Název: Zatraceně divnej případ

Statečný autor: Viviana Stellata

...

taxonomické zařazení: fanfikce (Supernatural), detektivně-akční

počet kapitol: 2 (dokončeno)

anotace (moje, nikoli autorčina): Co se stane ve Vegas, má zůstat ve Vegas. Obzvláště když se to týká opravdu prazvláštního případu zdánlivě nesouvisejících sebevražd...

...

Samozřejmě, i dneska jsme zavřeli autorku do výslechové místnosti, tak se tam pojďme podívat.

Otázka č. 1- Všimla jsem si, že pokud píšeš fanfikce, tak na Supernatural. Jak ses k tomu seriálu dostala?

Odpověď č. 1- K seriálu jsem se dostala tak, že jsem si při sledování TWD na jednom seriálovým serveru všimla něčeho, co má strašně moc dílů a určitě to bude hrozná kravina. Tak jsem si zkusmo pustila první díl, pak druhej, pak... už to jelo. Poprvý dokonce s CZ dabingem (nikdy víc!), rewatche už hledám v HD a s titulky... eee, už mlčím.

Otázka č. 2- Když už jsme u Supernatural, kterého z bratrů máš raději? Deana, nebo Sama?

Odpověď č. 2- Těžká otázka. Na rovině prostý oblíbenosti to bude asi nastejno, obě ty postavy jsou úžasně propracovaný a maj něco do sebe (teď nemluvím o fyzičnu, jasný? :D). Jinak Dean. Jo. Ale to je hrozně komplikovaný. Kašlu na to.

Otázka č. 3- Tvá povídka má jemňoučké náznaky a tudíž jakousi příchut "wincestu". Z povídky je tvůj názor dosti patrný, ale i tak bych se chtěla přeptat a ověřit si to. Co si o tomhle wincest fenoménu myslíš?

Odpověď č. 3- Wincest. Hm. Vyhejbám se mu. Zkrátka to nedokážu překousnout. Možná proto, že mám sama sourozence a vždycky mi najedou představy, který pro mě asi nikdy nebudou přijatelný. :)

Otázka č. 4- Na kterou scénu jsi nejvíce hrdá?

Odpověď č. 4- Já tuhle věc jako jednu z mála svých povídek pořád hrozně žeru celou, ale nejradši mám Deana ve sprše. Hehe... (A na to ses neptala, ale úplně spokojená nejsem s některejma úsekama, kde Sam pátrá).

Otázka č. 5- Pro jakou skupinu lidí je tvůj příběh primárně určen?

Odpověď č. 5- Pro fanoušky SPN a detektivek. Četla ji i moje máti, supernaturálnem dočista nezasažená, a i když se prý místy trochu ztrácela, bavila se. Ale hlavně je to fakt fandovská záležitost.

...

Napřed, abych přešla nedorozuměním, ráda bych objasnila jednu věc. V úvodu jsem psala, že nepřijímám povídky pod pět kapitol. Jenže, to platí pouze u rozepsaných - a navíc v tom pravidlu tak nějak počítám s trendem kapitol 1000 slov a méně, což rozhodně není Viviin případ. Takže ačkoli má ZDP pouze 2 kapitoly, těsta se z toho dá uplácat dost a dost.

Do téhle prácičky šel sušenkožrout trošku váhavě, protože aby se přiznal, ze Supernatural neviděl zatím ještě ani jeden díl. Ale odevšaď slyšel, jak je to úžasný seriál, takže to mám na seznamu „podívat se co nejdřív". A přečtení téhle povídky mě donutilo to slovo „co nejdřív" zvýraznit a dvakrát podtrhnout.

A nyní se můžeme pustit do pečení! Jen upozorňuji, že to asi nebude tak dlouhé jako minule. Jsem totiž recenzér na baterky - mám slabost pro určitý druh povídek a jen horko těžko na zástupcích toho druhu hledám chyby. Ony tam možná jsou, já opravdu nevím...prostě je nějak nejsem schopna zaregistrovat.

Postavy

Ony uvažovaly. Vážně, logicky uvažovaly. Znám jen málo autorů, o kterých se dá říct, že jim postavy uvažují jako lidé z masa a kostí. Do jaké míry uvažovaly tak, jako podle originální předlohy mají, já posoudit nemohu, takže jsem si provedla malý průzkum a zkonzultovala to s mou nejlepší kamarádkou, která se v Supernatural vyzná. Podle její výpovědi by mělo být všechno v pořádku.

A jak říkám, nad tím se musím pozastavit ještě jednou, ony, ty postavy, úplně všechny, vážně přemýšlely. Po psychologické stránce mi tam nehaprovalo naprosto nic.

Musím pochválit také téměř nulový výskyt OC. A když už se tam OC náhodou mihlo a dostalo více než dva štěky, tak to bylo věrohodné a mluvilo to jako opravdový člověk. Hrozně moc se mi líbila ta Cindy - mluvila a jednala opravdu realisticky.

Co se mých osobních preferencí týče, hrozně moc jsem si oblíbila Sama. Vím, že je divné mít rád hlavní postavu seriálu, ze kterého jste neviděli ani díl, ale...

Více kritérií jsem si do receptu nenapsala, takže se asi přesuneme od postav k příběhu. Já vím, že to krátké, je to stručné...ale ono většinu recenze povětšinou zabírají chyby - a o těch je těžké psát, když jsem žádnou nenašla.

Příběh

Zápletka se mi zdála originální - ale spíše než výraz „originální" bych použila „vychytralá". Kdyby to autorka neprozradila, vůbec bych nepoznala, že jde o její pojetí wincestu. Ale nelekejte se, prosím, nic incestního tam nenajdete. A to je důvod, proč je tahle povídka vychytralá. Autorce se totiž dokonale podařilo napsat wincest bez wincestu. Namísto jakési nechutné nepřirozené yaoi patlaniny, kterou si pod pojmem „wincest" představím, autorka vykouzlila cosi velmi jemného a něžného, kde o žádnou romantiku nejde ani náhodou, spíše se mi zdálo, že tahle povídka wincest kritizuje - že ho odsouvá tam, kam patří: na půdu do zaprášené krabice s nálepkou „to by se nikdy nestalo". Alespoň to tak pro mě osobně vyznělo.

U příběhu, který není roztahaný do několika desítek kapitol, dodržení zápletky hodnotit nelze. (To by se člověk musel sakra snažit, aby ve dvou (sice na pováženou dlouhých) kapitolách zápletku nedodržel.) To samé platí o rychlosti rozvoje příběhu.

„Zrada!" zasyčel zoufalý sušenkožrout, zatímco kopal do nefunkčního detektoru nesrovnalostí. Omlouvám se, můj detektor nesrovnalostí dneska nic nevypoví, neboť vypověděl tak akorát službu. Nemohu zaručit, že tam žádné nesrovnalosti nemáš. Jen říkám, že jsem si žádné nevšimla. Ještě jedna taková povídka a ten detektor poletí na smetiště.

Další na receptu mají být „vztahy mezi postavami", jenže ty jsem vlastně už ohodnotila u „podání zápletky", takže pojďme dál...

Hehe, čas na úryvky. (šílený smích) Želbohu, ačkoli je na ně čas, žádné nebudou. To proto, že si inteligentní sušenkožrout po úvodním článku a jedné a půl recenzi konečně uvědomil, že z Wattpadu nejde kopírovat - to znamená, že by musel psát autorce, aby mu vybrané scény okopírovala z módu úprav (nebo by si je musel opsat) - a to je moc práce. Ale nejvíce se mi asi líbil ten rozhovor mezi Samem a Cindy. Měl přenádhernou atmosféru. Omlouvám se, nejslabší scénu vybrat nedokážu. Upřímně, já jsem na vybírání scén stejně strašné tele, netuším, z jakého masochistického popudu jsem si to do receptu vůbec zařadila...

Dialogy. Ačkoli sušenkožrout je upřímně vcelku vedle z celé té povídky, dialogy se mu zdály jako to úplně nejlepší. Plynou přirozeně, jsou zajímavé a propracované. U některých hlášek jsem se dokonce zubila jak krokodýl, což je u mě, osoby naočkované proti smyslu pro humor, zázrak.

S opravdu zahanbeným pocitem sleduje sušenkožrout svou vidličku. Dneska na ní není ani kapka krve. Zavrtí hlavou a s neobytnou výčitkou „nemůžeš-přece-napsat-100%-kladnou-recenzi" pokračuje dál.

Bohužel, ani v gramatice nedala nelítostná autorka sušenkožroutu vytouženou možnost ji pořádně zkritizovat. Viviin pravopis je jako na potvoru perfektní. Pěkná, tvárná čeština, žádná pachuť. Žádný směšný češtin, ani idiotská czenglish.

A zatímco pokládáme už téměř hotový pokrm na stůl, jdeme prohodit pár slov o výběru slov. Sušenkožrout nezaregistroval žádný případ opakování ani podobných prohřešků. Naopak, i tady je vidět autorčina zkušenost a talent - četlo se to jako po másle.

Šokovaně zírám na recept. To už má být konec recenze?! Vždyť je to krátké! Ale na druhou stranu, řekla jsem úplně všechno, co mě napadalo. Bylo to kritické? Ne. Ale upřímné to bylo, mohu přísahat na svou poslední tabulku čokolády. Obě strany, jak skleslý sušenkožrout, tak dozajista zklamaná autorka, se s tím budou muset smířit.

Závěr: Ztraceně divnej případ není povídka snídaňová ani dezertová, je to hlavní chod jak se patří. Pyré z promyšlené zápletky, ochucené kvalitními dialogy a s gurmánskou atmosférou jako třešničkou na dortu. Nevím, jestli náhodou nemám nepropustné růžové brýle, ale vážně jsem nenašla nic na vytknutí. (Um...cítím se jaksi pateticky...) Nicméně doporučuji všemi deseti a doufám, že si pochutnáte stejně jako já!

Tak, to by byla dnešní epizoda! V příštím díle našeho kuchařského speciálu se můžete těšit na fantasy příběh Erika, který přihlásila statečná autorka Tris!

...

Samozřejmě, sušenkožrout má za závěrečnými titulky jako tradičně nějaké ty soukromé vzkazy.

Omluva. Velká omluva. Opravdu je mi to líto. Nejenže je tahle recenze o polovinu kratší než ta minulá, ale musela jsem tě zklamat zejména tím, že je...jak to říct...kladná. Chápu, že autora většinou potěší právě ty kladné, jenže, na druhou stranu...kladnou recenzi ti může napsat kdokoli. Těžkým úkolem autora je najít recenzéra, který je sám na dost vysokém stupni, aby viděl vaše chyby. V tvém případě toto kritérium sušenkožrout nesplňuje. Sušenkožrout zklamal a nyní ho omluvte, odchází se zahrabat do kouta.

A ještě jedna věc - nevadí, že se na tebe v recenzi obracím jako na "Vivi"? Je to oslovení v pořádku? Tvůj plný pseudonym se mi zdál na oslovování příliš dlouhý a v kontextu by vyzněl příliš studeně, tak jsem se snažila přijít na nějakou milou zkratku.