25. června 1997

Slunce vycházelo. Ani nevěděl, kdy se Komnata rozhodla dávat jim i okno.

Draco ho používal jako polštář.

A jak slunce vylézalo zpoza hor a zalévalo jezero i les teplým světlem, měl Harry pocit, jako by i jemu bylo tepleji.

Pohladil Draca po tváři. Zacukal mu koutek, ale spal dál. Zpod zamotané deky mu čouhaly zezlátlé nohy a Harry odolal nutkání mu po nich vylíbat cestičku nahoru. Místo toho se soustředil na jeho usmívající se ústa, naprosto uvolněný výraz a čelo, na kterém nebyla ta zamračená vráska, která Harryho každý den rozčilovala.

Teď bylo dobře.

Pousmál se.

Možná byl i šťastný.