Název: Osudí

statečný autor: EBBubeliny

...

taxonomické zařazení: fantasy

současný počet kapitol: 10 (nedokončeno)

anotace (pěkně sušenkožroutsky nepřesná): Meredith nemá dobrý den. Ocitne se vtažena do cizího světa, kde vládnou poměry podobné středověku, chtějí tam po ní, aby se naučila bojovat, a většině místního obyvatelstva by nepomohl ani dvouletý seminář z přátelského chování. A tak je Meredith nucena začít nový život v povstaleckém táboře, společně s záhadným Alaionem a dalšími nebezpečnými (ne)přáteli.

...

Dveře výslechové síně se otevírají...

Otázka č. 1 - "Osudí" je velmi pěkný a poetický název. Ovšem mírně tupý sušenkožrout po deseti kapitolách zatím pořád nechápe, proč se ta povídka jmenuje zrovna takhle. Objasnila bys nám to sem, nebo si máme počkat na další kapitoly?

Odpověď č. 1- Myslím si, že si můžete počkat, ale pro ty nedočkavé dám menší spoiler vzhledem k tomu, že tahle moje práce bude mít tak devadesát kapitol. Název vznikl z toho, že osud je jak osudí. Každý si napíše svoje jméno a hodí ho do koule, časem si pak někoho vytáhne. Je to tak i s pravou láskou, prostě si toho pravého vytáhnete z davu. I když ne vždy napoprvé. Tady není motiv láska, ale spíš jde o trůn. Kdo z toho Osudí si ho vytáhne, bude králem nebo královou. Kdo čte ví nebo tuší kdo by to mohl být.

Otázka č. 2- Je něco, co tě k téhle povídce inspirovalo?

Odpověď č. 2 - 2Na této povídce pracuji už hodně dlouho, dalo by se říct, že už téměř dva roky. Vzniká postupně, ale prvotní impulz pro mě byla Alagesie která mi vnukl myšlenku vzbouřeného, rozpolceného království. Takhle postupně začala vznikat Aldrigdia. Postupně jsem vytvářela nové krajinu a k té pak vznikali postavy a události. Da se říct že je to postupně lepený příběh. Pořád mě ale něco inspiruje, je jedno jestli je to hudba nebo obrázek, a tak se pořád vyvíjí.

Otázka č. 3 - Která ze tvých postav ti nejvíce/nejméně přirostla k srdci?

Odpověď č. 3 - Nejvíc asi Alaion, vždy mě lákalo vytvořit dokonalého záporáka, bohužel jediné co je na něm dokonalé je to jak dokáže lidi vytočit. Má hodně vlastností, dokonce mi je srdcově blíž než Meredith, vložila jsem totiž do něj víc svých horších charakterových rysů, co lidi v mém okolí štve, než jsem čekala. Nejmíň oblíbenou postavou je pro mě Reeve, je to vůdce rebelů v jednom z táborů, pořád mi to komplikuje svými nesmyslnými příkazy, hlavně v pozdějších kapitolách a doslovně mi kazí dějový průběh, vymýšlí prostě pixloviny a já ho nedokážu krotit.

Otázka č. 4 - Na kterou kapitolu/scénu jsi nejvíce hrdá? Chceš-li, klidně můžeš říct, i na kterou hrdá nejsi. (v rámci vydaných kapitol)

Odpověď č. 4 - Nejvíc jsem hrdá na scénu s mýdlem. Jedná se o scénu kde Alaion ukradne Meredith mýdlo a chce po ní, aby vyšla z vody. Nakonec za ní dojde do vody a začne jí svádět, jenže místo svadění se z toho vyklube jedna ze zkoušek přežití. Dostala jsem několik pochval o reálnosti této scény, dokonce se mě ptali, jestli jsem to sama zažila. Já jsem ale strašpytel a tak topení je pro mě děsivé, takže jsem její pocity dokázala celkem slušně popsat. Nejmíň jsem hrdá na scénu kde je představená členům táboru, vlastně o představení tam ani nešlo a jen ji hodili Alaionovi na krk. Chtěla jsem aby to tak skončilo, jenže myslím si, že jsem to mohla rozvíjet trošku jinak, možná i líp.

Otázka č. 5 - A pro jakou kategorii/jaký typ čtenářů bys svou povídku doporučila?

Odpověď č. 5 - Pro lidi co mají rádi fantasy. Milují různé království, jejich historií a různé problémy spojné s rebelií, nedůvěrou vůči koruně a vzpourou lidu. Myslím si, že věk v tomto nehraje roli, pokud máte rádi trochu akce, bitvy, plížení tajemným lesem a schovávaní před městkou straží. A jako třešničkou na dortu je komplikovaný vztah Meredit s Alaionem, protože nedokážou spolu komunikovat bez hádek, modřin, pláču nebo trestu za neuposlechnutí rozkazu.

...

Abych řekla pravdu, tentokrát mám pro své zpoždění vážně pitomý důvod. Do recenze jako takové se mi chtělo, ale do jejího přepisování vůbec (spadl mi ten prohnaný šmejd Libre Office a sobecky odmítl neuložený dokument obnovit). Taky mi dnešní vaření komplikuje fakt, že mám na Osudí příšerně smíšený názor. Šla jsem do té povídky s neuvěřitelně vysokými očekáváními a některá z nich se tomu podařilo dokonce ještě předčit, jiná želbohu ne.

Nuže, dost předmluv, jde se k hrnci!

Postavy

Upřímně, tady se sušenkožroutovi ze všech těch rozporů málem rozskočil mozek (/spíše buněčné jádro). Máme tady postavy realistické a propracované, jako je Alaion. Jeho nesnesitelnost kombinovaná s malými záchvěvy dobré stránky, jeho tajemnost, to všechno jsou znaky výborně vytvořené postavy. V komentářích jsi mě varovala, že ve tvé povídce najdu patrně schizofrenickou postavu...jo, našla, ale jak říkám, moc se mi to líbí.

Ale! Pak jsem uviděla hlavní hrdinku, která tuto chválu potopila. Omlouvám se, ale sušenkožrout má takový dojem, že čím víc sis vyhrála s Alaionem, tím víc jsi chudinku Meredith odbyla.

(Mimoto, má Mery něco společného s hrdinkou Prokleté, s Eolin? Totiž, v deváté kapitole ji tak Alaion dvakrát osloví a mně je to trošku divné - před tím, než jsem zjistila, že se Eolin vyskytuje v jiné tvé povídce, jsem půlhodiny marně přemýšlela, jak by se „Meredith" dalo takhle zkrátit.)

No, zpět k Mery. Upřímně, předtím jsem tě měla v úmyslu za tohle sepsout mnohem příkřeji, ale teď po rozhovoru vím, že mám tu čest s dlouhou, dlouhou povídkou - a tím pádem jsem četla jenom začátek začátku. To je polehčující okolnost. Ovšem hlavní hrdinka mě v tom začátku vůbec, vůbec neoslovila. Neumím si k ní přiřadit ani jednu zajímavost, koníček, cíl nebo nějakou neočekávanou charakterovou vlastnost.

Co se vedlejších postav týče, tady jsem chtěla říct, že nedostávají tolik prostoru, protože je děj mířen na hlavní dvojici, ale zase to musím spolknout, protože jsem přece jenom četla jenom úvod. Nicméně i kdyby to měla být pravda i později, podle mě na tom není nic špatného. Hlavně že své osobnosti mají a že se čtenáři nepletou.

Čas na sušenkožroutovy osobní poznámky. Omlouvám se předem, tohle bude bolet. Nad oblíbenou postavou jsem nemusela přemýšlet dlouho - ta fajná babička z první a druhé kapitoly. V čem už ovšem sušenkožrout na zátarasu narazil, bylo zvolení nejméně oblíbené. Jak už jsem se zmínila, moc nehořím láskou k Meredith. Zdá se mi nejen zatím trošku nudná, ale také ji nemám ráda pro jeden její charakterový rys (a tohle teď není tvoje chyba, jen moje subjektivní preference) - zdá se mi, že ta holka neví, co chce. (nechci ti tady spoilerovat, ale pokud chceš, vylíčím ti svůj dojem podrobněji v soukromých zprávách)

Jenže, problém je v tom, že ačkoli mu na rozdíl od Mery uznávám propracovanost, mám docela slušnou alergii i na Alaiona. Opět to vůbec není tvoje vina, jen mně osobně nesedly některé rysy jeho povahy (a nemysli si, o těch opravdu temných tady nemluvím - objasním ti to ve zprávách, chceš-li).

Fuj, tohle bolelo. Omlouvám se. Moje vidlička vypadá, jako bych ji použila místo štětce do červené tempery. Ale můžu tě ujistit, že to hodnocení není tak hrozné, jak to na první pohled působí! Naopak, vyšla jsi z toho dobře!

Příběh

Upřímně, tahle recenze dohání sušenkožrouta k šílenství. Já měla už slovíčko od slovíčka připravené, co ti pochválím a co zkritizuji...a ty pak přijdeš s tím, že je ta povídka běh na dlouhou trať a celé mi to rozhodíš... Nakonec jsem se rozhodla, že ti řeknu všechno, co jsem si pro tebe nastřádala do poznámek, ale ber to, prosím, s rezervou, protože přece jenom, dlouhou povídku ve svých začátcích nemohu hodnotit stejně, jako by už byla nejméně uprostřed.

Začnu od toho, čím mě tvá povídka uhranula. Máš prostě přenádherný, přenádherný styl psaní! Vyprávění hlavní hrdinky je tak do-dějevtahující a celé to plyne tak nádherně přirozeně... Navíc je to vtipné.

(Dokonce jsem si do poznámek vypisovala hlášky, které mě pobavily. Například...vyberu nějakou skvělou i bez kontextu...

Mery (na Alaiona): „Jsi obyčejný parchant!"

Alaion (zmateně): „Ale moji rodiče se vzali."

Tohle mě rozesmálo tak, že mě trošku škubalo ti tu hlášku ukradnout.)

Ani co se různých popisů a dialogů týče, sušenkožrout nemá žádnou stížnost.

Kde však stížnost má...respektive měl, je děj jako takový a jeho plynutí. Zápletka je velmi originální, ale než jsem se dozvěděla, že jsme teprve na začátku, měla jsem na jazyku, že děj běží moc pomalu, až bych řekla, že se zastavil. Že se rozervané království moc neřeší a pokud to povím úplně upřímně ( =hnusně), pak se mi zdálo, že se hlavní pozornosti zatím dostává okolnosti, jestli první do postele dostane Meredith Alaiona, nebo on ji. Já vím, že je to drsné vyjádření, a teď, když vím, že na pořádně rozjetí děje je ještě času a času, to ani moc neplatí, ale...

Napřáhla ruku a zarazila se. Už opravdu nechtěla více bodat, chtěla mezi svou nelítostnou vidličku a ubohý pokrm vložit vlastní dlaň, aby tomu zabránila. Nicméně, nepovedlo se. Bude se bodat. A bodat. A bodat.

Před námi je totiž detektor nesrovnalostí. Vypadla z něj dneska jenom jedna, ale za to docela markantní. Jak to, že si obyvatelé toho světa a Meredith rozumí? Myslím tím na základní jazykové úrovni. Vždyť Mery žvatlá pravděpodobně po anglicku a jak by se třeba takový Alaion anglicky naučil, to si představit neumím.

Á, ale to mi připomnělo věc, kterou jsem zapomněla zmínit u předminulé recenze (Tímto se moc omlouvám @CaiitlinP), a to úplně úžasný faktor, že se to odehrává v imaginárním světě. A vymyslet si nějaký ten svět dá pěknou práci.

A co vztahů mezi postavami týče, to se hodnotit moc nedá, protože jsme teprve na začátku.

Asi autorku nepotěším, když řeknu, že následující část dopadne hůře, že? Omlouvám se.

Gramatika, záležitosti slovosledné a barva (spojuji, protože tvá úprava je až na občasné překlepem mizející uvozovky dokonalá, takže se o ní nedá moc rozepisovat)

To, že máš na svůj věk pravopis dosti podprůměrný, ti asi říkat nemusím, toho sis určitě všimla sama. Ale tím tě nechci kritizovat, za pravopis přece nikdo nemůže. Jen by nebylo od věci splašit nějakého toho korektora. A betu také. Počkat, ty ji máš, ne? Nepsala jsi mi do komentářů, že ti betuje Vivi? A mluvila jsi vážně o této povídce? Protože se mi zdá, že ti tam i přesto pár ulitých slovosledů poletuje.

(například, ve 4. kapitole: „Ani už v jejím světě není dítě." Když si to přečteš nahlas, určitě uvidíš, že to „už" se procpalo na začátek věty úplně neprávem a nutně by potřebovalo odsunout.)

Tímhle ani náhodou neříkám, že byste ty nebo nedejbože Vivi odváděly špatnou práci, jen upozorňuji na překlep, který se drze potuluje na svobodě.

Teď mě ještě napadlo, když si ten komentář s betou pročítám, že ti možná Vivi betuje zpětně a ty kapitoly, za které tě tady plísním, ještě beta sítem neprošly, není to tak?

Á, ano! Když změníme téma, vždycky určuji i zabarvení. Jak bych mohla zapomenout? Modrá, tohle je rozhodně nebesky modrý styl psaní.

Uf. Bylo to ostré, ale už jsme v závěru. Hrnec, kde jsme dneska porcovali a dusili, už můžeme dát z plynu pryč. Je dovařeno. Děkuji všem za účast.

Závěr: Osudí je úplně zatraceně nádherná povídka. Je vyprávěna velmi chytlavým a sametovým stylem, i její zápletka je velmi zajímavá. Sušenkožrout zhodnotil jenom jediných vydaných prvních deset kapitol, takže se nedivte, že to podle téhle recenze vyznívá, jako by se to ještě nerozjelo. Jak by taky mohlo, když je to teprve na začátku, viďte. Jednoduše, doporučuji podávat na hlavní chod. Přes sušenkožroutské síto to prošlo. Není to bez křupky, ale přesto je to velmi chutné.

Nuže, tak se s vámi loučím! Další epizoda je u konce! Příště hodíme do hrnce povídku Battle of the two Genera, kterou přihlásila statečná autorka @Nikzilla-san! Hned za tím mi ovšem v pořadníku trůní jiná Nikzillina povídka, která je zatím opravdu kratičká (6 kapitol), takže pokud se to nějak zásadně nezmění, uvažuji i nad tím, že bych obě dvě objednávky hodila do jednoho článku.

...

Omlouvám se. Zatraceně...vždyť ta recenze je...plná rejpání...a přitom jsi se mi ta povídka moc líbila, jen prostě...osobně si myslím, že tam ty chyby jsou (jinak bych ti o nich do recenze nepsala, to dá rozum). Ale jsem tvá čtenářka a jakmile vydáš novou kapitolu, přečtu si ji a okomentuji, s tímhle počítej! (což bych u záporné recenze neudělala, to opět dá rozum) Proto doufám, že jsem ti neublížila.

A také ti musím konečně veřejně poděkovat za tu nádhernou obálku k recenzím!

No, snad ti moje recenze alespoň trošku pomohla.