Autor: LavenderGlint

Název: Generace nikoho

- Název podle mě určitě zaujme, a navíc je originální, žádný jiný příběh se stejným jsem nenašla. Evokuje mi to nějaké dystopické sci-fi, což vlastně není daleko od reality. Skvělá práce!

Anotace: Vše to začalo u té mlhy, která se kradmo dostávala do měst. Ta ničila úplně vše, půda se stávala mrtvou a voda jedovatou. Lidstvo rychle poznalo, že je to následek nesmyslných rozbrojů, které vedly mocnosti mnoho let předtím. Ostatně nebyla to jediná hrozba. Na spoustě místech na zemi panovala nesnesitelná nukleární zima a lidé umírali hladem. Mlha pomalu kontaminovala veškerý dýchatelný vzduch. Proto museli lidé, pro svou záchranu, začít vyrábět speciální respirační masky.

Postupem času se z masek stala už samozřejmost, do věku 16 let má každý státem přidělenou. Ovšem, jakmile oslavíte své narozeniny a stáváte se tak v tomto věku dospělým, je na vás jakou masku si necháte zhotovit. Lidé se nehodnotí podle barvy pleti nebo podle náboženství, ale podle toho, jak drahou a zdobenou mají svou masku. Dalším ukazatelem jsou bílé a černé pásky na pažích. Musí být vždy jasně viditelné - bílé pro ty z vyšších vrstev a chudině zbývají ty černé.

Společnost už zapomněla na to, jak těžké bylo prožít Poslední válku a vše se vrací do obvyklých kolejí - každý myslí hlavně sám na sebe. Ale co takový Joseph? Chlapec, kterého brzy čekají narozeniny a není schopný momentální systém pochopit.

První dojem: Asi takto, a to platí pro všechny, na anotace si dávejte sakra pozor, protože je to první věc mimo název a cover, kterou čtenář uvidí. A toto není dobrá anotace. Hned vysvětlím proč. Co se týče obsahu, je zdlouhavá. Nikomu se nechce číst složité vysvětlování, na to bude čas v příběhu. První odstavec je dobrý, nastiňuje, co se přihodilo. Druhý by se však dal zkrátit. Není třeba tam říkat tolik věcí, čtenáři bohatě stačí vědět, že tyto masky rozdělují společnost. Jak, to už si nechej na později. Poslední odstavec snad už není potřeba. Pokud bys někde dala úplně poslední větu, ovšem jinak zformulovanou, například „Jeden chlapec, skoro šestnáctiletý Joseph, však není schopný tento systém pochopit."

No, a po formální stránce máš v anotaci spoustu chyb. Půjdu postupně. Za „ostatně" patří čárka. „Zemi" by zřejmě mělo v tomto smyslu být s velkým „z", protože mluvíš o planetě. Pak skočíš zpět k mlze, o které je řeč v první větě, což narušuje plynulost textu, dej ty dvě věty k sobě. Ve větě „proto museli lidé pro svou záchranu začít vyrábět speciální respirační masky" čárky nemají co dělat. Šestnáct let se píše slovy, nikoli číslicemi. „Je na vás, jakou masku si necháte zhotovit.", zde opět chybí čárka. Náboženství mi tam nesedí, protože náboženství je systém a nejde vidět. Nemyslela jsi spíše náboženské symboly? Čárka chybí i ve větě „bílé pro ty z vyšších vrstev, a chudině zbývají ty černé.", a také ve větě „jak těžké bylo prožít Poslední válku, a vše se vrací do obvyklých kolejí." Navíc se používá spíše „starých kolejí". Předpokládám, že příběh jako celek nebude v těch chybách jiný, takže doporučuji si sehnat korektora, ideálně takového, který by ti opravil i některé formulace vět, protože často nějak nesedí. Nebo si to po sobě čti alespoň polohlasem, pokud máš tu možnost, snáze tak podivné větné konstrukce odhalíš.

Po otevření na mě vykouknou moc pěkné názvy kapitol, ale dávej si pozor na to, aby byly vytvořené stejným stylem, občas tam máš celou větu, a občas jen krátké slovní spojení. Doporučovala bych to sjednotit. To je mimochodem také rada pro všechny, když už nějak příběh pojmenováváte, držte se toho jako klíště. Text samotný působí zajímavě, jde se do něj dobře začíst, a chyby alespoň v prvních pár větách nevidím.

Počet kapitol: 10 +10 + 6 + prolog

Stav: Nedokončeno

Klíčová slova: masky, sci-fi, společnost, bílé pásky, černé pásky, předsudky, odboj, apokalypsa, dystopie, válka

Proč jsem si příběh vybrala: Autorka sama napsala objednávku a já jsem souhlasila. Jednak jsem si ten příběh chtěla tak či tak přečíst, a jednak mám postapo sci-fi celkem ráda. Také jsem chtěla poukázat na některé časté chyby a nedokonalosti, ale zároveň i na silné stránky tohoto díla, které určitě stojí za přečtení.

Děj: Příběh začíná prologem, který je v podstatě popisem všeho, co se pokazilo. To se mi příliš nezdálo. Jednak je to klišé, a jednak to hrozně znudí. Prosím, lidi, nemusíte začínat příběh hned nějakou akcí, ale jakmile začnete na začátku něco vysvětlovat, čtenář to pravděpodobně zavře. Proč? Protože on hledá příběh, ne přednášku. Potřebuje se do díla teprve vžít, aby ho zajímalo, co se stalo. Začínejte konkrétní situací s konkrétními postavami. Navíc zde stejně opakuješ víceméně to, co víme z anotace. Prolog je tedy za mě zbytečný. Ale oceňuji ten nápad s Polskem, většinou zůstane centrem přežití Amerika, a jsem ráda, že ses toho také nedopustila.

Další kapitola mě ale nadchla, protože konečně vidíme, jak moc pásky ovlivňují chování lidí. Jen, ano, četla jsem komentáře k tomu, ale stejně bych změnila v době, kdy se toto téma hodně řeší, barvy těch pásek. Já vím, že od tebe v tom nebylo nic rasistického, jde to na příběhu vidět, ale někdo by to vážně mohl pochopit tak, že životy „černých" jsou podřadné. Podle mě by ta změna alespoň jedné barvy neměl být zase takový problém, a vyhneš se tak případným potížím.

Stále zpočátku hodně vysvětluješ, někdy na úkor děje, ale zlepšuje se to. Ale příště bych to zkusila spíše obráceně, nejprve nech čtenáře vžít se do děje, a pak teprve vysvětluj. Když si Joseph má vybrat masku na konci třetí kapitoly, konečně jsem pocítila pořádné napětí, a to chválím. Napětí se navíc ještě zvyšuje, když zjistíme, jakou masku si zvolil.

Když mu maska došla, příběh konečně začal mít to správné tempo a naléhavost. Moc se mi líbily všechny ty popisy Josephových myšlenek a jeho vzletů a pádů. To, co se mu stalo poté, co se jeho rodiče dozvěděli, jakou si nechal vyrobit masku (aneb Ant se snaží psát bez spoilerů), bylo hrozně věrohodně popsané, až mě mrazilo v zádech, což je skvělé. A to, že se ztratila ze scény jistá postava na chlapcově straně, mě úplně vyvedlo z míry. Nečekala jsem to, a to je dobře, předvídatelný příběh není zajímavý.

I dále to bylo hodně napínavé, ale trochu děláš jednu zásadní spisovatelskou chybu. Slyšela jsi někdy pravidlo show not tell? Jde vlastně o to, že je mnohem lepší čtenáři přímo pomocí konkrétních scén ukázat, co se děje a co postava prožívá, než to jen shrnout několika větami. Třeba scéna, kde jí jablko, by se dala určitě více rozvést, protože je dost důležitá, a také třeba první dny v táboře a seznámení se s Isaacem. Příběh tak bude ještě živější, a navíc ti to ten děj vyplní a nebudeš muset plácat jednu velkou událost za druhou, jako to děláš teď.

Celkově ovšem umíš psát takové konce kapitol, které prostě čtenáře nutí pokračovat, a za to tě chválím. Je zkrátka lepší ukončit část v nejnapínavější chvíli. Ano, ne vždy to jde, ale tady se to daří dost často a to je dobře.

Jak čtu dále, ze sedmé kapitoly druhé části jsem hrozně zmatená. Jaký domov? Jaká matka? Já doteď žila v domnění, že jsou v něčem jako pracovní tábor, i jsi to tam někde psala. Bylo by dobré si rozmyslet, co to vlastně je. Možná jsem jen něco popletla já, netuším, ale pokud to zmátlo mě, tak to možná zmate i ostatní. Zkus dát lépe najevo, kde přesně to vlastně pracují. To rozhodnutí přidat se k odboji nebylo vůbec překvapivé, to se stane skoro ve všech knihách tohoto typu, a navíc, ty pochyby přišly dost pozdě, čekala bych je hned, jak je to napadlo, navíc mi to tam nesedělo. Když ti někdo zabije kolegy, obvykle se k němu hned nepřidáš.

Ještě zmatenější mi připadá desátá kapitola. Tady jsem se neztrácela ve faktech, ale měla chuť přeskakovat celé odstavce, což je špatně. Vážně se toho nemusí dít tolik najednou, stačí, když jednotlivé události lépe prokreslíš, neustálá akce čtenáře časem znudí, a přesně to se mi stalo. Je potřeba to prokládat klidnějšími scénami. Pak už jsem se ztratila úplně, hlavně v nově příchozích postavách, vyjma Amélie, samozřejmě. Pamatuj si, a nejen ty, že ty jako autorka máš sice všechno v hlavě, v poznámkách, ale čtenáři to musíš představit pozvolně a postupně, jinak se v tom zamotá. Nepíšeš jen pro sebe, ale také pro ně.

Také si dávej pozor na patetičnost, šlo to vidět hlavně v té části, kde Joseph prohlásil Amélii za tvář revoluce. Velká slova jsou skvělá, ale jsou jako koření, musíš jich do příběhu nasypat tak akorát. A tady jsi to překořenila. Tanec a povídání si při něm navíc také není moc originální. A nemůžu se také ubránit pocitu, že celý odboj až moc idealizuješ. To opravdu nemá žádné špatné stránky?

Celé to na mě působí jako taková nová verze Orwellova románu 1984 s několika originálními prvky, například ony masky, a s ne tak dokonale dohlížejícím Velkým bratrem. Příběh jako celek se mi v podstatě zamlouvá, jen to chce více show a méně tell, a více vyvážit tempo a také to, kdy máš něco vysvětlit a kdy to zatím není potřeba. Příběh má ale určitě potenciál.

Postavy: Joseph mi připadá jako dost často opakovaný prototyp hrdiny, prostě vysoce postavený rebel, který si nejprve ani neuvědomuje, že je proti společnosti, ale pak proti ní začne aktivně bojovat, a to na můj vkus strašně brzy. Proč by se zastával jen tak holky s černými pásky, když ví, že ho za to budou ostatní odsuzovat? Je tím pádem čtenářům blízký a sympatický, navíc chápu, že zrovna jeho úlohu v příběhu nezměníš, ale možná bych příště zkusila vyjít v tvorbě postav mimo vyšlapané stezky. Navíc mi vadí to neustále zdůrazňování, jak černé pásky neodsuzuje. Mohla jsi tam dát alespoň nějaký důvod, jak dokázal mít takový názor i skrze očividně velmi silnou propagandu.

Ostatní postavy byly spíše takové ploché, byly produktem příběhu, chovaly se tak, jak by člověk od jejich statusu čekal, ale v tomto případě mi to ani nevadilo. Příběh se zaměřoval hlavně na hrdinu. Jediný, u toho mi to překáželo, byl Isaac, na to, jak moc tam vystupoval, neměl v podstatě žádnou osobnost, na tom bych zapracovala. A to samé i Amélie, v době, kdy už tam více vystupuje, ale ta nepostrádá charakter tak moc jako Isaac. Chválím ovšem dialogy, působily opravdu věrohodně, umím si představit, že je někdo opravdu vedl. To samé své popisy emocí a myšlenky postav, za to klobouk dolů, působilo to vážně realisticky.

Atmosféra: Co se týče atmosféry, podle mě by dystopie měla působit méně nadějně. Ano, byly tam dlouhé popisy toho, co všechno se pokazilo a že lidé musí nosit masky, ale nějak to na mě nezapůsobilo. Zkus více vykreslit děsivost toho prostředí, jakým každodenním problémům musí postavy čelit, co všechno může jít ještě více do háje. Máš k tomu slibně nakročeno, ale něco tomu chybí.

Další poznámky:

- „Nejvíce to odnesla území bývalého Ruska, Spojených států, Kanady, Jižní Ameriky a východní Evropy." (Prolog) – Rusko patří částečně taky do východní Evropy. A Spojené státy a Kanadu rozepíšeš zvlášť, zatímco Jižní Ameriku shrneš pod jeden název? Není to trochu nefér?

- Když si někdo vybere masku, už ji nesmí nikdy změnit? Proč vlastně? Tohle bych dovysvětlila.

- Moc chválím ty básničky.

- Je rok 2081, ale píšou na papíry? Proč, když už musí mít daleko lepší technologie, ještě když byla válka, a válka tvoří technologie velmi rychle?

- Asi těžko mohla Josephovi v sedmé kapitole vycházet z úst pára, když má masku, respektive by si toho nevšiml.

- Moc se mi líbil ten citát v sedmé kapitole.

- Hrdinové nejsou Poláci? Chápu, že to bylo jediné místo k žití, ale chtělo by to tam dovysvětlit. Jména totiž moc polská nejsou, a to mate.

- Jak Joseph jedl a pil, když byl uvězněn? To by si musel sundat masku, a tam přece nemohl.

- Nepoužívej závorky. Je to neprofesionální a lze to i bez nich.

- Překlad litevských slov by bylo lepší dávat pod kapitolu, než přímo do textu do závorky.

- Píšeš špatně přímou řeč. Další důvod, proč si sehnat korektora.

- Spřežky. Píšeš je mnohdy špatně. Další důvod pro korektora.

- Studovala jsi nějak informace o dolech? Přijde mi, že tomu rozumíš. Chválím.

- Co se týče vaisty, je také dost klišé dát do příběhu nějakou drogu. Vysvětlím. Když už to člověk udělá, mělo by to mít opravdu význam pro děj, mělo by to ovlivňovat postavy. Nestačí, že napíšeš, že ji občas někdo bral, hlavně když je tam závislost na ni shrnuta jednou větou. Pokud pro ni nemáš větší význam, tak ji tam nevpisuj.

- „Pokud to někomu řeknete... nedopadnete dobře." (6. kapitola II. části), to není moc výhružně. Zkus něco děsivějšího, třeba jakým konkrétním způsobem by dopadli zle.

- Líbilo se mi, jak jsi pracovala s tím, že hrdina neumí dobře litevsky.

- V anotaci to působilo, že je velmi důležitá ona mlha. Kam se ti pak vytratila?

To by ode mě bylo vše, kdo má rád tyto typy příběhů, tomu Generaci nikoho určitě doporučuji. Jinak se všichni mějte hezky a ať vám Múzy a Múzáci nosí co nejlepší nápady!