Díl 34 *END* or not?
,,Tak jo lidi! A teď trochu zpomalíme! Takže všichni na parket i se svou druhou polovičkou." řekl DJ Matty do mikrofonu a všichni poslechli. Luke taky vstal a vzal mě za ruku a pochodoval se mnou mezi ty lidi. Nechtěla jsem, snažila jsem se mu vyvléknout, ale trval na tom. Trošku se zamračil - a to bylo znamení, že i kdyby spadla budova, bude se mnou tancovat.
,,Jsem ráda, že jsi tady." zavřela jsem oči a nechala se ním vést.
,,To už mi za tenhle večer říkáš už po třetí." zasmál se. Měl pravdu. Někdy tu samou věc, ze které jsem hrozně natěšená, říkám hodněkrát za sebou! Nevím, proč to dělám, nemám k tomu důvod. Prostě to dělám!
,,Já vím." nepoznala jsem svůj vlastní hlas! Zněla jsem tak divně!
,,Mám pro tebe menší překvapení." řekl a já se odtáhla, abych se mu mohla podívat do očí.
,,Jaké?" usmála jsem a on se jenom uculil.
,,To uvidíš. Pojď se mnou." vzal mě za ruku a vedl na terasu. Usmívala jsem se. Bylo to tak romantické!
,,Tak?? Co je to za překvapení??" začínala jsem být dost nedočkavá.
,,Zavři oči a nastav ruku." přikázal mi s úsměvem a já s protočením očí jsem nastavila ruku, následně na to zavřela oči. Ucítila jsem nějakou hebkou věc na mé dlani. ,,Už je můžeš otevřít."
Otevřela jsem a zazubila se. V rukách jsem držela plyšového medvídka s kytarou a tričkem, na kterém stálo I LOVE U. Byl tak jemňoučký!
,,Líbí?" poškrábal se na zátylku. Vypadal nervózní.
,,Je nádherný, děkuju." řekla jsem s upřímností v hlase. Nevím, kde to zjistil, ale já miluju plyšové medvídky! Přitulila jsem se k tomu krásnému překvápku a podívala se na Lukeyho, který se usmíval.
,,A to není všechno." mrkl a začal hledat něco v kapse.
,,Ne?" zazubila jsem se a strašně moc.se rozplývala nad tím, jaký dokonalý přítel Lucas je.
,,Nope." přikývl a přešel pár kroků za mě. Pak mi kolem krku zapnul řetízek s malým písmenem 'M'. Mělo v sobě diamant a řetízel byl stříbrný.
,,Děkuju strašně moc." padla jsem mu kolem krku, jakmila jsem se vzpamatovala z toho nádherného transu překvapení.
,,Není za co." zamumlal mi do ramene, ale já moc dobře věděla, že nemá pravdu.
,,Ale je." odtáhla jsem se. ,,Za všechny ty dárky, to, žes mě vzal do Londýna a Itálie. Že si mě představil rodičům jako přítelkyni. Jsem ti za to vděčná." cítila jsem, jak mě pálí slzy v očích.
,,To je maličkost, ty jsi odpustila." usmál se. To už mi začala stékat první slza! ,,Neplač Mel." pohladil mě po tváři.
,,Slzy dojetí." zamumlala jsem si pro sebe a utřela si slzu. Pak jsem se usmála. ,,Nepůjdeme domů?" navrhla jsem a doufala v kladnou odpověď.
Jenom se usmál a políbil mě. Mezitím mě tahal k autu. ,,Tak jedem." otevřel mi dveře a já s úsměvem nastoupila dovnitř. Pak i on.
,,Pojedeme k tobě, nebo ke mně?" zeptal se, když chtěl nastartovat. Přitom se pořád usmíval.
,,K tobě." zaprosila jsem. Jeho dům byl úžasný!
,,Pojedeme skoro hodinu zlato." objasnil mi.
,,Já vím." přikývla jsem. Lucas má dům až na druhé straně Sydney, což je docela velké město.
,,Tak fajn." dal mi pusu na tvář a pak už nastartoval.
Opřela jsem o okýnko a zavřela oči. Začala se mi vybavovat vzpomínka na Itálii.
,,Lucasi, ty jeden prase! To si po sobě neumíš ulidit v koupelně věci?" zařvala jsem na postavu ležící v posteli jen ve spodním prádle. ,,Nope." zněla odpověď. ,,Jsi nechutný." vylezla jsem z koupelny a zašklebila se na něj, když se zvedl, protože ležel na břiše. ,,Ale přesto mě miluješ ne?" vyšpulil rty. Za chvílinku toho nechal a zabořil hlavu znova do polštářů. ,,Luku Hemmingsi! Snad tě včerejší noc moc nezmohla!?" provokovala jsem a začala se smát. Včera jsme se trošku 'rozjeli', protože ve vesničce, kde jsme byli ubytováni, slavili den lásky. Jak skvěle načasované! ,,Zmohla." zamručel. Naposledy jsem se zasmála. ,,Mě taky." přiznala jsem a svalila se vedle něj. ,,Snad jsem tě moc neunavil Shelfieldová." zasmál se. Zamračila jsem se. ,,Nemůžu za to, že můj přítel je nadržený pako, co po sobě neumí uklidit věci v koupelně!" řekla jsem a předstírala uraženou. ,,Už si to jdu uklidit." vstal a vlepil mi pusu na líčko. ,,MILUJU TĚ!" zařval, když za sebou zavíral dveře. ,,Já tebe taky." usmála jsem se a svalila se do polštářů.
Otevřela jsem oči. Pořád jsme byli na dálnici. Luke se na mě podíval, usmál se a zase se začal věnovat řízení. Pamatuju si, že poslední věc, co jsem viděla, bylo ostře bílé světlo mířící na nás.
*THE END*
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top