„Proč ne?"

„Protože nechci?"

„Zkus oznamovací větu a možná ti to uvěřím," odfrkl si Harry. „Byl jsi to ty, kdo mě chtěl naučit tancovat. Byl jsi to ty, kdo mi ukázal, co ten koňak dovede. Byl jsi to ty, kdo si užíval, co se mnou ten koňak dělal."

„Byl jsem opilý a byla to chyba."

Harry přišel k němu blíž. „Ale byla to úžasná chyba, že jo? Líbilo se ti to. Chtěl jsi to. Rád jsi mě držel a rád jsi mě vedl. Stačil náznak a udělal jsem, co jsi chtěl, a líbilo se ti to."

Malfoy zatnul čelist a podíval se na stranu.

Harry přišel ještě blíž. Musí ho přemluvit. Potřebuje ho přemluvit. „Carpe diem, Malfoyi. Carpe diem. Tam venku se můžeme dál nenávidět nebo ignorovat, nebo co to vlastně chceš. Tam venku můžeš plánovat trojnásobnou vraždu nebo revoluci nebo, co já vím, verbovat Smrtijedy. Ale tady, jak se zavřou dveře, můžeme dělat, co budeme chtít. Můžeš si dělat, co budeš chtít. Žádné povinnosti. Žádné obavy, nic. Jen ty a to, co ty chceš."

Malfoy polkl. Pořád se díval na stranu a když polkl, napnuly se mu svaly na krku.

Usilovně přemýšlel. Co dalšího mu nabídnout? „Tady můžeš tancovat, smát se, vtipkovat, ječet, řvát, bojovat. Chceš se s někým poprat? Někomu pořádně rozbít hubu? Fajn, můžeme se poprat. A pak se zase dáme dokupy a venku se můžeš chovat jako kouzelnická elita nebo o co se to vlastně snažíš. Chceš se na moment přestat tvářit, že je všechno v pohodě? Tady můžeš. Chceš předstírat, že žádný Voldemort ani koleje neexistují? Tady můžeš. Kdy jindy se budeš moci chovat tak, jak sám chceš, aniž by tě kdokoliv soudil?"

Udělal ještě jeden krok blíž k němu. Stál teď tak blízko, že cítil, jak voní. Kořeněně. Pižmově. Ale přeci svěže. Musí ho přemluvit! Pomalu se nadechl a přiměl se říct měkce: „Já tě rozhodně soudit nebudu. Carpe diem, Draco, carpe diem. Život je příliš krátký na to se chovat celou dobu tak, jak chtějí ostatní. Ale pár chvil, kdy žiješ podle sebe... No tak, Draco, no tak... Jen si představ..." Přešel skoro do šeptu. „Můžeš si dělat, co budeš chtít, a nikdo se to nikdy nedozví. No tak, Draco, co chceš?"

Znovu polkl. Pořád se na Harry nedíval. Měl zatnutou čelist, zčervenalé tváře i špičky uší, ale rozhodně to už nebylo vzteky. Ne, to tedy ne... Už ho skoro má... „No tak... Já vím, co chci. A jsem tady. A když mi to dovolíš..." Schválně tu pauzu protáhl a Malfoy se na něj konečně podíval. „...tak si to rád vezmu."

Z jeho pronikavého pohledu se Harrymu kroutily palce u nohou. Dokázal by se do těch očí dívat hodiny, pokaždé byly jinačí. Teď byly jako ocelové nebe. Bouřka.

A Harry by si tu bouřku rád užil.

Malfoy se nadechl.

Harry se dál pevně díval do těch očí a nakročil dopředu. Skoro se dotýkali těly.

Zvedl ruku a dotkl se Harryho tváře. Pousmál se a naklonil hlavu na stranu.

Ruka pomalu sjela níž. Oči se na něj dívaly s tvrdostí, která Harrymu dělala v podbřišku neuvěřitelné věci. Přenesl váhu na přední nohu a přitiskl se k tělu před sebou. Palec mu přejížděl po straně krku, občas dokonce zavadil o ušní lalůček občas nehtem obkreslil klíční kost.

Ano... Konečně... Harry měl co dělat, aby udržel oči otevřené. Pousmál se a zašeptal: „Co jen chceš, Draco. Co jen chceš."

Malfoy se k němu přitiskl a Harry se prohnul, aby mezi nimi nebylo jediné volné místečko.

Stisk na Harryho krku zhrubl. Prsty, které se doteď jen zlehka opíraly o kůži, se do ní bolestivě zaryly. Harry se nemohl pořádně nadechnout a do prdele tohle asi přehnal.

„A co když tě chci zabít?" zavrčel mu Malfoy do ucha.

Je v prdeli. Tohle bolí! Kurva! Ale jestli na stehně cítil, co si myslel, že cítil... „Sliby, chyby," dostal ze sebe Harry. Třeba jen straší. Už nemá co ztratit. Ale docházel mu vzduch. Pohnul stehnem ze strany na stranu a přitlačil ji na tu tvrdou bouli. Když sevření povolilo, zasípal: „Risknu to."

Malfoy ho pustil jako opařený a ustoupil stranou. „Jsi blázen."

Harry lapal po dechu a mnul si krk. „Největší. Ale o to větší zábava to je, nemyslíš?" přiměl se říct bezstarostně. Ne, Malfoy by ho nezabil. Jen se ho snaží vyděsit. Kope kolem sebe. Ale Harry se nedá. Dostane ho!

Malfoy mlčel. Skousl si spodní ret a bože, dělá to snad Harrymu naschvál?!

„No tak. Jen dva lidi, dělající si, co chtějí," zkusil to znovu Harry. Buď ho prokleje nebo ne. Ale musí to ještě jednou zkusit. Naposledy. „Dva lidi nemyslící na nic jiného. Žádné závazky, žádné povinnosti... řekni, že to nechceš." Pomalu se k němu rozešel a řekl tiše: „Jen dva lidi. Užívající si sami sebe. Nic jiného. Nic víc, nic míň." Zastavil se těsně před Malfoyem a vzhlédl nahoru. „Co říkáš? A můžeme jen tančit, pokud nebudeš chtít dělat nic jiného." Stoupl si na špičky a těsně před jeho rty zašeptal: „Je to jen tobě."

Malfoy se nepatrně pohnul dopředu, ale stačilo to. Jejich rty se o sebe otřely, a i když se Malfoy okamžitě odtáhl, Harryho z toho stihlo zašimrat v podbřišku. Koutky se mu začaly zvedat a vůbec s tím nešlo nic dělat.

A pak Malfoy přikývl! „Fajn," řekl odevzdaně. „Když zítra budeš střízlivý, můžeme se o tom dál bavit."

Harryho úsměv se ještě rozšířil. „To zní dobře." A než se stihl vzpamatovat nebo si říct o pusu na dobrou noc, byl Malfoy pryč.

Ale stejně to byl úspěch.

Život byl příliš krátký na to, aby hrál podle pravidel.