Díl 17

Ahooj. :) Jen vám chci říct, že jedu na dvoudenní výlet, takže nebudu moct publikovat nové díly. Snad to chápete. Love ya ☺☺ ♥♥♥  .. Je to krátké, já vím. xx

LUKE:

Nemohl jsem spát. Stále jsem sledoval Melindu, jak roztomile spinkala na mém rameni. A taky protože jsem byl tak nervózní, a proto jsem nemohl usnout. Zítra jsme měli hrát před 65 tisíci lidí, kteří budou řvát naše jméno.

Psal jsem si s mámou. Vyptávala se mě, jak se mám, co dělám, jestli si užívám života popové hvězdy adt. Moje máma přehání, jako vždycky, ale zkuste jí to vyčítat. Má milion argumentů.

Užijte si ten koncert. Určitě budete skvělí ;). to vím. Mám ráda zlato. Snad budeš zase brzo doma. -Máma

Začal jsem vyťukávat odpověď: Užijem a děkujem. Taky mám rád. Dobrou noc :*

Neříkal jsem jí o Melindě. Pak by naše konverzace vypadala trochu jinak. Stejně se těším, až Mel představím své mamce. Doma v Sydney.

"Ty nespíš?" zvedla se Melinda z mého ramene a vyrušila mě z představování si, jak se seznamuje s mou mamkou. Aishu jsme nikdy mamce nepředstavil. Považoval jsem to za zbytečné. Vlastně, když tak přemýšlím, mamka si mě nikdy moc neužila. Pořád jsem byl s Aishou, ale hlavně s klukama v garáži jsme skládali písničky. A taky jsme blbnuli. My vlastně blbneme dodnes. To je věc, která se asi nikdy nezmění.

"Nemůžu usnout. Proč nespíš ty?"

Zívla a promnula si oči. "Spala jsem přes 12 hodin." zase si promnula oči. "Kolik vlastně je hodin?"

Podíval jsem se na mobil. 10:35pm. "Půl jedenáctý."

"Wáu." vydechla. Rozespalá vypadala naprosto dokonale! "Spal jsi vůbec?" zeptala se. Určitě narážela na moje kruhy pod očima. Vždycky, když dlouho nespím, mám kruhy pod očima. Vlastně, kdo by neměl?

"Mel?" vypadlo ze mě něco jako pípnutí. Fakt jsem spánek potřeboval!

"Copak?" usmála se.

"Víš, že jsme spolu ještě nebyli na rande?" zvedl jsem obočí. Opravdu! Ani jednou.

"No jo vlastně." opřela se o sedadlo.

"Tak to bych tě měl někam pozvat." přemýšlel jsem nahlas.

"To bys teda měl." odvětila.

Pohladil jsem ji po tváři. "Kde by jsi krásko chtěla jít?" zeptal jsem se a oslovil ji 'krásko'. Tohle slovo jsem sice nikdy neměl rád, ale od doby, co znám Melindu, ho říkávám rád.

"Hmmm." vypadala tak roztomile, když přemýšlela. Bože já se tu pořád rozplývám nad tím, jaká Mel je! Jsem jak zamilovaný štěně. "Třeba Nandos?"

"Vezmu tě kam chceš zlato." mrkl jsem.

Přisála se na mé rty. "Miluju tě."

"A já tebe."

"Vážení cestující. Prosím, připoutejte se. Budeme přistávat." ozvalo se z malého reproduktoru.

"Tak jo." zamumlal jsem. Zapnuli jsme si pásy.

"Jsme v Londýně." pípla Melinda a já jí musel dát pusu na tvář.

vím, velice krátké. Psala jsem to v rychlosti. Bye. #LoveYa

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top