Přes všechny moje očekávání se nakonec přece jen druhý den rozpršelo. Zvuk kapek dopadajících na moje okno, jakoby se mi posmíval. Na druhou stranu to není tak strašný, mám rande s Gracee...

Urovnal jsem si límeček od košile a usmál se na svůj odraz v zrcadle. Vzal jsem do ruky kravatu s úmyslem přiškrtit se na zbytek večera tímhle krky-nesnášejícím doplňkem.

Po několika minutách trápení jsem to nakonec se zoufalým pohledem v očích vzdal, vzal jsem si do ruky sako a vzhledem k tomu že už bylo načase vyzvednout Grace, jsem otevřel dveře a s nonšalantním zaklepáním na dveře protějšího pokoje jsem se usmál a začal se až možná trochu nezdravě těšit.

Grace:

Ozvalo se rytmické zaklepání na dveře a já se usmála. Těšila jsem se na rande s Harrym. Naposledy jsem se podívala do zrcadla a zkontrolovala svůj vzhled.

Tmavě modré společenské šaty nad kolena. Byli bez ramínek, tudíž jejich vršek byl těsný ale sukně, sukně byla rozevlátá. Na nohou jsem pak měla černé vysoké boty a na krku stříbrný řetízek.

Nakonec jsem se ještě navoněla a šla jsem otevřít nedočkavému Harrymu, který mezitím zaklepal ještě třikrát.

„Ahoj" Vypustila jsem ze rtů.

„A-ahoj." Odpověděl mírně koktavě. Na to jsem se jen zasmála, popadla psaníčko a zavřela dveře.

„Sluší ti to." Složil mi kompliment a nabídl rámě.

„Díky." Vřele jsem se usmála a vyšli jsme směrem k výtahu.

Harry zmáčkl tlačítko a tak jsme tam čekali, v mírně trapném tichu, protože jak vidno nikoho nenapadalo téma ke konverzaci. A takhle to probíhalo i ve výtahu i při cestě halou.

„Ehm... já toho o tobě vlastně moc nevím..." Začal rozpačitě Harry.

„No, ono toho moc není." Řekla jsem s úsměvem, abych ho trochu uklidnila.

„No tak. Určitě toho je spousta. Vyprávěj mi třeba o svých... ehm... rodičích?" Ptal se mě rozpačitě.

Zničeho nic jsem se zastavila a tím i on. „Co se děje?" Nechápal.

„Hel, uklidni se, jo? Nemyslím si, že si byl někdy nervózní. Vypadáš jako klasickej idol školy. Tak se tak i chovej. Mě to nevadí. Budu jen ráda. Jo?" Dokončila jsem svůj zajisté srdceryvný proslov a usmála se ještě víc, než doteď.

„A jsi si tím jistá?" Ptal se opatrně.

„O tom nepochybuj." Zasmála jsem se a on se konečně uvolnil. Prohrábl si vlasy a věnoval mi tak sebevědomý pohled, až jsem musela protočit očima.

Tenhle díl je extrémě krátkej, ale hned zítra tu bude další... budu se snažit. :) 

A slibuju že zrovna ten bude zčásti zlomový. 

Jinak... už jsme skoro v polovině! :) Plánuju jen deset dílů a potom  epilog, na kterej se až nezdravě těším. Tak doufám, že ho moc nezvořu :P

Muchachachá :D

With love,

Ili <3