Kapitola číslo 17

A je to tady. 26.112014 jsem poprvé napsala prolog, 3.12.2014 se tady objevila první kapitola a dnes je poslední. Jediné co nás čeká je Epilog, který přibudne přiští týden. Doufám že se vám táto kapitola bude líbit a že to pro vás bude, možná, příjemné zakončení. Užijte si čtení a poslechněte si hudbu která je v mediích.

„Jsem nephil, pokud víš co to je sukubo." Po tomto vyhlášení mi sánka padla téměř až na zem.

„Neděláš si srandu?" ujišťovala jsem se.

„Nedělám." A to bylo poprvé co mi věnoval úsměv.

Zaraženě jsem na něj hleděla, už jsem to nebrala jak vtip. Je to možné? I když ptám se na to zrovna já, která propadla hrdlem a je z ní sukuba. Jestli je to pravda, tak přede mnou sedí potomek nebe a země. Zplozen andělem a lidskou ženou, vyskytovali se po mnohé generace v umění, literatuře a ted jeden sedí přímo přede mnou. Kolik historiků a fanatiků by za to dali cokoliv, aby mohli mluvit s touto hříčkou přírody, nebo spíš boha.

„Kolik ti je?" dychtivě jsem se zeptala a zapomněla na jakékoliv poznámky ohledně výstavy. Klokotavý smích mi byl odpovědí.

„Tolik že si pamatuji, jak se krysy proháněli Londýnem." Pusa mi zůstala otevřená dokořán. Panebože vždyť, a já jsi o něm myslela, že to je nějaký arogantní cucák. Přemýšlela o nějaký komplexech a jeho zaujatostí vůči mě.

„Proč mě teda nenávidíš, když jsi taky nesmrtelný?" otázala jsem se narovinu.

„Do toho ti nic není, chtěla jsi rozhovor ohledně výstavy." Zaraženě jsem na něj hleděla, všechna vřelost a vtípky byli zas bokem. Během mrknutí oka vůči mě ochladl a schoval se za tu svoji masku co jsem viděla předtím. Sklopila jsem hlavu do notýsku a už se na něj nekoukla.

„Fajn." Procedila jsem mezi zuby. „Víš co, nic nechci, napiš Collette co a jak tam chceš, já to zařídím." S tím jsem mu podala číslo na šéfovou asistentku, odmítám s ním mluvit. Během dvaceti čtyř hodin už podruhé utíkám z restaurace, a ano opět kvůli chlapovi. Hrdinsky jsem se zvedla ze židle a začla si házet věci do kabelky tak naštvaně že jsem si nevšimla osoby, která stála vedle našeho stolu.

„Ahoj Sáro, dlouho jsem tě neviděla. To je tvůj přítel?" otočila jsem se a teď v nejnevhodnější dobu se tu objevila Connie. Momentálně si podávala ruku s Joshuou, který se zrazu tvářil jak sluníčko. Přesunula pohled na mě a celou mě naskenovala pohledem.

„Ty jsi zhubla, že jo kočko?" laškovně se mě zeptala a já na ni koukala, jak kdyby byla padlá na hlavu. Každý by jsi přece všiml, že jsem vyměnila velikost skoro o 8 čísel a ona se mě na to ještě ptá. Naštěstí Joshua situaci zachránil a hned si stoupnul, aby přistoupil si ke mně.

„Jmenuji se Joshua, my se ještě neznáme, ale Sára o tobě velice hezky mluvila." Řekl uhlazeně a přitáhl si mě k sobě, aby mi mohl položit ruku kolem pasu. Nervózně jsem se ošila a hleděla z Connie na něj.

„Vážně?" zeptala jsem se zároveň s Connie s tím rozdílem že ode mě to znělo hodně přiškrceně.

„Jsem ráda že tě poznávám, zato Sára o tobě nikdy nemluvila. Ale zdá se, že malá změna jí prospěla." Uštěpačně řekla a sledovala naši reakci. Ale zdálo se, že Joshua doslovně padl z nebe.

„To víš, poznali jsme se v fitku. Hned jsem věděl, že je jedinečná." Říkal to s takovým zápalem, že jsem mu to málem i já věřila. „Byla trošku neohrabaná ze začátku, ale teď vím, že je ta nejlepší žena jakou jsem si mohl přát. Vždyť to znáš." Spiklenecky na ni mrknul a já se přichytila při tom jak mu přikyvuji.

„Bohužel Connie nemůžeme se zdržet na pokec." Řekla jsem jí a chtěla jsem odejít. Nevím co mě na této situaci frustrovalo více.

„To si nemůžeme dát ani kávu?" smutně se zeptala ale opět místo mě promluvil Joshua.

„Promiň, ale musíme toho ještě hodně zařídit, zítra odlétáme pryč." Oznámil ji a dal mi cudnou pusu na líčko. Okamžitě jsem zrudla snad až na zadku a hleděla na něj, nechápala jsem co se tady děje. Chlap co mě nenávidí se mnou koketuje a moje nejlepší kamarádka se tváří jak kdyby mě skoro už neznala.

„A kam letíte?" zeptala se mě, ale já ji nemohla dát žádnou odpověď. Vždyť to je celé lež, a ona mu vše věří. To si fakt myslí, že by mě změnil chlap natolik, abych si vzala dovolenou v průběhu roku, nebo vlastně vůbec?

„Ono Sára to neví, je to překvapení. Proto jsem jí donutil, abys sbalila zimní bundu i bikiny. Celé to bude překvapení." Connie vypadala že je v nějakém oparu, horlivě mu přikyvovala a vyměňovali jsi spiklenecké pohledy, jak kdyby bůh ví co.

Po neskutečně dlouhém loučení a platbě jsme konečně stáli před restaurací. Chytla jsem Joshua za rukáv a odtáhla ho bokem. Zhluboka se nadechla a naštvaně na něj spustila. „Co to jako mělo znamenat? Že někam letíme, o romantickém seznámení v upoceném fitku kam bych ani nepáchla a ty další kecy?!" Chytl mě za ramena a mírně se mnou zatřásl.

„Holka, kdy začneš žít. Zažil jsem si hodně věcí, ale ty seš úplně vyhořelá, bavila jsi se někdy?" skepticky na mě kouknul a já si složila ruce na prsou. „Koupě knihy se nepočítá." Znovu jsem zaklapla ústa.

„Bavím se, můj život je pohodový a mě to tak vyhovuje." Skepticky se na mě kouknul a já se musela zamračit.

„Přesvědčuješ o tom mě nebo sebe?" zeptal se s ironií v hlase a já měla chuť mu vlepit facku.

„Co ty o mě víš? Vždy jsi mě urážel nebo byl na mě hnusný. Dej mi pokoj." Vyštěkla jsem po něm ale on mě popadl za ruce a přitáhl si mě k sobě. Přitisknul svoje rty na mé a já ucítila jeho horký dech. Jemně obkroužil moje rty jazykem a já stála jak zkoprnělé prkno. Po chvíli se ode mě odtáhl ale i přesto mě nepouštěl.

„Můžeš mě pustit?" protiskla jsem skrz zuby a on zavrtěl hlavou, že ne.

„Dáš mě facku a to já nedovolím." Zavrněl směrem ke mně. „Pojď se bavit Sáro." Šeptal mi a mě to po dlouhé době znělo lákavě. „Zanech za sebou všechno, jdeme si užívat života. S tebou mám pocit že bych mohl jít kamkoliv a nenudili by jsme se." Jenže představa trávit čas s jedním mužem mě děsila, nevím, jak to ve vztazích chodí. Muži ženám ubližují.

„Neznám tě."

„Poznáš mě, to je výmluva." Naléhal na mě. „Udělej nějakou poslední bláznivou věc tady a vypadneme. Nasedneme na to letadlo a půjdeme kam jen chceš. Vykašlu se na tu výstavu a koupíme si letenky."

„Nemůžeme se na tu výstavu vykašlat, i tak nemůžu odsud odejít." Paličatě jsem mu odmlouvala, přesvědčena o své pravdě.

Pobaveně se zasmál. „Víš kolik jsem už měl výstav, další nepotřebuji." Přitáhnul si mě do náruče. „Možná ti nedám věčnou a vášnivou lásku, ale můžu zkusit tě mít rád. Nenabízím ti věrnost kterou mi ani ty nemůžeš dát ale co tak alespoň přátelství. Pojďme zrealizovat tvoje touhy. Kam by jsi chtěla jít, zažít něco nového, ochutnat různé věci, smočit nohy v oceánu?"

Zvažovala jsem jeho nabídku, zdála se mi lákavá. Co můžu ztratit? Baví mě tento život ale má pravdu, mám toho tolik před sebou. „Sáro, jseš nesmrtelná tak žij!" šeptal mi a já jak kdyby procitla. Popadla jsem ho za hnědé vlasy a přitiskla rty k jeho ve vášnivém polibku. Zalapala jsem po dechu ani ne chvýli na to jak jsem se potřebovala nadechnout. Srdce mi splašeně bilo jak zvon, zvonicí na poplach. Jeho zelené oči byli omamné ale ja v tento moment věděla, co chci.

„Poletíme." Přikývla jsem a on se na mě usmál. „Ale mám podmínku." Zvedl jedno obočí v němé otázce a já ho na odpověď nenechala dlouho čekat. „Ať poletíme kamkoliv, nech zažijeme cokoliv, provedeme to jakkoliv. Nedovolíš mi se do sebe zamilovat." Joshuovi hned začli cukat koutky rtů nahoru a já na něj varovně zvedla prst.

„Sáro neboj, pořád budu ten parchant, co tě prudí a ty pro mě ta samá mrcha z podsvětí."

Je to za námi lidičkové, epilog a konec. Doufám že se vám libí jak to končí, i když Sárin život neskončil i přesto my se s ní loučíme. Později přibudne jeden menší projektík a to že bude rozhovor se Sárou tak pokud by jste chtěli se na cokoliv zeptat pište klidně i do správ.

Budu moc ráda když napíšete jaké dojmy ve vás tato povídka zanechala.


Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top