Pohled Luminttis Arcadia
Posadila jsem se do křesla, zástupce ředitelky mi nasadil na můj krk křišťálový náhrdelník. Čekala jsem, jaká barva se rozsvítí, bylo to trochu napínavé, když to celkem dlouho trvalo. Najednou jsem uviděla záři, černou záři náhrdelníku. ~Černá!?! Proč černá záře?! Je něco se mnou špatně??~ Křičela jsem si sama pro sebe v myšlenkách. Náhrdelník ne jen zčernal, ale trochu praskl. Dívala jsem se kolem sebe na ostatní, nikdo nic ze studentů, ani z učitelů neříkal...

Můj bratr měl výraz, jako by něco tušil. Šel ke mně a sundal mi náhrdelník, zvedl mě a objal. Cítila jsem se tak špatně.
...
„Studenti, hlavně klid!! Nic se neděje, může to být jen tím, že je to přeci jen starší mystický předmět.“ stoupla si ředitelka a ukázala, ať se pokračuje. „Leonardo Arcadia!!“ Potom, co bratr uslyšel své jméno, pustil mě a pohlédl na mě. Usmál se. Už jsem se jen dívala, jak si Leo sedá do křesla. Dali mu náhrdelník, který byl zase křišťálově bílý. Jenže se to opakovalo, náhrdelník napraskl zase trochu více a zčernal. Nebylo to možné, nikdo nevěděl, co se děje. „Kora Shiro!! Pojďte sem slečno.“ Zástupce ji narychlo nasadil náhrdelník, zezelenal. Není to náhrdelníkem, ale mnou a bratrem. „V pořádku sedni si zase zpět.“
...
Všichni měli své koleje, ale kam máme jít my?? Byla jsem vyplašená a držela se pořád u bratra, on narozdíl ode mě měl kamennou tvář, žádné emoce nebyly znát.
...
Blížil se pomaličku večer, ostatní seděli v jídelně a měli hostinu, zatímco já a Leo jsme byli u ředitelky v kanceláři, byli tam i všichni učitelé. „Jakou vy dva vládnete silou??“ optala se učitelka biologie. „Já... Já...“ nakousla jsem začátek věty. „My nevíme jakou silou přesně vládneme, ale občas...občas, jako bych rozuměl měsíci a celkově noci a sestra opačně slunci.“ dokončil za mě Leo. Všichni jako by ztuhly v kámen. Jejich výrazy nás ani nepřekvapily. Cítila jsem z nich strach a při tom trochu štěstí.
...
O necelou hodinu jsme šli v doprovodu ředitelky a všech učitelů školy, přišli na hostinu k ostatním. Já i Leo jsme stáli v čele na stupínku vedle ředitelky. „Studenti a studentky všech kolejí. Dnes jsme zažili něco nevídaného, ale byla to jen menší chybička. Tito dva žáci mají schopnosti, ale ne tak vyvinuté jako někteří z Vás. Mají je mocnější a silnější než-li kdokoliv, kdo zde sedí. Proto jsme se rozhodli je zařadit do jedné z vašich kolejí, než se všechno vyřeší.

Proto se ptám, kdo by chtěl do koleje další dva nové členy... Než něco řekněte, máte pár dní na rozmyšlenou. Prozatím nebudou chodit na hodiny a přednášky. Toť vše, přeji dobrou chuť a nové úspěchy na škole.“ ředitelka odešla bůhvíkam pryč. A já s bratrem jsme si sedli k opuštěnému stolu, abychom se přeci jen trochu najedli.
...
Pohled Leonarda Arcadia
„Tohle by se nikdy nestalo, kdybychom sem nechodili. Já říkal, ať se učíme doma se strýcem Victorem. Ale nemám to nikomu za zlé, zatím budeme trávit více času v knihovně sestřičko. Dál od ostatních studentů. Nechci, aby ti někdo ubližoval. Nikdo...“ byla smutná a to jsem nesnesl. Začal jsem ji vyprávět o tom, až budeme moci zase jet za strýčkem na farmu. Nahodila svůj úsměv jako vždy, hřálo mě to u srdce. I když nemáme zatím kolej a přátele, máme jeden druhého…
...
Pohled Amortensie Lovers 
Chudáci, tak moc je lituji. Kam asi patří. Doufám, že naše kolej si je vybere, chci se s nimi seznámit. Vypadali celkem v pohodě.

Jinak našla jsem si tu kamarádku se kterou teď sedím v jídelně a jím večeři. Není to špatný jídlo, je přímo vynikající. Je pravda, že jsou tu docela dobří lidé, ale všimla jsem si i těch horších. Moje nová kamarádka se jmenuje Mia Paon, je velmi milá, i když je o tři roky starší, stejně si s ní velmi dobře rozumím.

Po jídle jsme se všichni vydali do pokojů. Za sebou jsem spatřila ty dva, jak stále sedí na stejným místě. Bylo mi jich trochu líto, ale hned jsem to hodila za hlavu.

Neznám je, tak proč se o ně starat. 
... 
Spolu se všemi z naší koleje jsme šli k nám na patro. Mia mi to tu všechno ukázala a předvedla co a jak funguje. Vše tu bylo zbarvené do modro-stříbrné. Líbila se mi ta kombinace.

Nakonec mi ukázala pokoj, kde budeme spát. Mám totiž pokoj s Miou. Každý pokoj je po dvojici. V našem pokoji to máme takto, postele u zdi a vedle toho noční stolky. A naproti sobě postele. 
...
Když jsem si začala vybalovat svoje věci, abych se zabydlela, všimla jsem si balíčku. Zvedla jsem ho do ruky a všimla si krásným písmem napsané. „Pro moji nejdražší dceru Amoritensii.“ Přečetla jsem nahlas a uslyšela za sebou kroky. Pootočila jsem hlavu a spatřila Miu. ,,Ahoj Mio.“ Pozdravil jsem ji a ona mi pozdrav oplatila kývnutím hlavy. Sedla si vedle mě na postel a já to začala rozbalovat. Byl v tom deník. Znak Tichomrázu a nějaké fotky.

,,Někdo z tvé rodiny chodil do Tichomrázu??“ Zeptala se mě Mia a já vyndala vrchní fotku. Byla tam moje matka asi ve věku mojí sestry a měla na sobě uniformu Tichomrázu. ,,Ano moje matka. Hmm?? A tohle...“ vzala jsem do ruky knížku co tam byla taky. ,,....vypadá na její deník.“ Prohlédla jsem si deník a pak ho nakonec uklidila do šuplíku, abych ho hned někam nezahrabala.
...
Jako hodinky za námi přišla Sia a její sestra Stár, jinak jí říkáme Sun. Obě jsem objala a rychle vzala deník ze šuplíku a Siu si odtáhla stranou. ,,Hele, co mám.“ ukázala jsem ji deník mojí matky. ,,Wow, to je super, pak si ho musíme spolu přečíst.“ Přikývla jsem a šla ho schovat zpět. Obě jsme vyšli z mého pokoje a vydali se na menší průzkum školy. ,,Snad se tu neztratíme Sio, aby nás pak nemusela tvoje sestra hledat...“ zasmáli jsme se mojí větě a prohlížely si obrazy zakladatelů.

,,Mám z těch dvou žáků zvláštní pocit. Jsou jiný než my, ale přitom jsou tak mocný. Proč si myslíš, že nebyly přiřazení do nějaký koleje??“ Zeptala se mě Sia a já se zakoukala na obraz Ethana Drapochrupa. Pohlédla na mě a začala mluvit. ,,Učitelé řekli, že jsou mocný, takže budou mít silné schopnosti. Možná se letos dozvíme vše, co jsme hledali.“ Vysvětlila jsem a podívala se na hodiny. Zděsila jsem se a vykřikla na Siu. ,,Večerka!!!“ Obě jsme se rychle rozběhli do svojí koleje a každá na jinou stranu. Ani jsme se nestihli rozloučit. Naštěstí jsem doběhla v čas a rychle zalezla do postele celá unavená a vyčerpaná. ,,Dobrou.“ Zašeptala jsem do ticha a podívala se na mého kamaráda Popcorna. A nakonec jsem jen zavřela oči a šla spát.

🔹Příště k přečtení - 3. Kapitola🔹

Doufám že se druhá kapitola líbila. Tak co?? Jaký názor na sourozence Arcadia máte Vy??

~ Vaše Lucy 1349.