Název: On the side of Death (překlad: Na straně smrti)

Statečný autor: Reakat

...

Taxonomické zařazení: horrorově pojaté fantasy s výskytem upírů a výraznými mytologickými prvky

počet kapitol (v momentě dopečení): 20 (nedokončené)

anotace: Ve světě, který uznává pět přemýšlejících ras - lidi, upíry, dlaky, víly a čaroděje - existují akademie vrahů s velmi vysokou úmrtností studentů, ne zrovna humánní laboratoře a starověké hrozby. Tak, a teď si to dejte dohromady a přimíchejte k tomu ještě nebezpečnou a záhadnou Dante, odhalující i osnující krvavá spiknutí, - a co můžete chtít víc?

Omlouvám se. Sušenkožrout disponuje jednou nadpřirozenou schopností - umí napsat anotaci spolehlivě tak, že v ní zadupe všechny původní myšlenky a obrátí děj naruby. Doufám, že to autorku příliš neurazí.

...

Jako obvykle přichází čas dobýt výslechovou síň...

Otázka č. 1 - Tvůj příběh má jak unikátní prostředí, tak zápletku. Jak jsi na ten nápad přišla?

Odpověď č. 1 - Díky. Pravda je, že sama nevím. Psala jsem a takhle se to vyvinulo. Nejspíše to bude tím, že jsem z mých předešlých a soukromých příběhů dostala to nejlepší. Prostě Mytologii je moje.

Otázka č. 2 - Která postava tobě osobně nejvíce přirostla k srdci?

Odpověď č. 2 - Nikoho nepřekvapí, že právě Dante. Je mi v některých věcech dost podobná, nebo to mi tvrdí kamarádka. Já jí mám ráda, protože není jen zlá. Má i své světlé okamžiky.

Otázka č. 3 - Slyšela jsem, že se tvá povídka umístila nejen v oficiálním žebříčku, ale v i nějakých soutěžích/anketách/čemsi. Pokud je to pravda, řekla bys mi o tom něco víc?

Odpověď č. 3 - Ano, vyhrála jsem Wattpad Awards pro podzim 2015. Byla jsem docela překvapená, že příběh lidi natolik oslovil. Moc jim děkuji.

Otázka č. 4 - Na kterou kapitolu/scénu jsi nejvíce hrdá? A pokud chceš, můžeš říct, i na kterou hrdá nejsi.

Odpověď č. 4 - Asi 14. kapitola. Hodně mě bavilo ji psát, protože jsem sama bádání Jacka a Zeta prožívala. Na co hrdá nejsem, je asi scéna se zabitím Torvy. Nějak nevím, jestli jsem tam dobře vysvětlila, proč se stalo co se stalo. A navíc byl Torva příjemný chlapík.

Otázka č. 5 - Pro jakou kategorii/jaký typ čtenářů je tvoje povídka primárně určena?

Odpověď č. 5 - Pro ty, co mají rádi fantasy a nevadí jim trocha krve po stránkách ani upíři běhající po Praze

...

Takže, z povídek, které byly zatím přihlášeny do našeho...em...kuchařského pořadu, má Strana smrti (pokud tahle zkratka nevadí) hned několik „nej" - ze všech dosud sušenkožroutem přežvýkaných je nejslavnější, je svým způsobem rozhodně nejnezvyklejší a má nejčervenější atmosféru. (o té barvě se ještě zmíním)

Nuže, dvacet kapitol přečteno, takže jsem konečně připravena hodit On the side of Death do trouby! A protože mi občas ujela ruka s jedy, srdečně doufám, že na mě autorka nepošle Dante.

Postavy

Předtím, než se podíváme na jejich promyšlenost a tak podobně, musím se zmínit o tom prvním, co čtenáře praští do očí - o jménech. Musím říct, že autorka má opravdu ze sušenkožroutského pohledu vybraný jmenovací vkus. Většina jejích jmen se mi zdála nejen nádherná, ale dokonce jim autorka přiřadila vždycky nějaký hlubší význam. Velice mile mě překvapila asociace pojmenování hlavní hrdinky Dante se středověkým spisovatelem Dantem Alighierim. Jen se bojím, milá autorko, že 90% procent čtenářů o Božské komedii nikdy neslyšelo, takže jim to sotva něco řekne. Ale i tak je to krásná symbolika.

Když už o Dante mluvíme, s ní samotnou jsem žádný problém neměla (když vynecháme její prapodivné stárnutí, ale to sem nepatří). Ačkoli náznaky její „dobré" stránky byly jemné, přesto tam byly, a to je právě to, co jí zabránilo spadnout do archeotypu „hróóózně ledová vražedkyně" a udělalo to z ní promyšlenou a kvalitní postavu. Také se mi líbilo, jak jsi ji dále doplňovala pomocí flashbacků a toho snu. Dobrá práce! Moc jsem si ji oblíbila. Ale kdo taky ne? Jen, nechtěla bych ji potkat v temné uličce, ani kdyby ta ulička byla celá rozsvícená, já bych kolem sebe měla ochranné pole a za mnou by mašíroval policejní regiment...

Co se týče ostatních postav, na můj vkus jich bylo moc. Trvalo mi nejméně osmnáct, sedmnáct kapitol, než jsem si pořádně v hlavě srovnala kdo je kdo. Ale za to sis se většinou dala opravdu záslužnou práci a doopravdy jsi většinu stvořila opravdu komplexní a oblíbitelnou. Vážně si nedokážu vzpomenout na postavu, kterou bych ráda neměla.

A co se týče sušenkožroutových osobních preferencí, tým 04 na celé čáře. Velmi zajímavý zloduch, který si všechen prostor, který mu autorka věnuje, naprosto zaslouží, a mně by osobně nevadilo, kdyby mu toho prostoru věnovala ještě víc. Už se těším, jaké kejkle s tak psychologicky zajímavým charakterem autorka vytvoří v příštích kapitolách. Vážně, s takovými postavami si dá pečlivě vyhrát a jsem si jistá, že autorka to zvládne na jedničku.

No...tohle není špatné...tohle není vůbec špatné! Moje vidlička zatím vypadá skoro jako propraná v savu. Bohužel jsem si ji na dnešek ostřila vážně dlouho a už mám i vytipovaných pár míst, do kterých si bodnu.

Příběh

Nevím proč, ale napadá mě spousta na „z" začínajících slov. Zajímavý. Zvláštní. Zvratůplný. Záhadami překypující. Ale bohužel mi často skákalo na mysl i jiné zetko - a to „zmatený". Ono to není tak, že by na tom příběhu bylo něco špatně, spíše je zrádný (další „z") k zabedněnějším čtenářům. Je to jako rychlovlak, kterému cestou vypadávají cestující z otevřených děr po dveřích.

První pomoc: Jsou tu dvě možnosti - vlak trošku zpomalit, dodat trošku toho vláčnějšího vysvětlování každé situace, aby tví čtenáři věděli, po jakéže to výhybce ten rychlík právě nadskočil.

A dalším řešením by bylo nainstalovat do těch děr dveře. Mluvím o oddělovačích. Já vím, že nesprávně použitý oddělovač naprosto zabije kouzlo a záhadnost sebelepšího flashbacku, ale v tom je ten vtip - musí se použít správně. Vždycky jenom naznačit, nechat ve všech kupé znít rozhlas, že další zastávka bude v minulosti, ale vypustit informace o tom, do jakého místa jsme se přenesli a do jakého času přesně, aby to neztratilo glanc. Prostě jenom oznámit, že se někam přenášíme. Já vím, že jsi nad tím určitě přemýšlela a usoudila, že se ti to řešení nelíbí, ale vzhledem k tomu, že tam máš těch flashbacků opravdu, opravdu dost, jsem se za současného stavu v tom velmi ztrácela. A oddělit kurzívou nestačí, protože ta často selhává. (Například uprostřed kapitoly 15 ti jen tak v prostoru drze levituje neoznačená věta v ich formě, příklad selhání kurzívy)

A než se budeme rozplývat, ještě nakopneme tu starou herku detektor nesrovnalostí a podíváme se, co z ní vypadne. První je začátek kapitoly 3. Popisuješ krvavou lázeň, nad kterou viselo tělo mladé dívky. Pochopila jsem to tudíž tak, že ta krev byla dívčina. To jo, ale průměrně vzrostlý dospělý člověk má v těle přibližně 5 litrů krve, mladá dívka by měla mít ještě méně, takže i kdyby z ní vymačkali poslední kapičku, stejně by to nedalo dost tekutiny, abys s tím naplnila vanu. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, dlouho jsem si představovala, jestli by se vana naplnila, kdybys do ní vylila pět litrových minerálek, ale došla jsem k názoru, že ne. Ta scéna bude dávat smysl, pokud tam přidáš ještě jednu nebo dvě mrtvolky navíc.

Když jsem se zmiňovala o Dantině prapodivném stárnutí, nemyslela jsem tytéž věci jako Karin, vidím, že to sis už všechno opravila. Já mluvím o té úplně první scéně v prologu, o sedmileté Dante, konkrétně o jejím způsobu mluvy. Chápu, že je vysoce, vysoce inteligentní a vzhledem ke svému původu asi její psychika a způsob myšlení nebude typicky dětský, ale přesto mi v její mluvě popravdě alespoň náznaky dětské mluvy chyběly. Přece jenom, její sedmiletá verze a její dvacetiletá verze se vyjadřují úplně shodně, což bych řekla, že buďto bude jakási mentální nesmrtelnost - že Dante už se „narodila" po psychické stránce dospělá, nebo to bude s prominutím nesrovnalost.

Skvělé, už jsem tě pomučila dost. Teď přejdeme na vyjmenovávání věcí, které se mi líbily, a sušenkožrout si mezitím odběhne opláchnout vidličku.

Co mě na Straně smrti uchvátilo hned, byla její dokonale šťavnatá zápletka. Je velice originální a má temné odstíny. To by se ovšem dalo říct o každém druhém kvalitním fantasy... Čím se ale tahle povídka odlišuje, je preciznost co se týče mytologických narážek, různé symboliky a významů, tvoří to jakousi síť, ve které autorka dochucuje děj samotný svou dokonalou znalostí tohoto oboru - a zejména schopností to ve psaní využít. Doporučila bych tudíž spíše trošku sečtělejším čtenářům, ale i pokud máte učebnici dějepisu jako podložku pod svačinu, myslím, že to díky nenápadným vysvětlením všechno pochopíte.

Další, co se mi moc líbilo, jsou neobvyklá místa odehrávání. Mluvím například o Libanonu nebo Praze. Klobouk dolů, autory, kteří si vybrali pro svůj fantasy příběh takováto místa, spočítáte na jedné ruce.

Také bych tě chtěla pochválit za bezchybné dodržení žánru. Horror jedna báseň, sušenkožrouta osobně jsi sice nevyděsila, ale místy uznale pokyvoval hlavou nad tvou vytříbenou morbiditou.

Velice ráda bych se zmínila i o vztazích mezi postavami. Myslím, že tady jsi nešlápla vedle. Moc se mi líbilo, jak moc Dante záleželo na jejích sourozencích, její charakter to příjemně osvěžilo. Své milované slaďáky jsem u tebe sice hledala marně (to dá rozum), ale i přesto se mi některá místa zdála i mírně...dojemná? (teď opravdu na lepší slovo nepřijdu)

Dalším bodem na programu jsou dialogy! Takže, sice si myslím, že děj je tvou silnější stránkou, ale osobně jsem nepostřehla žádné velké zadrhávání. Nic mi neznělo přímo strojeně.

A zatímco běží reklamní přestávka, sušenkožrout se pokusí vyhlásit svou oblíbenou kapitolu/scénu. Bez většího rozmýšlení kapitola 12, ta scéna ze snem. Velmi hezky popsáno, bylo dokonce i uvěřitelné, že to je opravdu sen.

„Fňuk," neslo se místností, zatímco si sušenkožrout složil hlavu do dlaní. „Proč to s tím slovosledem a pravopisem vždycky musí dopadnout tak smutně?"

Aneb, omlouvám se, ale než stihneš překousnout déšť kritiky v minulém bloku, já už si v následujícím shormažďuji další mraky. Odvahu a jdeme na to!

Gramatika

Ach, autorko. Ty toho korektora prostě potřebuješ. Vždyť se to sakra mohlo číst tak dobře! Nebýt ovšem zlounů, jako jsou čárky v souvětí a i/y... Chápu, za pravopis nikdo nemůže. Navíc, i když člověk ovládá pravopis dokonale, občas mu to ujede. Ale nezoufej, přesně od toho tu korektoři jsou! Tak šup, popadni nejbližšího za límec a už ho nepouštěj. (Jestli chceš, sušenkožrout se hlásí - pracuje pomalu, ale za to zadarmo! Stačí jenom napsat do zpráv.)

Ten zbytek

A tohle je další věc, kde tě budu chválit, ale občas bohužel i...em...nechválit.

Nejprve bych tě chtěla upozornit na další specifikum, kterým házíš blbším čtenářům klacky pod nohy. Slovosled. Ne, že bys s ním měla problémy nějaké extrémní, ale i tak mě to při čtení trošku zpomalovalo.

(Mluvím o větách jako: „V podobných situacích dokázali doktoři překousnout svou nenávist vůči ní."

Slovosled této věty je sám o sobě v pořádku, ovšem hryže, když si to dáte do kontextu vět před tím. Jaký slovosled máš vybrat, zjistíš totiž tak, že si určíš otázku, na kterou chceš dát onou větou čtenářům odpověď. Tahle věta by odpovídala na: „Vůči komu dokázali doktoři v podobných chvílích překousnout svou nenávist?" - „Vůči ní."

Ale to podle kontextu není to, na co se ptáš. Mně otázka podle vět kolem připadala spíše nějak takhle: „Co v podobných situacích dokázali doktoři se svou nenávistí vůči ní?" - „Překousnout ji."

Takže by teoreticky měl správný slovosled této věty znít nějak takto: „V podobných situací dokázali doktoři svou nenávist vůči ní překousnout."

Rozumíš mi? Vypadá to jako maličkost, ono to vlastně maličkost je, ale když je takových vět více, nebo když jsou ve složité scéně, zkomplikuje to čtenáři práci. A navíc, nemysli si, sušenkožrout nemá zameteno před vlastním prahem, protože on sám se slovosledem bojuje na všech frontách a většinou ještě k tomu neúspěšně :) )

Další věcí je slovní zásoba. Tady tě ale kárat nebudu! Naopak, skládám ti poklonu. Případ opakování slov jsem buďto nenašla vůbec, nebo jich bylo dost málo na to, abych si to nezapsala do poznámek.

A poslední věcí, o které bych se chtěla zmínit, je styl psaní samotný. Myslím si o něm dvě věci - že je velmi, velmi unikátní, ale že je poněkud zabíjen právě tou zmatečností a hlavně překlpisem (překlepy/pravopisem). Takhle vůbec nemá šanci vyniknout... Ale našla jsem například i spoustu vět a slovních spojení, které mi ve tvém podání přišly nádherné. A co barva? Oranžová to není ani náhodou, řekla bych, že pravděpodobně jakási odrůda modré. Ale! Jsi snad první autor, u koho jsem zahlédla červenou. Vážně, červenou barvu stylu psaní. Asi by tě zajímalo, odkud ty barvy beru. Já je neberu odnikud, já je tam vidím. Podle určitých prvků se mi styl psaní kteréhokoli pisálka spojí s nějakou barvou (většinou to bývá oranžová nebo modrá, vzácná je zelená a ještě vzácnější je tvoje červená).

Nuže, to už asi bude konec. Na talíř s tím!

Závěr: On the side of Death je výjimečné pochutnání. Labužnická chuť je sice trošku náročná na skousnutí a osobně bych ji tedy doporučovala spíše čtenářům od 10ti let nahoru, ale pokud se naučíte mít ji rád i s křupkami (zmatenost, překlpis, sem tam nějaká ta nesrovnalůstka), určitě vám zachutná. Musím říct, že to Strana smrti možná nedotáhla do sušenkožroutova seznamu oblíbených pokrmů, ale přísahám, že za celou dobu, co straším na blogu i Wattpadu, jsem ještě neochutnala nic ani vzdáleně podobného.

Drazí přátelé, sušenkožrout dovařil a nyní se s vámi loučí! A na koho že si leštím vidličku příště? Lost souls od statečné autorky CaiitlinP!

...

A za závěrečnými titulky krátká zpráva pro autorku:

Neber si to tak. Pokud sis všimla, nikde v průběhu recenze jsem nezmínila, že je to tvoje prvotina. (nepletu se, že ne?) A to je moje chyba, protože to zvedá mé vysoce nadprůměrné hodnocení na úplně úžasné. Na prvotinu je to něco úplně neuvěřitelného! Vymyslet takový složitý a komplexní příběh a tak propracované postavy v prvotině! Něco takového sušenkožrout vážně vidí úplně poprvé. (nyní si sušenkožrout přeje, aby se propadl do země, protože jeho prvotina byla mizerná i takhle, ale v porovnání s tou tvou je ještě horší) Tak jako tak, prostě klobouk dolů!