Název: Dievča, ktoré trhalo vlčie maky

- Název je zajímavý, člověk se musí ptát sám sebe, proč by někdo trhal vlčí máky a klikne na příběh, aby to pochopil. Někomu možná nemusí vyhovovat, že je to celá věta, lidé mají raději kratší a údernější názvy, ale podle mě to zrovna v tomto konkrétním případě zní dobře.

Anotace: Bola len obyčajné dievča, mala svoj život, priateľstvá, zamotané vzťahy, ale potom, sa všetko obrátilo v prach a neostal kameň na kameni.

Ostala len krehká škrupina prázdnych fráz a emócii. Niečo, do čoho si možno len tak kopnúť. Prichádzal jeden problém za druhým a ona nevedela ako kráčať ďalej.

Odpoveď hľadala v prázdnej množine okvetných lístkov vlčích makov a v semienkach retrospektívy.

Jediným zvolaním ostalo, že život nie je fér.

 Ale skoro nik nebol ochotný vyslyšať jej volanie.

A náreky začuli len vlčie maky.

- Z anotace toho člověk moc nepochopí, ale je hrozně pěkně napsaná. Máš bohatou slovní zásobu a líbí se mi ty neobvyklé slovní obraty. Jediné, co bych vytkla, je, že čárky hrají škatulata, za potom by být neměla, a naopak před ako ano.Co se týče té čárky u potom, je jasné, že jsi to chtěla zdůraznit, že je tam ta čárka schválně, ale je to špatně. Jazyk má pro zdůraznění jednoduchou pomůcku – prostě to slovo zopakuj. „Ale potom, potom sa všetko obrátilo v prach..." Asi bych to opravila, protože to nedělá dobrou vizitku, když je chyba hned v anotaci. Mimochodem, tímto chci apelovat na všechny, aby si anotace opravdu hlídali. Neříkám, i mně se stalo, že jsem ji omylem zveřejnila s chybou, ale raději udělejte všechno pro to, aby se to nestalo, protože pak nikdo nevěří, že máte ve skutečnosti gramatiku/ stylistiku dobrou. Po otevření zaujmou zajímavé názvy kapitol a pěkný, poetický styl psaní, který ovšem nebude vyhovovat všem, tím jsem si jistá.

Počet kapitol: 17 + prolog

Stav: Rozepsáno, autorka příběh zřejmě bude opravovat

Klíčová slova: vztahy, láska, vlčí máky, emoce, deprese, tanec, hudba

Proč jsem si příběh vybrala: Příběh jsem četla už dost dávno, v době, kdy jsem hledala dobré LGBT příběhy, a zaujal mě, ale zároveň jsem tam viděla určité nedostatky, na které bych ráda poukázala, především co se týče postav. Jsou to dost obvyklé jevy, proto bych na ně chtěla upozornit a vysvětlit, proč je to podle mě špatně.

Děj: Tento příběh má velmi zajímavý koncept. Člověku se zdá, že se tam nic neděje, a najednou si uvědomí, co všechno se změnilo, přestože tu změnu nejprve vůbec nezpozoroval. Je tady spousta záhad, například tajemné oči pozorující hrdinku, nebo příčina jejího neštěstí, které nutí čtenáře stále číst dále. Chválím. Příběh je plný zvratů a zajímavých odboček a je opravdu poutavý a čtivý. Nicméně, příběh je možná až příliš matoucí a čtenář se v něm beznadějně ztrácí. Někdy je i záhad příliš, někdy to chce rychlejší tempo vyjasňování, hlavně ke konci, jinak se člověk začne nudit.

Postavy: Hlavní hrdinka, to je komplikované téma. Skvěle popisuješ její zoufalé pocity, myslím, že přesně tak to vypadá, když je člověk opravdu nešťastný. Na druhou stranu, objevuje se tady jeden jev, který na příbězích příliš nemám ráda a myslím, že nejsem jediná. Až příliš poukazuješ na to, jaká je chudinka. Ano, samozřejmě, že to má těžké. Ale není třeba k tomu zdání čtenáře násilně tlačit. Když jsou pocity dobře napsané, což tady jsou, nepotřebuje, abys ho do toho pocitu tlačila neustálým vyjadřováním těch nejzoufalejších emocí. Prostě, je to jako s kořením. Tyto emoce jsou v příběhu takového typu potřeba, ale když neustále tlačíš na pilu a neustále ukazuješ ty nejhorší stavy hrdinky, čtenář je pak přesycený a výsledný pokrm mu nechutná. Zkus měnit intenzitu těch pocitů, jinak to vážně působí jako „podívejte se, jaký jsem chudáček, a o ničem jiném ten příběh vlastně ani není."

A také, je už docela klišé, že postavu nemá nikdo rád a všichni jsou tak moc proti ní. Ano, i ve skutečném životě se to může stát, ale je to opakované už tak často, že se čtenář neubrání protočení očí. Nemluvě o tom, že to přeháníš, třeba s tím, jak ji vyhodili ze školy, to už je přes čáru. Nicméně, líbí se mi styl přemýšlení hrdinky, jak všechno vnímá přes takový zvláštní intelektuální filtr. Většinou to nepůsobí dobře, ale ty jsi to sepsala tak zajímavé, že se nad tím musí člověk vážně zamyslet.

Co se týče ostatních postav, bylo by fajn, kdyby dostaly více prostoru, ale chápu, že se příběh zaměřuje primárně na Manon. Ale mají své klady a zápory a působí skutečně, takže je tak jako tak chválím.

Co se týče dialogů, je to takové sporné. Některé dialogy jen ukazují, jaká je hrdinka chudinka a je za nimi úplně vidět ten jediný účel, ale jiné dialogy, například s tím barmanem nebo s Manoniným bratrem, zněly vážně přirozeně a dobře. Proto si myslím, že ti přímá řeč jde, jen nesmíš tolik tlačit na pilu, jak už bylo zmíněno.

Atmosféra: Máš velmi zvláštní styl psaní, takový hrozně naléhavý. Na jednu stranu to někoho může odradit, pak příběh působí až příliš depresivně a zvláštně, ale mně se to líbí. Atmosféra je taková temná, zoufalá, ale právě v tom je nesmírná krása. Znovu musím vyzdvihnout tvé nádherné slovní obraty, se kterými to ale nepřeháníš, jsou vyváženy strohými větami, zkrátka tak, jak to má být. V tomhle ohledu by se od tebe mohli mnozí učit.

Gramatika/ Stylistika (protože má znalost slovenštiny vážně není ideální, poradila jsem se v této sekci s FantasyGirl3010, které mimochodem moc děkuji):

- Nadužíváš Caps Lock. Když už, vypadá lépe zvýrazňovat slova kurzívou.

- Pozor na čárky. Už jsem tě na to upozorňovala u anotace, ale chybí ti nebo nadbývají i jinde.

- Většinou, když použiješ spojník (-), tak tam nemá být. Nastuduj si pravidla, kde se píšou (například „machovo-zelený" by znamenalo, že máš místy mech a místy zelenou barvu, tak jako máš třeba modro-zelené tričko a spojník zde značí, že se střídají zelené a modré části, a ne že je třeba celé tyrkysové. V případě tvého mechu by se to mělo psát bez spojníku a s mezerou). A když už jsme u této sekce, tak cizí názvy se neskloňují tak, že je napíšeš v originálním znění, a pak za to přidáš spojovník a koncovku. Existují určitá pravidla skloňování cizích názvů.

- Dávej si pozor na příliš komplikovaná souvětí, člověk se v nich občas ztrácí.

- Skvělé využívání pomlček. Cituji svou pomocnici, „napríklad sa mi ale páči ako pracuje s pomlčkami, znie mi to dosť prirodzene, čo sa často nestáva."

- Dobrá gramatika

Další poznámky:

- Zaujala mě ta scéna z 1. kapitoly, kde se ta holka hrdinky důvěrně dotýkala, aby získala domácí úkol. Působilo to tak hrozně opravdově a smutně.

- Proč by po ní ve druhé kapitole v tom baru chtěli průkaz, že je jí devatenáct? Plnoletý je člověk od osmnácti, ne? A jestli v tom baru pouštěli až od devatenácti, mělo to tam být zmíněno a vysvětleno.

- Nelíbí se mi, jak své dílo v autorských poznámkách pod kapitolou neustále shazuješ. Úplně to kazí můj dojem z něj a víš co? Pak mám sklony si o něm vážně myslet něco špatného, i když špatné není. Nedělej to. Nikdo to nedělejte. Je smutné, že někdo píše něco, o čem je přesvědčený, že to není dobré. A je smutné i to, že si třeba i myslí, že to dobré je, ale potřebuje to slyšet od ostatních.

- V 8. kapitole nebylo potřeba dávat tam celou tu píseň (nebo alespoň dost dlouhou část), stačil úryvek. Takhle to bylo příliš rušivé. A jestli jsi ji chtěla celou, přeložila bych ji, jako jsi to pak udělala v jedné z pozdějších kapitol.

- Je to asi otázka vkusu, ale nelíbí se mi ty věty psané kurzívou. Přijde mi, že se až moc, až násilně, snaží útočit na čtenářovy city. A ne vždy se navíc dají pochopit.

- Nedávej obrázky doprostřed kapitoly jako ve 14. nebo 15. Na to jsou tady média.

- 15. kapitola – „Na prvých veciach bolo fajn, že boli prvé(,) a zároveň by se hodilo mať pred nimi nultý nepočítajúci sa pokus, aby prvými zostali." – Moc krásné.

- V té scéně v 15. Kapitole z dětství Manon jako dítě nezní. Ano, sice se o sebe musela starat sama, ale to neznamená, že bude hned mluvit jako dospělá.

- Krásné metafory.

To by asi ode mě bylo vše. Z příběhu mám rozporuplné pocity, ale některé části se mi opravdu moc líbily. Snad se budou líbit i někomu dalšímu. Přeji vám všem hodně štěstí v psaní a hodně dobrých děl ke čtení!