Konečně tu byl den D. Den, na který se těšila většina ze studentů. Já upřímně tento ples zažiji poprvé. Nemohu se dočkat, ani ráno jsem nedospala jako obvykle, strašila jsem již kolem čtvrté hodiny ranní. Ach, ta nedočkavost. Ale jak jsem zjistila, nebyla jsem jediná. I moje maminka, co kdysi na školu chodila, nemohla v onen den dospat. A jak to vím? Prozradil mi to její deník, jenž mi kdysi dávno darovala. I přesto že jej čtu už snad potřetí, její dobrodružství s přáteli jako bych prožívala s ní. Ale dost snění, já mám také přátelé, školu plnou záhad a dneska večer Zimní ples v maskách. Užiji si ho, jakože se jmenuji Amortensie Lovers.
...
Pohled Dardiuse Radicalla (Zástupce)
„Naši drazí studenti vstávají časně ráno na snídani, Amorie...“ otočil jsem se k ní, místo hledění z velkého proskleného okna vedoucího na nádvoří. „A ty se divíš, Dardiusi, tvá generace byla stejná jako každá jiná. Tento ples je důležitý snad pro každého z nich, stejně jako byl pro nás. Pomatuji si, když jsem také procházela jako studentka těmito chodbami. Chodila na hodiny a těšila se na různé plesy a zábavy. Byl to úžasný pocit, ale to ti říkat nemusím, viď?“ usmála se na mě a já znovu pohlédl z okna. ~Byl jsem stejný jako oni, kdysi. Ty časy mi chybí, a to jsem vyšel jen před pár lety z posledního ročníku.~ Vzpomínky na mé mladší já byly zajímavé a celkem dojemné. Cítil jsem, jako by to všechno bylo teprve včera. „Máš pravdu, Amorie, čas plyne až příliš rychle. Stačí udělat pár rozhodnutí a student se stává dospělým mužem, či ženou“ podíval jsem se na staré hodiny, abych se ujistil o čase. Nacházeli se po mé pravici, mezi menší knihovnou. „Už je skoro osm, měl bych jít.“ Ředitelka Korpel kývla na souhlas a já opustil její kancelář.

...O pár hodin později - (19:00)...

Pohled Miyari Braveheart
Už jsme jen dokončovali detaily ozdob v tanečním sále, kde měl ples za několik hodin propuknout. „No tak bando, už jen ty skleničky na stůl s punčem a svícny . Šup, šup! Za chvíli nám to začíná.“ Vše už bylo skoro hotové. Naštěstí už jsme byli ustrojení v příslušném oblečení. Klukům to obzvláště seklo. Já na sobě měla krásné dlouhé řasené šaty do světle limetkové barvy. Má škraboška měla stejnou barvu, až na to že po stranách ji zdobila nalepená běloučká pírka. Za to mé lodičky nebyli sice vidět, ale měli tmavší odstín zelené. Make-up, jak vidno, jsem sladidla do stejně barevných odstínů.
...
Dohlížela jsem na poslední menší úpravy a bylo hotovo. „Stihli jsme to jen tak tak, bando. Všem děkuji za pomoc, a tak krásnou výzdobu této velké místnosti. Hodně štěstí během zbytku večera! Za pár minut jsou tu všichni.“

...
Během deseti minut se taneční sál začal plnit studenty se zajímavými maskami. Dívky měly dech beroucí šaty a kluci vytáhli přeci jen něco do společnosti.
...
Kdo neměl doprovod sedl si ke stolu buď sám, nebo k někomu, kdo také neměl partnera nebo partnerku.
...
Pohled Claude Arietise Veado
Na ples jsem pozval Luminttis, naštěstí mi nedala košem a přijala mé pozvání. Byl jsem z toho nadšený.
...
Čekal jsem před jejím pokojem, kde se krášlilo více dívek najednou. Opřel jsem se zatím o sloup, než vyjde ta má. Netrvalo to dlouho. Dveře se otevřely. Vyšla Stár, Fyraju, Amora, Sia, Kora, Spring, Chloe, Mia, Morgan, Clarissa, Megan, Corinne a všechny do jedné vypadaly úchvatně. Zatím co jsem čekal až vyjde Lumi, pro Koru si přišel Cassius, pro Clarissu zase Mateo a Derek si odvedl Miu. Ale nebyli poslední. Culící se Joshua přiběhl celý zadýchaný. Dělal doprovod Fyraju, což mě vůbec nepřekvapilo. Oba vtipálci a kdo ví? Třeba byli nebo budou více než jen kamarádi. I tak tam zbylo dost dívek bez partnera. Odvedl bych je všechny, jenže mé srdce plane jen pro Luminttis. Ona je má vyvolená.

Konečně vyšla. Byla, byla...okouzlující. „Každým dnem jsi krásnější, Luminttis.“ Usmála se tak sladce, až moje srdce poskočilo. Přišla ke mně a jemně mě políbila na tvář: „Děkuji, Claude, tobě to také dneska velmi sluší. V obleku.“ Nabídl jsem jí rámě, zavěsila se. Mohli jsme jít. Z menšího polibku se mi lehce červenal tváře. ~Doufám, že mi nikdo nezkazí náš večer.~
- - -
Na hodinách padla osmá hodina večerní, ples byl v plném proudu. Už dávno za hory zapadlo jiskřivé slunce. Hudba se rozlehlá po celé škole. Oblohu kočíroval měsíc s hvězdami, začalo pomaličku sněžit.
...
Slečny oslnily mladé muže svou krásou. Některé čekaly na své maskované ctitele, další se snažili opít profesora Lapatiuse, který nakonec podlehl davu nezadaných dívek. Nechal se. Jen trochu. Opít se podařilo i další učitele dokonce i paní ředitelku Korpel. Ráno bude těžké.
...
Taneční páry byly připraveni k prvnímu tanci, ale jen ten, kdo chtěl a měl odvahu. Tanec byl dobrovolný. Ples byl zahájen valčíkem. Poté následovali další. Waltz, slowfoxtrot, quickstep, dokonce i tango a další řada libovolných tanců.

- - -
Pohled Leonarda Arcadia
Byl jsem oděn v černém obleku a všechno jsem dneska sladil jen a jen do té oné barvy. Má maska byla jednoduchá, vypadala jako havraní, taky mi o to celkem šlo. Šel jsem na ples mezi posledními. Hudba byla s každým mým blížícím se krokem hlasitější. Prošel jsem otevřenými, prostornými dveřmi. Stál jsem na schodišti a vyhlížel svou sestru. Poznal jsem ji ihned, byla s Claudem. Nečekaně. Sešel jsem schody a všechny pohledy se upírali na mě. Nebyl to příjemný pocit, ale pochvíli se mi to začalo více méně líbit. Rozešel jsem se ke stolu s pitím a vzal si skleničku s punčem.
...
Každý v sále si vzal jednu. Nebylo to jen ledajaké pití. Proč? Jednoduché. Ve skleničkách s punčem byly dvě korunky. Jedna pro krále a druhá pro královnu maskovaného zimního plesu. Kdo je ve svém nápoji našel, stal se králem a královnou plesu. Nikdo nevěděl, v jaké sklenici se korunky nacházely, ale za to všichni museli dávat pozor, aby ji nevdechli. A až bude čas k ukončení plesu, král a královna předvedou svůj poslední tanec. Byla to tradice. Avšak nikde nebylo psáno, že se nemohlo stát, že korunky najdou dvě dívky nebo dva chlapci. Uznávám, že by to byla pak těžší situace, ale šlo jen o legraci a o jeden pouhý tanec.

No nic. Šel jsem popíjet svůj punč a dívat se, jak se sestře vedlo z úkrytu svého stínu. Doufal jsem, že mě nikdo nepožádá o tanec. Uměl jsem tančit, v tom problém nebyl. Ale každý zde měl masku a nikdo nevěděl, kdo se pod jakoukoliv skrývá, tedy jen tehdy když si to navzájem neřekli. Sestru jsem poznal jen podle její zvláštní aury. Uměl to každý, kdo dokázal ovládat sílu…zla.
...
Pohled Stár Sanset Galaxi
Jen co jsem vstoupila do krásně vyzdobeného sálu, všimla jsem si, jak moc byl přeplněný lidmi. Někteří popíjeli punč a snažili se najít korunky, zatím marně. Každý si mohl dát jen jeden rudě zbarvený nápoj, jinak by porušil pravidla "korunovace".

Ostatní spolužáci se připravovali k prvnímu tanci nebo si užívali volné zábavy. Někteří se dokonce pokoušeli opít kantory s ředitelkou. Musela jsem se nad tím uchechtnout. Ale dlouho mi úsměv na tváři nezůstal. Jak rychle se objevil, tak bleskově zmizel. Byla jsem sama. Žádný kluk mě nepoznal k tanci. Bolelo mě to.

Chodím jsem na školu už nějakou dobu a zatím jsem nepocítila nějaký mužský zájem. Prostě nic.
Nikdo mě ještě nikdy nepožádal, zda s ním půjdu na tento ples. Musela jsem se přesvědčovat, abych vůbec dorazila. Původně jsem plánovala zůstat v pokoji.
...
Chápala jsem, že mě nikdo nechtěl. Všude kolem byly mnohem krásnější dívky, než jsem byla já. Avšak malá část ve mně doufala alespoň v malý zájem. ~Kladu si velké naděje?~ přemýšlela jsem nad tím zrovna, když jsem šla na balkón plesové haly. Skoro nikdo tam nebyl. Jediné, co plnilo místo kolem mě, byl klid a krásná obloha plná blyštivých hvězd. Ten hluk vevnitř nebyl tolik příjemný.
...
„Copak se děje, sestřičko?“ zeptala se mě sestra za mými zády, jen co vešla na balkón. Přeci věděla, jak se cítím. Každým rokem, co jsem byla na škole, a ona doma, psala jsem jí dopisy. Svěřovala jsem se jí jako deníku. „Ale to nic, Sieno“ řekla jsem klidným hlasem a otočila se na ni s úsměvem. Sia mě chytila za ruku a vedla na parket. Když už nemám tanečního partnera ani doprovod, tak proč si nezatančit se svou sestrou.
...
Pohled Mii Paon
Vyšla jsem z pokoje, kde bydlela Lumi. Před ním už čekali někteří kluci. Bylo to takové romantické gesto. Ke mně přišel Derek a nabídl mi rámě. K tomu mi do vlasů zapletl krásnou květinu. Byla to krásná kopretina. „Sluší ti to, princezno“ pochválil mi můj vzhled a já se slabě začervenala. Na to bych si rychle zvykla. Byl tak milý a pozorný.
Poděkovala jsem a mohli jsme jít. Ještě, než jsme se ztratili za rohem zamávala jsem zbytku holek a nechala se vést svým krásným princem.

V hale už byl hluk, nečekala jsem, jak to pan profesor Lapatius rozjede. Vrhl se k pultu a pouštěl na zahřátí dost poutavé skladby. Byl vtipný, škoda že nikdo neměl po ruce foťák.
...
Nečekala jsem dlouho a Derek mě táhl na parket. Hudba zticha, ostatní páry šli do prostředí místnosti. Za chvíli se ozvala ladná a příjemná hudba, Derek mě chytil jednou rukou kolem pasu a já mu položila levou ruku na rameno. Pak jsme se chytli jeden druhého. „Můžeme?“ zeptal se mě můj partner a já jen kývla na souhlas. Vedl mě a já se snažila přizpůsobit. Moc tančit jsem neuměla. Ale i tak to bylo krásné. Derek se mě před pár dny zeptal, zda s ním nebudu trénovat, když zjistil že mi to moc nešlo. Nabídl mi, že mě s radostí povede. Další taneční páry tančili do rytmu hudby a my s nimi. Bylo tu pár studentů, co tančili, ostatní, co neměli partnera nebo partnerku se pouze dívali. Líbilo se mi, jak nás zkoumali pohledy, ale přitom jsem nevěděla, kdo se na nás zpod masek díval. Stejně bych řekla, že největší odiv sklidí Lumi a Claud. Byli báječní tanečníci. Hned jsem je poznala. Modré kadeře Luminttis a šibalský úsměv Clauda se nedaly nepřehlédnout.

Poté co první tance skončil, dovedl mě Derek ke stolu a pomohl mi se posadit. Už teď mě bolely nohy. A to jsme teprve začali. Podal mi punč a já ho bedlivě pozorovala. Ve dvou rudých punčích mají být ty korunky. Je to jednoduchý způsob, jak zvolit krále a královnu plesu.
Chtěla bych se stát královnou to ano, ale bála bych se kdo by byl králem.
...
„Jinak v pořádku?“ usmíval se na mě a já mu úsměv vrátila. „Byla bych, kdyby mi ostatní tolik nešlapal na nohy. Pokud mi ještě jednou někdo šlápne na nohu, osobně ho vykastruji!“ zasmála jsem se. Derek se nad mou poznámkou musel zasmát také. Sedl si vedle mě. Naše konverzace nabrala různé obrátky. Bavili jsme se snad úplně o všem. Byla pravda, že od té doby, co se známe, je Derek opravdu milý. Jiní dokonce tvrdili, že je zlý a výbušný, ale asi ho nepoznali jako já teď. Podle mého byl velice hodný, laskavý a vnímavý. Ani jednou mi za tu dobu nijak neublížil.
...
Pohled Matea Blacka
S mou partnerkou, Clarissou, jsme toho moc nenatančili. Moc se nám popravdě ani nechtělo. Spíše jsme si pořád povídali. Raději jsme stáli a dívali se, kdo se, pod jakou maskou možná ukrývá. Občas jsem zahlédl některé spolužáky, které jsem i přes masku poznal. U dívek to bylo mnohem složitější. Byly namalované a masky měly složitější než kluci. Tak jsme se s Clariss dali na hádání, kdo by to mohl být. Častokrát to ona věděla a korunovala to větou: „Já jsem holka, já to poznám.“ Slyšel jsem ji od ní několikrát. Bylo to hezké, musel jsem se nad tím usmát. Užíval jsem si její přítomnost, pořád jsme se něčemu smáli. Měli jsme oba v rukách punč a já za přemýšlel, jestli se dneska povede opít i zástupce. Prý se to ještě nikdy nestalo. Je chladný jako kus ledu. Proto jsem se očkem občas koukal na to, jak se některé z nezadaných holek snaží opít učitele i s výše postavenými. Bylo to komické a mi se nevydrželi nesmát se z plna hrdla.
...
Pohled Leonarda Arcadia
Hleděl jsem ze stínu na všechny kolem, jak se náramně baví. Už dokonce za mnou přišlo pár dívek, co ani neznám jménem, jestli bych s nimi nešel tančit. Odmítl jsem je s omluvou. Kdyby jen věděli, kdo se pod touto maskou skrývá, nikdy by nepřišli. Ale rozhodl jsem se jít podívat blíže než jen stát opodál. Přišel jsem se sklenkou punč ke sloupu a opřel se o něj. Viděl jsem tím lépe na parket. Hlídal jsem si sestru. Nedával jsem pozor jako do teď co piji. Kdybych si toho nevšiml, mohl bych polknout. ~A DO PRDELE! PROČ JÁ SI TO BRAL!~

V mém skleničce zacinkala zlatá korunka - král. Všichni jako by to slyšeli, otočili se na mě. Nejdříve se jen šeptali, ale pak ticho následoval velký potlesk. Nevěděl jsem, co dělat. „Z havraního prince se stal král! Ještě jednou potlesk pro maskovaného muže, co nosí havraní peří!“ zvolala už trochu nalitá paní ředitelka Korpel. Možná, že jsem byl rád, ale také je tu poslední tanec. Tanec s někým, předpokládám že s dívkou. Ne že bych neuměl tančit, ale dotknout...dotýkat se... Otřásl jsem se. Kdyby mě dav netáhl k trůnu krále a královny, možná bych se vypařil pryč. Korunku jsem si nasadil jako prsten. Padl jako ulitý. Sedl jsem si na trůn a vyčkával na druhou vlnu potlesků a pištění.
Připadal jsem si divně, než jsem uslyšel známý zvuk. ~DRUHÁ korunka!~ Pozvedl jsem pohled do davu. Na druhém konci sálu se ve sklence leskla stříbrná korunka královny. V rukou ji držel ten, kterému zlatá maska halila jen půlku tváře. Leskla se stejně jako ona korunka, kterou třímal v dlani. Byl oděn v černém obleku se zlatými výšivkami růží. Podruhé se ozval burácivý potlesk plný smíchu. Spíše druhý král než královna. „Ze zlatého poupěte se stal krásný květ! Ještě jednou potlesk pro naši královnu! Tedy krále...“ volala ředitelka už v dost podnapilém stavu. Dav mu udělal prostor, aby mohl jít ke svému trůnu. Usedl na něj po mé pravici, jenže si nedal pozor a korunka mu vypadla. Několikrát cinkla o zem, než se dokutálela k mým nohám. Sebral jsem ji. „Vaše korunka, Královno“ na mé tváři se objevil úsměv. Nastavil mi svou ruku a já mu korunku jako prsten navlékl na levý prsteníček. „Děkuji, můj králi“ usmál se šibalsky. Ostatní dívky, které nás pozorovaly, začaly pištět nadšením. Po chvilce se všichni vrátili zpět k tanci.
...
„Tebe bych netypoval, že se staneš mou královnou, zlatý Jokere“ špitl jsem k němu, aniž by mé oči opustily tančení parket. Nečekal jsem, jak moc rychle se mých slov chytne. Jeho ruce objaly mou kravatu, když si mě přitáhl blíž. ,,Mohu tvrdit to samé, Lve“ pošeptal kousek od mého ucha. Jeho dech mi pohladil krk, ani jsem si neuvědomil, že jsem si skousl spodní ret. Nedal mi ale moc času na rozmyšlenou jakéhokoliv mého dalšího slova. Krátce mi ucho skousl, než mě pustil a odtáhl se zpět na svůj trůn. Vydechl jsem vzduch, který jsem si ani neuvědomil, že jsem zadržoval. Měl ostré špičáky. Cítil jsem, jak mi po kůži stéká malý pramínek krve. Bolelo to.
- - -
Byl čas. Dotančily se poslední dva tance a přišel čas zakončit celý ples. Všichni se přesunuli ven. Když zimní maskovaný ples končí, král s královnou jej stvrdí závěrečným tancem pod hvězdami. Tak tomu mělo být i teď.
...
I když napadl sníh, zima se dala zvládnout. Chlapci své dívky hřáli nebo si každý přes sebe hodil něco teplého. Král si stoupl a nabídl rámě své královně. Přijal jej a společně sešli schody. Prošli sálem ven do zasněžených zahrad, kde ostatní už čekali.
- - -
Pohled Joshuy Hopkinse
Bylo chladno. Černý Lev měl přes sebe hozený kožešinový plášť, já se ale po chvíli začal třást. „Je...docela zima“ drkotaly mi zuby. Chvíli jsem klepal kosu, když najednou si král sundal svůj černý plášť a připnul mi jej kolem ramen. „Nechci aby, jsi nastydl, královno.“ Od kohokoliv jiného by mi ta přezdívka vadila. Byla dětinská, povrchní, možná bych dotyčnému i vrazil, kdyby se mě tak pokusil oslovit. Od něj to ale znělo úplně...Otřásl jsem se napůl zimou, napůl tím neznámým šimravým pocitem. ~Nebude teď jemu zima?~
...

Začala hrát hudba, chytli jsme se a začali tančit. Bylo to ladné a elegantní, i když poprvé co jsem tančil s mužem. Do toho začaly znovu padat vločky. Užíval jsem si každý moment toho, když jsem se díval svému partnerovi do očí. Byl to divoký lovec a já jen kořist, co se nechala ulovit bez protestů a vzpírání. Náš tanec se blížil ke konci. Zdálo se mi to celé jako chvilka. Jak rychle začal, tak rychle skončil. Ani nedohrála melodie a všichni začali tleskat, hvízdat a pokřikovat samé hezké věci.
...
Přišel nejméně chtěný konec. Všichni se postupně loučili a odcházeli do svých pokojů. Nebyl jsem si jistý, kdo z nich ráno vstane, byla už půlnoc. „Joshuo.“ Ohlédl jsem se po hlase a trochu mě zamrazilo, když se můj pohled setkal s tím jeho. ,,Vím, že je tohle všechno divné“ řekl král, ,,to s tím punčem, naším tancem, ale rád bych se tě zeptal rovnou.“ Čím byl blíž, tím víc jsem musel zaklonit hlavu, abych mu viděl do stále zahalené tváře. Měl jsem co dělat, abych svůj pohled držel pouze ve výši jeho očí: „A-ano, ptej se.“ Zhluboka se nadechl a sundal si svou havraní masku. ~Vážně je to Leonardo.~ Došel ke mně a já nasucho polkl. Nervozita mě sžírala zevnitř. Sáhl mi svými už trochu ledovým dlaněmi na obě tváře a chvíli váhal. Chtěl jsem něco říct, ale přesně v ten moment se naše rty setkaly. Na rozdíl od svých rukou měl rty měkké a krásně teplé. Cítil jsem, jak se mi do tváří valí krev.
„Ale tohle nebyla otázka, Lve“ usmál jsem se, jakmile polibek skončil. „Nebyla“ potvrdil a palce přejel po mém spodním rtu, ,,ale nemusím se na ni už ptát. Tvou odpověď znám.“ Odtáhl se a otočil se k odchodu. Když si všiml, že stojím pořád trochu zaražený, ohlédl se přes rameno: ,,Tak jdeš?“ Nemusel mě pobízet dvakrát. Doběhl jsem ho a odešel s ním po chodbě směrem k jeho novému pokoji. Dveře se za námi zavřely, a to ostatní si můžete jen a jen domyslet sami. 😘

🔹Příště k přečtení - 16. Kapitola🔹

Doufám že se patnáctá kapitola líbila. Dnes je to přes 3000 slov - delší než-li obvykle. Tak co spokojeni s dějem plesu?? Co by jste chtěli zažít s našimi hrdiny příště??

~ Vaše Lucy 1349.