Pohled Leonarda Arcadia
Nemohl jsem se dívat, jak taková královská špína sahá na mou sestru při tanci. Dostal jsem na něho vztek, ale Jace s ostatními mi bránili jít tam a to princátko pěkně složit k zemi. Tak jsem se z jejich bránění vymanil a odešel ven na čerstvý vzduch. Nemohl jsem se na to dívat.
...
Právě jsem odešel do školních rozlehlých zahrad. Často zde rozkvétaly růže všech barev. Jejich vůně byla příjemná. Sedl jsem si pod košatý dub a opřel jsem se o něj. Vítr lehce vál a slunce svými paprsky hřálo, díky koruně stromu jsem byl ve stínu. Zavřel jsem oči a začal ignorovat svět. Usnul jsem, i přesto že probíhaly hodiny a já je prošvihl, bylo mi to jedno. Hlavně, že mám teď klid... 
...
Pohled Chloe Cloudmill
Pohled na oba dva mě celkem zarazil, jenže pak jako by se něco v Luminttis probralo. Zářila jako hvězda, poté se ji Claude požádal o tanec, byla šťastná, ale takové štěstí jsem zatím neměla, při pohledu na jejího bratra Leonarda. Byl zuřivý jako býk, poznala jsem, že nemohl ustát, že jeho sestra se baví a on ne. Nechápala jsem, proč i on se tak nebaví jako jeho sestra, možná měl pro to dobrý důvod, chtěla jsem to z něho dostat, ale už mizel ve dveřích.

Tak jsem se vydala za ním to všechno zjistit. Nenápadně jsem odkráčela ven za ním do zahrad. „Sakra!!“ zaklela jsem si, když jsem si vzpomněla že tyto zahrady jsou velice rozlehlé a on mohl jít kamkoliv tady. „To tedy bude výprava, snad za něco bude stát...“ zamumla jsem si sama pro sebe. 
...
Po hodinovém hledáním jsem ho našla. A mám ho!! Odpočíval pod starým dubem. Šla jsem k němu blíže. ~Je tak roztomilý, když spí. Aww. Seber se, Chloe!! Ale jen jednu fotečku jak spí a už se nad ním nebudu dále rozplývat.~ Vytáhla jsem mobil a nastavila si fotoaparát. „Být tebou bych to nedělal...~ chvíli se člověk nedívá a on už stojí za vámi celý čilý. „Ach, bože!! Děs mě!!“ podívala jsem se na něho, byl snad o dvě hlavy vyšší než já. Je fakt, že jsem trochu menšího vzrůstu, ale on je vážně vysoký. „Hehe, zlobíš se??“ jeho výraz mluvil za vše, ani nemusel odpovídat. „Rozumíš slovům "Nech mě na pokoji", Chloe?!“ zašklebila jsem se a kývla, že ano. Byl z něho celkem cítit strach, i já se celkem bála, když byl tak blízko s tak silnou a neznámou mocí, co v něm dřímá. Oproti mě vládkyni neviditelnosti, i když to ještě moc neumím ovládat. „Dobře tedy. Tak když tomu rozumíš, jdi si po svém. Nikoho jsem neprosil o zařazení do Tichomrázu. Upřímně já sem nepatřím!!“ zvýšil ke konci tón, na důraz. Klepaly se mi kolena a drkotaly zuby, prosila jsem, ať mi nic neudělá. Jenže odešel... Právě jsem si oddychla, že se mi nic nestane nebo tak. A taky jsem ho přirovnala více méně k duchovi, tím jak rychle zmizí, jen když zavřete na chvilku oči. Nenormální až skoro celé děsivé se mi zdá. 
...
Já blbá, nedívala jsem se na své hodinky, jak jsem byla zaujata něco zjistit více o něm. Už jsem prošvihla jednu celou hodinu a začátek druhé, to bude průšvih, jak tohle budu vysvětlovat to tedy nevím. Doufám, že si toho nikdo nevšiml, že jsem byla celou tu dobu pryč místo na hodině. Ale i tak kdyby se někdo ptal, raději zalžu, nechci aby se někdo o tomhle všem s Leonardem dozvěděl a také to, že se ho celkem začínám bát, než předtím.
...
Pohled Davida Magicala 
Bylo vidět jak Luminttis byla šťastná, když si s ní chtěl Claud zatancovat, ale nebyla jediná, komu to zvedlo náladu i nám se hned u stolu zpříjemnila chuť k jídlu. Za to o jejím bratrovi se to říct nedalo, mračil se a byl podle všeho na svoji sestru nejspíše naštvaný. Kluci ho museli držet jinak by Clauda zabil. 
...
Po jídle jsme se všichni vydali na další hodinu. ,,Výborná práce Claude!!“ cestou jsem mu řekl a usmíval se na něj. „Chtěl jsem ji vidět znovu se smát.“ usmál se, ještě než zmizel, otočil se na nás a vyslechl si to, co na něho Clarissa zakřičela. ,,Někdo se nám zamiloval!!!“ on trochu zčervenal a my se začali smát.

Všiml jsem si kolik ukazují mé hodinky, rychle jsem to řekl své bandě a vyběhli jsme na další hodinu za to ostatní z koleje Marnojedu se rozběhli druhým směrem.

Měl jsem dobrou náladu, snad mi ji nikdo dneska hnedka nezkazí.
...
Pohled Clarissi Hope
Poznala jsem hned, jak spolu tančili, že je něco mezi nimi. A taky to jak Claudovi zářily oči štěstím. Proto jsem ho hned, co jsem ho odchytla na chodbě, musela trochu vyzkoušet. A měla jsem pravdu zčervenal a to znamená, že je zamilovaný. Claud je milý. 
...
Najednou do mě někdo vrazil na chodbě a já spadla na zem. ,,Hej!?!“ řekla jsem a parta mi pomohla postavit se zpět na nohy, spadl na mě jeden nováček. ,,O-omlouvám se...“ ta holčička koktala, chudák. V jejích očích jsem spatřila strach, ale ne ze mě. ,,V pořádku, co se děje, bojíš se, z koho nebo z čeho máš strach??“ zeptala jsem a ta holčička otočila hlavu za sebe. Všimla jsem si Leonarda. ,,Bojím se Jeho...“ šeptala a mě došlo, že s ním nebude nikdy klid. Pomohla jsem ji postavit a řekla, ať jde na hodinu. Já se odvážila s partou, že se vydáme k němu. ,,Leonardo Arcadia, nemýlím-li se!!“ řekla jsem a on na mě zvedl pohled, plný nenávisti a hněvu. Ignorovala jsem to a hned se ho zeptala. ,,Proč si tak odtažitý, nikdo ti tady nic neprovedl, měl by jsi být rád, že o tebe všichni, převážně holky, jeví zájem. Tady na škole všichni spolu vychází, nechceme, aby jsi byl náš nepřítel...“ dořekla jsem mile a usmála se na něj. Nic mi neřekl pouze si odfrkl a odešel.

Stála jsem tam jak zmrzlá, tohle mi ještě nikdo neudělal, žáci z Lavanterů mají respekt. Ale on...Ne. ,,Je divný.“ koukala stále na něj nevěřícně Meg, když odcházel, ostatní ji to pouze odkývali. Já nakonec musela taky. ,,Kašlem na něho. Sakra!! Máme pár minut do druhé hodiny rychle!!“ upozornil nás Joshua a my všichni rychle vyběhli.

Jasně že zrovna tenhle to říká a stejně jde pomalu jak slimák. Do třídy jsme doběhli je tak tak... 
...
Pohled Stár Sanset Galaxi 
Konečně oběd jsem příšerně hladová. Podívala jsem se na mojí sestru Siu a málem se udusila. Holky vedle mě mi museli bouchnout do zad. 

,,V pořádku Stár??“ zeptala se Morgan a já ukázala na moji sestru. Holky si toho hned všimli. Z milé a furt usměvavé, škodolibé ségry je teď vyděšený králík. Vyděšeně koukala před sebe a sotva něco snědla z talíře. ,,Jdu za ní!!“ okamžitě jsem řekla a taky tak udělala. Došla jsem k ní a chytila ji za ruku, vůbec se nevzpírala, když jsem ji odváděla ven z jídelny a pak na můj pokoj. Ani nereagovala, ani nic neřekla. Zavřela jsem dveře do pokoje a sestře se podívala do očí. ,,Sieno??“ zeptala jsem se potichu a sedla si vedle ní. Nereagovala, prostě nic. Bála jsem se, kdo ji co udělal. ,,Ten nový kluk...“ pošeptala a já se zamyslela. ,,Myslíš Leonarda??“ vyslovila jsem první jméno, které je teď snad nejznámější na škole, ona kývla že jo. ,,Mám z něho strach, bojím se...“ vysvětlila mi a mě ruply nervy.

Řekla jsem, ať zůstane u mě v pokoji, šla jsem pro školního zdravotníka. 

Moje sestra měla ego a sebevědomí nejvýše až v nebi a najednou se bojí nějakého debila?? Tohle je celkem podivné. I tak si na mou sestru dovolovat nebude!! S doktorem jsme se vrátila ke mně na pokoj, aby zkontroloval Siu. Řekl, že je vše v pořádku hlavně, ať si odpočine, chtěl ji odvést na její pokoj, ale ona se ke mně přitulila a nechtěla se mě pustit. ,,Mohla by tu alespoň na jednu noc zůstat prosím??“ zeptala jsem se a doktora, on to hned zvážil a dovolil to. Jenom musím upozornit Lavantera její koleje. ,,Další dítě, co je v takovém stavu.“ zašeptal lékař a já zpozorněla. ,,Další?!?“ zeptala jsem se a doktor kývl hlavou na souhlas a zanedlouho odešel. 

Siu jsem uvelebila na své posteli, vzala si knihu do rukou a četla ji. Doktor mě prý omluví a až usne dojdu za Davidem. 
...
Pohled Leonarda Arcadia 
Všichni byli hodný i na mě, ale já jim nemohl říci, co se popravdě děje, ne teď. Možná jednou ano, ale zatím to bude jen mé tajemství. Ani jsem to neřekl Lumi, nechci aby se o mě bála více než kdy dříve. Celkově dneska jsem všechny hodiny ignoroval, možná že budu učiteli náležitě potrestán, byl jsem si toho všeho vědom. Ještě pár dní a budu se chovat slušně a snad si najdu přátele. Ale teď prostě ne.
...
Celý dopoledne i odpoledne jsem se poflakoval ve školních zahradách. S každým krokem v nich jsem se vzdaloval školní budově. Došel jsem asi ke konci této krásy a pohlédl na ty nejrudější růže v zahradách. Voněly náramně a vážně byly moc krásné. Došel jsem k nim blíže a sáhl jsem na ně.

Při mém doteku růže pomaličku zčernaly a později jejich černé plátky spadli na zem. Dotkl jsem se jich tedy znovu a znovu. Z krásných růží v zahradě se stal pouze popel. Bylo to snad nějaké znamení?? Nebo jen pouhá nehoda se mnou samotným...

🔹Příště k přečtení - 6. Kapitola🔹

Doufám že se pátá kapitola líbila. Proč myslíte že je tolik Leonardo odtažlivý od ostatních studentů?? A proč podle Vás růže zčernali a hned uvádí při doteku??

~ Vaše Lucy 1349.