Pohled Claude Arietise Veado
Bylo krásné brzké ránko, sluníčko mě paprsky šimralo ve tváři. To mám za to, že spím naproti oknu. Měl jsem si vzít tu druhou postel, ve které právě spí můj nový spolubydlící a tou je dívka jménem Corinne Peterson, ale já ji říkám jen Cora. Je to jednodušší. Bylo teprve pět hodin a normálně vstávat musíme kolem půl sedmé ráno. Měl jsem tedy náskok v jídelně nebude zatím žádná fronta na jahodové koláčky. Zbyde více na mě.
...
Potichu jsme se převlékl a nazul boty, ještě rychle jsem skočil do koupelny. Pak jsem potichoučku odešel a zavřel dveře, abych nevzbudil Coru.

Šel jsem pět minut do jídelny, skoro nikdo tam nebyl až na ty nový. Myslím, že se jmenovali Arcadia. Ten kluk mě celkem děsil, ale ta dívka po jeho boku mi dokázala nahodit úsměv na rty. „Ahojte, vy dva.“ přišel jsem k nim a pozdravil. Ten kluk se jen zamračil a šel raději ke stolu, ale dívka kupodivu zůstala stát přede mnou.

„Ahoj...omluv mě za bratra, nemá rád cizí.“ byla tak okouzlující, takovou jako je ona jsem snad nikdy v životě nepatřil. „Jsem Claud Arietise Veado, a ty??“ Podal jsem jí ruku na seznámení. „Zní to jako urozené jméno. Hihi. Jsem Luminttis...Luminttis Arcadia.“ podali jsme si ruce. Její smích byl sladký, možná sladší než tyhle jahodové koláčky, u kterých jsme se právě seznámili. „Noo..dá se to tak říci, Luminttis, jsem šlechtic Brazílie, ale nerad se tím chlubím. Ostatní pak mají různé kecy.“ náš rozhovor mohl být jak dlouhý chtěl, ale někdy ho prostě někdo utne. V našem případě její bratr. „Lumi, pojď půjdeme na pokoj. S ním se můžeš bavit pak. Za chvilku přijdou ostatní, nechci, aby ti ublížili.“ najednou byl u nás, vzal ji za ruku a táhl ke dveřím. Ale nakonec mi ještě stačila říci. „Říkej mi jen Lumi, prosím.“ kývl jsem a hleděl jak mizí ve dveřích. ~Ten její bratr je tedy "milý" člověk.~
...
Nandal jsem si jídlo na talíř a vzal si hrníček kakaa, sedl jsem se k prázdnému stolu a najedl se.

Za chvilku začali chodit další na snídani, ale to já už jsem měl namířeno do pokoje vzbudit Coru a nakrmit jejího králíčka Vivian, který si zamiloval můj šuplík s mikinami. Ani se mu nedivím, jsou příjemné.
...
Pohled Luminttis Arcadia
~ Ten Claud byl, ale milý. Škoda, že jej bratr neměl prozatím v lásce.~ odtáhl mě zpět do našeho pokoje. „Lumi, já vím, že chceš mít kamarády, ale jen co trochu více zapadneme do školy. Teď se musíme hlavně soustředit do jaké koleje nás pošlou.“ Nebyl zrovna dneska v dobré náladě, a tak jsem jen pouze kývla na souhlas, že mu rozumím a odešla jsem hledat knihovnu.

Po chvilce hledání jsem ji našla, otevřela jsem dveře a nemohla věřit vlastním očím. „Tolik knih při sobě jsem v životě neviděla. Pani...“ zářila jsem jako malé dítko, co dostalo novou hračku. Bylo to jako v pohádce. Šla jsem se tedy podívat, co tato knihovna v sobě skrývá. V policích bylo nespočet knih, co jsem neznala. A to je co říci, u strýčka jsem na farmě četla pořád.
...
Našla jsem knihu, ani jsem se nepodívala na název a hned ji čapla do rukou, sedla jsem si pěkně do kouta.

Sfoukla jsem prach z jejích desek. A přečetla název. „Šílené drápy??“ celkem podivný název pro knihu. Ale co otevřela jsem ji.

Na první stránce byla něco jako báseň. ~Člověka může dohnat k šílenství cokoliv, protože společnost je vybudována na falešných základech. Sám jsem zažil smích a radost, při tom mám pro sílu slabost. Podepsán iniciály E.D.~ zajímavé jako úvod pro knihu. Ale kdo je ten E.D? žádného spisovatele s těmito iniciály v téhle říši neznám. Toť záhadou, ale teď si půjdu číst. Stejně se učit s ostatními nemohu podle ředitelky, jen co mě zařadí budu moci studovat jako ostatní žáci. 
...
Pohled Stár Sanset Galaxi 
Zrovna jsem vycházela z pokoje, když najednou vidím "zombie". Přesněji studenty, kteří zrovna vstávali z postelí a šli do jídelny na chutnou snídani. Nikoho nebaví vstávat takhle brzo, když první hodina začíná v 8:30. Já už jsem si na to nějak zvykla za tu dobu, co už tu jsem, ale pro nováčky je to asi šok. Šla jsem do jídelny a sedla si ke své koleji. Koukala jsem kolem sebe, ale toho koho jsem hledala, zde nebyl. ,,Ahoj...“ Přišla ke mně Sia a já zvedla pohled s pohled s plnou pusou chleba s marmeládou. ,,Spíše dobré ráno, ospalče. To jsi zaspala??“ Zeptala jsem se ji a naznačila rukou, že má v očích ospalky a stále polozavřené oči. Ta stoprocentně brala do zaječích jako poslední a teď doběhla sem. ,,Tak nějak.“ odpověděla mi a nalévala si džus do skleničky, já se musela uchechtnout. ,,Běž se najíst, ať na první hodině neusneš a nekručí ti v žaludku.“ Smála jsem se ji a ona mi úsměv oplatila. Odešla a já si dojela svůj chleba s marmeládou. Snídaně byla dobrá.

Nakonec jsem si šla do pokoje pro věci a spolu s ostatními žáky mé koleje šla na první hodinu. 
... 
Pohled Sieny Galaxi 
Vzbudila jsem se přesně v osm hodin a rychle sprintovala na snídani. Potkala jsem tam Stár, která se mi nad mým zaspáním pouze zasmála. Nechala jsem to být a šla si sednout na své místo s jídlem.

Včera jsem na svém stolku našla rozvrh a jelikož je dnes pondělí, tak první hodinu máme Rodný jazyk s panem učitelem Dantem Walesskim. Takže snad bude dobrý učitel a nebude hrozný. Snědla jsem svoji snídani a vydala se rychle do pokoje. Před mým pokojem čekaly Amora a Kora Shiro. Pozdravila jsem je a vyběhla do pokoje se rychle převléct. Vzala jsem si věci, sešity a takový kraviny a šla ven. ,,Rychlé ať nepřijdeme pozdě!!“

Vyběhli jsme všechny do třídy, dorazili jen tak tak a byli tam jenom dva žáci plus mi takže teď pět. ,,Určitě někdo chybí.“ řekla Kora. Já kývla a s holkámi si šla sednout. Seděli jsme po dvou. Já v druhé lavici s Amorou a Kora před námi. ,,Já se jmenuji Sia a ty jsi Kora, že!??“ Zeptala jsem se ji a nastavila ruku na seznámení. Ruku přijala a kývla. ,,Ano, Kora Shiro. Těší mě, Sio.“ Představila se mi a hned poté začala hodina.

Po hodině Rodného jazyka... 

Pohled Sieny Galaxi 
Hodina proběhla celkem v klidu, ale po zjištění, že náš učitel na rodný jazyk bude tak zlý, jsem si nemyslela ani v tom nejhorším snu. Vydala jsem se během přestávky do knihovny. Potřebuji nějakou knihu, abych se večer nenudila v posteli. I když plánujeme jít dnes s Amorou ven se koukat na hvězdy, dneska by mohly padat hvězdy a plnit přání.
...
V knihovně jsem došla do sekce fantasy a našla si něco o mystických bytostech. V další sekci o hvězdách jsem si taky vzala jednu knihu a chtěla jít už na kolej, ale mezi knihami jsem zahlédla tu novou holku, která zatím nemá svoji kolej. ,,Ahojky.“ řekla jsem ji a ona na mě pohlédla. ,,...A-ahoj...“ řekla mi s úsměvem a já ji úsměv vrátila. ,,Já jsem Siena Galaxi, ale přátelé mi říkají Sia.“ Představila jsem se ji a slabě se poklonila.

Učili mě doma, že když chcete dát člověku úctu najevo máte se mu mírně poklonit při představení. ,,Já se jmenuji Luminttis Arcadia...těší mě.“ představila se mi, zdála se milá. Má krásné jméno, takové královské, tedy jen mi tak přijde. ,,Máš krásné jméno Luminttis. Takové jsem jsem nikde neslyšela.“ Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv znovu vrátila. ,,Děkuji ti.“ poděkovala a já se podívala na hodiny.

,,Budu muset jít na hodinu, snad brzy se uvidíme na nějaké hodině. Držím palce tobě i tvému bratrovi, abyste se dostali co nejdříve do své koleje.“ řekla jsem a zamávala ji na rozloučenou. Rychle jsem se rozběhla do třídy i s knihami v rukách. Jen tak tak pomyslela jsem si jen, co jsem zaplula do třídy.
...
Celý den proběhl více dobře. Nemohla jsem se dočkat, co se bude dít dále. A hlavně jsem myslela celou dobu na dvojčata Arcadia...doufám, že se s nimi znovu střetnu v nějaké té koleji, alespoň s Luminttis…

🔹Příště k přečtení - 4. Kapitola🔹

Doufám že se třetí kapitola líbila. Kam podle vás zařadí Leonarda a Luminttis??

~ Vaše Lucy 1349.