*O dvacet dní později*

*Předposlední den před odletem*

,,Já tě zabiju!" Vyplivla jsem slova plná hořkosti a momentálně i mořské vody z úst. Harry mě poslední minutu a půl topil a vypadal při tom až nezdravě spokojeně. Jen na mě s úšklebkem vypláznul jazyk a vydal se z vody ven.
,,Tak to fakt ne." Zamumlala jsem si sama pro sebe a hned na to se, v rámci možností jaké poskytoval oceán, rozběhla k Harrymu a skočila mu na záda. On to ale zjevně čekal a tak to s ním ani nehlo. Chytl mě za nohy a tak- ani nevím jak- jsem se můj obličej ocitl jen pár titěrných centimetrů od jeho. A tak jsem neváhala a spojila naše rty do vášnivého polibku. On se do něj usmál a zamumlal něco ve stylu 'Vyhrál jsem'. To ale ještě nevěděl, co jsem se chystala udělat.
Sundala jsem nohy z jeho pasu a postavila se na dno. Moje ruce se z jeho krku přesunuli do vlasů a ve chvíli, která se zdála k akci nejvhodnější jsem Harrymu podkopla nohy a za doprovodu ďábelského smíchu zatlačila objema rukama tak, jako on před chvílí.
O pár chvil později, kdy jsem uznala za vhodné ho pustit, jsem svoje ruce sundala z jeho hlavy a pustila ho na vzduch.
On mi věnoval nepěkný pohled a jako nána, která si při volejbale zlomila nehet, naštvaně došel ke břehu a s vražedným pohledem věnovaným jen a jen mě se položil na lehátko a zavřel oči.
Po chvíli, když jsem uznala že už je bezpečné vylézt z vody, jsem doplavala ke břehu a když se moje mokré nohy zabořily do příjemného písku, prohlédla jsem se. Všude okolo mě bylo spoustu lidí, navzdory tomu tu bylo relativní ticho, protože bylo lehce po obědě a většina lidí poklidně klimbala na sluníčku, stejně jako Harry. Vypadal tak klidně a nevinně.
Další na kom se zastavil můj pohled byla malá, roztomilá holčička, která kousek od břehu stavěla hrad s písku. Abych to upřesnila, mou pozornost neupoutala ani tolik ta holčička jako relativně velký kiblíček, kterým dělala bábovičky.
Můj ďábelský úsměv se zvětšil.  Vydala jsem se k holčičce a dřepla si k ní. ,,Ahoj." Pozdravila jsem a ona ke mě zvedla svoje zelená očka. ,,Ahoj" Usmála se na mě. ,,Já jsem Grace. A ty?" Oplatila jsem jí úsměv. ,,Emily." Pověděla roztomilým dětským hláskem. ,,Emily, myslíš že bych si mohla půjčit tvůj kbelíček?" Zeptala jsem se a můj mozek se až nezdravě ďábelsky smál. ,,Proč?" Optala se. ,,Hm..." Začala jsem. ,,Vidíš tamtoho kudrnatýho kluka?" Zeptala jsem se Emily a přitom ukazovala na Harryho. Ona jen pokývala hlavou. ,,Chci ho polít vodou." Zašeptala jsem, jakoby to bylo ta nejtajnější věc pod sluncem. ,,A proč? Ty ho nemáš ráda?" Ptala se. A já se zasmála. ,,Já ho mám ráda. A právě proto ho chci polejt. Aby nedostal úpal, víš?" Usmála jsem se na ní. ,,Aha. Tak to tu počkej." Řekla v rychlosti dívenka a odběhla, zřejmě k mamince. Když se o chvíli později vrátila. Měla v každé že svých drobných ručiček jeden další kyblíček. ,,Super!" Zajásala jsem a tak jsme s Emily napustily kbelíky vodou a vydali se k Harrymu. ,,Nejdřív trochu, aby se neleknul." Pošeptala jsem jí a namočila ruku v jednom z kbelíků, načež jsem ho malinko pokropila a on se zavrtěl.
Uslyšela jsem jak se Emily zahihňala a věnovala jsem jí pohled. ,,Připravit..." Chytli jsme kbelíky do obou rukou. ,,Pozor..." Ruce jsme napřáhly. ,,TEĎ!" Vykřikla jsem a pak... pak jsme obsah obou kbelíku vylily na Harryho. ,,Whou?" Vykřikl Hazza, jakmile se slaná voda dotkla jeho rozpálené kůže. Vyděšeně se posadil a zmateně se rozhlédl. ,,Grace!" Zakřičel rozhořčeně, ale já viděla jak mu cukají koutky. Zvedl se a než jsem se nadála, hodil si mě přes rameno a už si to mířil k oceánu., ,Díky Emily!" Stihla jsem zakřičet ještě před tím, než jsem se celá ocitla pod vodou.

***
*O vypití značné části tichého oceánu později*

Harry:

,,Chrrr" Zachrápala vedle mě Grace a já se neubránil tichého smíchu. Vypadala tak roztomile. Všeobecně, ona vždycky vypadala tak nějak roztomile. Když si byla nejistá a hrála si se svými vlasy, nebo když jsem jí s něčím začal štvát a ona se snažila na mě podívat naštvaně. Vždycky se prudce nadechla, mírně svraštila obočí a nakrčila nosík. Miloval jsem její tak často se měnící výrazy. Miloval jsem její sebevědomou povahu. A ještě o něco víc ty stránky, když její sebevědomí zmizelo a ona byla taková... jednoduše to byla ONA. Miloval jsem na ní miliardy maličkostí, které jí doháněly k šílenství i ty, díky kterým se smála až padala že židle.
Miloval jsem na Grace každou její část, ať už byla jakákoli.

*Při večeři*

Seděli jsme u stolu, který měl překrásný výhled na oceán, Gracee seděla naproti mě a vychutnávala si svoje ryzoto s mořskými plody. Já měl jakousi zvláštně vyhlížející rybu, každopádně byla výborná.
Než jsem se nadál, moje i Gracina porce byla pryč a i ony talíře, na kterých jídlo bylo už tady nebyly. Zhluboka jsem se nadechl s usmál se. Položil jsem svou tuku na ruku Grace a chtěl začít se svou pečlivě připravenou řečí, ale ona začal jako první.
,,Víš, jen jsem chtěla říct že... tyhle prázdniny byly něco... něco..." ,,Neuvěřitelného?" Doplnil jsem jí a ona se na mě vděčně usmála. ,,Nikdy jsem si nemyslela že bych mohla cítit něco, jako cítím s tebou. A... chtěla jsem ti říct že ta moje podmínka..." Nedořekla a napila se že své sklenice vína. A já se tedy chytnl příležitosti. (Blbec!)
,,Jo, to je to o čem jsem s tebou chtěl mluvit." Začal jsem a sklopil pohled.

Kdyby jen ten pohled nesklopil a podíval se na jeho Grace, viděl by že je najednou nesvá a že něco není v pořádku, on to ale neudělal.

,,Ano?" Řekla Grace. ,,Víš dneska je čistě teoreticky náš poslední den, protože zítra už odjíždíme a tak... když si říkala že bychom se měli... ehm... víš co tím myslím, ne?" Zeptal jsem se, protože se mi to nechtělo vyslovovat a věnoval jsem jí pohled. Ona se nejdřív zatvářila nechápavě, ale pak... pak to přišlo. Prudce se nadechla, narovnala se, svrašila obočí a nakrčila nos. ,,Chápu." Vyštěkla naštvaně a než jsem se stačil vzpanatovat, byla pryč.
Hlava mi padla do rukou a já si protřel obličej.
Takhle jsem to nemyslel.
Prolítlo mi hlavou.
Ale... nejspíš... nejspíš to tak bylo správně, no ne? Ne

*Další den*

Grace:

S opuchlýma očima jsem se procházela s rodiči po letištní hale a s nepřítomným pohledem jsem sledovala lidi okolo mě. Bylo mi zle. Tak moc zle. Ne fyzicky, ale psychicky a to je horší.
Já... nevěřila jsem na zlomená srdce, až do včerejšího večera. Probrečela jsem celou noc. Tolikrát jsem se tu noc odhodlaně objevila před jeho dveřmi, abych mu řekla... nevěděla jsem co, ale něco jsem mu říct chtěla. Chtěla jsem mu dat facku a pak ho obejmout a říct mu že ho miluju, ale hah... neměla jsem na to.

S kamennou tváří jsem se posadila na svoje místo a čekala na odlet.

A když už bylo letadlo ve vzduchu, svůj pohled jsem věnovala jen a jen těm několika ostrovům, na kterých jš zažila tu nejkrásnější letní lásku.

*******

Kapitola patří úžasné Kitty-MeowXX za Cactus :)

Love,

Ili <3