Pohled Fyraju Kenway
Zrovna jsem seděla u okna a hleděla ven otevřeným oknem. Byla noc, na nebi se předháněly hvězdy svým třpytem. I měsíc, který jako by je povzbuzoval, jasně zářil. Nejspíše se mi to jen zdálo, ale dost rychle se najednou ochladilo. Schylovalo se k bouři. „Nechci, aby mi mraky bránili ve výhledu na hvězdy!“ začala jsme se soustředit. Snažila jsem se svou silou mračna přetrhat. Vůbec to nešlo, a to jsem se svým ovládáním značně pokročila při tvrdém tréninku s profesorem Moorenem. „Možná že to není normální počasí...“ rozhodla jsem to říct Cassiovi a dalším.
...
Po necelé hodině, co jsme si přáli dobrou noc, jsme se znovu sešli ve společenské místnosti u krbu. Opírala jsem se o křeslo, ve kterém seděla Stár. Cassius byl ponořený ve svých myšlenkách, když ho najednou něco napadlo. „Fyraju, ty jsi říkala že jsi nedokázala ovládnout počasí i přesto že jsi vládce? Možná že to souvisí s probuzením Ethana. Stejně jako když Victor Frankenstein oživoval své monstrum, stahovaly se mračna do kruhu nad budovou. To samé se děje teď“ prohrábl si prsty své vlasy. „Cassii, od kdy čteš gotické romány?“ ozvala Stár s tichým smíchem. „Stár, prosím tě, to je teď snad jedno, co čte a nečte Cassius. Musíme zakročit! Co když už se to Leonardovi povedlo?! Oživit Ethana!“ řekla jsem rázně a dala ruku v pěst. Do místnosti přišla Luminttis, celá nesvá. „Už se nemusíte zabývat otázkou, jestli se jim to povedlo nebo ještě ne. Ethan Drapochrup už znovu dýchá vzduchu tohoto světa.“ Zůstala stát ve dveřích s těmi to slovy na rtech a my jen bez dechu vyvalily oči.
...
Claud k ní šel a vzal ji za ruku. Přivedl ji mezi nás. „Jsi si jistá, Lumi?“ zeptal se jí její přítel opatrně a sedl si na pohovku, kam předtím usadil Luminttis. „Naprosto“ přikývla, ,,cítím to, tady.“ Sáhla si rukou k hrudi. Na místo, kde měla srdce. „Ty jsi ho viděla, že ano? Viděla jsi Leonarda?“ zeptal se Cassius, který k ní přišel a klekl si před ní. „Teď a tady na tom to místě ti slibuji, že se všichni vynasnažíme pro záchranu tvého bratra. Nevím, jak se právě cítíš, ale jedno vím jistě. On je silný a ty taky, jste přeci sourozenci, a to z vás činí ty nejsilnější z nás všech, tady na škole. Nemusí zrovna stát na naší straně, ale duší je určitě stále při tobě. Všichni jsme viděli, jak mu na tobě záleží a nikdy nepřestalo, ať už jsou jeho slova jakákoliv. My jsme při tobě a vždy budeme s tebou, jak ve škole, tak i na bojišti. Jasné, Luminttis?“ Nevěděla jsem, jak to Cassius udělal, ale Luminttis jako by se celá rozzářila. Usmála se na něj a s poděkováním ho objala. Do očí se jí nahrnuly slzy štěstí, zase se smála a zdála se být připravená na to, co přijde. „Děkuji vám všem, přátelé. Bude to těžký boj, ale proto jsme tu, abychom chránili školu a zničili Ethana Drapochrupa! My to dokážeme!“ Všichni jsme jásali, že se Lumi vrátil její optimistický duch.
...
Pohled Stár Sanset Galaxi
Každý dostal od Cassiuse nějaký úkol. Já měla jít za zástupcem a objasnit mu nastávající situaci.
...
Zaklepala jsem na dřevěné dveře do ředitelny. „Vstupte“ ozvalo se. Otevřela jsme a vklouzla jsem dovnitř. Zástupce podepisoval nějaké papíry, zdál se být zaneprázdněný. „Dobrý večer, potřebuji s vámi naléhavě mluvit. Je to moc důležité.“ Zástupce Radicall odvrátit zrak od papíru a nabídnul mi, ať se posadím. Sedla jsem si do křesla před něj, zatímco si on popletl prsty. „Poslouchám vás, Stár, nejdříve se uklidněte. Třesete se.“ Všechno jsem zástupci Radicallovi řekla během necelé půl hodiny. Bylo to vyčerpávající, ale snažila jsem se nic nevynechat.. „Dobrá, děkuji vám, slečno Stár, jděte za přáteli a svolejte ostatní studenty do hlavní haly, já mezitím napíši o naší situaci ředitelce a dalším kantorům. Za chvíli za vámi přijdu.“
...
Brzy se tak stalo. Všichni, co zůstali přes Vánoce ve škole, byli v hale. Zástupce přišel tak, jak řekl. „Studenti, nastává situace, co pro nás není lehká. Blíží se boj mezi touto školou a temnou stranou. Nechci budit plané naděje o tom, že všechno bude v pořádku. Pravdou je, že někteří z vás se už třeba nevrátí mezi své milované. Avšak nechci vás děsit. Chci tím říct, požádat vás, ať se připravíte k boji. Jak dobře tušíte, je blízko. I když je nás málo, budeme bojovat co nám síly stačí. Tohle je přeci náš domov a chránit jej je naše povinnost!“ Byla to krátká a dost výstižná řeč.

Vzala jsem si brnění z tréninkového sálu, kde vždy po výcviku skončilo. Chvilku trvalo, než jsem si ho zvládla obléknout. Ale možná mi to zachrání život. Do rukou jsem uchopila meč Jacka Tichomráze a mohla jsem jít za ostatními.
...
Vydala jsem se ven, všichni jsme se měli sejít před branami školy. Ještě tam nikdo nebyl. Na druhé straně se z ničeho nic vynořili naši protivníci. „Ethan vážně žije!“ vyjekla jsem a udělala krok dozadu. „Jsem tady s tebou, Stár, neboj se“ řekla mi Luminttis odhodlaně. Stála vedle mě ve své zlaté zbroji a mečem ukutý z paprsků Slunce. Dodala mi odvahu jako každému z nás. Snad i jen tím, že tu s námi byla.
...
Pohled třetí osoby
Pozemek před školní budovou se stal bitevním polem. Na jedné straně stála Luminttis se svými přáteli v naději, že bratra zachrání a Ethana pošlou znovu do záhrobí. Na straně druhé se nacházel muž v černém – Ethan Drapochrup, na svém koni, až příliš plný života. Po své pravici měl Leonarda, svého vnuka a za sebou armádu temných bojovníků co přivedl ze záhrobí. Dvě strany, dva sourozenci a jeden nepřítel.

Chvíli naproti sobě jen stáli, čekali, kdo začne útočit první. Před hrstku studentů se postavil zástupce, před vojsko temných zase muž, kterého všichni znají jen z vyprávění.
Někteří byli udiveni, kdo se nacházel po pravici Ethana.
...
Pohled Stár Sanset Galaxi
Měla jsem ústa dokořán, nemohla jsme věřit svým očím. Ten, kdo před mnou stál nebyl Leonardo nýbrž stvoření z temnot.

Muž říkající si Ethan zavelel k boji. A tak to začalo. Temná strana proti světlé straně, znělo to jako z pohádky. Jenže tohle pohádka nebyla. Temní vojáci, temný vůdce, temný Leonardo a my proti nim, obyčejní studenti a učitelé z magické školy.
...
Bojovali jsme proti sobě, používali magii a své zbraně. Nechyběla zranění. I když byla temnota ve výhodě my se nehodlali vzdát.

Na to že Lumi byla teprve v prváku byla velmi dobrý bojovník. ~Ty tvrdé tréninky k něčemu byly.~ Nikdy bych do tohle nešla dobrovolně, ale chci, abychom byli šťastní a vše, aby bylo zase v pořádku.
...
Bylo hned jasné že Leonardo se utká s Luminttis. Netrvalo dlouho, a tak se i stalo.
...
Pohled Leonarda Drapochrupa/Arcadia
Než boj začal, řekl mi Ethan pár slov. „Leonardo, vím že půjdeš po své sestře jako první a půjdeš klidně i přes mrtvoly. Ale pamatuj si jedno, můj vnuku, ať se stane cokoliv, musíš ji zabít. Rozuměl jsi?!“ Otočil jsem se k němu, moje další slova nenesla ani známku dalších emocí. „Ano, můj pane.“ Na sestře mi už nezáleželo, klidně, když mi můj pán řekne, tak ji s radostí zabiji. Těším se až bude prosit o svůj život.

O dvě hodiny později...

Pohled Luminttis Arcadia
Byla jsem na pokraji svých sil. ~Nedokáži přemoci svého bratra je mnohem víc silný, než jsem čekala. Natož Ethana...~ Upustila jsem svůj meč na zem při obraně před svým bratrem, kterého síly skoro vůbec neopouštěly. Dvě hodiny boje s ním se zdály jako věčnost. Padla jsem na kolena.
...
„Jsi slabá! Už vím, proč si mnou nabídku nepřijala. Nezapadla bys nikdy mezi silné, vždycky budeš slabší kus. Bez své síly si k ničemu, ani ji neumíš použít narozdíl ode mne!“ Z posledních sil jsem se zvedla s pomocí naděje. „Nejsi můj bratr, můj bratr by tohle nikdy neřekl. Nebyl ubohý jako ty, vždy byl ten, co chránil slabé. Nebyl nestvůrou, jakou si z něho udělal! Leonardo Arcadia JE mým bratrem ne Leonardo říkajíc si Drapochrup!“ jeho úsměv zmizel. ~LEONARDO ZABIJ JI!~ /Řekl Ethan v Leonardově hlavě./ „An...“ Nedořekl Leonardo.
...
Pohled třetí osoby
Jak se říká na bojišti není možné pocitů, avšak ty našeho krutého Leonarda lačnící ho po krvi své sestry přemohly. Leonardo pustil zpět své city do těla, zápasil sám se sebou. Nakonec si vzpomene na minulost, na všechno, co prožil se svou sestrou Luminttis, radost, smutek, legraci, strach, sourozeneckou lásku...
...
Pohled Leonarda Arcadia
„NE! Nezabiji někoho, kdo je se mnou celý život. Ty mě neznáš, ona ano! Je moje rodina a ty jí nikdy nebudeš!“ Cítil jsem se zvláštně, ale při tom plný sil. ~KDYŽ JI NEZABIJEŠ TY, ZABIJU JI SÁM!~ Ethan se díky své moci objevil u mě a sestry během mrknutí oka. Nemeškal a svým mečem bodl směrem k Luminttis. Nemohl jsem to tak nechat.
Nechtěl jsem, aby zemřela má sestřička, která za tohle peklo vůbec nemohla. To já bych měl být trestán, já tohle způsobil. Tak proč si neodnést trest za tohle všechno?

Pomocí své schopnosti stínů jsem byl rychlejší, stoupl jsem si před Luminttis a nechal meč, aby mnou projel jako nic. Byl to nejspíše nejhorší nápad, co jsem kdy dostal, ale zachránil jsem ji. Zachránil jsem mnou rodinu. „CO JSI TO UDĚLAL PITOMČE!“ Musel jsem se smát, i když se mi z úst hrnula spousta krve.
_ _ _
Určitě si říkáte, proč se směji, když vlastně umírám. Na oživení mrtvého je potřeba krev někoho z jeho prokrvení linie, nejlépe potomka. Obřad při oživení Ethana byl za pomocí mé krve. Takže když teď umřu já, umře i on. A všechno s ním, co přišlo z hlubin temnot. Brzy všechno bude jako dřív…
_ _ _
„NEEEE NEEEE! Leo! Bráško, co jsi to udělal?!“ Lumi se nahrnuly slzy do očí, po chvilce začaly padat jako kapky deště. Vzala si mě do náručí bez ohledu na to, co vše se kolem dělo.
Ethan pomalu umíral a chřadl stejně jako já. Vojsko temných bojovníků zmizelo jako po lusknutí prstů. Cítil jsem se tak dobře, konečně přicházel klid. „Víš...že tě mám...mo-c rád...Nikdy bych...ti neu-blížil...Nikdy...Tohle bylo to...jediné co to napraví...má smrt byla...předurčena už od začátku tohohle...boje...věděl jsem, že se to stane...L-Luminttis... “ šeptal jsem trhaně a její slzy padly na mou tvář. Naposledy jsem sebral poslední síly a pohladil ji po tváři. „Ne, ne, ne to tak. Teď nesmíš umřít. LEO! Teď není čas na tyhle řeči. Máš ještě celý život před sebou. Uzdravíš se a bude lépe...Prosím. BRÁŠKO!“ Už jsem se zmohl jen na poslední úsměv. Chtělo se mi tolik spát. „Sbohem, sestřičko...“ zavřel jsem oči a nechal jsem se unášet klidem a mírem. Má duše byla konečně volná.

Náš Leonardo padl a s ním i Ethan Drapochrup. Luminttis ho svírala v objetí celou dobu, i když už tam nebyl. Všichni, co bojovali, nevyvázli bez zranění a několika šrámů. Ale pro dva lidi byla tato smrt tou nejtěžší v životě. Pro Luminttis, která ztratila milovaného bratra a Joshuu, který se se svým milým ani nestihl rozloučit.
Pozor, tohle ještě není konec celého příběhu. Naděje umírá poslední 😉

🔹Příště k přečtení - Epilog🔹

Doufám že se jednadvacátá kapitola líbila.

~Vaše Lucy 1349.