Název: Příběh jedné hraničářky

- Název je dost výstižný, vyjadřuje podstatu příběhu a celkový námět. Podle mého názoru má však takový lehce humorný nádech, což nepovažuji za vhodné. Nejlepší by podle mě bylo držet se originálního znění a místo Hraničářův učeň to pojmenovat Hraničářova učnice nebo Hraničářova učeňka, ale naprosto chápu, že ta ženská varianta zní zvláštně, i když je podle pravidel správně. Zkrátka bych si s tím ještě pohrála, aby to znělo jako vážně míněný příběh, ale aby to zároveň bylo i zvučné.

Anotace: Pohybují se tiše jako stíny. Jejich umění s lukem a noži je legendární. Údajní čarodějové, kteří jsou obestření tajemnem. Obyčejní lidé je obvykle mají za dvoumetrové obry. Ano, skutečně... Jsou to hraničáři a Willow je jedna z nich... Nebo aspoň bude.

---

Toto je fanfikce psaná podle série Johna Flanagana Hraničářův učeň. Jde o mé první dílo, které pouštím na svět, proto budu šťastná za každou kritiku. O co vlastně jde? Jeden příbě zde mě přivedl k myšlence: Co by se stalo, kdybych změnila Willovo pohlaví? A odpovědí je tahle povídka: Příběh jedné hraničářky.

- Začneme trochu nezvykle, a to stylistikou. Nejprve je tady problém s mezerou. Mezi noži a je jedna nadbývá. Ty tři tečky nepůsobí moc profesionálně a nedávala bych je tam. Bohatě stačí jedna. Ve druhém odstavci ti navíc chybí písmenko ve slově příběh. Chápu, že chybička se vloudí, ale v anotaci, která slouží k přilákání čtenáře, to není to pravé ořechové. Dávej si na to pozor. Všichni si na to dávejme pozor.

Co se týče obsahu anotace, tak první odstavec je v pořádku. Říká nám to, co už víme z Hraničářova učně samotného, a dodává informaci o motivaci hlavní hrdinky. Sice by se to dalo sepsat lépe, působí to na mě dost neuceleně, ale je to v podstatě v pořádku. Druhý odstavec bych ale rozhodně zformulovala jinak, působí to hrozně amatérsky. Trochu si s tím pohraj, dej tomu šťávu. Kromě toho dost opakuješ slova, především jde a být. Opakování slov je velmi častá, ale zásadní chyba. A opět, hned v anotaci to vážně není dobrý nápad.

Po otevření mě oslovily názvy kapitol, působí sympaticky. Naopak mě trochu zarazil strohý styl psaní, nedýchá to na mě atmosférou Hraničářova učně, ale zase chápu, že ne každý se snaží napodobit styl originálu a možná to ani není správné. To musí posoudit ti, kteří se fan fikcemi hlouběji zabývají, já ten typ nejsem. Každopádně mi ale moc nesedí. Možná bych se zamyslela nad tím, že se dá psát i barvitěji.

Počet kapitol: 9

Stav: Rozepsáno, nevím, jestli autorka plánuje příběh dokončit

Klíčová slova: hraničáři, dívka, Hraničářův učeň, boj

Proč jsem si tento příběh vybrala: Procházela jsem si pořadník u starých recenzí a řekla jsem si, že bych to mohla zkusit, i autorka s tím po mé otázce souhlasila. Totiž, tvrdila jsem, že fan fikce mě nezajímají, ale toto je ta výjimka. Hraničářův učeň je totiž moje srdcovka a troufám si říct, že o něm dost vím, i když podotýkám, že jsem ho naposledy četla tak ve třinácti, takže si ho pamatuji dost matně. A moc fan fikcí tady na Wattpadu o něm není, podle mého názoru je to i dost těžké, najít něco, co Flanagan neobsáhl. Jsem kromě toho velmi zvědavá, jak se s tím autorka popere, přece jen, změnit Willovo pohlaví je podle mého názoru dost kontroverzní. Navíc jsem zde našla chyby, které se ve fan fikcích často dělávají, tak bych na ně chtěla poukázat.

Vsuvka pro neznalce originálu: Hraničáři jsou, dalo by se říct, strážci hranic určitého území. Jsou velmi rychlí, nenápadní a výborně bojují, především ovládají střelbu z luku a boj s noži. Příběh Hraničářův učeň vypráví cestě jednoho z nich, Willa, od malého učně, kterého nikdo nechtěl, až po uznávaného a slavného hraničáře. Tento post si však na rozdíl od jiných hrdinů dost těžce vydřel.

Děj: Nejprve musím podotknout, že mnoho recenzí na toto dílo chválí originalitu. Až tak moc mi to ovšem originální nepřipadá, nápad vytvořit hraničářku využil sám Flanagan, a to myslím ve dvanáctém dílu Hraničářova učně, ale je pravda, že asi ještě nikoho před tebou nenapadlo udělat dívku z Willa. Takže svým způsobem to originální je, ale zase ne tolik, jak si mnoho lidí myslí.

Ale teď už k ději jako takovému. Příběh začíná flash backem, tedy pohledem do minulosti. Popravdě, flash backy jsou tak trochu riziko, málo lidí je umí napsat dobře, takže jsem byla hodně zvědavá, jak to dopadne v tomto případě. A dopadlo to podle mě dobře. Je to napínavé a vysvětluje to událost, která zřejmě bude mít na příběh dopad, což je základ.

Dále je příběh technicky docela dobře napsaný, ale chybí tomu jiskra. Mám pocit, že k němu buďto nemáš citový vztah, nebo jsi ještě nevypsaná a neumíš ho tam dát. V tom prvním případě ho asi moc nemá cenu psát a je lepší zvolit jiný, v tom druhém musíš zkrátka cvičit a cvičit a ono se to samo zlepší.

Kromě toho, některé události působí hodně prvoplánově. POZOR, SPOILER: Například smrt matky Willow. Šlo na tom úplně vidět, že se ti to jen „hodilo do krámu", nic tomu předtím nenasvědčovalo a to se stát nemá. Každá událost má sloužit příběhu a ne tomu, aby si autor ulehčil práci. Její smrt tam žádný jiný důvod neměla, než že ti to přišlo jako nejsnadnější cesta, aby se Will dostala k Haltovi a mohla být hraničářkou. Navíc, ta chvíle, kdy mu její matka říkala Willowino jméno, byla příšerně patetická. KONEC SPOILERU.

Poté se už seznamujeme s Will a tady se projevuje dost zásadní chyba naplno. Už ti to asi říkalo hodně lidí, ale vadí mi, jak moc se držíš originálu. Chtělo by to ten začátek udělat více tvůj. Co vymyslel Flanagan, to už víme, jsme zvědaví na tvůj příběh. A to mimochodem platí o všem fan fikcích, kde se autor až moc drží předlohy. Čtenáře nezajímá v podstatě převyprávění děje. Ale rozumím tomu, proč jsi to udělala, je to lákavé a snadné, ale podle mě to zkrátka není správně.

Co se týče té kapitoly před výběrem, samozřejmě víme z HU, kdo kde skončí, ale nelíbí se mi, jak okatě jsi to skoro u všech prozradila dopředu. Měla bys to psát tak, aby to čtenář nevěděl, ať z toho mají požitek alespoň ti, kteří originál neznají. Upřímně, ona ta kapitola nebyla moc záživná, hlavně kvůli asi nejkostrbatějším a až příliš vyhroceným dialogům, ke kterým se více vyjádřím v sekci postav, ale tohle ji úplně zabilo.

Trochu mě mrzí, že tam před dnem vybírání nebyla ona scéna s lezením na zeď, kde se Will vplížil pro ten vzkaz, ne proto, že mě hrozně bavila, ale proto, že byla dost klíčová pro vyjádření toho, proč Willa vybrali. Vymyslela bych nějakou alternativu ukázky jeho schopností nebo vymyslela jiný důvod, proč ho/ ji vzali mezi hraničáře, než to, že viděli, co dokáže. Ale to druhé je samozřejmě těžší možnost. Jen to tam podle mě je důležité. Ano, u výběru jsou nějaké scény pak zmíněny, ale podle mě jsou potřeba napsat explicitně, neboli přímo, aby tomu čtenář dostatečně uvěřil. A kromě toho, nic z toho nedokazuje hlavní vlastnost hraničářů, a to nenápadnost. Pochybuji, že by ji mezi sebe vzali jen proto, že dobře šplhá. Promiň, opravdu, ale musím to říct – prostě jsi tuhle scénu dost zkazila. Ona by byla dost nelogická, i kdyby to už nebylo v HU, ale když zná člověk originál, chtě nechtě srovnává a nevycházíš z toho srovnání zrovna nejlépe. Tím nechci říct, že tě srovnávám s Flanaganem, to bych si nemohla dovolit, srovnávám jen jeho a tvé pojetí této scény, když už jsou tak podobná, a opravdu jsem čekala něco lepšího.

Na začátku další kapitoly se mi líbí, že Will nikdo nevzal. Celkem dobře jsou popsány její emoce, tahle scéna se ti zkrátka povedla. Ta scéna se sledováním by se dala brát jako ekvivalent té scény s lezením na zeď, problém je ale v tom, že není moc logická ani dobře popsaná. Působí to spíše tak, že ho Will našla náhodou. Ale snahy si cením. Navíc je to za celou dobu asi nejvíce tvá kapitola, ne Flanaganova, i když jisté paralely by se daly najít. Ale ty nepovažuji za chybu, možná právě naopak, takže je nebudu vypichovat. Tahle část je asi ze všech nejlepší.

V následující kapitole mi na začátku přijde, že se snažíš napodobit Flanaganův styl, ale to taky není úplně správně. Ano, mělo by to mít podobnou atmosféru, ale podle mě bys jí měla dosáhnout vlastním způsobem. Ale i kdyby, tak místy v tom probleskuje tvůj vlastní styl, který není moc podobný, takže to ani nepůsobí dobře. Jakmile začne Halt s tím, že učni dělají domácí práce, zase začínáš kopírovat originál a to je škoda.

Šestá kapitola mi přijde poněkud nudná, nezáživná. Píšeš vatu, což je zbytečná výplň příběhu, která nemá žádnou hodnotu a slouží jen na zaplácání volného místa. Zkus se toho vyvarovat. Každá scéna musí o něčem informovat, posunovat děj, vykreslovat postavu nebo atmosféru... Pokud k ničemu není, nemá v příběhu co dělat. To samé kapitola sedmá.

Scéna se zraněním způsobeným střílením z luku bez rukavic je opět okopírovaná z HU a také je přehnaná. Stejně jako to vysvětlení, kdo je průměrný hraničář. Chybí mi tam navíc vysvětlení, kde bere sílu střílet z hraničářského luku. Tohle asi v HU není (nebo je? Už nevím), ale v Bratrstvu, další knize Flanagana, je zmíněno, že dívky na to tu sílu zkrátka nemají. I proto si přece Lýdie (?) vybrala za zbraň atlatl. Sice mě za tohle asi extrémní feministky ušlapou, ale když se nad tím zamyslíte, je to fakt. Chlapci jsou prostě od přírody fyzicky silnější. A i kdyby ne, Flanagan s tím takto pracuje a autoři fan fikcí na jeho příběhy by měli také.

Setkání s Gilanem je takové podivně nedomyšlené, ale jsem ráda, že tady HU úplně nekopíruješ. Naopak mě zaujala ta scéna se stříháním vlasů. Sice popravdě krátké vlasy, když jsou nad nebo po ramena, zavazejí mnohem více, než dlouhé vlasy svázané v copu, to vím z vlastní zkušenosti, ale bylo to dobře napsané. Kvalita už ovšem pak jde jen dolů a příběh se stává velmi nudným a nezáživným.

Postavy:

Musím říct, že Halt mě hned v první části dost zklamal. Příliš neodpovídal své povaze ani povaze hraničářů. Je na Halta příliš komunikativní a zaměřený na ostatní lidi, ne na sebe. Navíc si myslím, že Halt nepoužívá hrubé nebo vulgární výrazy a utahuje si z ostatních, ale rozhodně ne s úsměvem, spíše člověk neví, jestli to myslí vážně nebo ne. (Jeho obvyklý humor se ti podařil napodobit třeba v odpovědi na otázku Willow, kde se ptala na kávu. Myslím ono: „To bude zřejmě mísa." A doufám, že to je opravdu tvá věta a ne věta z HU, už si nepamatuji, jestli to tam bylo nebo ne. Ale celkem by to tam sedělo). Ano, mám za to, že postavy by se měly chovat jako v originálu, protože pak už to není fan fikce, ale jen příběh s postavami stejného jména. A pokud se nějakým způsobem charakter změní, chtělo by to dobré vysvětlení, což tady příliš nevidím. A pro Gilana tohle zhodnocení v podstatě platí také.

Willow se také příliš nechová jako Will, je příliš temperamentní a impulzivní. Ostatní postavy se však podle mého názoru docela chovají jako podle originálu, i když by se to vždy dalo vylepšit. Nicméně, připadají mi ploché a nedomyšlené. Mají pár základních črtů povahy, ale chybí jim hloubka a rozměr. Pro začátek zkus dát do příběhu více emocí, ty tam také chyběly, možná to pomůže i s těmi postavami.

Co se týče dialogů, nepřipadají mi příliš dobře zpracované. Nejsou většinou nepřirozené a obsahují relevantní informace, to chválím, ale jsou suché a nic kromě těch informací v nich vlastně není. Jsou spíše jako holý soupis faktů, než skutečný rozhovor dvou lidí. Zkus na nich zapracovat, dej do nich emoce, náboj, budou se lépe číst a čtenáře neunudí.

Atmosféra:

Problém tohoto příběhu, možná ten největší, podle mě je, že to nejenže nemá atmosféru Hraničářova učně, ono to ani nemá takovou tu historickou atmosféru. Působí to jako ze současné doby a to je podle mě špatně. Když autor píše o době starší, měl by tomu přizpůsobit slovní zásobu, ale i reálie. Takže třeba není běžné, aby někdo chtěl „něco na bolest hlavy", protože neexistovaly žádné pilulky. Ano, prostředky, jak člověku pomoct, víceméně byly, ale určitě se minimálně musely nejprve vyrobit. A pochybuji, že by Halt něco takového chtěl. Také mi trochu vadí ten strohý styl psaní. Vím, že je to často věc autora, ale tady to podle mě dost ruší. Ale minimálně bych přidala nějaké popisy.

Gramatika/ Stylistika:

- Nepořádek v čárkách. Někde chybí, někde naopak nadbývají. Vím, že je to zrovna dost těžká kategorie, ale určitě se to dá naučit.

- Chyby v i/y. Tohle je podle mě dost problém, je to totiž jeden ze základních stavebních kamenů gramatiky. Zkusila bych na tom zapracovat nebo si sehnat korektora.

- Nepořádek v mezerách. Občas jsou, kde být nemají, ať už uprostřed slov nebo před interpunkčními znaménky, nebo naopak nejsou, kde být mají.

- Slovní spojení „no ne" mimo přímou řeč není moc vhodné, je to dost hovorový výraz.

- Zopakuj si skloňování slova „uzel". „Uzle" se nedělají, dělají se uzly. Tady si nejsem stoprocentně jistá, ale nikde jsem uzle jako správný tvar nenašla, ačkoli Word to nepodtrhává.

- 7. kapitola - Velmi dlouho mi trvalo přijít na to, co je to chrnič. Spáč by bohatě stačil.

- Chválím správné používání jenž/ jež. To se většinou jen tak nevidí.

Další poznámky:

- 2. kapitola – „Pokud ho hlava bolela tak, jakoby do jeho woodoo panenky někdo zapichoval špendlíky..." – Zaprvé, ta věta je hrozně kostrbatá. Zadruhé, jakoby se v tomto případě píše s mezerou – jako by. A zatřetí a hlavně, toto přirovnání podle mě není vzhledem k tématu příběhu vhodné. Zkus to raději srovnat s něčím, co je hraničářům dobře známé. Odkud by Halt znal woodoo?

- Změna vyprávěče uprostřed kapitoly většinou nepůsobí dobře a tady tomu není jinak. Zkus se toho vyvarovat, je to neprofesionální a mnohdy i zbytečné.

- Ve škole probírali historii hraničářů? Jsem jediná, komu to nedává smysl? O hraničářích toho přece nikdo moc neví.

- Zaráží mě, jak Halt Willow ponižuje, že třeba má zákaz v určitých chvílích mluvit a tak. To v HU nebylo a nepatří to tam. Přece to odporuje všemu, co mezi sebou hraničáři budují. Ponižují své učně spíše z legrace, ne takovým opravdu hrozným způsobem. A nemyslím si, že by u dívek platila nějaká výjimka, opět odkážu na dvanáctý díl HU nebo na Bratrstvo, kde se úloha žen v jejich světě hodně řeší.

- Nemá být nemožné nasednout na hraničářského koně, když ho správně neoslovíš? Pokud si vzpomínám, Cuk poprvé vyhodil Willa ze sedla, protože se na nic nezeptal a byl příliš zbrklý. Je dobře, že tu scénu nekopíruješ, ale tohle je dost důležitá reálie a bez ní bys musela pozměnit spoustu dalších věcí ohledně těch koní.

Prosím, neber to, že jsem si na tobě chtěla vylít vztek nebo tě hejtovat, prostě jsem jen chtěla tímto vším poukázat, jak to dopadá, když člověk jen svými slovy přepisuje originál a ještě vynechá nebo pokazí klíčové scény a příběh pak dohromady nedává smysl. Určitě nejsi jediná, komu se to stalo a i proto jsem tento příběh chtěla hodnotit. Snad se nezlobíš a pomohla jsem ti. Měj se krásně a vy ostatní také, ať vám to píše!