J a s m i n e

,,Už mi volal nejméně 30x," povzdechla si má matka a upřela na mě svůj pohled.

,,Jasmine, j-já vim, že to co ti udělal nebylo pěkné, ale co kdybys mu aspoň zavolala?" Zkusila mě přemluvit. Opakovaně.

,,Jenže.. já nevim," řekla jsem a povzdechla si.

Ona se usmála a začala do jejího mobilu ťukat nějaké číslo.

,,Já ale vím, co máš dělat," řekla a podala mi její mobil.

Mobil jsem roztřesenýma rukama vzala a přiložila si ho k uchu.

Pípalo to a po chvilce se ozval jeho líbezný hlas.

,,Paní Dert, je tam Jasmine?" Řekl ustaraně.

Nepoznávala jsem jeho hlas, byl ubrečený a ustaraný.

,,N-Nialle?" Vykoktala jsem roztřeseným hlasem.

,,Jasmine," hlesl a mě zabolelo na hrudi.

Proč jsem ho tam nechala?

,,Nialle," vydechla jsem také a první slza mi vytekla z oka.

,,Jasmine, lásko moje, vrať se mi prosim domů. K nám domů. Nezvládám to tady bez tebe," řekl potichu a ubrečeným hlasem.

,,Nialle, víš sám, že to nejde," řekla jsem a slzy se mi kutálely z tváří.

,,Jasmine, prosím," řekl a nakonci se mu zlomil hlas.

,,Miluji tě Nialle," řekla jsem a típla mu to.

To jsem nevěděla, že pouhé tři slova změní naše životy.

Děkuji za všechny hvězdičky, komentáře a čtenáře!❤

Stydim se, kapitola po týdnu🙊