Název: Secret Boy (v překladu: "Tajný kluk")

Statečný autor: Markett04

...

taxonomické zařazení: fanfikce (Harry Potter), fantasy

počet kapitol (v momentě dovaření): 9 (nedokončené)

anotace (moje, nikoli autorčina - z toho důvodu, že prostě miluji psát anotace - a navíc tím vyjádřím, jak jsem pochopila prozatímní vývoj příběhu): Jak by se změnil život Harryho a jeho přátel, kdyby nebyli tři, ale čtyři? Záhadná Lauren přichází z Krásnohůlek do Bradavic a okamžitě se s našimi nebelvířany spřátelí. Ale co když má pro věc mnohem větší význam? Co když je jí předurčeno spojit dva naprosto znepřátelené světy?

...

Předtím než se dáme do vaření, nakoukneme do výslechové místnosti.

Otázka 1.- "Secret boy" je zajímavý název. Jak vznikl?

Odpověď 1.- Jelikož jsem od začátku věděla, že jednou z hlavních postav bude Draco Malfoy, tak jsem chtěla, aby název příběhu nějak vypovídal a aby lidé tak zhruba věděli, co je v příběhu čeká, vím, že zatím tam nic Tajemného - Secret není, ale všechno jednou přijde.

Otázka 2.- Je něco, co tě k příběhu inspirovalo? Jak jsi přišla k nápadu, že napíšeš fan fiction na HP?

Odpověď 2.- Už od malička jsem milovník Harryho Pottera, viděla jsem všechny díly nejmíň 1000x a četla jsem knížky (musím se teda přiznat, že jsem je ještě nedočetla, za což se hrozně stydím a snad to co nejdřív napravím), k napsání samostatné fan fikce mě inspiroval vlastně Wattpad, spousta lidí na něm píše nějaké fan fikce, ale já chtěla přijít s něčím novým, příběh je ale teprve na začátku a proto není ještě tak rozvinutý, jak bych chtěla.

Otázka 3.- Zmiňovala jsi se, že hlavní hrdinka (Lauren) má základy ve skutečné osobě. Máš nějakou postavu, která by měla něco společného s tebou samotnou?

Odpověď 3.- Lauren je psaná podle mojí kamarádky, se kterou jsem se seznámila na dovolené a strašně jsem si jí oblíbila, ale postava, která by nějak konkrétně vystihovala mě, asi není. Ve spoustě věcech si jsem podobná s Hermionou, ale tu se snažím psát jako Rowlingová. Vlastně v každé z postav v mém příběhu je část mě.

Otázka 4.- Na kterou scénu nebo kapitolu jsi nejvíce hrdá? A pokud chceš, můžeš i říct, na kterou naopak hrdá nejsi.

Odpověď 4.- Hrdá jsem na všechny kapitoly, protože všechny pro mě něco znamenají, když bych teď měla psát tento příběh od začátku, tak bych asi víc vysvětlila nástup Lauren do děje a celkově bych začátek nějak upravila, ale na začátku jsem pořád a vše jde nějak zlepšovat a věřím, že se ještě naskytne příležitost Lauren nějak popsat a přiblížit její příchod.

Otázka 5.- Pro jakou skupinu čtenářů je tvůj příběh primárně mířen?

Odpověď 5.- Myslím si, že můj příběh není speciálně pro nějakou věkovou skupinu, ale určitě se nebude líbit lidem, co nemají rádi Harryho Pottera, a nebo lidem, kteří hodně lpí na tom, že Rowlingová to napsala nejlíp. Je to prostě fan fikce, kterou většinou lidi píšou z toho důvodu, že jim v originále buď něco chybí a nebo prostě je to baví. Jde o vkus, který máme každý jiný.

...

Takže, o tuto recenzi jsem nebyla přímo požádána - spíše je to jakýsi příspěvek do výměnného obchodu, který mezi mnou a Markett probíhá. (Původně jsem ještě chtěla od Markett získat informaci, zda-li je to její první povídka, nebo ne, ale bohužel, kvůli tomu, že se mi pomalu plní pořadník a já nechci nikoho nechávat čekat, to musím dneska zveřejnit, aniž bych to věděla. Jinými slovy, pokud je to tvůj první příběh, pak tuhle recenzi ber s rezervou - protože co se psaní týče, prvenství rozhodně omlouvá. A nejen to - dokonce se říká, že u naprosto každého je prvních 500 stránek vesměs mizerných.)

...

Když se sušenkožrout dal do vaření, už od první kapitoly cítil, že výsledný pokrm nebude chutný. Vlastně, je si skoro jistý, že se mu povede uplácat pěkně jedovatou recenzi a že autorku dozajista otráví. Proto by už na začátku rád řekl, že jí nechtěl ublížit. Holt, ta upřímnost je mrcha...

Připravena, Markett? Máš na výběr tři možnosti! Chceš-li slyšet můj názor, pokračuj v čtení. Chceš-li o mě nadále mít dobré mínění, rychle uteč. A ta třetí možnost? Uteč do nejbližšího obchodu s plamenomety a večer si vyraz na rekreační lov sušenkožroutů.

Postavy

Nejprve tě musím pochválit, že jsi nepřivedla do hry moc zbytečných OC. ("OC" - nóbl výraz pro postavu ve fanfiction, kterou si pisatel vymyslel, která nebyla v původním díle) Všeho moc škodí - zéjména co se počtu postav týče.

Takže když jsem rozečítala první kapitolu, už jsem si říkala, že tě v tomhle odstavci budu jen chválit. Jenže pak jsi tasila nemastnou neslanou Lauren. Přečetla jsem slovo od slovíčka všechny tvé zatím vydané kapitoly, ale nedokážu určit ani jednu Laureninu vlastnost (když pomineme "hodná", "krásná" a "statečná", "dobrosrdečná"). Vlastně, kromě jejího vzhledu, věku a toho, že její otec byl proti tomu, aby chodila do Bradavic, o ní čtenář neví nic. Já vím, je to charakter podle skutečné předlohy, který by oné předloze zřejmě zalichotil, ale kvalitní postava to není.

První pomoc: Zaprvé se buďto vzdej postav podle skutečné osoby, nebo té osobě nelichoť. Když to má být podle tvé kamarádky, dej té postavě i to, čím tě ta kamarádka štve. A nebo bych doporučila pro začátek úplně vlastní postavu - můžeš se při vymýšlení více vyhodit z kopýtka a nemusíš se bát, že se někdo urazí.

No, to se jistým sušenkožroutům dobře řekne, viď? Promiň, žádný návod ti ukázat nemůžu, protože neexistuje. Ale mám pro tebe alespoň pár zlepšováků! Nejprve bych ti doporučila dělat postavu podle dotazníku. Otázky (nebo spíše okruhy) si vymýšlíš sama (např. „Co je jeho/její celoživotní sen?") a vtip je v tom, že musíš na každou otázku o tvé postavě (kromě „jméno" a tak dále) odpovědět alespoň třemi větami - a to tě prostě donutí to vymyslet pořádně. Druhá věc jsou myšmapy. (dobře..."myšlenkové mapy") Takovou psací myšmapu si vytvoříš tak, že si vezmeš papír, napíšeš doprostřed jméno hlavní postavy a pak k tomu děláš šipky, přičemž za každou šipkou musí být nějaká informace o té postavě. Cílem je nasbírat co nejvíc šipek (=tím pádem mít co nejvíc informací). Mohlo by to pomoct.

Charaktery z originálu (Harry, Ron, Hermiona, Malfoy) se mi v první kapitole zdály ještě jakžtakž vystižené, ale pak to letělo dolů. Zdálo se mi, jako bys prohodila Harryho s Ronem - co se stylu vyjadřování týče. No, Ron byl asi největší průšvih. Upřímně, umíš si Rona Weasleyho představit, jak pronáší „jelikož"? U Hermiony by to šlo, u takových postav jako Brumbál nebo Snape taky, ale zrovna Ron... promiň, ale ne. Ale náhodou, s Hermionou jsem žádný problém neměla. O to větší problém byl ale s Dracem... Zdálo se mi, že se Lauren povedlo odkrýt jeho „hodnou" stránku až moc snadno. Ve filmu i v původní knížce z toho zmetka tryskal jakýsi typ přehnané hrdosti, omlouvám se, ale u tebe ne.

Já osobně dneska žádné speciální poznámky k postavám nemám.

Jdeme ochutnat příběh... Ale pozor, tady to bude bolet... (omluvně zavrtěla hlavou a bodla do nebohého pokrmu vidličkou)

Příběh

Jak to říct... Četla jsem 9 kapitol. Spolkla jsem je jedním dechem, to zase ano. Četly se velmi lehce a pěkně. Ale připadala jsem si u toho, jako bych se zasekla u prologu. V první kapitole jsem se dozvěděla, že naše čtveřice jede do Bradavic. Nic se nestalo. V druhé tam dojeli. Nic se nestalo. Už chápeš, kam tím mířím? V prvních kapitolách jsem to ještě nazývala „pozvolným stylem vyprávění", ale když přešla devátá kapitola a teoreticky se pořád nic zlomového nestalo, už mi to začínalo být trošku divné. Není to o tom, že bych se nudila. Spíše jsem pořád každou větou čekala na něco, co nepřicházelo. Na nějaké to drama, na nějakou tu intriku, na nějakou tu akci... vždycky jsem si nadšeně pomyslela: „Už!"...ale pak pokaždé vyšlo najevo, že postavy jdou prostě jenom na snídani.

Další věc, co mě zarazila, byla jakási lehkovážnost a zapomnětlivost postav. Působilo to trošku jako: „Chystají se popravit Klofana! Hm, smůla... Co si obleču na ten ples?!" Čtenář má pocit, že jsi prostě psala „abys něco psala", bez jakéhokoli záměru. Když si totiž člověk řekne: „Teď budu psát!" a neví o čem, většinou píše o tom, co ho jako první napadne. To je dobré řešení do školních slohovek, ale ne do uměleckých povídek. Proč? Jednoduše proto, že to, co vás napadne jako první, většinou bývá úplná blbost. Nebo to není nic. Tvůj je spíše ten druhý případ.

První pomoc: Nevzdávej se! Zapoj do boje všechny zbraně! Kresli myšmapy, dělej si dotazníky a sbírej inspiraci po kýblech! (výborným zdrojem inspirace je hudba, mimochodem) Mám takový soukromý trik - když něco vymýšlím, sednu si k počítači a hraju až do omrzení nějakou pitomou, jednoduchou hru. Důležité je, aby ta hra neměla žádnou pointu, nic, u čeho musíš přemýšlet. Nebo zkus skládat on-line puzzle (to je taky dobrý zabiják času). Nevím, jestli to pomůže i tobě, ale mě u toho vždycky, bez výjimky napadne alespoň něco. A teď se asi budeš divit, ale mnoha lidem kdoví proč pomáhají k vymýšlení hodiny matematiky. Asi proto, že mají tak krásný a hypnotický uspávací účinek... A ještě jsem slyšela tip, že pomáhá mít na psacím stole gumovou kachničku a psát u zapálené svíčky. Svíčku jsem teda ještě nezkoušela - určitě bych si zapálila byt - ale ty kachny prý mají něco do sebe.

Tím bych se ráda dostala k dialogům. Ne, na nich není nic špatně. Na nich je spíše...nic. Je pravda, že rozhovory typu...

-„Ahoj. Jak se máš?"

-„Dobře. Jak ty?"

-„Taky fajn. Cos dělal o prázdninách?"

-„Byl jsem ve Francii."

-„Aha."

...jsou sice autentické a uvěřitelné, ale věř mi, v povídce s nimi díru do světa neuděláš.

(Zmíněný rozhovor není úryvek! Sušenkožrout si pouze vymyslel schválně přehnaný příklad, aby srozumitelně demonstroval myšlenku. Skutečné úryvky přijdou až za chvíli.)

Chybí tomu nějaké to koření, jakási jiskra. Zkus přidat sem tam třeba nějaký sarkasmus, nějaký vtip, nebo třeba alespoň nějaké neobvyklejší téma, nebo nějak přikrášli styl vyjadřování některé postavy (ale to se samozřejmě dá jen u OC).

Ale klobouk dolů, ačkoli se mi popravdě zdály trošku neslané nemastné, byly to srozumitelné a velmi realistické dialogy!

Jen, proč to měnění pohledů?

Myslím tím tohle:

(úryvek: (před dějem úryvku pohled Lauren)

Z pohledu Rona

Chvíli jsme si povídali s Hagridem a pak jsme nasedli do kočárů a jeli k hradu. Před bránou stály spousty kočárů.

„No né, nejsou toto naši úžasní kamarádíčkové z Nebelvíru?" zeptal se za nimi ironickým hlasem Malfoy.

Z pohledu Lauren

Všichni jsme ho slyšeli, ale nikdo jsme se neotočili. Zajímalo mě, kdo to je, ale když jsem viděla, jak se moji noví přátelé tváří, tak mě zájem přešel. (v příští větě následuje pohled Harryho) Konec úryvku)

Z jakého důvodu to Lauren nemohla popsat celé? Je Ronův postřeh o spoustě kočárů před branou tak ronovský, že by to Lauren neřekla? No, teoreticky je to jenom taková maličkost, ale zbytečné střídání pohledů po pár větách vážně nevypadá dobře. Upřímně? Vlastně to vypadá zatraceně blbě. A čtenář se v tom může ztratit.

První pomoc: Pokud bys chtěla v jedné scéně v rychlosti objasnit pohledy několika postav, doporučovala bych ti příští povídku začít místo v ich jednoduše v er (v „ich" formě píšeš z pohledu postavy - „já" - zatímco v „er" píšeš z pohledu třetí osoby - „on". Příklad: věta z úryvku převedená do er: „Všichni ho slyšeli, ale nikdo z nich se neotočil. Lauren zajímalo, kdo to je, ale když viděla, jak se její noví přátelé tváří, tak ji zájem přešel."). Pozor! Ale rozhodně nepřepínej do er třeba uprostřed kapitoly, to by bylo ještě mnohem horší než přehnané střídání pohledů!

Dále, vztahy mezi postavami. Tady sušenkožrout alespoň na chvilku vytáhl hlavu z talíře. Ne, že by si tady jen blaženě křoupal sušenky, ale byl vcelku spokojený. Vztah Lauren a Draca se mi sice zdál vcelku uspěchaný a z Dracovy strany povrchní, ale vždyť jsme ještě teprve na začátku... a navíc, pokud vím, byl to jistý druh lásky na první pohled, která si přeci jen přesně na tomhle zakládá, takže...

Pozor, do následujícího odstavce se mi omylem povedlo propašovat maličký spoiler! (vážně jen malý, ale přesto spoiler...)

A poslední odstavec chci věnovat tomu, co mi vyplivl můj detektor nesrovnalostí. Neboj, tady toho není moc! Všechny se točí kolem toho plesu. Kapitola 7 - Proč vlastně Harry hledal Malfoye a ty jeho dva blbečky? A jak se jim podařilo (Harrymu a spol.) proklouznout z těch tanečních? A jak Lauren a Draco zvládli ten tanec, když neřekli ani „á" o tom, co se bude tančit? Je trošku průšvih, když se chystáte na walz, zatímco váš partner plánuje tančit polku :) Chápu, že potom to už Lauren poznala podle hudby, ale jak mohl Draco vědět, že Lauren jím vybraný tanec bude umět? No, ačkoli, chodila do Krásnohůlek, to je pravda... Ale stejně se mi ta scéna zdála trošku divná. Krásná, ale divná.

Úryvky toho nejlepšího a nejhoršího dnes vybírat nebudu, protože jsem nic takového nevyhlédla a také proto, že i tak má tahle recenze přes čtyři stránky.

Gramatika

...se dneska nehodnotí. Autorka už své problémy vyřešila korektorem. (ačkoli, po téhle recenzi dostane korektor zřejmě padáka...)

Tak, a tady ti nejspíš zasadím smrtelnou ránu. A vidlička, se kterou bodám do téhle recenze, je už celá od krve...a nejsem si jistá, jestli ta krev náhodou není moje. Vážně z tohohle nemám dobrý pocit.

Výběr slov

Jak už jsem se zmínila, tvůj styl psaní je velmi hezký. Je hladký. Je čitelný. Želbohu ti tam chybí troška té sebekontroly, vůbec si nehlídáš opakování slov.

Třeba: „Procházeli jsme Prasinkami, Lauren se tam moc líbilo. Byli jsme u Tří košťat, bylo na Lauren vidět, že nic takového v Krásnohůlkách neměli." Takhle ti na tom možná nepřipadá nic divného, ale zkus si to přečíst nahlas. Nepřipadá ti, že ta jedna „Lauren" tam maličko hapruje? Ale neboj, to se dá jednoduše vyřešit - stačí pár zájmen! Příklad: „...Lauren se tam líbilo. Když jsme byli u Tří košťat, bylo na ní vidět, že nic takového v Krásnohůlkách neměli."

První pomoc: Chápu, že si toho člověk mnohdy nevšimne. Ale existuje na to speciální trik! Tím, že ti ho prozradím, se sice už tuplem připravím o práci, ale budiž... No, najdi si na internetu Google překladač a nastav si ho tak, aby v okénku, kam zadáváš, byla čeština. Pak tam překopíruj svou kapitolu a sjeď ke konci prohlížečové stránky. V rohu toho překladačového okénka uvidíš ikonku s reproduktorem. V tomhle bodě nesmíš zapomenout na sluchátka! Tak, a teď na tu ikonku klikni. Donutíš tak Google překladač, aby ti celou tu kapitolu přečetl nahlas :) (proto jsou nezbytná ta sluchátka) Sice to bude znít trochu legračně, ale uslyšíš tam všechny překlepy a poznáš z toho i to opakování slov. Jediná chyba, kterou ti to nenajde, jsou čárky v souvětí. Ale může se stát, že to opakování prostě nepoznáš ani z toho (jako já pro změnu nedokážu slyšet ruský přízvuk) - pak klidně řekni své betě, aby tě na to upozorňovala.

Úprava. V tomto případě nehodnotím. Vím, že tahle povídka má korektora, a tohle je jeho doména. Navíc tady sice máme maličkosti, jako jsou číslovky zbytečně psané číslicí, ale žádná hrůza to není.

Se slovosledem jsem neměla vůbec žádný problém. Klobouk dolů, jen málo autorů slovosled ovládá!

Závěr

Secret boy je delikátní zákusek pro dlouhé zimní večery, když se vrátíte utahaní a potřebujete něco nenáročného. Příběh teprve začíná, to nejlepší teprve přijde! Želbohu, pokud se rozhodnete povečeřet zde hodnocených devět kapitol, asi vám to nevyjde ani na předkrm (a bude v tom pár křupek). Secret boy je jako ručně vyřezávaná svíčka, kterou zatím nikdo nezapálil. Já však autorce věřím, že do dalších kapitol dodá tolik plamene, až to kritikům odpálí z hlav klobouky!

Nuže, dnešní epizoda našeho pořadu o vaření končí. Dnešní povídka je úspěšně přežvýkána a číšníci už odnášejí talíře. Příště si uvaříme fanfikci na Supernatural, Zatraceně divnej případ od Viviany Stellaty!

...

Zatímco běží závěrečné titulky, já si ještě dovolím malý doslov...

P.S.: A ať autorka raději ani nepřemýšlí o tom, že by to vzdala a sekla se psaním. Dokud ji to baví, byl by to zločin! Takové vyhazování rozvinutelného talentu z okna! Navíc, podívej se na to takhle - zveřejňuješ pro lidi, ale píšeš pro sebe. Tvým cílem není, aby na tebe sušenkožrout napsal kladnou recenzi, ale abys zaplétala vlákna - dokud se ti pouze a jen za pomocí pouhých slov nepodaří utkat nový svět. (nebo v případě HP ff spíše vylepšit svět Rowlingové, ale to je jedno) To je psaní! A navíc, my, pisálci, jsme neustále vyvíjející se stvoření, takže předhoď mi svou další povídku za pár měsíců a co ty víš...možná se nad ní budu rozplývat až do nebe!