Je srpen a každý je na prázdninách v Doupěti. Každý, to znamená Ron, Harry, Hermiona, Ginny a taky Fred s Georgem. Ne každý, ale většina.

Je tepleji, než v minulých letech, možná desetiletích a některé dny se zdá, že nefouká žádný vítr a pot jim pomalu stéká po těle. Hermiona stále čte a čte, ale slova plavou po stránce a často pouze jen sedí a dokonce ani nepřemýšlí.

Někdy si povídají, Harry, Ron a Hermiona, ale je až příliš horko na to, aby se nějak hašteřili. Někdy až nezvykle jen potichu sedí. Nakonec, i když je tak příšerné horko, jde Harry a Ron létat a Hermiona se zase zaboří do knížek. Nemá ráda létání, kromě snů, ve kterých jí to nevadí. Nemá ráda, když ji tam nechají, ale oni se vrátí. Vždy to tak dělají.

A mezitím tam je Fred a George.

Ron byl tento rok milý a Hermiona ho má moc ráda, ale jejich pozornost je velmi rozdílná. Najednou pro ni jsou mnohem zajímavější Fred a George. Jsou vyšší a širší, než bývali. Téměř dospělí. Za týden jedou do Londýna, aby si otevřeli svůj obchod, ale to jim zatím, jak jde vidět, nedělá vůbec těžkou hlavu.

Hermiona četla -- téměř připravená otočit stránku, když ji už nejmíň třikrát prošla -- když si Fred s Georgem sedli vedle ní. George po její levé straně na gauči a Fred po její pravé k jejím nohám. Hermiona je stále nemohla od sebe rozeznat, stále neví jak. Fred má možná bradu trochu výš. A George má tři pihy blízko obočí. Ale většinou je nerozeznala.

"Nazdar debutantko," řekl George a vytrhl jí knihu z ruky. "Je příliš horko na studování."

"To je pravda, kopretinko," řekl Fred. "Byl tu jeden kluk, asi v Charlieho letech, který studoval i v srpnovém horku a jeho hlava se nafoukla jako balon a explodovala."

"Jeho mozek našli roztrhaný na kousky míle daleko" pokračoval George.

"To je román," řekla se smíchem Hermiona. George si, naproti horku, sedl k ní blíž a přitiskl se k jejímu rameni a stehnu. Fred si hrál s její sponou na botě a jeho prsty se dotýkaly jejího nahého chodidla. V Hermionině žaludku se vše chvělo a teplo se šířilo celým jejím tělem. "A já nejsem kytka."

"Ale jsi," řekl George. "Kvetoucí narcis."

"Zvoneček."

"Blatouch."

"Sněženka."

Hermiona se smála. Žádná květina se jí samozřejmě nepodobala, ale musela ocenit jejich snahu. "Bylo by nejlepší, kdybyste dostali přírodního průvodce před tím, než vyčerpáte zásobu všech těch květin.

"My už jednu máme," řekl Fred. "čechřice vonná."

"Saturejka."

"Kozí brada."

"Lepkavá smolnička."

"Oh, ale nepřistoupím na lepkavou smolničku." řekla potěšeně.

"Ale to je úžasná květina," řekl Fred. "Pouze trošku lepkavá."

"Když já jsem právě teď lepkavá, protože mi je příšerné horko." odvětila Hermiona.

Georgův prst putoval přes její spánek u jejích vlasů. "Ne tak moc."

Hermionou proběhla vlna elektřiny. Chtěla něco říct, ale nevěděla co.

"Mluvíme o lepkavém, Georgi..." Fred otočil hlavu a jeho ramena se dotkla Hermioniných kolenou. "Měli bychom si ověřit toto nové...téma."

George přikývl a vzal Hermioně knihu. "Později prvosenko." Fred polechtal Hermionino lýtko, oba pak vstali a odešli.

Hermiona pomalu sklopila hlavu, ale stále se snažila na ně dívat, jak odcházejí. Brnělo jí celé tělo a byla šíleně mokrá. Myslela si, jestli položí knihu do svého klína a zatlačí na správné místo, tak se asi udělá. Jenomže před tím než to stačila udělat přišla Ginny, a začala si stěžovat na Harryho a Rona. Hermiona se kousla do rtu a doufala, že není příliš červená.

Asi po deseti minutách se omluvila, že se půjde vykoupat.

Sdílela pokoj s Ginny. Fred a George měli pokoj hned vedle vpravo a v noci je mohla slyšet, jak se spolu baví, ale stejně jako v jejím románu nemohla zcela dát slova do vět. Bývají vzhůru pozdě do noci a strašně moc se smějí.

"Přibít na stěnu." řekla Ginny, když už téměř usínala. Ale Hermiona poslouchala a dlaněmi si masírovala břicho a přála si, aby Ginny brzy usla, protože se chtěla přesunout níž.

Hermiona seděla pod stromem. Knihu měla položenou vedle sebe. Dokonce ani nepředstírala, že čte. Takový horký den snad ještě nebyl. Cítila, jak jí kapky potu stékají po čele a tečou dolů po zádech.

Nebyla zvyklá mít tak dlouhé prostoje, ale neměla v sobě ani špetku energie, aby něco dělala. Měla Weaslyeovic ráda, ale nemohla si pomoct, aby nemyslela na hodinu kreslení, kterou by měla, kdyby zůstala doma. Užitečná zkušenost.

Viděla Freda a George jít přes trávník směrem k ní a Hermiona věděla, že s nimi a právě tady může mít mnoho zajímavých zážitků. Možná dokonce i jeden užitečný. Usmívala se na ně, když se blížili.

"Hrachor," řekl Fred a hodil něco do jejího klína. Oba si lehli na trávník na břicho, rukama si podepřeli hlavu.

Hermiona to sesbírala. Byla to jen úzká tyč, sebrala ji. Najednou se z ní stala růže, pak sedmikráska, tulipán, maceška, a nakonec nanuk - bílý a trochu už rozteklý.

Dala si ho do pusy. Ze začátku byl trpce kyselý a pak sladce citronový. "To je úžasné. Jeden z vašich?"

"Samozřejmě, měsíčku." řekl George.

"A jaký pak bude můj jazyk? Jasně modrý?"

"Však se pak podívej," řekl Fred a Hermiona na něj vyplázla jazyk. "Ne, není modrý. Spíše nudně stále stejný, ale mysleli jsme, že bychom ho taky mohli uvést na trh.

Hermiona se ho snažila sníst co nejrychleji, ale brzy její ruka neměla sílu. George se natáhl a olízl kapku na jejím prstu. "Lepí," řekl a oba se zašklebili.

Hermiona se začala smát. Tohle vůbec nečekala, že bude s nimi trávit tolik času, ale pro ni to byla příjemná pozornost. "Řekněte mi něco víc o vašem obchodě."

"Bude se jmenovat obchod s Žertovnými předměty," řekl Fred. Převalil se na záda a posadil se vedle ní. "Jsme si jistí, že dostaneme mnoho zakázek."

"Nájem je šíleně levný," dodal George a podíval se na ni. Část Hermioniny sukně se dotýkala trávy. Vzal její lem do prstů a držel ho. "To místo je zřejmě strašidelné, ale to nás neznepokojuje."

"Samozřejmě jsme ho už z větší části vyklidili. Byly tam staré krámy. Teď se nám tam bude prodávat o hodně líp."

Hermiona slízla zbytek zmrzliny z tyčky, která se proměnila v tři motýly. Poletovali jí na ruce a pak zmizeli. Usmívala se nad tím překvapením.

"To je mnohem lepší kousek?" zeptal se Fred. "Myslel jsem, že by se mohl proměnit v mátu, ale George trval na motýlech.

"Já bych navrhla mokrou látku, do které bych si mohla utřít prsty." Hermiona se začala utírat do trávy a k jejímu překvapení se jí začala lepit na prsty.

"Lepkavá smolnička," řekl George a Hermiona se na něj začala smát. Vzal její ruku a dal ji pryč z trávy. Začalo se jí potit čelo a její dlaň se zvlhčila.

"Aspoň žádné mouchy," řekl Fred a lehce položil ruku kolem Hermioniných ramen. Byla horká. Hermiona nebyla schopna slova. Dokázala by si takhle poradit s jedním z nich, ale dva už na ni byli příliš. Bylo by hodně zajímavé zdolávat dva najednou, klesla však do jejich objetí a nechala se hýčkat. Díky té myšlence se začala červenat, ale nemohla ji vyhnat z hlavy.

Ti dva v jednu chvíli spolu poprvé nemluvili, byli prostě zticha. Fredovy prsty všelijak putovaly po její kůži dolů, pod její pás. George ji stále držel ruku a palcem škádlil její prsty. Chtěla se ho dotýkat, a taky to udělala. Svou volnou rukou zajela do jeho vlasů.

"A já jsem vosk?" řekl Fred. Tak se k němu Hermiona lehce naklonila a on se naklonil k ní.

Hermioně se málem zatočila hlava, když se k ní naklonil ještě blíž. V tom však uslyšeli něco zvonit.

"Oběd," řekl George a vyskočil na nohy. Stále držel Hermioninu ruku, kterou si přitáhl k ústům a políbil ji.

"Tohle je dobré místo," řekl Fred, když se začali vracet k domu. "Pro-"

"Pro koukání na hvězdy," dokončil George. "Je tady perfektní tma."

"Budu na to myslet," řekla Hermiona a šla si umýt ruce.

Hermiona strávila nějaký čas přemýšlením nad tím, co by měla udělat, ale bylo to jen takové zahánění času. Byla už rozhodnutá. Tak, kdy bude tma. Vzala si sešit a knihu z kufru a šla dolů. Harry a Ron seděli na podlaze, hlavy měli opřené o pohovku. To byla typická známka šestnáctiletých unuděných teenagerů. "Jdeš ven?" řekl Harry.

"Dívat se na hvězdy," řekla Hermiona a ukázala jim své knihy.

"Jsi cvok?" řekl Ron pobaveně.

Hermiona mu taky věnovala úsměv, ale cítila se provinile. Neměli mezi sebou žádnou úmluvu, tak proč by se tím měla trápit? Ron tušil, že půjde okolo a ona to více méně tušila také.

Vyšla ven, zanechávající ty dva za sebou. Byla tma. Opravdová tma. Nebylo to jako ve městě. Vytáhla svou hůlku a zašeptala: "Lumos". Vykouzlila si tolik světla, které stačilo k tomu, aby bezpečně došla ke stromu. Sedla si pod strom, zhasla světlo a podívala se nahoru.

Obloha byla úžasná. Úplně bez mráčků. Nebyl tam však žádný měsíc, ale hvězdy jasně svítily. Začala jmenovat souhvězdí - viděla Mars, který měl červenou barvu a třpytil se. Úplně zapomněla, že tu není kvůli hvězd. Snažila si vzpomenout na kouzlo, které by jí umožnilo vidět měsíce Jupitera, který vystupoval zpoza stromu.

Najednou někdo řekl: "Ty sis nepřinesla knihy, že ne, sedmikrásko?" Fred položil své ruce na její ramena.

"Pour les jeunes hommes," řekla, ale netušila, jestli jí vůbec rozuměli. "Tak oni mě nenechají ani o samotě."

George vzal její knihy a postavil je někde mimo. Stál naproti ní a jeho ruce se obtočily kolem jejího pasu. "A chceš být opravdu sama, holubičko?"

"Ne," odpověděla a Fred se sehnul dolů a políbil ji. Nebylo to poprvé, kdy ji někdo políbil. Ale bylo to poprvé, kdy se cítila tak...jako by uvnitř ní mělo něco explodovat.

Když se Fred stáhl, dýchala těžce a její ústa brněla. "Losovali jsme," řekl a Hermiona mohla vidět jeho úsměv.

"Vy jste losovali o to, kdo mě políbí?" zeptala se

"O to, kdo tě políbí první," pošeptal jí George do ucha. Propletl si své ruce s jejími, otočil si ji k sobě a přitáhl si ji blíž. Nebyl to stejný polibek, jako od Freda, ale byl stejně dobrý, byl hlubší. Fred ji pomalu začal líbat na krk.

Pravděpodobně to bylo chlípné, možná i zvrhlé, ale byl to přece jen Fred s Georgem a jí se to zdálo v pořádku, dokonce i normální, když je mohla mít oba najednou. Ne, jako kdyby to bylo -- a myšlenka se jí vytratila z hlavy dřív, než vůbec nad ní mohla nějak přemýšlet.

"Ty by sis nedokázala mezi námi vybrat," řekl George a ona věděla, že to bylo varování: nebylo to skutečné.

A tak to mělo zůstat, protože co by s nimi kdy pak něco dělala? Tedy, kromě tohoto. "Je to letní hra," řekla a oba se zmohli jen na spokojený zvuk, který byl cítit jen na její kůži. Líbali ji a ona slastně přivírala oči, až se ztratila ve tmě.

Vztáhla svoje ruce -- dávno už ztratila pojem o tom, kdo ji líbá nyní, ale tušila, že to byl Fred -- a vzala jeho obličej do dlaní. George se tiskl k jejímu krku a Fred jí hladil kolem pasu.

Snížili se a polosedíce se opírali o strom. Hermiona otáčela svou hlavu znovu a znovu. Jednou na jednu stranu, pak zase na druhou. Její ústa i jazyk dosáhly hypercitlivosti. Ústa měla otevřená a vlhká a její kůže byla plná rukou obou bratrů.

Vzduch už začínal být chladný a zdálo se, že je blíž, než kdykoli předtím. Jako by ji chtěl udusit. Najednou cítila, že se něco změnilo. Polibky byly tvrdší, ruce více pátrající a Hermiona cítila, jako kdyby ji chtěly spolknout. Pochopila, že to znamená teď nebo nikdy, a nebo pravděpodobně teď nebo později, ale věděla, že teď na to určitě není připravená.

Fred sál dírku, kterou měla pod hrdlem a ona byla už připravená, tedy téměř. Ale ne zcela. Sedla si a téměř se rozmotala z jejich obětí. "Je pozdě," řekla a její hlas zněl těžce.

"Moc pozdě?" řekl George a prsty jí přejel po zádech.

"Pro tuto noc," řekla a celá se zachvěla. "Měla bych jít."

"Měla bys?" řekl Fred a jemně jí přejel jazykem přes líčko.

Povzdychla si a na chvíli jen tak stála. Věděla však, že jestli neodejde teď, tak nikdy. Po chvíli ucítila, že se její tělo uvolňuje. George se postavil také a podal jí knížky. "Vyspi se dobře," a naposledy ji políbil.

Její krok byl až moc těžký, když si to namířila domů. Byla roztřesená a až moc vzrušená. Zastavila se přede dveřmi, upravila si vlasy, aby někdo náhodou neměl snahu se vyptávat, co se stalo. Její tvář musí být červená a rty oteklé. Narovnala se a vešla dovnitř.

Pan a paní Weasleyovi seděli za stolem a byli zabráni do rozhovoru. Harry a Giny hráli šachy a Ron dával Ginny rady, jak hrát. Takže stěží vzhlédli. "Tak co, našla jsi na obloze něco?" zeptal se Ron, ale musel sledovat Ginny, aby přesunula správnou figurku.

"Vše jsem si zapsala do svého sešitu," řekla Hermiona a lezla do svého pokoje, kde sebou plácla na postel. Ležela potmě, ale špatně se jí usínalo. Usla až dlouho po té, co slyšela přijít Ginny, která usnula daleko snadněji.

Myslela na to, co by se stalo, kdyby neodešla. Přemýšlela i o tom, jak mezi nimi ležela a kolik se toho za ten večer stalo. Zajímalo ji, jestli budou stále vše dělat společně a jestli je někdy nějaká holka může rozdělit. Nakonec však upadla do spánku a zdál se jí sen, kde létala a létala. Bylo to úžasné.

Hermiona se to ráno cítila trochu provinile a hlavně, když seděla s Harrym a Ronem, kteří stále hráli kouzelnické šachy. Vážně příšerná hra. Odvrátila se od nich a dívala se ven, kde viděla Freda a George, jak hrají kroket. Úplně zapomněla, co se kolem ní děje.