Název: Erika

Statečný autor: Tris

...

taxonomické zařazení: fantasy

počet kapitol v momentě dovaření: 19

anotace (splácaná sušenkožroutem): Šestnáctiletá Erika si žije svůj poklidný život. No, pokud můžete to, že se u vás projevují neovladatelné telepatické schopnosti, považovat „poklidný život"... Možná právě tyhle schopnosti jí přivedou do cesty mladého elfa Xandera a další přátele i nepřátele, kteří změní její život k nepoznání.

(omluva autorce za nepřesnou a jako z pračky vytahanou anotaci)

...

Jako obvykle před vařením samotným nastupuje výslech!

Otázka č. 1- Je něco, co tě k příběhu inspirovalo? Třeba písnička, nebo nějaká situace...

Odpověď č. 1- To bylo tak... měli jsme vymyslet nějaký sci-fi příběh do školní soutěže. To mi bylo asi deset. Měla jsem hodně nápadů a Erika skončila někde zahozená. Tenhle rok jsem začala číst příběhy na blog.cz a to mě popravdě inspirovalo.

Otázka č. 2- Používáš krásná jména (třeba Erika nebo Xander). Vybírala jsi je nějakým zvláštním způsobem?

Odpověď č. 2- Erika, Sára, Fred a Josh. Tahle jména jsem si vymyslela. Napadla mě. Xander a Laurie jsem našla ve dvou knížkách. Bohužel si nepamatuji, odkud je Xander. Ale Laurie je z knihy Malé Ženy.

Otázka č. 3- Máš nějakou postavu, která by tě po charakterové stránce vystihovala?

Odpověď č. 3- Nemám.

Otázka č. 4- Na kterou kapitolu/scénu jsi nejvíce hrdá? A pokud chceš, můžeš říct, i na kterou hrdá nejsi.

Odpověď č. 4- Nom... tohle bude obtížnější. Určitě asi nejsem hrdá na scénu z kapitoly osm. To, jak za Xanderem přišli Rubíni. Myslím, že bych jí mohla vylepšit a zároveň trošku mírnit. A hrdá asi jsem na kapitolu devatenáct.

Otázka č. 5 - Pro jakou kategorii čtenářů je tvůj příběh primárně určen?

Odpověď č. 5- Tak... Asi pro lidi, kteří nepohrdají nad přirozenémnadprirozenem, mají rádi fantasy a nevadí jim vlci. Vážně jinak nevím :)

...

Už než jsem pozvedla svou rituální vidličku, mi bylo jasné, že hodnotit Eriku nebude snadné. Jak vám může autorka potvrdit, se sušenkožroutem se znají z blogu - otravnej požírač sušenek svými komentáři dupal po autorčině úsilí už od nepaměti. Takže teď se sušenkožrout musí pochlapit, dát to všechno dohromady a ukuchtit z toho pořádnou recenzi. Držte mu palce!

Postavy

Předtím, než ze sebe vysoukám něco o jejich kvalitě, musím poznamenat, že tady je soustava postav unikátní. Prostě unikátní. Autorka tam naházela elfy, vlkodlaky i například padlé anděly (a One Direction, ale o těch se ještě zmíním). Trošku jakoby pejsek s kočičkou vařili dort. Jenže, podržte se, tenhle dort se dá jíst.

S některými charaktery si autorka dokázala skvěle pohrát. Vykreslila je velmi pěkně. Obzvláště bych chtěla podotknout, že lidsky. Její postavy sice jsou nadpřirozené bytosti, ale všechny jsou - pokud se nemýlím - v týnejdžerském věku (omluva za to vyjadřování, sušenkožrout nesnáší anglicismy- a pokud už nějaký musí použít, tak ho alespoň znetvoří k nepoznání). A čtenář jim to věří. Myslí tak i se tak chovají. Mám za to, že se to autorce velmi povedlo.

Jiné aspekty jsou na tom ale bohužel hůř. Napřáhla vidličku svírající roztřesenou ruku a bodla. Hlavní hrdinka, Erika, je opravdu propracovaná a oblíbitelná, ale přesto mám dusivý pocit, že za devatenáct kapitol by se už s charakterem hlavní protagonistky daly udělat větší kličky. Neříkám, že se ti Erika nepovedla, nebo že by byla plochá. Říkám jen, že se mi osobně její charakterový vývoj zdál maličko zamrzlý. Na druhou stranu, tohle může a nemusí být chyba! Nemusí hned ze dvou důvodů. Zaprvé to dobře může být jenom osobní názor zapšklého sušenkožrouta - protože ani mnohem zkušenější Karin se o tom nezmínila ani písmenkem. A zadruhé, i kdybych měla pravdu, stačí říct, že tvá práce je žánrem „povídka" a máš vystaráno. (u „povídky" - jako žánru, ne zpracování - ti nikdo nemůže vyčítat, že se hlavní postava jaksik dlouho nepohnula, protože tam je to vlastně záměr)

Druhý aspekt, který bych ti vytkla, je hemžení. Vlci se ti tam hemží. Je jich více než hlavních postav, ale dostávají mnohem méně prostoru - což znamená, že se hloupějším čtenářům (sušenkožrout ukazuje na sebe) samozřejmě budou plést. A ti ještě tupější čtenáři (sušenkožrout znova ukazuje na sebe) si ani nezapamatují jejich jména. A to je škoda! Protože to jsou zajímavé charaktery se zajímavými vztahy mezi sebou a ta jména, která si letím připomenout znovu-přečtením, se mi moc líbila. Naštěstí to v devatenácté kapitole tak trochu vypadá na vlčí prostor ve dvacáté, na což se strašně těším!

Evakuujte budovu! Spoilery útočí!

Záporáci. Buď varována, že sušenkožrouta v téhle kategorii nelze uspokojit úplně, protože je to jednoduše fanda všech alespoň trošinku záporných postav a má tudíž vysoké, přerostlé nároky. Moc se mi líbil Fred (já vím, záporák jak noha, ale co...), to je velmi uvěřitelná a promyšlená ne-úplně-kladná postava. Omlouvám se, ale za to mě vůbec nezaujal Josh. To ale není tvoje chyba. On má motiv (dokonce, pokud vím, několik - zastírací a pravý), jen tahle primadóna sušenkožrout s ním nedokázala sympatizovat.

Konec spoilery zasažené zóny.

Tak to bychom postavy měli opečené dozlatova. Moje vidlička sice není úplně čistá, ale na druhou stranu vůbec nevypadá jako utopená v láhvi kečupu. Naopak! Sušenkožrout ti skládá poklonu. S většinou věcí byl naprosto spokojený. Obzvláště když u Karin vyšpehoval, že je to tvoje prvotina. (Umh. Nechtěj vidět, jak vypadala prvotina moje.)

Á, ještě sušenkožroutovy fanynkovské postřehy! Ach ano, Xander. Tým Xander už od první kapitoly. Na roztomilejšího elfa jsem ještě nenarazila.

Příběh

Erika je dokonale vyvážená směs mezi fantasy a rodinně-dívčím románem. Autorce se povedlo si z obou vzít jen to nejlepší. Z fantasy čerpá prvky, zápletky a akční náboj a ze sametového a poklidného románu ten zbytek. Najdete tam tak zatraceně roztomilé scény a celé tak zatraceně roztomilé kapitoly, že byste to ve fantasy příběhu nečekali ani ve snu. A to je jen dobře! Myslím, že to je další věc, která formuje Eričinu unikátnost.

Ovšem, i tady si vidlička našla cíl. Musím bodnout do dodržení původní zápletky. Ona totiž splaskla, rozpadla se a vymizela do západu slunce. Původní nápad s tím, že se hlavní hrdinka bude učit ovládat svou schopnost, byl zabit, uvězněn, zazděn a zabetonován, prostě prošel procesem typickým pro aktovku o prázdninách. Sice ho nahradily jiné zápletky - z nichž jsou podle mého názoru některé lepší a jiné ne - ale stejně... Upřímně, alespoň jedna výcviková scéna mi tam hrozně chyběla.

Jinak si v této kategorii sušenkožrout jen v rohu spokojeně chroupe suchary. Ano, občas ti tam ujela nějaká nesrovnalost (vzpomínám si teď na dvojčata typem bytosti každý pes jiná ves), ale pokud vím, tak zrovna tu, kterou jsem uvedla za příklad, jsi zrovna vysvětlovala i Karin. Páni, ten detektor nesrovnalostí už vážně patří do starého železa.

Tím bych se chtěla dostat ke vztahům mezi postavami. Nebyla ani část, kdy by se mi nezdály hluboké. (a věř mi, vsadím se, že jsi ještě nepotkala čtenáře, který by byl na tohle citlivější než já) Hrozně mě dojal nádherný bratrský vztah mezi Xanderem a Lauriem. Také se mi hrozně moc líbila romantika - zejména Xanderovi a Erice fandím od začátku do konce.

Jinak, taková ta příchuť prvotiny se odráží na jedné věci - dáváš si tam spontánně úplně co tě zrovna napadne. To je občas osvěžující, ale občas si tím podkopneš nohy. One Direction... ale alespoň, že jsi je ztvárnila originálně.

První pomoc: Doporučovala bych buďto spisovatelský deníček, nebo myšmapu (myšlenkovou mapu). Zápisník je docela těžké si vést (a hlavně ze začátku otravné, protože jeho pointou je zapisovat si tam každý, každičký náznak nápadu), takže bych ti doporučovala ze začátku sáhnout spíše po myšmapě. Pomůže ti utřídit si nápady a vybrat z nich jen ty nejlepší.

Tak, teď přicházíme do kritického místa, kde by teoreticky měly přijít úryvky. Samozřejmě, že se jich nedočkáte. Ale nejsilnější a podle mého názoru nejslabší kapitolu vyberu. Nejsilnější a nejlepší kapitola je 19. Děj tam jede jako po másle a celé mě to úplně hrozně moc navnadilo do dalších kapitol. Naopak tvou slabinu bych viděla v kapitole 18. Každý má občas špatný den. Podle mě by se na skřetech dalo zamakat lépe a jistá hudební narážka tam vůbec nemusela být.

Gramatika

Achich ouvej. Ne, že by byla nějak katastrofická, to ne! Ale ujíždí ti na bizarních místech. Například spíš/spíž („spíš" - spojka (?) a tvar „spát", „spíž" - část domu, kam se dávají zásoby jídla). Občas ti to taky prapodivně zaíčkuje ve vzorech. Například „kapitola". Ta „kapitola", bez „kapitoly" - a teď si musíš říct vzor - jako „žena", bez „ženy". Podle toho poznáš, jaké tam patří i/y. Samozřejmě, tahle metoda vyžaduje umění vzorů. Ale víš co? Nechme toho. To patří do školy. Lehčí alternativa je, se tím nezabývat a sehnat si korektora.

Styl psaní

Výběr slov je na jedničku. Pamatuji si, že jsem ti na začátku vytýkávala opakování slov, ale to už neděláš. Dneska bych mohla určit i barvu. Bez jakéhokoli váhání a Karin klidně natruc, tohle je modrá. Jasná, křišťálová modrá. Možná s oranžovými tečkami. Já vím, že v minulé recenzi ti to bylo určeno přesně naopak, ale to je tím, že já a Karin máme obě úplně jiný způsob vidění barev stylu psaní a taky mu každá přikládáme mírně jiný význam.

Úprava je samozřejmost - a ty ji máš.

„Hm..." vrní sušenkožrout. Dneska se mu všechno daří. Recenze je ideálně dlouhá a jeho vidlička pro jednou není ani pokořujícně čistá, ani nevypadá jako po nájezdu skřetů.

„Hm..." zopakuje ještě jednou, protože mu to dobře zní, a vypne troubu.

Závěr: Erika je autorčina prvnotina, takže to samozřejmě není bezchybná knížka. Ale výborná je! Je to takový sladký oběd, jakési šišky s mákem. Chutná výborně a odpočinete si u ní. Uklidní vás a zlepší vám náladu. Dobrou chuť!

Tak, pánové a dámy! Váš sušenkožrout se loučí a ukončuje dnešní díl vašeho obávaného kuchařského pořadu. Pořadník se zase o něco posunul a my příště hodíme do hrnce Na straně smrti (On the side of Death) od statečné autorky Reakat!

...

Závěrečné titulky jsou čas na omluvy. Víš, Tris, já mám moc ráda jak tebe, tak tvou povídku, ale holt, té kritice jsem se vyhnout nemohla. Upřímně se modlím, ať se ti ta recenze líbí a ať ti tím neublížím!