6. června 1997

„Kámo, jsem tuhej. A mám hlad."

Harry se zasmál. „Rone, jsme po večeři a měl jsi tři kousky koláče. Jak je to vůbec možný?"

Pokrčil rameny. „Myslel jsem, že to doteče. Ale asi ne. Půjdeš se mnou do kuchyně?"

Zavrtěl hlavou. „Asi ne."

„Jak chceš," zastavil se Ron a otočil se. „Ale dej si bacha, Hermiona s tebou bude určitě chtít řešit správný a sporný odpovědi."

Harry se taky zastavil. „Asi... asi se půjdu ještě projít."

„Je mi to jasný," uchechtl se Ron. „Kdyby sis to rozmyslel, víš, kde mě najdeš."

Harry mu mávl a vydal se na cestu. Kousal se do jazyka, aby udržel vážný výraz a nezačal se křenit jako kretén, a nutil se jít klidně a pomalu. Ron v kuchyni a Hermiona s nosem v knížkách znamenalo jedno...

Před Komnatou třikrát prošel tam a zpátky a myslel na místo, kde bude mít klid, nikdo cizí ho nebude rušit a kde na něj čekalo jedno excelentní pití.

Jakmile otevřel dřevěné vyřezávané dveře, které se objevily, vyvalila se ven veselá valčíková hudba. Pousmál se.

Asi nebyl jediný, kdo chtěl oslavit konec zkoušek.

A když spatřil scénu před sebou, nevydržel to a začal se usmívat a křenit jako kretén, kterým evidentně byl.

Draco Malfoy, vážení, se totiž točil a tancoval uprostřed místnosti.

A že to byl pohled.

Ruce měl rozpřažené ve vzduchu, jako by někoho držel, stál divně rovně s hlavou lehce nakloněnou na stranu a točil se dokola v přesném rytmu s hudbou.

No, jestli takhle nějak mělo vypadat to tančení, které po nich chtěla McGonagallová ve čtvrťáku, tak není divu, že z nich byla tak zoufalá.

Tohle bylo jiný kafe.

Tiše zavřel dveře a opřel se o ně. Nepřišlo mu správné ho rušit, a tak se jen díval.

Malfoy tančil po místnosti a dělal různé otočky a měnil směry a Harry si vlastně dovedl představit, že fakt s někým tancuje a že na parketu jsou dva.

Když hudba dohrála, Malfoy se zastavil. Hrudník se mu zdvihal nahoru a dolů, jak byl zadýchaný, tváře měl červené a čelo se mu jemně lesklo potem. A ani vlasy nebyly poslušně na svém místě. Otevřel oči a uviděl Harryho.

Ten se na něj ze svého místa, kde se ležérně opíral, zazubil a zamával mu.

Malfoy přimhouřil oči. Ukázal na něj prstem, jako by chtěl něco říct, ale pořád popadal dech.

„Šlo ti to moc hezky," pochválil ho Harry, a dal si pozor, aby zněl správně přehnaně upřímně.

„Ty..." Nádech. Výdech. Nádech. „Ty... radši mlč." Nádech. „Nebo..."

„Nebo?" zvedl Harry obočí a odrazil se od dveří a zamířil ke koňaku. „Dozví se o tom tvůj otec?"

Malfoy něco zavrčel.

„Cože jsi to říkal?" zeptal se ho Harry a nalil si.

„Zabiju..." Nádech. Výdech. „Jednoho dne tě zabiju."

Harry mlaskl. „Sliby chyby." Posadil se do křesla a napil se. Jo, tohle stálo za to. „Dovedeš si představit," pokračoval, zatímco si Malfoy taky sedal do křesla, „tu konverzaci s Voldemortem?" Snažil se napodobit tu správnou intonaci a kadenci: „Draco, chlapče drahý, jak se ti povedlo něco, co se samotnému Pánovi zla roky nedařilo?" Významně se odmlčel a vyšším hlasem řekl: „Můj pane, netuším. Všechno to proběhlo tak rychle. Potter je velmi rozčilující, víte. A jednoho dne už se to nedalo vydržet. V jednu chvíli si hledím svého, v další mi leží mrtvý u nohou. A kdybyste tam byl, určitě byste udělal to samé." Zase přešel do hlubšího a sametového hlasu Voldemorta: „Hmm... Draco, překvapil jsi mě. Myslím, že si zasloužíš odměnu. Vím, že jsi chtěl vždycky být profesionálním tanečníkem. Tvé přání ti splním. Běž a tanči!!!" Konec završil teatrálním máchnutím ruky a Malfoy se musel uhnout, aby ho omylem nepraštil.

„Ha. Ha. Ha. Velmi vtipný," zamručel Malfoy a uhladil si hábit.

„Že jo?" zeptal se ho spokojeně Harry.

„Jedno ti ale řeknu..."

„No?"

„Ta tvoje imitace Pána zla je děsivě přesná."

Harry se zazubil. „Díky. Jsem rád, že to někdo ocení."

„Ale měl bys vědět, že mým snem není být profesionálním tanečníkem."

„Není?" zeptal se Harry rádoby překvapeně.

„Není. Mým snem je být baleťákem," řekl Malfoy vážně.

„Možná, že je tvým snem být baleťákem," připustil Harry, „ale opravil bys Pán zla?"

Draco cvaknul jazykem o zuby. „Hm, to je pravda. Když Pán zla řekne, že budu profesionální tanečník, tak budu profesionální tanečník."

„Tak vidíš," řekl vítězně Harry. A zase se napil. Bez hudby koňak jen příjemně hladil a lechtal na jazyku.

„Jestli o tom ale někde cekneš..." začal po chvíli znovu Malfoy.

„Že chceš být baleťák?"

„Jo, přesně to jsem myslel. Že chci být baleťák, ty tupče."

„Au, to si beru osobně."

„Měl bys."

„Ale fakt ti to tancování šlo. Kde ses to naučil?"

„Doma? Od toho jsou přeci domácí učitelé. Dovedeš si představit, že bych byl na plese a šlapal na prsty dceři francouzského delegáta? Nebo ještě hůř, vedl ji úplně mimo rytmus? Nebo já nevím, otvíral reprezentační ples významné mezinárodní spolupráce a netušil, kdy jít doleva a kdy doprava?"

„Au ještě jednou. To si fakt beru osobně."

„Měl bys. Bylo to k popukání. A ostuda. Ale tak ostudu měli Bradavice už od začátku. Zpívat tu naši příšernou nemelodickou hymnu, zatímco ostatní měli synchronizovaná magická vystoupení? To byla ostuda."

„Jo, to bylo drsný," přiznal Harry. „Co tě to ale napadlo, začít tančit? To jsi až tak rád, že máš po zkouškách?"

Pokrčil rameny. „Koňak chutná líp, když tančíš."

„Cože?! A to mi říkáš až teď?!" Harry vyskočil na nohy a znovu posunul jehlu gramofonu na začátek. Pustil ho, napil se a začal tancovat. A vážně, s každým krokem to zašimralo nebo zabrnělo o něco víc. Ale že by to byl nějak velký rozdíl, to se říct nedalo.

„Merline, přestaň, na to se nedá koukat."

Harry se zastavil. „Co?"

Malfoy si povzdechl a taky se postavil. „Netvrď mi, že ti takhle připadá všechno v pořádku."

„Ehm... jo?"

„Merline, dej mi sílu," zamumlal Malfoy a stoupl se vedle Harryho. „Zkus jít aspoň do rytmu."

Harry začal poslušně přešlapovat.

„Ale do rytmu přece! To neslyšíš?"

„Ne?"

„Já se z tebe zblázním. Koukej mi na nohy. Á dva tři, dva dva tři. Á dva tři, dva dva tři. Vidíš? Slyšíš to?"

Harry se díval, jak chodí do čtverce. „Asi?"

„Asi! Zkus to stejně jako já. Á dva tři, dva dva tři. Á dva tři, dva dva tři. Á dva tři, dva dva tři."

Harry se chvíli rozhoupával, ale pak, když Malfoy zase šel dopředu, udělal taky krok dopředu. A nohou do strany. A nohy k sobě. A noha dozadu, druhá do strany a k sobě. A dopředu, do strany, k sobě. Dozadu, do strany, k sobě.

„Trochu se tam zhoupni."

„Zhoupni?!"

„Hele, koukni. Když jsem tady, tak jdu nahoru na špičky, na chvíli se zarazím, a pak se zhoupnu dolů, přes jednu nohu, udělám krok do strany a zase se vyhoupnu nahoru na špičky. Vidíš?"

„Možná?"

„Zkus to."

Harry poslechl. Připadal si jako cvok, ale tak co.

„Počkej, počkej."

„Co?"

„Jdeš úplně mimo rytmus. Víš, jak je to těžký se netrefit ani do jedné doby?"

Probodl Malfoye pohledem. „Není moje vina, že to je potichu."

Odfrkl si. „Potichu. Jasně. Ale jak chceš." Přešel ke gramofonu a vybral jinou desku. „Tohle by mohlo být lepší. Výraznější. Není to Strauss, takže možná bys to mohl bez těch silných smyčců slyšet."

„Dobře? A co to je?"

„Šostakovič." Pustil hudbu. „Slyšíš to tum-tum-tum, tum-tum-tum?"

„Jo!" Fakt slyšel. Ale pak přes to začalo hrát něco jiného.

„Tak se na to soustřeď. A na každé to tum došlápneš. Když je pauza mezi tum tum, tak v tý pauze děláš kroky a na tum došlápneš. Jasný?"

Zhluboka se nadechl a nakročil.

„Ne!"

„Co zas?"

„Zkus to znovu."

Zatnul zuby a zkusil to znovu.

„Ne. Znovu. Tum-tum-tum. Ne. Znovu."

Harry se zastavil a zhluboka se nadechl. „Tohle nepomáhá. Víš, co, kašli na to."

„Ani omylem. Ne po tom, co se tak snažím. To nevzdáš."

Harry rozpřáhl ruce. „A hele, vzdávám."

Malfoy se zamračil. „Nedělám tu ze sebe kašpara, abys pak stejně neochutnal, jak dobrý ten koňak je, když člověk umí tančit."

Nervózně se usmál. „Já ti to budu věřit?"

„Ne, to nestačí." Stoupl si před Harryho, čelem k němu. Zvedl mezi ně ruce ve výši pasu a s dlaněmi nahoru.

Harry o krok ustoupil.

„Nebuď bábovka, Pottere, a chyť mě."

Harry zavrtěl hlavou.

„Tohle se mnou učitel tance dělal taky. Je to normální postup. Chyť mě."

„Ne."

Malfoy se zhluboka nadechl. „Pottere, včera jsem měl narozeniny. Neser mě a chyť mě."

Harry zavrtěl hlavou a překřížil si ruce na hrudi. „To je pěkná podpásovka, vymyslet si narozeniny."

„Ne není, protože jsem je fakt měl. Tak? Bude to?"

Harry si odfrkl ale neochotně mu položil ruce do nastavených dlaní. „Jestli mě zabiješ..."

„Tak to bude perfektní dárek k narozeninám. Děkuju. A teď se soustřeď." Stiskl mu ruce. „Když tě takhle zatahám." Jemně ho pravou rukou zatahal. „Vykročíš pravou nohou dopředu. A když tě zatlačím," zatlačil ho levou rukou, „tak levou nohou couvneš. Jasný?"

Harry neochotně zamručel, jako že jasný.

„Mysli na to, že když to zvládneš správně, napiješ se koňaku a budeš si připadat jako po tom nejlepším..." Malfoy si ho změřil pohledem a ušklíbl se, „famfrpálovém zápasu na světě."

Harry neměl pocit, že myslel famfrpálový zápas.

„Tak, připrav se. Ještě počkej... a bude to... teď." A s tím zatáhl Harryho za ruku.

Harry poslušně vykročil nohou dopředu, ale to už Malfoy ukročoval na stranu a než se Harry nadál, tlačil ho dozadu.

„Nebudu zastavovat, prostě se mě chyť."

Harry dělal, co jen šlo, ale pořád byl pozadu a pořád nestíhal.

„Nekoukej se dolů."

To se mu povídá, jak má jinak vědět, kdy udělat krok?!

„Pottere! Oči sem!" štěkl po něm Malfoy.

No jo, no. Aby se neposral! Harry se podíval na Malfoye a okamžitě škobrtnul. Ten ho ale rukou podepřel a dál ho tahal a tlačil.

„Nekoukej se na nohy. Jen jdi podle mě. Dopředu, do strany, dozadu. Dopředu, do strany, dozadu."

„Dopředu, do strany, dozadu," mumlal si s ním Harry.

A jo, už to šlo líp. A pak to Malfoy přestal říkat, ale Harry pořád šel dál a správně! Pořád si to teda mumlal, ale už to bylo snazší. Díval se mu upřeně na nos, protože pokaždý, když sklonil pohled, aby se podíval na ruce nebo na nohy, tak na něj Malfoy sykl.

Najednou začal Malfoy ty ruce v jednom bodu toho jejich pomyslného čtverce zvedat a jindy s nimi lehce houpal dolů. A to...

„A na špičky," řekl Malfoy měkce. „A zhoupnout... A na špičky... a zhoupnout... to je ono..."

Harry se kousl do rtu, aby se neusmíval.

Když přestala hrát hudba, Malfoy ho pustil a ustoupil stranou. „Myslím, že to šlo, ne?"

„No, docela jo?" Upřímně Harrymu přišlo, že už to vůbec nevoral.

Malfoy dal hrát znovu tu desku a oběma jim dolil koňak. „A teď mě poslouchej. Napij se. Nech si aspoň kapku na jazyku, a dělej úplně to samé, co jsme dělali teďka. Jo?"

Harry přikývl. Konečně! „Jo," přiměl se říct klidně.

Napil se a užíval si ten pocit hladkého třepetavého tepla, které se mu rozlilo z krku až do žaludku. Pak ještě jednou upil, tak dva tři loky, ale nepolykal.

Položil sklenku na stůl a chytil Malfoye za nabízené ruce.

Malfoy se lehce houpal v kolenou, dokud na něj nekývl, nestiskl ho a nezatahal ho za ruku. Harry poslušně následoval a dělal přesně ty samé kroky, co předtím.

A pak...

Když mu v ústech s tím divným zhoupnutím vykvetlo něco, co se nedalo popsat jinak než zlatý vanilkový zurčící potok, stiskl ruce, co ho držely, pevněji.

Malfoy se na něj usmál a nenechal ho klopýtnout. Dál ho vedl a dál mu pomáhal zůstat v rytmu. „Nezapomeň dýchat," utrousil po chvilce a Harry se poslušně nadechl nosem.

Malfoy zvedl obočí. „Pořád máš něco v puse?"

Harry přikývl.

„Tak až tě stisknu, polkni."

Harry přitakal.

Dvakrát ještě obtančili ten čtverec, a pak, hudba začala sílit a Malfoy mu stiskl ruce!

Harry polkl.

A nebyl.

To zlaté sladké kořeněné teplo mu v krku vybuchlo a rozšířilo se mu tělem až do konečků prstů. V hlavě mu vybuchovaly zlatohnědé ohňostroje a hruď měl tak plnou, že se mu zastavil dech.

Ale jeho nohy pořád následovaly tělo, které ho vedlo hudbou a ohňostroji dál a dál a víc a víc – bože!

„Dýchej," slyšel hlas tlumený zlatohnědou mlhou.

Nešlo to. Ani kapka vzduchu do sebe nedostal. Byl na hraně a ani nevěděl čeho a ohňostroje dál vybuchovaly a špičky prstů ho šimraly teplem a on nevěděl, kde je zem a kde je on a -

„Vydechni..."

Pomalu vypustil vzduch.

„A nadechni..."

Poslechl.

Už to šlo. Pomalu do sebe nasával vzduch a s každým nádech se ohňostroje tlumily a tlumily.

Otevřel oči a zmateně zamrkal.

Malfoy stál velmi velmi blízko.

A pořád tančili.

„Neměl jsi toho v puse víc než jen kapku?" zeptal se Harryho s malým samolibým úšklebkem.

„Hmm...?" na víc se Harry nezmohl. Snažil se pomalu dýchat a nepřestat tančit, protože to pořád bylo příliš dobré na to, aby to skončilo.

Ruka na zádech se mu posunula o kousek výš.

Ruka na zádech?

Proč ho Malfoy drží tak blízko jako by spolu fakt tančili?

„Málem jsi sebou seknul. To by s tebou kapka neudělala. Musíš se naučit si to dávkovat."

„Co..." Chtěl se ohradit, ale myšlenky měl příliš pomalé.

„Ale neříkám, že si stěžuju. Aspoň jsi měl dost rozumu tančit dál a nespadnout na mě. Asi sis to díky tomu i víc užil, co?"

Ted už to ale vážně znělo, jako by si z něho utahoval!

Chtěl se od něj odstrčit, ale Malfoy ho držel pevně. Naopak ho k sobě víc přitiskl. „Počkej, Pottere. Ještě jsme nezkusili otočku."

„Co to?"

Malfoy se usmál. „Drž se."

Harry nevěděl, kde je vpravo, kde je vlevo. Kde je nahoře, kde je dole. Co ale věděl, bylo to, že ho v jednu chvíli Malfoy přidržel ještě blíž, stoupl mu svou nohou mezi jeho nohy, a nějak ho kolem té nohy otočil.

Vůbec mu to nedávalo smysl.

Ale to bylo jedno.

Protože mu z břicha vytryskly šlahouny barev, chutí, vůní, melodií, a ještě něčeho jiného. A zase mu zrak zamlžila ta zlatá mlha a svět zase zmizel.

Pak hudba přestala.

A oni se zastavili.

Harry se roztřeseně nadechl a vydechl. Otevřel oči a narovnal hlavu, kterou měl předtím čelem opřenou o...

O Malfoyo rameno?

„Už chápeš, proč jsem tančil?" zeptal se ho Malfoy.

Harry zvládl jen přikývnout.

Malfoy se usmál, pustil ho a o krok ustoupil. Taky byl zadýchaný ale ne tak jako Harry. Nebo jako předtím.

„Nějaké poznámky?" zeptal se ho s úšklebkem.

„Já... tě... ne... sná... ším..." dostal ze sebe nakonec. „jak... se... asi... mám... vrátit k whisky."

Teď se Malfoy už spokojeně šklebil od ucha k uchu. „Proč si myslíš, že jsem ti to dal? Už si nikdy neužiješ pití jako dřív!"

„Bastarde," vydechl Harry.

„Jak jsem řekl, rodiče byli už několik let svoji."

„Stejně." Něco bylo ale pořád jinak. Něco bylo divné...

Propnul ruce a pak je protřepal. Trochu se ošil. Pořád mu něco v břiše rostlo...

A svět se pořád lehce točil a houpal. A jizva ho tolik nebolela a svět byl v příjemné mlze.

„Draco?"

„Hmmm?" zeptal se z místa, kde se probíral dalšími deskami.

„Není ten koňak nějaký silnější?"

„Možná? Jeho efekt se zesiluje hudbou a... prožitkem. Proč?"

„Ale nic," zavrtěl Harry hlavou. A pak s ní zavrtěl ještě o něco víc, protože mu to třeba pomůže ji trochu pročistit. „Dáme si to ještě jednou?"

„Vážně chceš ještě tančit?"

„Jo," přitakal Harry. „Ale nebudeš se mnou točit!"

„A co jen trochu?" zeptal se Malfoy a usmál se.

„Tak jen trochu," souhlasil Harry.

„Ale tentokrát už si fakt dáš kapku. Znovu kolabovat nebudeš!"

„No jo, no jo. Ty naděláš." Ale i tak si v koňaku jen trochu smočil rty a špičku jazyka.

Začala hrát nová hudba a znovu tančili.

Tentokrát Harryho držel pořádně už od začátku. A víc s ním chodil po celé místnosti. A už netančili do toho čtverce, ale pořád to nějak byl ten samý krok?

No, Harry byl rád, že ho drží, protože by se jinak určitě ztratil.

A ty otočky!

Bože, ty otočky!

Občas se mu povedlo otevřít oči. Bylo zábavné pozorovat, jak se Malfoy usmíval a jak mu trochu škubal koutek nahoru, když se jim povedla nějaká extra otočka.

A pak se podíval dolů na Harryho, a i když mu úsměv trochu zakolísal, nezmizel.

Tancovali a bylo to báječné.

Nic víc.

Nic míň.

Až takhle zblízka si všiml, že má světle šedé oči uprostřed a modrošedý kroužek na krajích.

Tancovali a bylo to skvělé.

Malfoyovi zase zacukal koutek, a pak Harryho k sobě víc přitiskl, a udělal otočku tak divokou a točivou, že Harry vykvikl a Draco se zasmál.

A ten smích se přesně hodil do tohoto momentu. Harry se k němu přidal, protože v ten moment nešlo dělat nic jiného, než pustit tu melodii, která se mu kroutila uvnitř těla, ven.

A pak hudba skončila.

A vystřídal ji jejich roztřesený dech.

Draco stál blízko.

Měl pootevřené rty a tváře zčervenalé námahou. Nad horním rtem se mu leskly kapičky potu.

A něco uvnitř Harryho rostlo a rostlo.

Kdyby Draca nedržel, proklepal by si ruce. Ale takhle ho k sobě jen víc přitiskl.

A Draco se sklonil.

A Harry naklonil hlavu nahoru.

A jejich rty se o sebe otřely.

Harry se roztřeseně nadechl v momentě, kdy Draco zlehka vydechl.

Jeho dech...

Bože...

Přitáhl ho k sobě blíž a políbil ho silněji.

Draco ho sevřel víc.

Přejel Dracovi jazykem po rtech a nad tou kombinací slaného potu a sladkého koňaku se mu zatočila hlava.

Jakmile pootevřel rty, vnikl dovnitř jazykem.

Někdo zasténal ale Harrrymu bylo putna, kdo to byl.

Přitiskl se k Dracovi blíž a líbal ho, líbal ho, líbal ho...

Točila se mu hlava, ale neodtáhl se, dokud se mu nedělaly mžitky před očima. Pak se konečně roztřeseně nadechl.

Draco měl lehce nateklé rty a rozostřený pohled a zvětšené zorničky a bože, Harry ho chtěl ještě víc. Potřeboval víc.

Naklonil se k němu, ale ruka na rameni ho zarazila.

„Počkej..." řekl Draco a o kousek ustoupil. „Co to děláme?"

Harry se na něj zmateně podíval. Ty zčervenalé rty něco říkaly, ale co to... „Co?"

„Tohle nemůžeme. To nejde."

„Co?"

Draco ještě u krok ustoupil a pak ještě o krok. Vrtěl hlavou. „Tohle nejde. Promiň."

Otočil se.

Co to... Kam to... „Počkej!" zavolal na něj Harry.

Ale to už byl Draco u dveří.

A už je otvíral.

A zavíral.

A Harry byl sám.

Najednou mu byla zima.

To teplo, které ho hrálo předtím, si Malfoy odnesl sebou.

Objal se rukama

Co se to právě stalo?

Nerozuměl tomu.

Sevřel se mu krk. Nešlo mu polknout.

A svět byl najednou rozmazaný.

„Bastard..." zašeptal Komnatě a byl si jistý, že s ním souhlasila.

_________________

A/N: Poslouchali jste při jejich tanci nějakou hudbu? Jakou? Podělte se s ostatními!