"Tak jsme tady." oddychl si a zastavil.

"Konečně." vyletěla jsem z auta, hned jak to dořekl.

"No tak." dělal naštvaného. "Já vím, že nejsem nejlepší řidič ale...."

"Nenene. Znám i horší řidiče." zkousla jsem si ret a doufala, že zo pochopí jako pochvalu ne jako urážku.

"Ale no taak." zamračil se. Pochopil to špatně.

"Promiň." dala jsem mu další pusu na tvář, aby mi jakože odpustil.

Ale když jsem se od něj odtrhla, přitáhl si mě znovu k sobě začal líbat.

Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale nechtěla jsem aby přestal. Je první kluk, který mi tohle udělal. Vlastně druhý. Ale to nebyly emoce, co ke mě cítil. U Luka to bylo něco více. Jeho pohled, úsměv, smích, doteky mě dovádějí k šílenství. A abych pravdu řekla, měla jsem v plánu ho políbit. Na rty.

Za nějakou tu chviličku se ode mě odtrhl.

"Asi by jsme měli jít." řekl a ukázal směrem do parku, ale přesto si mě držel u sebe a objímal mě kolem pasu.

"Dobře." sklopila jsem pohled.

"Pojďme." zamumlal, a pak mě políbil na čelo.

Vždycky mě zajímalo, jaké to je, když kluk věnuje holce polibek na čelo. Někde jsem četla, že je to důkaz lásky. (pozn. Takhle se měla jmenovat tahle povídka :D) A vždycky jsem to chtěla zkusit. Tedy zažít to. A je to krásný pocit.

"Jdeš?" podal mi ruku.
"Wáu. Známe se ani jeden den a už se držíme za ruce..." přemýšlela jsem nahlas.
"A co kdybych tě ... táákhle objal." pustil mne a objal mě kolem ramen.
Začala jsem se smát a křičet, když mě začal rozcuchávat vlasy, jako to dělají normálně sourozenci.
"No tak...přestáááň." začala jsem škremrat o milost. 

A tak mě začal zase líbat.