Pohled Fyraju Kenway
Nooooo, to si nové členky v naší kolejí tedy moc neužíváme, pořád někam mizí a chodí často za Claudem. Láska je vážně podivná, naštěstí já na to myslet nemusím. Hledím si jiných věcí, než je láska a samé líbačky cizích na veřejnosti, abyste ukázali, co všechno umíte. Kdybych chtěla, tak to si raději zajdu na nějakou přehlídku jazyků, než se dívat, jak se olizují jako by měli něco dobrého v ústech. Fuuuuj, nechutné!!! Bleee…

Zatím, co jsem v myšlenkách zvracela z toho, jak se lidé líbají, narazila jsem na Luminttis, která právě vycházela z ošetřovny. Houkla jsem na ni, aby si mě všimla dříve, než zase zmizí někam do ústraní. „Hey!! Luminttis!!“ popoběhla jsem k ní s pozdravem ve tvaru úsměvu od ucha k uchu. „Ahoj Fyraju. Potřebuješ něco??“ úsměv mi oplatila. „Nene, jen za kým jsi šla?? Za tím novým profesorem?? Je celkem fajn, i s těmi jizvami je celkem k nakousnutí, co říkáš Lumi??“ zahihňala jsem se. Procházeli jsme se nádvořím, když v tom jsme se zastavili a nastalo krátké trapné ticho. „No víš, Fyraju, profesor Lapatius je můj pokrevní strýc a zároveň můj a Lea kmotr, takže se nad takovou myšlenkou nemohu rozplývat jako ty. Nýbrž děkuji za pochvalu na mého strýčka Victora.“ Eeeeee...já jsem takový malý hňup, proč mě to nenapadlo. Musela jsem se v duchu zasmát, jak to bylo trapné jí to říkat, když jsem si to v hlavě přehrála znovu. Dali jsme se znovu do kroku. „Hehe, jejda to jsem nečekala. Pojď za ostatními a cestou změníme téma nebo se zase budu cítit trapně až nakonec zčervenám od hlavy až k patě.“ zasmála se a já téže. 
... 
Naše menší partička byla, jak jsem čekala, v odpočívající místnosti pro všechny koleje. Jen tak mimochodem naše parta je složena z pár členů patří mezi ně Cassius Notara ze Šestnácteráku, já Fyraju Kenway z Bystřizraku, Claude Arietise Veado z Marnojedu a Stár Galaxi z Tichomrázu. Novým členem je teď i Luminttis. Dneska večer bude mít menší přivítání do naší party stejně jako ještě dvě nové členky Amortensie Lovers a mladší sestra Stár, Siena Galaxi. 
...
Pohled Luminttis Arcadia 
Když jsem odešla od strýčka z ošetřovny, v tu náhle na mě křikla Fyraju. Byla jsem ráda, že ji vidím. Nechci být sama. 
... 
Šli jsme za ostatními, právě byli na druhém konci budovy v místnosti, která sloužila k odpočinku všech studentů z různých kolejí. Jak to vím?? Řekla mi to Fyraju cestou přímo tam.

Fyraju vešla do dveří jako první a já hned za ní. Bylo to tam krásné, nálada tam oživala jen ta nejlepší. Vzadu v koženém křesle seděla Stár, Claud a Cassius hráli karty za stolem. „Tak vedu nám sem Lumi, dneska večer je její velký den. To samé platí i pro Amortensii a Sienu...Kde vlastně jsou zase ty dvě??“ optala se Fyraju a já si mezitím sedla vedle Clauda a nakoukla mu do karet. On chvilku přestal hrát a otočil se ke mně. „Mám pocit, že šli k obrazu Drapochrupa, pořád je láká, jako by to byla nějaká hračka.“ odpověděl ještě v rychlosti na otázku Fyraju. Pak mě políbil jemně do vlasů a vstal od stolu si trochu protáhnout nohy. V tom do dveří vstoupila rozrušená Amortensie po boku Sieny. Celkem jsme se všichni lekli, jak sem vtrhly obě tak neočekávaně. „Co se děje holky, vypadáte jako byste viděli ducha??“ Byly ještě udýchané, jak sem běžely, Stár jim ukázala gestem, ať si sednou na pohovku vedle vyhaslého krbu. Učinili tak.

„Tak co se děje?!?“ ptala se jich pořád Fyraju, než konečně popadla Sia dech. „Nooo...Amora mi řekla, že něco viděla,...ale odmítá mi říci, co. Chce to říct prvně tady Luminttis...“ všechny pohledy spočinuly na mě. „Mě?? Proč zrovna mě??“ Sia pokročila rameny, že neví v tom se ozvala Amora. 

„Šla jsem jen tak chodbou, přemýšlela jsem a měla hlavu někde jinde a nevšimla jsem si, kam mě mé nohy nesou. Najednou jsem se ocitla v jiné chodbě, co jsem zde ještě nikdy neviděla, byla celá nezachovalá, pavučin bylo na stěnách mraky stejně jako prachu kolem. Na zemi byl fialový starý koberec a spousta zajímavých věcí. V tom jsem si řekla, že tam nemám, co dělat, utekla jsem od tamtaď pryč...“ Zírala jsem na ni, né jako na blázna, ale na holku, co mi zde vypráví o tom, jak viděla a právě teď popisovala tu chodbu, co jsem spatřila také. „Takže jsi našla nějakou chodbu říkáš, a jako co s tím?? Je to třeba jen obyčejná stará chodba, nic více.“ řekl Cassius.

„Nikomu jsem to nechtěla prvně říci, věděla jsem, že mi nikdo nebude věřit...ale podle mého byla ta chodba klíčem k tajemství toho obrazu nebo tak...Věřte mi, prosím.“ Stár k ní přišla a sáhla jí na čelo. „Teplotu nemáš a nezdá se, že by jsi mluvila jen tak z cesty Amoro.“ Měla bych jim také říci, že to nebyl jen přelud v hlavě Amory, ale skutečnost, kterou jsem také spatřila?? Fyraju přemýšlela nad tím, co Amora říkala, ona zde totiž zná každé zákoutí a chodbu, ale pak řekla, že nic podobného neviděla, co popsala Amora. Cassius si toho moc nevšímal, Stár a Sia si dělali o Amor starost. Claud něco tušil, že skrývám a pošeptal mi, ať to klidně řeknu, že mi za to hlavu nikdo neutrhne, hlavně ať dýchám. Poslechla jsem ho a zhluboka se nadechla a začala. „Amora si to nevymyslela, já...já u té chodby byla a přímo jsem tam taky vstoupila do dveří. I když jsem pak šla ven hned, jak to jen šlo a nechala si to pro sebe...jako tajemství...“ ke konci jsem se ztišila, cítila jsem, jak se mi také zrychluje tep. Jsem nervózní, co mi na to řeknou. Claudovu odpověď jsem měla skoro hned. „Já Vám oběma věřím, pojďme se tedy vydat hledat chodbu, co jste viděli. Jen pokud souhlasí ostatní??“ všichni kývli až na to, že Cassiusovi se moc nechtělo, ale nakonec šel taky. 
...
Pohled Stár Sanset Galaxi 
Všichni odhodláni jsme zvedli ruce na souhlas, že půjdeme najít onu chodbu. Jenže Cassius měl trochu menší problém se rozhodnout, jestli je tohle všechno dobrý nápad. ,,Nelíbí se mi to. Co když nás to dostane do problémů a nebo...“ do řeči Cassiuse mu skočila Fyraju ,,Bojíš se!!“ pronesla při pohledu na to jak zmatkuje. On se na ni podíval překvapeně. ,,Neeee!!“ pronesl rychle a naštvaně. Podíval se na Fyraju a pak na nás ostatní. Všichni jsme na něj koukali a on nakonec zvedl ruku. ,,Fajn jdu, ale jenom protože mě to zajímá a nechci nechat jít vás dívky samotné s jedním klukem v partě.“ Ukáže Cassius na Clauda, pak otočí hlavu na mě. Kývnu.
...
,,My chceme jít s vámi!!“ zakřičí Amora a Sia za ní přikývne. Tohle se mi nelíbí jsou moc malé. ,,Ne!! Jste na takové věci ještě malé, vy zůstanete tady, kdyby se něco stalo. Když tak půjdete pro pomoc a budete čekat!! Kdyby se kdokoliv ptal, kde jsme, řekněte, že nevíte jasný??“ Vysvětlím jim a ony nakonec poraženě sklopí hlavy a kývnou na souhlas, že rozuměli roukazu. Chápu, že chtěli zjistit víc, ale tahle výprava je nebezpečná, bůh ví, co se v té chodbě bude dít. A hlavně čím méně lidí tím lépe.

Obě dvě byli zklamané, že s námi nemohou, v tom k nim přišla Luminttis. ,,A co kdybyste šli něco hledat do knihovny, zkuste něco najít o té chodbě.“ Navrhla jim Luminttis, ony souhlasně a s radostí kývli. S pozdravem a popřáním štěstí vyběhli z místnosti směrem ke  knihovně. Lumi se zatímco odešli usmívala, že nejsou už tak smutné jako předtím. ,,Výborně Luminttis, mě by to ségra vyčítala minimálně ještě dva roky, kdyby nám nijak nepomohly...Děkuji ti.“ poděkovala jsem naší nové člence a ostatní se mému počínání zasmáli. Já se nakonec k nim přidala. Vzali jsme si potřebné věci a vydali se na průzkum.

,,Lumi veď nás!!“ Řekl nadšeně Claud a my s Fyrajou se usmáli, jak se roztomile choval Claud k Lumi. Já s Fyraju jsme šli hned za Lumi, která šla jako první a hned za námi Claud a Cassius, kteří hlídali, jestli nás někdo nesleduje. Procházeli jsme pomalu různými chodbami a cestami po škole. Někde nebyla ani noha, a jinde zase bylo pár lidí. Jinak tu byl klid, je vidět, že tu nikdo není. Někde jsme prošli i kolem různých učeben, ve kterých jsme nikdy nebyli. Prošli jsme to zde snad úplně všude.

,,Já se moc omlouvám. Ztratila jsem se zde, zapomněla jsem, kde to bylo v tom spěchu.“ omluvila se nám a já se na ni podívala. Přemýšlela jsem, až mě něco napadlo. ,,To je dobrý snažila jsi se.“ uklidňoval ji Claud a já jsem o svém nápadu řekla i Fyraju. Tato odsouhlasila, že je to možnost. ,,Hej!! Stár něco napadlo.“ křikla Fyraju a všichni se na ni otočili. Pobídla mě, abych mluvila a já spustila. ,,Napadlo mě, že na to, abychom našli tu chodbu, budeme potřebovat klíč nebo nějaký symbol, či nějakou jinou věc.“ napadlo mě a podle toho, že nejsme schopni to najít, to byl jediný vhodný nápad. Všichni se zamysleli a nakonec usoudili, že další den to bude lepší než něco hledat teď, už byl skoro večer. Cestou jsme šli kolem knihovny a zrovna vycházeli i Amora a Sia. ,,Nic“ řekla Sia a všichni jsme se vydali zpět do svých pokojů, zítra budeme pokračovat...doufám, že to vyjde a najdeme tu chodbu.
...
Pohled Claude Arietise Veado
Má drahá Lumi se ztratila při vedení našeho týmu za honbou za neznámou chodbou. Bylo mi líto, že jsme tu chodbu nenašli, ale nejvíce jsem litoval Lumi, byla z toho smutná. A jen mě řekla, že se bojí ostatních z party, že je zklamala. Srdce mi z toho pukalo, když mi to šeptala do ucha, utěšil jsem ji do doby, než přišla Stár se svým nápadem. Nebyl tak špatný, i když teď pro nás všechny bude složité najít údajný klíč, či něco co nám pomůže. Nakonec jsme se dohodli, že to budeme řešit zítra, stejně už byl měsíc na obloze pánem a nastal čas už jít do svých komnat.
...
Rozloučili jsme se ve společné síni, políbil jsem Lumi do vlasů, řekl jsem jí, že se budeme snažit chodbu najít, ať to stojí, co to stojí. 
... 
Vyčerpáním jsem spadl do postele i v botech. Kora má spolubydla začala nadávat, že chodím do postele v botech. „Ale no taaak Claude!! Co ty boty!! Sundej je!!“ zamumlal jsem ji na to v polštářích a ona si jen zhluboka oddechla. Usínal jsem. „Ty víš, že mi to nedá a půjdu ti ty boty vlastoručně sundat...“ Kora ke mně přišla, sundala mi boty a nohy mi posunula veškerou svou silou více do postele pod deku. Zamumláním jsem ji poděkoval a za chvilku už jsem spal...

...Jenže v tom se ozvala velká rána, co mohli slyšet všichni ve škole možná i mrtvý zakladatelé podzemí. Ospale jsem vykoukl společně s Korou ze dveří, všichni na chodbě se ptali ostatních, jestli neví, co se děje. Nikdo nic nevěděl. Naše lavanterka Clarissa vyběhla ze svého pokoje, svolala nás do do dvojic a odvedla nás do společenské síně, kam přišli i ostatní tři koleje. Nečekali jsme dlouho a učitele s ředitelkou přišli k nám. Jen chyběl zástupce ředitelky.
...
Už uběhla necelá hodina od velké rány od neznáma. Zástupce Radicall přiběhl neboli spíše přikulhal k nám celý špinavý jako by od popela nebo dýmu, kašlal krev. Byla všude na zemi. Pravý bok měl propálený, stejně jako obě dlaně. „Co se mu stalo!?“ řekl někdo v davu. Ředitelka k němu přiběhla se zdravotníkem. Byl dost vážně raněný. Ale jak k tomu přišel, byla záhada. Možná že se jí brzy dozvíme.

Zaslechl jsem, jak mluví o někom s černou magií, že je ve sklepení. Dál jsem nic neslyšel přes vyděšený dav studentů. I jak si všichni šlapali na nohy nebo se strkali, davem jsem prolezl a našel Lumi. V její tváři byl vidět strach a smutek. „Už jsem tady...neboj se...ššš“ uklidňoval jsem ji. „Nemohu najít Lea, co když se mu něco stalo. Nebo tu není??“ bala se o bratra a já zase o ní. Ani jsem se nenadál a ozvala se další a ještě větší rána než-li předtím, byla blíž odtud.

Místnosti se dovnitř pronesl prach zvenčí, někdo vstoupil do dveří. Ta osoba co vstoupila do místnosti školy byla…

🔹Příště k přečtení - 10. Kapitola🔹

Doufám že se devátá kapitola líbila. Kdo to podle Vás asi tak mohl být??

~ Vaše Lucy 1349.