Pohled Leonarda Arcadia
Čas plynul jako voda. Dny a noci jsem přestával počítat. Nemělo to cenu. Každou hodinu jsem s duchem profesora Rivaleka probíral pořád dokola to samé. Černou magii. Pochyboval jsem, že v osnovách ostatních bylo něco podobného . To ale nebylo všechno. Dozvídal jsem se více o svém příbuzném Ethanu Drapochrupovi. Hlavně to, že byl pátým zakladatelem téhle školy a také mým a sestřiným dědečkem. Zajímavé, že? Nemohl jsem ale říct, že jsem byl nějak zvlášť překvapený. Ta informace přišla spíše jako potvrzení mých domněnek. Bylo super vědět, že někdo v mé rodině nebyl tak čistý jako bílá lilie. Konečně to dávalo smysl, všechno jsem to měl zakódované v krvi.
...
Seděl jsme v lavici, která byla téměř zcela pokrytá prachem. Celá naše výuka se odehrávala ve sklepení školy, a tak se nebylo možné divit, že sem uklízečky tak často nechodily. Tentokrát jsem na profesora musel čekat. Vždy přicházel na čas, ale pokud se někdy náhodou opozdil, nikdy to netrvalo dlouho. Jak jsem předpokládal, jeho duch prošel stěnou jen po pár minutách mého čekání a usadil se na svém obvyklém místě. „Leonardo“ začal bez pozdravu, ,,minule jsi mě mile překvapil s trikem stínu na svou sestru a její přátelé. A tvé vědomosti o Drapochrupově chodbě mne také velmi potěšily. Tím pádem ti skládám svou poklonu“ mírně sklopil hlavu v náznaku svých slov, ,,na to, že tvá výuka se mnou probíhá jen krátce, umíš toho dost.“ Poděkoval jsem mu.
...
Dnes budeme, podle profesora, experimentovat. Poprvé na živém cíli. Toto téma mě hned ze začátku nadchlo, ale jak jsem nad tím tak přemýšlel... ~Jak přesně má takový experiment s magií, ještě k tomu černou magií, funguje?~ Touhle pouhou jednou větou jsem mozek zaměstnal snad na dva týdny. „Pane profesore, jak přesně bude ten "experiment" vypadat?“ Nevydržel jsem to, musel jsem se zeptat. Otočil se na mě s ďábelský úsměvem, který mne trochu zaskočil a ukázal na starý erb školy. „Co tě napadne, když se podíváš na erb školy, Leonardo?“ Nechápal jsem, na co naráží. „Nevím, na první pohled mě zaujmou nejspíše všechny koleje dohromady, ještě než je erb nahrazen tím novým, na kterém je o kolej méně.“ Nic víc mne nenapadlo.

Profesor ke mně přistoupil blíž. Z očí mu sálaly děsivé plamínky a jeho hlas se zbarvil stejně jako tma v rozích místnosti: „Víš, všichni se dívají na počet kolejí, ale nikdy je třeba nenapadne prohlédnout si ta zvířata. Každé pro svou kolej a lidi v ní něco znamená. Ukazuje na rozdíly mezi jednotlivými lidmi, kolejemi, ba dokonce i mezi chováním zvířat samotných. Jaká vlastnost, podle zvířete koleje, tě napadne? Zdůvodni každou svou odpověď.“ ,,Hmm...“ zamyslel jsem se.

Chvíli mi to trvalo, ale nakonec se mi podařilo dát pár věcí dohromady: „Šestnácterák má zvíře v erbu jelena, jedno z chrabrých zvířat, ale to není tím hlavním povahovým rysem. Spíše míří k ochraně, jak je to zvíře poměrně často loveno. Ochranářský.“ V duchu jsem si pečlivě skládal věty, aby to, co mi vyleze ze rtů, neznělo jako totální nesmysl. „Tichomráz má erbové zvíře naopak tiché a chytré“ pokračoval jsem sebevědomě, ,,vlka. Bojuje se ctí. Jeho povahu bych pojmenoval jako čestnou. Dále Bystřizrak. Už z názvu koleje je možné vyčíst, že se bude jednat o zvíře bystré a rychlé. Jako třeba rys. Tady jsem nemusel tolik přemýšlet, povahou je statečnost. Marnojed. Zvíře v erbu má koně. Ani nevím, pro tuto kolej mě napadla věrnost. Snad protože kůň bývá tolik věrný svému pánovi." Před poslední kolejí jsem se musel zastavit a nabrat dech. Za celý svůj monolog jsem se nadechl jen v nezbytných chvílích. ,,Nakonec Drapochrup"“ pousmál jsem se, ,,mně osobně nejbližší kolej. Ovšem někomu, kdo ji skoro vůbec nezná, může přijít tajemná a záludná. Z toho co ale vím, často ti, co studovali v koleji Drapochrupa, byli velmi mocní. Zároveň pak zvláštní, tiší a...šílení.“ Ke konci jsem klesl hlasem a zvážněl.
„Lépe bych to nemohl říci, můj učedníků“ na profesorově tváři hrál spokojený úsměv, ,,šílenost je přesně to, co vystihuje samotného Ethana Drapochrupa, tvého děda. Ale pověz mi, Leonardo, jaký jsi ty? Jsi také šílený jako on, nebo jsi jako tvá sestra? Plný lásky a přátelství?“ Po slovech profesora Rivaleka jako by se ve mně něco zlomilo. Snad mé srdce praskalo a rozpadlo se na několik kousků, které se urputně snažily najít dobro. Jenže jak jsem v sobě hledal alespoň střípek lásky, uvědomoval jsem si, že nikde žádný necítím. To jsem byl natolik prolezlý zlem, to už jsem byl natolik jako on? Jediné, čeho jsem v sobě vnímal moc, bylo zlo, vztek, pomsta, žárlivost, ego a ke konci pár ostrých střepů šílenství. ~Opravdu jsem tohle já?~
...
Ethan Drapochrup. Šílenec, zakladatel, můj vzor a učitel, můj příbuzný, otec mého otce, kdysi přítel dnes nepřítel. Proč učitel, ptáte se? Protože ho slyším, slyším jeho hlas. Možná jsem už jen natolik šílený, a nebo si mne jeho duch našel a každý večer, každý den, každou chvílí poslouchám, jak ke mne mluví. Toužím ho poznat osobně. Nic není nemožné, stačí jen dobře ovládat své schopnosti a doufat, že jednou to vyjde.

Jak to vlastně celé bylo? Povím Vám, to co on vyprávěl mně.: Kdysi, po založení nadpřirozené školy, nikdo ze zakladatelů už nebyl jako dřív. Byli to přátelé to ano, ale už ne tak blízcí. Každý z nich byl zavalen prací a učením nových studentů. Ethan Drapochrup si byl na tolik jistý, že v jeho koleji jsou jen ti nejlepší, že jim tolik pozornosti nevěnoval. Začal se zabývat magií, nejdříve bílou. S přibývajícím časem ho ale k sobě táhla jiná, temná magie.

Zkusil pár experimentů, pár kouzel, pár triků. Nic ovšem není zadarmo i černá magie má pravidla. Po několikátém užití se stával šílenějším, silnějším a odtažitějším. Nic ho nedokázalo odpoutat od zlých myšlenek, kterými se jeho hlava plnila s každým dnem více a více. Jediný, kdo ho dokázal krotit, byla Rosie, jeho životní láska. Pro tu jedinou byl schopný obětovat všechno. Nebylo tedy divu, že se s Rosií brzy oženil. Zanedlouho potom se jim narodili dva synové: Ethan, náš otec, a Victor, jenž je našim strýcem a kmotrem. Jenže ti milý a hodní odcházejí ze světa jako první, babička Rosie nebyla výjimkou. Ethan po smrti své milované své syny nevychovával. Předal je do péče rodičů své zesnulé ženy. Bez dobrého vlivu Rosie postupně zešílel úplně. Ze školy odešel pár let před svou smrtí a cestoval po světě. Zemřel ve svých pouhých 29 letech. Datum ani příčina jeho úmrtí nebyla nikdy přesně známá.

Říká se, že své přátele a spoluzakladatele zavraždil pomocí černé magie a zavinil tak smrt všech, i tu svou. Ale kdo ví, jak to doopravdy bylo. Zpět do přítomnosti.
...
Přestal jsem chytat lelky a začal poslouchat profesora. Zrovna říkal, na kolik části se dělí černá magie. To bylo jednodušší, než jsem si myslel. Už jsem o tom četl dříve.
...
Uběhl nějaký čas a přišla chvíle našeho experimentu.
...
„Leonardo, co takhle experiment vyzkoušet na tvé sestře nebo na jejích přátelích? Bude to zábavné, co myslíš?“

Podíval jsem se na něho s nechápavým výrazem. „Občas si myslím že nejste normální klasifikovaný profesor, pane...“ poznamenal jsem. Usmál se na mě, ale na mou menší urážku nijak nereagoval: „Takže to znamená ano?" ~Jasně že NE! VY BLÁZNE! JE TO MOJE SESTRA!~ Kývl jsem, i přesto, že mé myšlenky křičely opak. Někdy mám pocit, že tenhle profesor nemá něco v hlavě v pořádku, ale co to už asi k povolání vyučujícího patří.

„Tím pádem vyzkoušíme, jak dokážeš ovládat své schopnosti na maximum. Už jsem slyšel o tvé síle se stíny, podobná, jako měl tvůj otec, ale rád bych to viděl na vlastní oči. Chci vidět, jak to použiješ na někom tobě blízkém. Rozumíš?!“ jeho hlas zpřísněl, ,,to je tvá dnešní lekce, učedníku Arcadia!“
...
Věděl jsem, co to znamená, byl jsem si toho plně vědom. Profesoru Rivalekovi nešlo o to, jak se svou mocí naložím. Chtěl vidět, jak se vzdám všeho citu a přestoupím na temnou stranu. Musel jsem se zbavit veškerého dobra, lásky, které jsem měl ještě v posledních kapkách ukryté pěkně hluboko. Jenže jeden střípek tam vevnitř, maličký křehký střípek, tohle nechtěl.
- - -
Kdo ví, jak se to všechno vyvine? Leonardo musí zápasit sám se sebou. Jestli přijme zlo, nebo sesbírá další kousky dobra, co v něm zbyly, a zlu se postaví. Co myslíte podlehne svému temnému já?

🔹Příště k přečtení - 14. Kapitola🔹

Doufám že se třináctá kapitola líbila. Co si myslíte o Leovi?? Tak příště všechny naše hrdiny čeká maskovaný ples. Těšíte se??

~ Vaše Lucy 1349.