Opoždeně témeř po 20 dnech ale přece. Pokusila jsem se trošku víc přibližit Sárinu minulost a doufám že si to prožijete zároven s ní. Takže nemám k tomu co víc říct jen, děkuji za vaši podporu a přeji přijemné čtení.

Stála jsem opřená o rám okna a v rukách držela hrníček s kávou. Tekutina uvnitř už dávno vychladla a nezahřívala moje prsty, ale přesto jsem se nemohla pohledem odtrhnout od té krásy města. A ještě jsem přemýšlela. Jak jsem se zvládla do toho všeho, tak rychle namočit a ani nebojovat.

Poté co jsem podepsala smlouvu, se Drake někam zdekoval, že potřebuje ty papíry založit a že přijde tak za hodinu, že mám na něj počkat. Ukázala jsem mu křečovitý úsměv a řekla, že to je v pořádku. Po chvíli nudy jsem si objednala u sekretářky kávu a teď pořád stojím tady a pozoruji tohle prokleté město.

Kolik vůbec muže být tady prokletých lidí? Nezaleží, jestli pekelných nebo nebeských, všichni mi přijdou prokletí, věčným životem. A já si už zvolila stranu, bez rozmyšlení jako vystrašené káčátko jsem podepsala smlouvu, která mě má chránit, ale i využívat. Nejvíc se bojím toho, že se to dozví Edmund a řekne, že to byla blbost, že mi mohl pomoct i on. Proč mu vůbec věřím? Ale on mi vlastně pomáhá od začátku, tak proč vlastně ne.

Mračila jsem se na vlastní odraz ve skle a přemýšlela o tom, komu bude výhodnější mě zneužít pro svůj vyšší účel. Nevím, komu věřit a vlastně, jestli chci vůbec věřit jednomu z nich. S povzdechem jsem si usrkla studené kávy a opřela čelo o studené sklo. Proč se zrovna musel podělat život mě. S prací jsem byla spokojená a ani moje postava mi už nějak nevadila, prostě jsem si časem zvykla. Šikana na střední škole člověka naučí se zocelit a mě moc nedávali na výběr tím neustálým ponižováním.

Musela jsem jim ukázat, že jsem silná a nenechám se zlomit a teď byl ten samý okamžik. Abych se projevila jako silná žena, která to zvládne. Když jsem byla v posledním ročníku, tak jsem překonala i Mathewa. Bože, to byl ale idiot. Trpce jsem se zasmála nad vlastní pošetilostí, že jsem si tehdy mohla myslet, že mě miluje a jak mě jen využil.

Prudce jsem odstoupila od okna a zahleděla se na svůj odraz. Nebudu na to myslet. Zakázala jsem si to. Udělala jsem tehdy chybu a tentokrát ji neudělám, znovu. Sladké řečičky Drakea mě nezlomí ani neobměkčí a ani Edmundova přehnaná péče. Zvládnu to sama, nejspíš.

Bouchli dveře a já se s leknutím otočila, až mi vypadl hrnek s kávou a celá jsem se polila. Mezi dveřmi stál Drake a upíral na mě své šedé oči.

„To mi je nadělení. Zavolám Cecile, aby to uklidila." Zrudla jsem až ke kořínkům vlasů a obešla louži, co jsem způsobila. „Je skvělé, že jsi mi neodešla. Půjdem do jednoho menšího klubu, mám tam schůzku a většinou beru sebou nějakou sukubu, nebo démonku, a tak jdeš se mnou," mrknul na mě a začal si seřazovat nějaké papíry na stole.

„No, dobře, ale musím se jít převlíct a říct mamce, že přijdu až později." Drake po mě hodil pohled a pokračoval ve skládání papírů.

„Tak se převleč a zavolej ji," pohodil hlavou směrem k telefonu. Nervózně jsem přešlápla na místě.

„Ale já se nemám do čeho převlíct," nejistě jsem pípla. Drake si promnul čelo a zahleděl se na mě.

„Seš sukuba," řekl, jak kdyby to bylo nad slunce jasné. „Zaměř se na to, co si chceš obléct a prostě to budeš mít na sobě, a udělej si něco s vlasy, ať je máš rozpuštěné." A dál mi nevěnoval ani pohled.

Rozpačitě jsem si mnula ruce a zavřela oči. Říkal, že jdeme do baru, tak jsem si začala představovat, jak mám na sobě jeden z těch oblečků, co mi navrhla Adelynn. Černé boty na podpatku se šněrováním po kolena a v půli stehen začínající černé šaty bez ramínek s červeným pruhem vepředu. Představovala jsem si, jak mi vlasy padají na ramena v jemných vlnách a rty se mě třpytí červeným leskem a oči mám orámované černou linkou.

Nejistě jsem otevřela oči a hodila očkem na Drakea. Když jsem se prohlédla ve skle, vážně jsem měla na sobě to oblečení, co jsem si představovala. Mírně jsem si odkašlala a nakroutila se tak, aby Drake měl na mě dobrý výhled. Unaveně vzhlédnul od papíru a sjel mě hodnoticím pohledem, jednou, dvakrát. A pak uznale přikývl.

„Pěkné, sluší ti to." Znovu jsem zrudla, ale cítila jsem se polichocená. „Ani si nesedej, jedeme."

Po delší jízdě autem jsme zastavili za jedním z nejvyhlášenějších klubů. Zaraženě jsem sledovala z okna auta nápis Vstup jen pro zaměstnance.

„Říkal jsi, že jdeme do menšího klubu, " zamračeně jsem mu sdělila, ale on se jenom zasmál.

„Piš si, že tohle je můj menší klub, ale až půjdem do toho druhého, to budeš teprve koukat." Nasucho jsem polkla a nejistě vyšla z auta.

Následovala jsem Drakea až ke dveřím, na které zabušil pěstí. Ty se po pár minutách otevřeli a v nich stál asi největší chlap, jakého jsem viděla. Vyplňoval rameny celé dveře ale, jakmile spatřil Drakea, tak ustoupil ode dveří a nechal nás projít. S malou dušičkou jsem ho následovala dovnitř bílé chodby. Na to, že už byl večer, tak vevnitř nebylo slyšet hudbu, ale jen klapání mých podpatků. Šli jsme pořád rovně a já opatrně nahlížela do chodeb a prohlížela si dveře, kolem kterých jsme šli.

Zastavili jsme se před dalšími mohutnými dveří. Drake mě chytl za ruku a zahleděl se mi do očí.

„Základní pravidlo, budeš mlčet a usmívat se, pokud se tě na něco zeptají, odpovíš, ale nesnaž se nějak odpovědi rozvíjet. Nepotřebují o tobě vědět zbytečnosti." Polekaně jsem přikývla a zhluboka se nadechla, když se otevřely dveře. Zaplavila nás zvuková vlna z hlasité hudby, co hrála uvnitř klubu.

Prošli jsme dovnitř těmi zvukotěsnými dveřmi a prošli kolem dalšího hromotluka. Klub byl v tmavých barvách s neonovými nápisy. Byla tady masa lidí, kteří tančili na parketu a ještě větší u baru. Na minipodiech tančili tanečnice u tyče a vlnili se do rytmu hudby. Já bych si leda tak zlomila nohu a flákla sebou dolů z podia. Pořád mi vrtalo v hlavě, s kým se to má Drake sejít, že po mě vyžaduje taková striktní pravidla.

Proplétali jsme se davem a mířili si to k boxům. Bylo vidět, že Drake jde za jasným cílem a taky po chvíli jsme u něho byli. U stolu seděli tři muži v oblecích. Dva popíjeli nějaký tmavý alkohol a ten třetí točil skleničkou minerálky a rozhlížel se po baru, takže jsem mu neviděla do tváře. Když jsme přišli ke stolu, tak si Drake odkašlal a tím strhnul veškerou pozornost na sebe.

„Zdravím vás pánové, jsem rád, že jste dorazili. Rád bych vám představil moji přítelkyni Sáru," zatáhl mě za ruku a tím pádem jsem se dostala víc před něho.

Mírně jsem se usmála a chlapi mě pozdravili. Ten nejstarší z nich zabodl oči do Drakea.

„To jsme si nedomluvili, pokud potřebuješ holčičku vyvětrat, měl jsi ji vzít jinam, ale ne tahat ji sem," rozčileně zavrčel a dál se mračil.

„Bože, otče, nerozčiluj se, uzavřete ten obchod, ať můžeme jít, taky mám své plány," zabručel a otočil se k nám tváří a já jsem v ten moment strnula. Cítila jsem, jak se na mých zádech zatnula Drakeova pěst, ale nereagovala jsem a pozorovala jsem obličej, který jsem už nikdy nechtěla vidět.

Blond vlasy už nebyli tak krátké, jak na střední, ale mírné strniště měl pořád. Mírné vrásky už začali prozrazovat, že už taký není nejmladší, ale pořád byl tak krásný jak před lety. Kdy mi ublížili. Pozorovala jsem ty modré oči a čekala nějakou jiskru, že si vzpomene, kdo jsem, ale ty oči mě jenom hodnotíce sjeli a otočili se pryč. Zaraženě jsem stála a hleděla na Matthewa, který mě nepoznal.

„Dáš si něco?" zašeptal mi Drake, ale já jen zakroutila hlavou.

„Ne, ne, nic, já jen, omluvte mě, musím na dámy," rychle jsem drmolila a než stihl někdo cokoliv namítat, vytratila jsem se na záchody, kde jsem se zavřela do kabinky. Složila jsem dolů prkýnko a sesypala se tam. Co ten parchant tady dělá?

Po pár minutách zběsilého přemýšlení jsem nakonec musela vylézt z kabinky. Opláchla jsem si tvář vodou a nenápadně jsem si opravila make up. Zhluboka jsem se pár krát nadechla a vyšla z toalet. Když jsem dorazila ke stolu, tak se tu vedla živá diskuze ohledně peněz. Usrkla jsem si džusu, který mi Drake popostrčil a pozorovala jsem ho, jak zaníceně mluví s nejstarším z mužů u stolu.

Ani jsem nezaregistrovala kdy a všichni chlapi stáli a podávali si ruce. Tak jsem si ze slušnosti stoupla a usmívala jsem se, ale nikomu jsem nepodala ruku, odmítám sahat na Matthewa, nebo na někoho, kdo má s ním něco společného. Jakmile muži odešli, Drake se plně opřel do sedadel a zamračil se na mě.

„Co to k sakru bylo?"

Nejistě jsem pohodila rameny.

„Mlčela jsem, to jsi chtěl, ne?" jízlivě jsem poznamenala.

„To, ano, ale ne, že zdrhneš! Chtěl jsem tě seznámit s příštím adeptem, to za prvé a za druhé, to byl pro mě důležitý obchod!" Zarazila jsem se a pohlédla na něj s otázkou v očích, protože jsem se bála zeptat. „Neboj se, ten stařec to nebude, tvůj příští bude Matthew Corwell."

Pamatujete si Matthewa z Zvadlé růže,... ? Tušíte někdo co ji provedl ? Jaká bude Sářina reakce na její oznam od Drakea. A co Drake jaký máte na něho názor svůdník nebo panovačný šéf ? Vše další v přiští kapitole....