Přípravy před plesem:
Uběhlo několik týdnů od potrestání našich zvědavých hrdinů. Ředitelka Korpel naštěstí nebyla tak přísná. Tresty snížila na pár dní poškoly. Rozhodně lepší než čistit celou školu zubním kartáčkem.
To všechno už ale odvál čas. Uběhly tři měsíce a od onoho incidentu se na studenty nahlíželo mnohem přísněji. Pozdní příchody, lenost nebo nevypracované samostatné práce byly trestány snad až trochu nepřiměřeně jejich vážnosti. Naše hrdiny bylo ale velmi těžké odradit. Kdo by se divil? Potom co viděli, nemohli jen nečinně sedět v lavici, aniž by zjistili více. Při svém trestu nenápadně hledali různá vodítka a další odpovědi. Marně. Jejich otázky zůstávaly nezodpovězené, informace vázly a jim zůstalo jen to, co už dávno věděli. Do jejich hledání ale pomalu začalo zasahovat něco jiného. Něco příjemného a vzrušujícího. Zimní ples masek. Událost důležitá pro každou mladou dívku i chlapce. Každý rok, pár dní před vánočními svátky. V ten jediný den měli studenti dovoleno se uvolnit. Užít si, zatancovat, jedinou podmínkou bylo sehnání si vhodného kostýmu, masky a to nejpozději dva týdny před plesem.
...
Pohled Luminttis Arcadia
Zbývaly už jen dva týdny do plesu a já nemohla sehnat něco vhodného na sebe. Když jsem si konečně vybrala, neseděl střih, barva, či velikost. Sama jsem se rozčilovala nad svou nerozhodností a doufala, že mi snad poradí jedna z holek.
...
Ředitelka nám dala celé dva týdny volna jen kvůli ošacení a maskám na velký den plesu. Měli jsme možnost cestovat portály do různých zemí a najít to pravé. Na dnešní odpoledne jsem byla domluvená s ostatními, že vyrazíme do nákupního centra v New Yorku. Další cesta nás měla zavést do Londýna, Japonska a Paříže. To jen pro případ, že bychom v New Yorku nepořídily. Ale o tom jsem dost pochybovala. Nemohla jsem se plesu dočkat. Moje první velká akce od...vlastně odjakživa. Nikdy jsem nic podobného nezažila a už teď jsem byla natěšená.
...
Pohled Claude Arietise Veado
Bylo skoro půl jedné a já se loudal z oběda s myšlenkami putujícími jinde, než kudy se vedl rozhovor kolem mě. Po mé pravici šel Cassius a po levici zase Kai s jeho přítelkyní Morgan. Skoro jsem je nevnímal. Oblek. Kde jen vzít oblek. Lámal jsem si s tím hlavu. Kai už ho měl. Klikař. Věděl, že něco takového přijde a zabalil si ho dávno s sebou. Měl po starostech. Na rozdíl ode mě, Cassia a ostatních kluků, kteří jsme pořád marně procházeli obchody. Byl problém najít něco odlišného. Normální černý oblek a jednoduchá tmavá maska. Nudné a všudypřítomné. Alespoň u mě byla tahle varianta okamžitě pasé. Naštěstí tu byly dva týdny volna. Na první pohled času dost, já se ale obával, že pro mě to bylo až žalostně málo.
...
Pohled Stár Sanset Galaxi
Už dávno jsem měla v hlavě představu svých šatů. Jediné, v co jsem doufala, bylo že nějaké takové doopravdy najdu. Věděla jsem, že tohle bude ten nejlepší ples masek, jaký kdy byl, prostě jsem to cítila. Spěchala jsem. Čekal mě s Lumi dlouhý den. Dlouhý, skvělý den plný nakupování. Rozjařeně jsem běžela na snídani.
...
„Luminttis Arcadia! Počkej!“ křičela jsem na děvče, které jsem zahlédla zrovna přede mnou vycházet z jídelny. Lumi se zastavila a trochu polekaně se rozhlédla. Jakmile jsem k ní doběhla, podívala se na mě a hřejivě se usmála. Za tu dobu, co strávila mezi námi, se na škole stala velmi oblíbenou. Žáci ji měli rádi a kluci po ní koukali tak často a urputně, až běda.
„Ahojky, Stár. Copak? Honí tě snad můj brácha s jeho temnými silami?“ uchechtla se, až se jí v tvářích udělaly roztomilé ďolíčky. Nešlo nevidět, jak je nadšená a v dobré náladě. Byla jsem ráda, že někdo takový byl na naší škole. Navíc jsem měla tu radost považovat ji za svou dobrou kamarádku a další členku naší malé, ale již rozrůstající se skupinky.
Oddechovala jsem pořád ještě trochu udýchaně: „Počkáš na mě? Já si jenom rychle dojdu pro snídani a můžeme vyrazit.“ „Ráda počkám, ale rychle. Holky jistě čekají na dvoře“ popohnala mě a já s radostí kývla na souhlas. Vyrazila jsem rychlým tempem do jídelny pro něco do žaludku a pak hurá na nákupy. Vzala jsem si chleba a salám a rychle vyběhla z jídelny, až jsem málem narazila Lumi, která tam ještě trpělivě přešlapovala. Spolu jsme šly chodbou směrem k nádvoří, kde čekaly ostatní kámošky.
...
Pohled Japetha Careye
Ještě dva týdny a bude ples. Jak jsem sledoval své okolí, udivilo mě, že nejen dívky zmatkují. Více než štěbetání holek jsem vnímal hlasité zmatkování kluků, kteří se ukázali být většími hysterkami, než jaké jsem doposud měl možnost potkat. Ach Bože, co jsme komu udělal. Já nezmatkoval. Ne ani trochu. Oblečení jsem měl a tím pádem jsem nikam nespěchal. Vyhovující stav. V klidu jsem mohl sám posnídat, když vtom mé ničím nerušené ráno zruinovala skupinka dívek. Sedly si nedaleko ode mě a vystavily mě tak jejich nekončící konverzaci o šatech, botách, doplňcích,... Cítil jsem sám sebe zívnout. Koho jiného zajímají tyhle kecy? Kromě jich jistě žádného jiného obyvatele jídelny. Nebyly tady samy, pro Krista. Tohle budou rušné dva týdny.
...
Někteří odjeli do měst nakupovat. Mně už chyběla jen maska, sám jsem byl zvědavý, kde ji seženu. Plánoval jsem si ji začít hledat co nejdřív. Nutně jsem nepotřeboval čelit tlačenicím v obchodech nebo nevítané společnosti, která měla brzy nastat. Můj plán byl obléknout si normální černý oblek se stejnobarevnou maskou. Nic extra, ale pro mne dostačující.
...
Pohled Spring Ocean
Vyběhla jsem ze školní budovy a vyrazila rovnou k portálu. Všichni už na mě čekali. „Můžeme?“ optala se šťastně Miraya a my jen kývli. Než jsem se nadála, uvítalo nás centrum New York city. Milovala jsem tyto obchody. Rovnou jsme se vydali k prvnímu s velkým názvem Gloss. Kluci potřebovali koupit oblek a my šaty. Vůbec jsem neměla představu, jak by měli vypadat, ale stejně jsem se entuziasticky vrhla do skleněných dveří, které můj svérázný vstup jen tak tak ustály. „Bando, víte všichni, co hledáte?“ zeptala jsem zvědavě. Zamysleli se, ale málo kdo mi odpověděl.

Stár měla představu hned, Luminttis asi také, ale možná taky ne, Někdy se v ní člověk jen stěží vyznal. ,,Uvidíme, určitě vám pomohou“ pronesl Kai lhostejně a já s ním musela souhlasit. Netrvalo to dlouho. Vlastně stačilo, abychom vešli, a už nás obklopili pracovníci nabízející své rady. Kluky odvedli do jiného oddělení, zatímco nás zavedli až do druhého patra. Byla tam pořádná hromada plesových šatů. Vypadalo to, že na výběr budeme potřebovat spíš dva roky a ne jeden den.
...
„Eeee já si z těch šatů nevyberu, je jich moc!“ vykřikla jsem nešťastně. Válela jsem se v hromadě krásných šatů, ale nehledě na to, kolik mi jich prošlo rukama, žádné nebyli to pravé. A to jsem nikdy se šaty problém neměla. Naštěstí jsem nebyla jediná, kdo si nevěděl rady. Kora měla v barvě jasno, ale střih v jejích představách pokulhával. Vyzkoušela několikery, ale vždy skončili na hromádce zamítnutých.

„Jsem v tom marná!“ stěžovala jsem si zrovna ve chvíli, kdy se k nám přidala Miraya. Jako jedna z mála už měla dávno vybráno. Věnovala se nejdříve Koře, která si s její pomocí zvolila krásné růžové šaty. A jen co skončila s Korou, přišla ke mně. Chvíli se rozmýšlela, a nakonec mi podala elegantní žluté šaty. K tomu už nebylo tak těžké vybrat si stejnobarevnou masku. Moje nadšení se mi okamžitě vrátilo.
...
Stár, její sestra Sia a Amora měly zaplaceno a čekaly na nás před obchodem. Luminttis byla poslední, kdo si vybíral šaty a masku. Bohužel jsem ji oblečenou neviděla, nikdo z nás. Možná se styděla, nebo to mělo být překvapení. Koneckonců to uvidíme na plese.
...
Jen co bylo vybráno, vydaly jsme se k pokladně a zaplatily. Vyšly jsme z obchodu a podívaly se okolo. Všechny jsme měly skoro všechno, kluci přišli pár minut po nás. Poslední, co zbývalo, byly boty. Naštěstí jsme je hned v druhém obchodě sehnaly a mohli se celí unavení vrátit portálem domů. Teď jsem jen doufala, že následujících pár měsíců nebudu muset jít nakupovat žádné další šaty.
...
Pohled Briana A. R. Veado
Schylovalo se k večeru, když se i poslední nakupující vraceli ze svých divokých výletů. Seděl jsem ve výklenku věže a všechno odtud sledoval. Slunce pomalu zalézalo za obzor a kreslilo na obloze červeno-oranžové pruhy. Dnes ale trvalo jen krátkou chvíli, než na svou stráž nastoupily hvězdy s měsícem. Příjemně se ochladilo. Otřásl jsem se, ale zimu jsem necítil. Pofukovalo a já nechal vítr čechrat mi vlas. Připomínalo mi to domov. Chyběl mi čím dál víc, i když jsem se nechtěl vracet. Nedávno mi přišel dopis. Z Brazílie, od našeho budoucího krále - mého bratra. Brzy bude mít korunovaci, ale to není to, co by mě trápilo.
Ten dopis jsem si v hlavě přehrával pořád, řádku po řádce:

Milý bratře,
brzy v naší domovině vypukne velká slavnost. Budu mít korunovaci. Požádal jsem již s rodiči tvou ředitelku o uvolnění, abys mohl i s Claudem přijet na týden domů. Avšak to není hlavní důvod, proč ti píši. Ve zkratce, matka s otcem ti našli nádhernou nevěstu. Po korunovaci budete mít zásnuby. Vím, je to narychlo a ani ji neznáš, ale rodinná pravidla jsem pořád stejná, však víš, že i já se musel takhle ženit. Stejně tak i sestry. Minulý měsíc se všechny vdávali. Ženiši jsou bohatí a schválení vším, čím se jen dá, však to znáš. Rada, rodiče,.. Už zbýváš jen ty, bratříčku. Budu se těšit až přijedeš, dlouho jsem tě neviděl. Pozdravuj Clauda, všem nám chybíte.
S pozdravem:

Tvůj straší bratr.

...
Nevěstu? Věděl jsem, že to jednoho dne přijde, ale pořád jsem nebyl připravený stát se někomu manželem. Měl jsem strach.
...
Můj úsměv mi na tváři nezůstal dlouho. S každou další vzpomínkou se měnil na smutný výraz zuboženého prince, kterým jsem stále méně chtěl být. Trhl jsem sebou, když jsem uslyšel splašené kroky vybíhající schody věže. Byla to Miraya. „Hej! Jelene“ křičela už ode dveří, „Kde jsi? Hledáme tě po celé škole!“ Otočil jsem se na ni a seskočil z výklenku: „A proč mě hledáte? Zapomněl jsem na něco?“ „Neříkej mi, že si nevzpomínáš, čemu jsi se upsal!“ pohrozila mi přísně prstem. Vzápětí ale pokračovala, vida můj stále nechápající výraz. „Výzdoba? Ples?“ házela mi pomocná slova, „Ty, já, Morgan, Ezra, Mateo a Corinne.“ Vydechl jsem: „Přípravy. Jo vlastně, omlouvám se. Nějak jsem to vypustil.“ Miraya se nad tím jen zasmála a vzala mě za ruku. Nestačil jsem nic říct a už mě táhla po schodech dolů, přes celou školu až do velké místnosti, kde se měla celá ta sláva odehrát. Ani na chvíli nepustila mou dlaň a já cítil, jak mi každou chvíli rudnou tváře víc a víc. Nestěžoval jsem si. Na co taky? Byl jsem ale moc rád že mám takovou přítel-.... Byl jsem moc rád, že mám Mirayam jako kamarádku.

🔹Příště k přečtení - 15. Kapitola🔹

Doufám že se čtrnáctá kapitola líbila. Zachvilku všechno vypukne, jaké páry či postavy by jste rádi viděli více?? Měl by se volit král a královna plesu??

~ Vaše Lucy 1349.