,,Je konec." zasyčela jsem a běžela od nich pryč.

Zachvátila mě vlna pocitů agresivity, ale také bolesti a ublížení. Člověk, kterého jsem milovala, mi ublížil, strašně ublížil.

Podvedl mě. Kdyby to byla jen pusa, tak bych to možná pochopila. Ale on ji ... on se jí dotýkal, líbali se. Jako se mnou! Ten hajzl, ta děvka! Nevěděla jsem, jak zareagovat. Musela jsem utíkat.

Běžela jsem a přes slzy skoro neviděla. Měla jsem kliku, že jsem se vyhnula tomu idiotovi, co se mě pokusil zastavit. Řval ma mě: ,,Počkej, vysvětlím to Mel!" a běžel za mnou.

,,Zavři se, zavři se." klepala jsem na dveře výtahu. Ignorovala jsem pohledy poslíčka co byl za mnou. Luke se ty dveře pokusil otevřít, naštěstí se mu to nepovedlo. Byla jsem ve výtahu sama. A ten kluk za mnou.

,,Melinda Shelfield?" poklepal mi na rameno. ,,Jste tu s tou skupinou, že ano?"

Přikývla jsem a začala si utírat slzy. Chtěla jsem pak něco namítnout, ale vyšlo ze mě jen vzlyky. Zamaskovala jsem to kašláním.

,,Tady jsou ty letenky do Austrálie. Neumím žádného člena sehnat, a myslím, že vy byste jim to mohla předat." podal mi složený papír, který byl na konec ty letenky. Moje záchrana!

,,Děkuju." objala jsem ho, přesto, že jsem ho neznala.

,,Je to jen má práce." usmál se a dveře se otevřely.

Taky jsem se přes všechen svůj smutek usmála a vystřelila z výtahu jako raketa, abych se možná co nejrychleji sbalila a vypadla odsud.

,,Melindo?" viděla jsem před sebou stát Kate.

Snažila jsem se něco říct, moje oči se zase naplnily slzami. Přiběhla ke mně a objala mě.

,,Proč pláčeš? Co se stalo?" hladila mě po vlasech. Zavzlykala jsem jí do ramene. ,,Notak, zlato. Shhh." uklidňovala mě.

,,Luke." vypadlo ze mě. To jméno se mi začalo znechucovat.  ,,On ... On mě ... On se líbal s jinou."

,,Co udělal ten hajzl?" zavrčela Kate a zatnula pěsti.

,,Já musím odsud Kate. Nesmím tady zůstat. Nemůžu." dýchala jsem pořád zrychleně. Není nejlepší nápad běžet a zároveň brečet.

,,Melin, nechci, abys letěla pryč. Ale chápu tě. Pomůžu ti zabalit a doprovodím tě na letiště. " řekla mi už s normálním tónem hlasu a s nezaťatými pěstmi a usmála se. Nemohla jsem jí úsměv opětovat.

Všechny věci jsem měla vlastně v kufru jen jsem si z něj vytáhla velkou černou mikinu a legíny. Oblékla jsem si to a to předešlé oblečení hodila zmačkané do kufru. Kate mi mezi tím sbalila věci v koupelně. Byla jsem jí za to hodně vděčná.
,,Opravdu máš všechno?" zeptala se mě už po druhé. ,,Sice bych ti to přivezla, ale i tak."

,,Ne opravdu mám všechno." byla jsem ráda, že mám svůj hlas, a ne ten písklavý hlas, který mám, když brečím.

,,Mám tě ráda Mel." objala mě. ,,Budeš mi chybět." vzdychla.

,,Taky tě mám ráda. Budeš mi opravdu hodně chybět. A, i když to vskutku nerada přiznávám, on taky."

,,Na Lucase zapomeň." pohladila mě po rameni ,,Jsi krásná holka. Najdeš si nového." povzbudivě se usmála.

,,Nového Lucase." zachraptěla jsem.

Ztichla.

,,Letadlo číslo 284 odlétá z B5 za deset minut." ozvalo se celkem prázdnou halou.
,,Tak se měj." usmála se. ,,Zavoláme si."

,,To si piš! Měj se." zamávala jsem jí a lětěla ke dveřím s nápisem: B5.

Nechápu, jak jsem dokázala celou cestu domů nebrečet a přitom myslet na toho debila.

Nenávidím ho, ale zároveň ho miluju.

Dalšíčást! :* People, jávásmiluju!! :* Tolikkomentářů v předchozímdíle! Wow! A tyvotes! Vyjstenejlepší!!! 9K aaaaaaa. Jstenaprostoboží. :*****

Tenhledílvěnujuvšem, kteříkomentovalinaminulýdíl :3 (ažnasebe :DDD) jstenejlepší! xxxLoveyou

Coment, voteif u likeit :****

-E