Název: Chci jen normální život.

Statečný autor: aniee_kratochvil

...

Taxonomické zařazení: romantická teenfikce (s velmi mírnými prvky fanfikce)

počet kapitol v momentě uvaření: 19 (nedokončeno)

anotace (sušenkožroutova): Na první pohled je Clarice obyčejná sympatická středoškolačka. Dobře, její rodina a jejich konto už zase tak normální není, ale... V této povídce můžete sledovat příhody Claricina každodenního života, který záhadný a okouzlující Nicolas převrátí vzhůru nohama.

(Fuj, tomu říkám kostrbatá anotace. Za tohle mě má autorka právo prohnat sušičkou.)

...

Zdravím! Sušenkožrout už se ulejval moc dlouho, je na čase nasadit zase recenzní klobouk, naostřit vidličku a vrhnout se na to! Nuže, nejprve vás vítám ve výslechové místnosti!

Otázka 1. - Tradičně dneska začnu od jmen! "Clarice" je velmi pěkné. Máš nějaký speciální důvod, proč jsi vybrala zrovna toto? (pokud jsi použila nějaký speciální pojmenovávací postup u někoho jiného, než hlavní hrdinky, sem s tím :) )

Odpověď 1. - Kdysi jsem si jména výhradně vymýšlela, dnes raději používám reálná jména, která jsou krásná, ale nepříliš obvyklá. Clarice i Rosette (její druhé jméno) mezi ně patří. Jak jsem na ně přišla si už přesně nepamatuji, ale rozhodně mě zaujali, proto jsem je použila ve své první povídce na wattpad :)

Otázka 2. - Existuje něco, třeba nějaká písnička, odkud čerpáš inspiraci?

Odpověď 2. - Většinou čerpám inspiraci, když sedím v tramvaji nebo autobusu. Ráda sleduji dění na ulici, takže, když mě něco zaujme, snažím se to napsat do povídky.

Otázka 3. - Vidím, že Chci jen normální život. ještě není dokončené. Kolik kapitol přibližně plánuješ?

Odpověď 3. - Ano, povídka ještě není dokončená. Kolik plánuji kapitol? Sama nevím, ale tuším, že to bude do čtyřiceti.

Otázka 4. - Na kterou scénu/kapitolu jsi nejvíce hrdá? Jestli chceš, můžeš říct, i na kterou hrdá nejsi.

Odpověď 4. - Určitě na osmnáctou kapitolu! Musím se sama pochválit, ale ta scéna v kavárně mi přijde velmi intimní a příjemná.

Otázka 5.- Kterému typu/které kategorii čtenářů bys svou povídku nejvíce doporučovala?

Odpověď 5. - Nejvíce povídku doporučuji čtenářům, kteří si přečtou něco klidného, nic složitého na přemýšlení, ale zároveň i trochu romantického :)

...

Achjo, proč mi jen lezou pod vidličku samí staří známí? Dnešní statečná autorka a sušenkožrout už spolu měli tu čest na blogu, takže musím autorce složit poklonu za odvahu, že za mnou vůbec přišla. (zajisté je příjemnější, když se vám v povídce rejpe anonymní recenzent než starý kolega)

Ale to mi ani v nejmenším nezabrání si tvou povídku dnes opéct pěkně dozlatova!

Připravena začít?

Postavy

Máš ode mě pochvalu, že hraješ na jistotu. Nevodíš si tam postav zbytečně moc a spíše pěstuješ charaktery hlavních hrdinů.

Když už o těch mluvíme, ráda bych tě vychválila za psychologii Clarice. Dobře, bez mučení se přiznávám, kdyby si sušenkožrout měl sepsat seznam těch nejzajímavějších postav, na které kdy narazil, asi by tam na ni místo nezbylo, ale za to se ti u mě povedlo dosáhnout jiného úspěchu. Neměla jsem ji chuť vzít ledničkou po hlavě. To sice nezní nic moc, ale věř mi, tohle se 90% hlavních hrdinek romantických příběhů nepovede.

A čím na mě naše Karlík tak zapůsobila? Přemýšlí krásně...sympaticky a pochopitelně. Myslí přesně tak, jak by puberťačka myslet měla, ale zároveň svými myšlenkovými pochody nepřipomíná vypatlanou slepici (což je případ těch 90% sušenkožroutem nesnášených hrdinek). Mám za to, že si většina čtenářů řekne, že by na jejím místě jednalo podobně. (Až na jednu situaci, kde mi její chování téhle pokloně přímo odporovalo, ale kvůli ochraně před zlovolnými spoilery ti to napíšu spíše do zpráv, budeš-li chtít.)

Pak bych měla zmínit Nicolase. Povedlo se ti mu vtisknout jakési charisma. Tady tě taky musím chválit - líbí se mi, jak střípky jeho osobnosti a zájmů odkrýváš během děje. Je nejlepší způsob podání postavy.

No, upřímně, ale teď jsi sušenkožroutovi způsobila jakýsi zkrat. Nejenže nevím, jak následující řádky napsat, já dokonce ani nevím, co napsat. Jedno mé já ti chce napsat určitou výtku, zatímco druhé na mě ječí, abych ti pochválila pravý opak. Pokud mohu, vyřeším to přepisem mé malé vnitřní hádky:

„Cože?! Ty se jí vážně chystáš napsat, že její charaktery stojí na místě a nejsou vzhledem k délce dostatečně vykresleny?!"

„No...jo. Vždyť se na to podívej, 19 kapitol! Devatenáct!"

„Ty ses asi na těch laboratorkách nadýchala toluenu! Copak's ji ještě před chvíli za promyšlenost postav nechválila?!"

„Neříkám, že nejsou promyšlené! Jen že by se za devatenáct kapitol daly...rozpitvat ještě trochu víc."

„Jo, ale ve fantasy! Nebo ve sci-fi! Nebo v horroru! Nebo v thrilleru! Nebo v detektivce! Řekni mi, chytrolínko, jak chceš celý charakterový profil postavy rozetřít na tak malou - devatenáctikapitolovou - plochu v primárně romantickém románu z reálného prostředí? Pomocí jakých extrémních situací bys to chtěla ukazovat? No? No?! Předveď se!"

„Na žánru nesejde."

„Sejde!"

(Hádka přerušena tím, že jedna polovina sušenkožroutova mozku vyplázla na tu druhou jazyk a uraženě si odešla pro misku sušenek.)

Tak vidíš, já jsem z toho hodnocení úplný jelen. Slyšela jsi názory obou mých myšlenkových proudů a teď je na tobě, aby sis vybrala, se kterým souhlasíš. Sáhni si do svědomí a urči, který z nich má pravdu. Ty to musíš vědět nejlíp.

Jinak, co se mých osobních preferencí týče, za svou oblíbenou postavu si volím Nicolase! Ostatně, kdo by ho rád neměl? Má prostě charisma a je to sympatický chlapík.

Většinou je sušenkožroutova vidlička buďto špinavá, nebo čistá. V tvém případě, poté, co jsem si před chvílí prošla recenzérským selháním, je ovšem poprvé v mé historii ohnutá.

Příběh

Musím ti říct, že nevím, jestli bylo zrovna moudré nechávat sušenkožrouta nořit se do tohoto žánru, protože v něm plave jako bota v akváriu. Vážně...

...ale i přesto, světe div se, se mi ten příběh opravdu líbil. Zápletka je taková...lehoučká, ale ne „lehká" jako „nedá se brát vážně", lehká opravdu co se vyvíjeného tlaku týče, taková...hladká a péřová. Prvotní nápad slibuje prostě moc hezký realistický příběh o dvou sympatických mladých lidech a povídka tohle očekávání splňuje do puntíku.

A teď nepříjemné věci. Když sušenkožrout četl první kapitolu, očekával prostě první kapitolu, ale dostalo se mu prologu. To není dobré, protože to po lopatě znamená, že si toho v té kapitole moc neděje, což je průšvih - neboť to máš hned na začátku. Jako prolog to sedí, protože ten má spíše představovací funkci, ale jako první kapitola...na místě netrpělivého čtenáře bych řekla „nezáživné" a povídku neprávem odložila. A to je přece škoda! To jim nesmíš dovolit!

První pomoc: Jako nejsnadnější řešení bych ti navrhovala to prostě posunout - přepsat všechny titulky, takže se ti z první stane prolog, z druhé první (ale náhodou...tam se vlastně rozjíždí zápletka, takže to jde) a z devatenácté osmnáctá. Chápu, že jsi mi vysvětlovala, že jsi to psala dávno, to chápu, (em...moje kapitoly psané před rokem patří do skartovačky, takže se do tebe dokážu vžít) proto navrhuji nenásilné řešení.

Musím ti ale dát bod za originalitu. Když jsem viděla, že je to vlastně technicky jakési ff na Benedicta Cumberbatcha, zděsila jsem se, protože mě - zkaženou těmi stovkami mizerných fanfikcí, které jsem přečtla - okamžitě napadlo, že ačkoli je ten herec už, přiznejme si to, o generaci výš, no prostě, že bude představovat hlavního hrdinu. Ha! Žádné takové! Ani nevíš, jak se mi ulevilo, když jsem poznala, že jsi tohle klišé nespáchala. Naopak tě velmi chválím, protože oblíbenou celebritu dosazenou do pozice otce hlavní hrdinky, to vidím úplně poprvé, a myslím si, že je to hezké řešení.

Bohužel, už mi v koutě skvrčí detektor nesrovnalostí. Ale neboj, tentokrát to budou všechno vážně jenom maličkosti. Třeba taxík za 120 liber...no, vlastně, teď si vzpomínám jen na ten taxík. Jen, což sice není tak úplně nesrovnalost, ale doporučovala bych ti přejmenovat si kapitoly do češtiny. O nic nejde, ale když už jednu přejmenovanou máš, tak ať to není každá pes jiná ves. Navíc, všechny ty názvy jsou krásně hladce přeložitelné.

Fajn, detektore, dobrá práce. Díky tobě jsem si mohla bodnout alespoň trošku.

Co se mi ale líbilo moc, bylo vykreslení vyvíjejícího se vztahu mezi hlavními hrdiny a romantické scény. Už dlouho jsem nenarazila na nic tak roztomilého... Navíc, popisuješ to krásně průběžně a přirozeně, navíc se ti povedlo mezi ně vrazit i nějakou tu chemii. Prostě, ber to tak, že i kdyby ti sušenkožrout vytkl všechno ostatní, předpoklady žánru jsi splnila na jedničku!

A co se mé oblíbené scény týče, tak to bude asi celá 18. kapitola. Velmi hezky popsáno a ze čtenářského hlediska velmi zajímavý vývoj. (myslím, že na tohle čtenáři čekali celých osmnáct kapitol...)

S dialogy také tato primadóna sušenkožout žádný problém neměla. Postavy ti mluví prostě inteligentě, zní to přirozeně, promluvy ti navazují. Obzvláště bych vyzvedla to, jak říkám, že se tvé postavy vyjadřují inteligentně. Když čtu většinu teenfikcí, mám pocit, jako bych četla příběh z prostředí podpůrného setkání mentálně zaostalých. U tebe to je naopak.

No...tak tohle není vůbec špatné! Musím ti říct, že dvě a půl bodnutí, to je hodně dobré skóre!

Pojď, jdeme to opepřit!

Gramatika

Hm... upřímně si nevzpomínám, že bych se při čtení pozastavovala u nějakých hrubek. To znamená buďto že je tam nemáš, nebo že mám mizernou paměť. Tak jako tak si troufnu říct, že máš pravopis v malíčku.

Ten zbytek

Dneska to tady bude krátké, protože když k úpravě a slovní zásobě nemám výhrady, tak se to nedá moc natáhnout.

Jenom by sušenkožrout možná zasyčel, že tu zase řádila prokletá první prologkapitola, protože je to jediná část povídky, kde máš výraznější stylistickou chybu. Moc dlouhé odstavce. Chtělo by to malinko rozkouskovat.

A ohledně barvy, myslím, že tohle by mohla být oranžová. Tvůj styl psaní je bezpochyby oranžový. To je barva tepla, ohně a pomerančů, takže na to můžeš být hrdá - ačkoli znám ještě o třídu oranžověji píšícího člověka, tvá oranžová je také velmi hezká a nádherně se hodí k tématu a zápletce! Upřímně, nedokázala bych si tvůj příběh představit napsaný modře. A skládám ti ještě jednu poklonu, protože všem alespoň trošku oranžově píšícím lidem sušenkožrout tak nepokrytě závidí...

„Konec...?" šeptá sušenkožrout zmateně. To už je ta povídka vážně rozcupovaná dost, aby byla připravena k servírování? Podle receptu to tak vypadá. Ale vždyť jsem čtyři stránky žvanila úplnou vatu... No nic.

Vypínám troubu.

Závěr: Pokud jste milovníky krásných a sametových romantických příběhů, pokud hledáte něco milého na odpočinek, pokud jste dosud marně pátrali po teen fikci se snesitelnou hrdinkou, myslím, že jste našli! Je jasné, že Chci jen normální život. nezasytí každého. Přeci jenom, jsou lidé (a příšerky, ať sušenkožrout nediskriminuje sám sebe), kteří jsou prostě víc na ty boje, dramata, nebezpečí, morbiditu - což vám tenhle žánr prostě nemůže poskytnout, ani kdyby se autorka stavěla na hlavu. Ale to nevadí. Naservírujte si tenhle delikátní pokrm, když budete mít chuť na teen fikci, a já vám slibuji, že vás nezklame.

Tak, milí diváci! Naše kuchařská relace pro dnešek končí! Sušenkožrout by vám rád sdělil, že se moc omlouvá za čekání. Jistě chápete, že občas se musím věnovat také něčemu jinému než recenzím a také, že jsem pomalá a líná od přírody - takže mi pořadník narůstá...narůstá...a narůstá. Už je vás tam dobrých dvacet! (když počítám i ty, kteří tam zatím ještě technicky nejsou, kvůli nízkému počtu kapitol) Mně to samozřejmě nevadí, protože to dělám dobrovolně, jsem za váš zájem vděčná a na každou z vašich povídek se těším, jenže to znamená, že se tu bude čekat. Čekat. Čekat. A pořád čekat. Ale nebojte, klidně budu přísahat na svou zásobárnu sušenek, že nakonec se dostane vážně na každého!

A příště si už leštím vidličku na příběh Osudí od statečné autorky EBBubeliny!

...

Závěrečné titulky, omluv čas.

Opravdu se omlouvám. Možná jsi čekala něco delšího. Něco podrobnějšího. Něco informačně hodnotnějšího. Ale já to prostě nezvládla. Doufám, že tě moje práce alespoň potěšila, když už nic! A jo, ještě jednu omluvu ti dloužím. Že ti neustále brblám kvůli žánru. Ale přísahám, že to je moje chyba, ne tvoje!