Název: Pasačka krav

- Myslím, že v tomto případě nešel zvolit lepší. Vystihuje jak jeden z důležitých aspektů příběhu, tak hlavní hrdinku. Myslím si i to, že je dost originální. Ono je to asi i tím námětem, jediný člověk, kterého jsem kdy viděla psát o kravách, jsem kromě tebe já, ale stejně je to dobře zvoleno. Výborná práce. Tohle je podle mě jeden ze základních způsobů, jak najít nejlepší název – pokusit se co nejvýstižněji pojmenovat hlavní postavu. Takže jsem spokojená.

Anotace (+ Stylistika): Žije úplně sama, od lidí izolována.

A přesto někoho má.

Nechodí do školy.

Neumí číst, psát, počítat.

Neumí nic co se sama nenaučila a nebo co ji nenaučily ony.Její jediné kamarádky.

Přála by si někoho znát, s někým se kamarádit.

Ale člověka viděla naposled v odrazu z vody.

Bojí se všech ,ale přesto touží někdy slyšet nějaký hlas.

Jiný než ten svůj.

Chtěla by někdy někoho slyšet mluvit .

Zjevila se skoro s čista jasna.

S jedinou její schopností mluvit.

- Nelíbí se mi ta strohost a rozkouskovanost. Nepůsobí to dobře ani napínavě, spíše je to minimálně pro mě iritující a myslím, že nejsem sama. Kromě toho, když se podíváme na stylistiku, tak mezera se vždy píše za interpunkčním znaménkem. Ne před ním ani vůbec, ale vždy za ním. I pokud to je překlep, opravila bych to, v anotaci jakákoli malá chybička může odradit. A taky ti tam chybí čárky, a to je problém celého příběhu. Zopakovala bych si, kde se píšou.

Mnohem větší problém však je, že anotace nesedí. Především v té poslední větě. Její jedinou schopností je mluvit? Chápu, jak jsi to myslela, ale ona přece moc slov nezná, takže neovládá ani tohle. Protiřečí si to s tím, co popisuješ v prvních kapitolách.

Pokud jde o první dojem, tak největší výtku mám k názvům kapitol. Čísla ohraničená kravičkami jsou roztomilá, proti tomu nic nemám, ale někdy tam místo nich jsou otazníky. Nevím, jestli je to záměr nebo ne, ale působí to dost neprofesionálně a nechápu to. Opravila bych to, být tebou. Po otevření to působí příjemně.

Počet kapitol: 40

Klíčová slova: short story, krávy, pasačka, láska

Proč jsem si příběh vybrala: Mí čtenáři vědí, že mám k tomuto tématu docela blízko a chtěla bych se mu ještě někdy v budoucnu věnovat. Proto, když jsem projížděla short stories na Wattpadu a narazila na tohle, bylo jasné, že si to tak či tak přečtu, abych věděla, jak to pojal někdo jiný. Při čtení jsem si ale povšimla několika věcí, ať už kladných nebo záporných, které se v těchto typech povídek objevují často nebo na které bych zkrátka chtěla upozornit. Když jsem se autorky zeptala, jestli by o recenzi stála, souhlasila, takže jsem se do toho pustila.

Děj: Příběh je v podstatě, jak už jsem zmiňovala, svým námětem velmi originální, ale zpracováním už tolik ne. Většina short stories, které jsem zatím četla, se točí kolem toho, že je hrdinka nějakým způsobem zvláštní a hrdina se jí snaží porozumět a zamilují se do sebe. Není to špatný námět, jen mě mrzí, jak se to stále opakuje a je to vždy zpracováno stejně. Nezaškodilo by to pojmout nějak jinak.

Co se týče těch krav, měla bych jednu obrovskou výtku. Já naprosto chápu, že ono pásání krav využíváš spíše jako prostředí, ne jako hlavní téma. To je v pořádku. Ale problém je v tom, že je tam toho až moc málo. Zjistila bych si o tom nějaké informace a dala tam více faktů z té samotné činnosti, a ne, to, že si lehla na krávu (k čemuž se ještě vyjádřím), se nepočítá. Na pásání krav je spousta věcí na popisování. Protože si asi budu sama k tomuto tématu hledat informace, mohly bychom pracovat spolu, radit si a tak, pokud se tomu ještě budeš chtít někdy věnovat. A když se de facto odstěhuje k Jakubovi domů, tak už tam krávy jsou jen v tom smyslu, že si na ně sem tam vzpomene. Prosím vás, když už využíváte nějaké prostředí, nemusíte mu rozumět stoprocentně, ale nějak ho tam začleňte.

Příběh je jako celek takový příjemný a nenudil mě. Možná nemá strhující děj a nečekané zápletky, ale podle mě to tak zkrátka má být. Jen ten konec byl úplně odvěci. Chápu, že ses snažila o to, aby to nebyl kýčovitý happy end, ale v tomto případě by tam prostě podle mě patřil. A i kdyby ne, tak tohle bylo prostě příliš. Nedávalo to smysl a bylo to popsané hrozně rychle a zmateně. A vůbec, co si Becky myslela, když se snažila tu krávu zachraňovat? A proč ji Jakub nezadržel? Jeden z nich přece musel mít rozum a vyhodnotit, že té krávě už stejně život nevrátí a zbytečně se ohrozí. Vůbec mi ten konec neseděl. Prosím vás, nepište napínavé konce za každou cenu. Předvídatelný konec je mnohem lepší než konec nelogický.

Příběh mi přijde zkrátka pěkný, má dobrý nápad, ale je nedomyšlený a nedotáhnutý, jako bys ho snad psala z donucení. Tak to být nemá.

Postavy: Postavy mají své kouzlo, to moc chválím. Dialogy mezi nimi jsou přirozené a celkem realisticky napsané. Jen mi hlavní hrdina připadá archetypní. V podstatě je to takový ten druh chlapce, který je trpělivý a stará se o hrdinku a miluje ji a tak dále. Ovšem to mi až tolik nevadí, i když by se na něm dalo zapracovat. Co mi vadí, to je hrdinka. Ani ne tak tím, jaká je, ale tím, že kdybys to vyloženě nenapsala, nepoznala bych, že nezná pořádně jazyk. Učí se až moc rychle. A taky se nechová jako pasačka krav, ale jako úplně obyčejná městská holka. Pravda, trochu bláznivá, ale čekala jsem větší kontrast, a hlavně jsem čekala, že potrvá déle. Ono je to možná tou formou, to se v short stories stává (a právě proto je za normálních okolností nečtu, vadí mi ta útržkovitost a nedotaženost), ale podle mě to tak být nemusí. Jen by to chtělo více zapracovat na hrdinčiných pocitech a nezkracovat důležité posuny do několika málo slov.

Atmosféra: Jak už jsem psala, chtělo by to více pracovat s kravami, aby ta atmosféra odpovídala námětu. Jinak je to však takové milé, příjemné a člověk z toho má takový hřejivý pocit na srdci. V tom je podle mě největší plus takovýchto příběhů, že jsou prostě dobře působící. To se mi zamlouvá.

Gramatika:

- Zopakuj si zájmena jenž a jež. Jež se využívá u ženského rodu, jenž u ostatních.

- Když píšeš spisovně, hlídej si i spisovné koncovky (například s krávama = s krávami).

- Musíme jed? Doufám, že to byl překlep, ale ve 12. kapitole mě to dost zarazilo. Pokud náhodou nechceš někoho otrávit, tak se to píše jet.

- Zbalit = sbalit. Sbaluješ něco dohromady, proto je tam s.

- Používej přivlastňovací přídavná jména. Takže není Becky vzlyky, ale Beckyny vzlyky. Není to těžké, jestli jsi z Čech, sice to moc nepoužíváte, ale stačí se řídit podle vzorů otcův a matčin.

Další poznámky:

- Rebecca občas leží na krávě a využívá ji jako polštář. Viděla jsi někdy krávu zblízka? Ono se to nezdá, ale došlo mi to, když jsem si v létě krávy hladila. Jsou obrovské. Opravdu obrovské. Nemyslím si, že je něco takového možné, spíše by se o tu krávu opřela, a i kdyby, tak si úplně nejsem jistá, jestli by si to ta kráva nechala líbit. Dalo by se to obhájit tím, že jsou na Becku zvyklé, ale muselo by to tam být vyloženě napsáno.

- Hrozně mi tam chybí vysvětlení, proč je vlastně sama. Copak ona nemá rodiče? Co se s nimi stalo? Jak to, že se jí nedostalo alespoň základního vzdělání?

- Becka si jen tak odejde s Jakubem, ale kdo se mezitím stará o krávy? Když je znovu přijde navštívit, jsou úplně v pořádku, ale jak je to možné? Vím, že jsou do jisté míry soběstačné, ve smyslu toho, že se samy nají, pokud zůstaly na pastvě, a asi i napijí, ale přece jen se o ně musí někdo starat, hlavně když na to byly zvyklé celý život.

- Co nosila Becky v zimě, když měla jen šaty? To by zmrzla, doslova.

- Líbil se mi ten odkaz na Hlídače krav (myslím tu písničku), jak jsi to použila ve druhé kapitole a pak na konci. Hrozně dobře to působilo.

- Jakub ji učí číst na slovech „hey, guys" a o pár kapitol později jí vysvětluje, že mluví česky a angličtinou se nemá zatěžovat. A Rebecca nezní jako moc české jméno, zatímco Jakub ano. Tak jak to teda je?

- Zpočátku Becky klade všetečné otázky, ale později na to zapomínáš. Třeba si nemyslím, že by znala význam slova země ve smyslu stát. Přesto se na to nezeptala.

- Moc se mi líbil ten způsob, jakým vysvětloval Jabub Becky rozdíl mezi klukem a holkou. Bála jsem se klišé typu: „É... no víš... holka má dole tamto a kluk tamto", ale on to vyřešil fakt skvěle.

- Ta scéna s vlakem je hrozně milá a realistická.

- Z hlediska realističnosti se mi zamlouvají také ty scény, jak se Becky rozkřičela, když uviděla jeho matku, a jak s ní ten cizí kluk flirtoval.

- Když nakupovali Becce oblečení, jak věděla, jakou má velikost? Není to tam vysvětleno.

To by ode mě bylo vše. Snad ti recenze něco dala a snad něco dalo i vám ostatním. Příběh doporučuji, pokud si chcete přečíst něco možná ne objektivně stoprocentně kvalitního, ale milého a bezprostředního.