Uběhlo jen pár dní potom, co v Revérii skončila bitva mezi dobrem a zlem. Ethan Drapochrup byl zahnán zpět tam kam patří – do záhrobí, a to i se svým vojskem.
... 
Jako v každé jiné obyčejném příběhu vyhrálo dobrou nad zlem. Ale málokdy se mluví o tom, jaké dobro musí přinášet oběti.  
... 
Pohled Stár Sanset Galaxi
Už to byla nějaká doba po výhře nad zlým Ethanem Drapochrupem a jeho vojskem. Nerada jsem na to vzpomínala, takže nějaké své poznámky k tomu, co se v následujících dnech událo bych raději vynechala a přešla bych k věci. 
... 
Já a moji přátelé jsme v prvních pár dnech truchlili. Luminttis z nás nejvíce. Nedivila jsem se. Zemřel jí někdo, s kým si nejvíce rozuměla, koho měla ráda. „Chudák Leonardo" povzdechla jsem si. Seděli jsme v jídelně a přemýšleli, co se za tento školní rok všechno stalo. „Byl to rušný půl rok, přátelé. Povstal náš bývalí nepřítel a zakladatel páté koleje – Ethan Drapochrup. Náš zesnulý přítel Leo se proměnil v pekelného sluhu a napáchal dost špatných věcí. Ale jeho hříchy mu byli odpuštěny, protože zachránil Lumi a položil za ni svůj život. Všechno kolem plné adrenalinu. Ale my jsme pořád tady a doufám, že ještě budeme hodně dlouho. Chci tím říct, ať se stane cokoliv, my tenhle svět vždy budeme ochraňovat před zlem, i když nebudeme zrovna nablízku. Tak co? Cítíte to taky jako já?" pronesla hrdě Fyjaru, náš malý Indiana Jones. Musela jsem se usmát, bylo to vážně úžasné. „Ano! Máš pravdu Kecko" řekl rozesmátý Cassius.
... 
I když byl u stolu slyšet smích, já se po chvilce začala šťourat v jídle, co bylo přede mnou na talíři. Přepadl mě smutek. Bylo mi hrozně líto Lea, chtěla jsem se s ním celkem více seznámit. Luminttis o něm mluvila jako o tom nejlepším člověku na světě a vyprávěla, jak byl úžasným bratrem, než nastoupili na tuhle školu. Někomu tak vůbec nepřišel, choval se odtažitě a chladně, ale každý z nás má přeci srdce, které bije. 
... 
Na školu se vraceli všichni, co byli na prázdniny doma. Dokonce přijela i moje sestra Sia a Amora. Nemohli uvěřit svým uším, když jim byla nedávná situace odvyprávěna zástupcem ředitelky. 
... 
„Hele, parto, nemám moc hlad." Nebyl to můj bratr a ani nijak blízký přítel, ale už jsem taková. Bylo mi ho líto, on si tohle nezasloužil. Měl právo žít. A ještě více je mi líto mé kamarádky Lumi. 

Naštěstí ta tady má svého přítele Clauda, jeho rodinu a nás. Není na to sama, jsme tady pro ni. „Lumi, půjdeme spolu ven? Je mi tady trochu dusno a nechci jít sama. Prosím?" poprosila jsem ji. Ona jen kývla na souhlas a vydala se se mnou ven. „Jak ti je, Luminttis? Od jeho pohřbu si toho moc řekla. Vím, je to pro tebe těžké, ale jsme tu pro tebe." Chvíli mezi námi bylo ticho. „Už mi je lépe, jen díky vám. Jenže to pořád bolí, moc. Pořád slyším šepot jeho hlasu, jako by něco říkal. Moc mi chybí Stár, moc." Sáhla si k srdci a uronila slzu. „Ale notak, ššš ššš. Časem to bude dobré, uvidíš." Objala jsem ji a pevně držela. Plakala a já cítila, jak je nešťastná. Neudržela jsem slzy a pár jich také uronila. 
...
Pohled Claude Arietise Veado
Bylo to pár dní po bitvě, když jsme seděli v jídelně všichni a vzpomínali na to co všechno jsme prožili. Vyučování bylo mírnější, učitelé se trochu změnili a byli jiní. Několik hodin bylo zrušeno na dobu neurčitou, truchlilo se pro padlého jedince, který měl v krvi jedny z nejvzácnějších schopností na širém světě. 
...
Dnes jsme šli k hrobu, kde odpočívá zesnulý Leonardo Arcadia. Šli jsme všichni z naší party. Přidal se k nám i Joshua a Erza. I přesto že jsme byli smutný, tak jsme to brali s menším humorem. Pár slz ukáplo, ale ne tak moc jako při pohřbu. „Joshuo, ty jsi s Leem chodil nebo tak něco? Že jste se znali. Jak jste se seznámili?" zeptala se zvědavě Sia mladší sestra Stár. „Na plese.. " řekl posmutněle, „potkali jsem se na plese..." na chvíli nastalo ticho, než se znovu odhodlal mluvit: ,,Nevím, jestli jsme byli pár. Už to nezjistím. Neznali jsme se dlouho ale,... Chybí mi..." Měl jsem ten dojem, že při každém jeho slovu na svého milého myslel. Zavřel oči. Sáhl si na spodní ret a přejel po něm svým prstem. Podíval jsem se na Siu, byla překvapená z toho, co ji Joshua právě řekl. Já a ostatní jsme se jen pousmáli. Že Leo miloval jinak, než ledově jak jsme ho znali. 
...
„Počkat, to ty jsi byl královna plesu a Leonardo král?" řekla nevěřícně Stár. „Jasně že byli" řekla Lumi. „Ty to víš? Jak?" Stár byla mimo. „Snad poznám svého bratra i v tom nejčernějším obleku a masce havrana." Uchechtla se a já ji zezadu objal. „No jo vlastně. A to jsem jediná, kterou to překvapuje?" Všichni jsme kývli, nějak jsme to přeci jen tušili. Kdo jiný měl oči jako led, jen Leo. „Dobře, dobře tohle mi jednou budeš muset celé od vyprávět Joshuo. Hihi." Usmála se Stár a poslala Siu a Amoru, aby dali květiny, co nasbírali na louce, na hrob a odešli zpět do školní budovy. Ony se rozloučily, a tak provedly. 
...
I když nám zemřel kamarád, přítel a jeden z nejlepších bratrů. Všichni jsme si povídali jako kdyby u nás byl. Možná že nás slyšel jako duch, ale to nevíme jistě. „Erzo je možné...vždyť víš co myslím" řekla Lumi plná naděje. „Promiň, Luminttis, jeho duše není mezi mrtvými. A ani nikdy nebude, duše těch, co zemřeli tím nejvyšším hříchem, jsou navždy pryč. Promiň..." „To nic Erzo, i když tu není pořád ho nosím v srdci, a to je to hlavní" objala mě a po tváři ji stekla slza. 
...
Pohled Cassiuse Notori
„Takže a co teď Lumi?" zeptal se ji Joshua. My se na sebe jen podívali a pak zpět na Lumi, kterou svíral v objetí Claud. „Claud a jeho rodina mi nabídli nový domov a já to přijala. Cítím se u nich moc dobře, jako bych do jejich rodiny dávno patřila." přitulila se ke Claudovi a usmívala se, jak jen ji to štěstí dovolilo. 
... 
Luminttis dala puget těch nejrudějších růží na hrob svého bratra se slovy: „Už jen kytičku na hrob Ti můžu dát, chvilku postát a tiše vzpomínat." Jen co to dořekla, vydali jsme se pomalu směrem ke škole. 
... 
Pohled Stár Sanset Galaxi
„Claude, já tě varu, jestli se něco Lumi stane nebo bude kvůli tobě nešťastná, tak tě vlastnoručně zabiju a pošlu tam kam Slunce nesvítí!" Varovala jsem ho při cestě do školy. Byla jsem přísnější než obvykle, ale proto aby Luminttis byla šťastná udělám všechno. Stoupal jsem si před něj. Myslela jsem svá slova velmi vážně. „Přísahám na svůj život Stár, bude bezpečí." Podezřívavě jsem si ho prohlédla od hlavy až k patě. Nakonec jsem jen kývla, věřila jsem mu. S ním se Luminttis nic zlého nestane. Jsou jako pár silní! 
- - -
Jak to tak bývá i v našem vyprávění přemohlo dobro své zlo, avšak za nějakou svou cenu. U nás tou cenou bylo sebeobětování. Jeden člověk to všechno začal svou krví a ukončil svým životem. A co z toho nakonec měl? Skoro nic, snad jen dobrý pocit.

Jenže na tom světě zanechal ty, co miloval – svou lásku, sestru, strýce, a možná pár přátel. Nestačil se ani rozloučit, ale jak se říká udělal prý dobrou věc pro záchranu ostatních. I když to byl pěkný mrznout a protiva. 
... 
Ptáte se, jak o tom vím tak hodně? No, když se to tak vezme prožil jsem to hned z první řady, ne? Vždyť vám to celé vyprávím už od začátku. 
...
A tím bych chtěl napsat za naším příběhem velké The End jako v amerických filmech. To také znamená že se s vámi budu muset rozloučit drazí studenti. Sbohem a přeji hodně štěstí. Snad někdy příště se znovu shledáme. Co se jeví jako nemožné, u nás přeci ožívá. Na to nezapomeňte. 😉

~ L.A.D. 

Eee ještě nikam neodcházej, tohle ještě není úplný konec našeho příběhu, jak to uvedl náš vyprávěč. Ještě je tady přeci jen něco málo... 
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

O 10 let později... 

LUMINTTIS & CLAUDE ARIETIS VEADO
Náš zamilovaný pár hlavních hrdinů, se vzal několik měsíců po maturitě. Jen co byli svoji se jim za devět měsíců narodil syn, Niklaus "Leo" Veado. 
Dnes již desetiletý Leo ovládá velmi dobře své schopnosti léčení a element převtělení. Navíc je mladým majitelem magického tvora svého zesnulého strýce, Rety Biries – Zereona. Zereon si jej velmi oblíbil, a to u tohoto druhu je vzácné. Je možné že v něm vidí svého bývalého pána. Teorií je mnoho, ale tahle zní nejlépe. Není to žádná náhoda, spíše osud. 
Luminttis a Claud se miluji jako nikdy. A z té lásky mají nádherného syna, domov, velkou rodinu a hřejivé vzpomínky. Do teď žijí šťastně v rodném domově Clauda – Brazílii. Leo jim dělá samou radost a v mnoha věcích se podobá svému strýci Leonardovi. 

FYJARU KENWAY
Dnes již šestadvacetiletá naše Fyjaru, si stihla po škole udělat pilotní licenci na menší letadlo a dělá vyhlídkové lety v Egyptě, kde také v sezoně bydlí. Zatím nemá žádný milostný vztah. Hlavně kvůli tomu, že pořád někde doslova lítá. 
Čas mimo sezonu tráví v New Yorku nebo u svých rodičů v Británii. Občas si vzpomene, co všechno prožila na škole v Revérii. Někdy ji chybí přátelé, ale pro ni není problém přeci někam záležet. 

STÁR SANSET GALAXI & AYATO NŮKKA
Stár si po škole našla vlastní bydlení, aby nebydlela pořád u rodiny Lovers. Přeci už má svůj věk. Našla si malý byt v krásném městě jménem Paříž, kde bydlí se svým snoubencem Ayatem Nůkkou a kocourem Mukim. Jsou spolu pět let a konečně se Ayato vyslovil. Za nedlouho je čeká nádherná svatba. 
Stár pracuje ve zdejší knihovně jako knihovnice. Oblíbila si svou práci. Za to její o dva roky starší snoubence pracuje jako profesor na škole v Revérii. Vyučuje Počty jako svůj předmět, jeho schopností je ovládání ohně. Ale to je vedlejší. 
Mají se moc rádi a už se těší až založí vlastní rodinu. 

SIENA GALAXI
Ze Sieny se stala krásná, dospěla, mladá dáma. Též jako sestra se chtěla postavit na vlastní nohy, proto opustila rodinku Lovers, co ji podstatě vychovala. 
Bydlí pár bloků od Stár v hlavním městě Francie. Začala malovat a teď se živí jako velmi uznávaná malířka. Milostné pletky ji skoro vůbec nezajímají, spíše se věnuje své práci a novému dobrodružství. I když nějakého přítele už měla, jenže se choval po čase hrubě a hnusně, tak ho opustila a raději žije svůj sen. 

MEGAN CAROLYN LEE
Dvaceti-sedmi letá Megan úspěšně bez jakýchkoliv komplikací dodělala školu. A vrátila se zpět domů, kde se stala novou trenérkou baseballu. Což byl vždy její sen. 
Žila společně se svým otcem dlouho a šťastně, ale něco ji táhlo pořád do té tajemné hospůdky U Vlkodava. Jako by tam na ni něco nebo někdo čekal. Vzpomněla si na to, jak tam poprvé vešla se svými přáteli, nebo jak pili nápoj zvaný Planetárium. To byli krásné časy. 
Jednoho krásného dne si sbalila jen to nejnutnější a vyrazila. Odjela zpět do Revérii, aby objevovala nová tajemství skoro zapomenuté vesnice, tak té hospůdky, tak i těch pár zbylých lidí, kteří tam ještě žijí. 

SPRING & JAPETH CAREY
Jejich vztah začal jedním slunečním dnem. V den, kdy se Japeth připravoval na svou maturitu se s ním jen tak Spring začala bavit.
Po nějaké době zjistili, že si moc dobře rozumí a začali společně trávit více a více času. Po pár dnech už nebyli jen kamarádi. Jeden bez druhého neudělali ani krok. Po úspěšném dokončení školy si Japeth pořídil vlastní dům. 
Když školu dokončila i Spring, po chvíli se k němu nastěhovala. Žijí spolu pár let a Japeth sebral odvahu a chtěl jejich vztah trochu po posunout. Pár dní nazpět požádal Spring o ruku a ta s nadšením souhlasila. 

AMORITENSIE LOVERS
Mladá Amora si otevřela vlastní menší kavárnu, která se stala vyhlášenou svou kávou a zákusky. 
Svůj čas se věnuje zdokonalení svých schopností, testuje to hlavně na svých zákaznících. A podle toho, jak se cítí, tak s nimi zachází. 
I když na to skoro nevypadá je čerstvě rozvedená a vychovává svého tři letého syna Zaka, který jako by ji z oka vypadl. 

CASSIUS NOTORA & KORA SHIRO
Nejstarší člen party – Cassius se stal profesorem na normíkovské střední. Oženil se s Korou Shiro. Spolu mají dvě krásné děti a jejich láska kvete jako za mlada na škole v Revérii. Kora pracuje ve školce a svou práci má velmi ráda. 
Sice nejsou obyčejní, ale snaží se zapadnout do světa normíků. Drží své schopnosti na uzdě, občas je využijí, když je zapotřebí. Obě jejich děti jsou také neobyčejné. A jednou, kdo ví, možná že i oni půjdou na školu kde studoval jejich otec a matka. 

ERZA WINCHESTER
Se svými znalostmi, se z Erzy stal vážený spisovatel a moudrý knihovník. Dokonce sepsal knihu o tom, co se ve škole tehdy stalo. 
Povahově je pořád stejný. Klidný a vyrovnaný. Žije se svou kočkou a bratrem. Neumí moc navazovat milostné vztahy, nikdy se necítí sám. 

JOSHUA HOPKINS
Joshua Hopkins se stal umělcem. Je pořád takový svůj. Od toho incidentu, co se stal před lety, si už nikoho nenašel. Nikdy. Zůstal věrný své první lásce.
Každý měsíc chodí na jeho hrob dát mu nové květiny. Často tam jen tak stojí a povídá si s ním, jako by tam právě s ním byl Leonardo. Moc mu chybí jeho hřejivé teplo, úsměv a celkově on... 

🔹KONEC🔹

Doufám že se Epilog líbil a celkově celá kniha.

~Vaše Lucy 1349.