Ahoj! Jmenuji se Sue. Mám krásné dlouhé zlatě blond kadeře a až nádherně vyhlížející tmavě zelené oči s těmi nejdelšími temnými řasami, které byste nenašli nikde jinde. Lidé si myslí, že si nalepuju umělé, ale to není pravda. Zkrátka jsem měla štěstí a oproti svému bratrovi jsem jako obrázek.

Vstala jsem z postele ihned po zazvonění budíku a odešla jsem ke skříni. Nějakou půl hodinu jsem do šatníku jen tak hleděla a doumala nad tím, že nemám nic na sebe. Spočítala jsem jen sedmnáct šatů růžové barvy (chápejte, protože když vypadám jako Barbie, musím mít i tak upravený šatník), dvacet tři sukní stejného odstínu marschmellow a jen patnáct lososových tílek, která jsou však vytahá z dob, kdy jsem striktně držela dietu o vlašských ořeších a medu. Nakonec jsem si vzala hábit, který máme jako uniformu do školy.

„Opravdu jsi to musela vylíčit až tak okatě?“ zeptala se Múza své svěřenkyně.

„To máš za to, že jsi utekla s Blokem na Hawaii. Teď mi máš pomoct jen s výběrem slov!“ vymlouvala se dívka se lžičkou marmelády mezi škraněmi a perem v ruce. Schválně zamlaskala, aby svou Múzu ještě více naštvala.

„Je to tvůj příběh,“ řekla Múza nakonec.

Učesala jsem si drdol vysoko na hlavě – až skoro u čela, jak se to teď nosí – a okolo něj si ovázala vavřín (to protože mi to moc sluší a ten vavřín je ze zlata). Zaculila jsem se na svou postavu v zrcadle a ohrnula nos nad nedostatečně útlými křivkami. Možná bych tu dietu měla držet dál. S mými 184,155 cm mám přes 57,21 kg.

Múza se plácla do čela a protočila očima. Dívka se jen zaculila a se stejně dětsky nevinným úsměvem, se kterým zfoukla první část, pokračovala.

„Sue?! Vstávej už konečně!“ křičela Hermiona a vlezla do mé soukromé ložnice.

Na hlavě měla vrabčí hnízdo a dlouhé volné tričko s Bring Me The Horizon, které jsem jí dala k šestnáctinám, protože poslouchám tvrdou hudbu.

„Už jsem, ale ty bys měla najít svůj šatník, drahoušku,“ řekla jsem svým sladkým hláskem, který se prý podobá zpěvu Seleny Gomez.

Namázla jsem si rtěnku a oční stíny, protože mám ráda přírodní vzhled. Pudrem jsem zamazala lesklou dokonalou pleť.

„Neztrapnila jsi ty fan fikce už dost?“

Dívka zavrtěla hlavou s lehce šíleným úšklebkem.

„Ještě čtenářům nekrvácí z oček. Pak to bude dostačující.“

„Tak to alespoň posuň do školy. Nebo kam ses to chtěla dostat.“

„Fajn. Ale bude to šok, věř mi,“ dodala nakonec.

„Slečno Snapeová, měla byste se starat o své zájmy a ne se míchat do záležitostí, do kterých vám nic není,“ pokárala mě McGonagalová, ředitelka mé úžasné koleje.

Zakřenila jsem se na ni, ale hned poté jsem se usmála jako sluníčko.

„Táta si to s vámi vyřídí.“

Ta stará prašivka se otočila na podpatku a rázně odkráčela pryč. Hermiona vedle mě se chychovala. Ona se tím doslova baví!

„Zastřelí tě,“ poznamenala stále se smějící Hermiona a odešli jsme se projít na nádvoří.

„To snad nemyslíš vážně!“ zaječela Múza.

Dívka jen pokrčila rameny. „Třeba je Hermiona chlap...“

Tam jsem uviděla Draca. Harry mu vzal učebnici a houpal s ní nahoře na stromě. Nemohla jsem se na to koukat už jen proto, že Draca tajně už od školky miluju. Vlastně od té doby, kdy jsem ho potkala.

„Pottere? Jak se opovažuješ?“ zakřičela jsem na Harryho s rukama na bocích a pohodila jsem hlavou, aby se mi vlasy dostaly do očí.

Našpulila jsem rty, jako bych vysvětlovala něco důležitého malému dítěti. I když v tomhle nevidím žádný rozdíl.

Černovlasý chlapec se zelenýma očima se na mě otočil s úšklebkem a seskočil z větve.

„Snapeová. Nemáš provokovat tatíčka?“

„Jdi do háje, Pottere!“

„Miluju tě, Sue.“

„Miluju Draca.“

„Já draky,“ ozval se vousáč za námi a hned poté zase odešel.

Harry utekl s pláčem pryč a Draco mi poděkoval.

„Tuhle část bych ráda přeskočila. Asi mi odumřela většina mozkových buněk,“ poznamenala Múza.

Dívka si promnula ránu na hlavě způsobenou dlouhým mlácením do hlavy a souhlasně přikývla.

Rok uběhl rychle jako každý jiný a můj vztah s Dracem kvetl podobně jako jarní květena na jaře. Pololetí jsem měla za sebou se samými jedničkami, i když jsem se nikdy neučila, protože jsem zkrátka přirozený talent. Táta mi pomáhal s lektvary, ale stejně jsem toho dost zdědila po něm, tak jsem v jeho hodinách skoro ani prstem nehnula. A teď přišel čas tání ledu.

Na škole se v tu dobu skoro nic nedělo, jako by si Voldík dával na Vánoce volno. Ale Brumbál si mě povolal k němu do kabinetu, protože pro mě prý má něco důležitého. Nemohla jsem odolat a samozřejmě se tam vydala.

„Pane profesore?“ zavolala jsem, když jsem s klapotem mých nových jehel s modrými perlami a rudě rudým páskem na špici.

Zarostlý vousáč zrovna pojídal jakési čoko bonbóny a hleděl na skříň. Jakmile mě uslyšel, otočil se za mým hlasem.

„Sue, tak jsi dostala mou zprávu…“ zvolal najednou a pokynul mi, abych šla za ním. Pokrčila jsem rameny a potichu jsem k němu došla podobně jako modelka na molu. Brumbál mi nabídl bonbón. „Dáš si?“

„Držím dietu,“ odmítla jsem a mile se usmála svými načerno namalovanými rty.

Nejsem moc nalíčená, dávám přednost přírodnímu stylu.

„Namaž si na ksicht hovno. To bude přírodní a taky to bude vypadat mnohem líp,“ utrousila si dívka pod nosem a znovu se udeřila hlavou o stůl, aby měla sílu na napsání dalších odstavců.

„Nezdržujte to.“

Brumbál přikývl a ukázal na na prsten na stolku.

„Hezký šperk, viď? Ale zlý. Plný temnoty. Znáš viteály?“

„Jo, znám. Tohle byl viteál?“

Trochu zděšeně jsem odskočila dozadu. Brumbál si hrál s vousy a sledoval onen černý kámen na prstenu. Myslela jsem, že mě ta chvíle ticha zabije.

„To byl viteál,“odpověděl a pomnul si ruku. Nemohla jsem si nevšimnout, že ji má uhelnatou. Spolkla jsem nutkání se ho zeptat, jestli to bolí, a raději jsem dál mlčela. „Potřebuji, abys mi pomohla najít další.“

"Ale já nemůžu! Musím všem ve škole pomáhat s úkoly! A navíc byste měl poprosit Harryho. To on je Vyvolený."

Brumbál kroutil hlavou, div mu z krku neupadla.

„Ty jsi Vyvolená. Jedině ty dokážeš Voldemorta zničit.“

Najednou se mě zmocnila úzkost. Slzy mi z očí valily jako pramen z hor a já je nestíhala opatrně utírat, aby se mi nesmyl mejk ap. Zakryla jsem si tváře dlaněmi a posadila se na schod.

„Proč jsem já ta Vyvolená? Proč jsem tak krásná a chytrá?“

„My si nevybíráme, kým se narodíme. Ale můžeme změnit naši povrchovou povahu, naše vnitří podstata však zůstane stejná, má milá. A ty ses narodila jako naše jediná naděje. Zničíš Voldemorta ještě dříve, než se z něj stane Voldemort. Bude smrtelný.“

„To si odskáčeš,“ procedila mezi zuby Múza, ale dívka se sluníčkovsky ksichtila.

„Teprve se rozehřívám. Ještě jsem nevyčabrala témata všech fan fikcí.“

Chvíli jsme doumali nad tím, jak ho porazíme, když vlastně nemáme nic, co by vrátilo čas. Ale protože jsem bystrá a nesmírně chytrá, ihned jsem si vzpomněla na Hermionu a její Obraceč. Bude ho muset obětovat pro vyšší dobro, nedá se nic dělat.

Jakmile jsem to probrala s Brumbálem, poslal mě za ní, abych neztrácela čas. Což je docela vtipné, protože ať ztratím minutu nebo pár let, výsledek bude stejný. Ale znáte to, učitelé jsou horší než rodiče, když dojde na nějaký problém. Ty jo, jsem fakt moudrá!

„Mio? Otevři, prosím, ty dveře!“ křičela jsem a přitom mlátila do dveří hlava nehlava.

Kdybych použila veškerou svou sílu, jistojistě bych ty dveře vyrvala z pantů, protože jsem taky ohromně silná.

Nic se neozývá. Přiložila jsem ucho ke dřevu a pozorně poslouchala, ale neslyšela jsem skoro nic, jen jakési chychotání a sem tam mlasknutí. V hlavě jsem si přehrávala všechny různé scénáře od pádu meteoritu a únosu mé kamarádky, až po nějakou hloupou proměnu stolu na kozla. Rozhodla jsem se, že dveře vyrazím.

Couvla jsem o pár kroků dozadu, abych měla dostatečný rozběh. Když jsem si v duchu odpočítala start, vyběhla jsem skoro nadzvukovou rychlostí (protože jsem taky rychlejší než drby) a narazila vší silou do dveří, které se v ten ráz rozletěly. A já jsem vyjekla nad tím, co tam Hermiona s Dracem prováděli.

„Že by nějaká akce? To jsem od tebe nečekala,“ zasmála se Múza.

„Zbláznila ses? Jen počkej. Ono to možná vypadá slibně, ale přece mě znáš...“

„Bože, Sue! To... to jsi neměla vidět!“ vyštěkla najednou Hermiona a schovala se pod peřinu.

Naštvaně jsem zamručela a dodupala k posteli.

„Můj kluk a moje nejlepší kamarádka?“

Zmocňovala se mě zoufalost. Mohla jsem cítit, jak se mi slova drhnou v krku a v očích se mi rodí slzy. Draco vykoukl z pod peřiny a kroutil hlavou, ale nemohla jsem to vnímat.

„Když ona má –“ začal, já ho však přerušila.

„Já mám taky kartičky! Copak sis nikdy nevšiml, že chodím s mobilem po škole a taky hledám?“ Ztrhla jsem z nich peřinu a najednou jsem se rozbrečela, když jsem spatřila, co spolu dělali. „Vyměňovali jste si kartičky beze mě?“

„Ale když ty jsi byla pryč a já našel –“

„Mlč! Jsi zrůda! Jen odporné cosi, co se mi vetřelo do pokoje! Zmiz mi z života!“ zakřičela jsem a ukázala jsem na dveře.

Múza se udeřila dlaní do čela. „Jsi případ na psychiatrii. Zralá na léčbu. Ale ty jednou vyrosteš.“

Dívka se zakřenila. „Z Bakuganů? Nenech se vysmát...  Jen je škoda, že ty dveře nevedou do Narnie.“

Draco potupně sklonil hlavu a vyběhl s pláčem z pokoje. Nepřestávala jsem se na něj mračit. Právě jsem ukončila vážný vztah, ale jsem silná, proto zůstanu v klidu. Jen si sednu na postel, rozvalím se na ni a umřu.

„Sue... je mi to tak moc líto!“ začala Mia, ale já jí jen vyškubla z krku Obraceč a utekla jsem v pláči pryč.

Hermionin křik jsem neslyšela. Nechtěla jsem ji slyšet. Teď pro mě byla vzduch stejně jako celá škola a můj život.

Nevnímala jsem svět okolo sebe. Hněv mě zžíral zevnitř, slzy mi zabraňovaly ve výhledu. Chtěla jsem to všechno skončit co nejdříve. Nechci čekat na Brumbálovo svolení. Když zmizím, stejně si toho nikdo nevšimne! Sláva je pomíjivá mrcha.

Zalezla jsem si do kumbálu na košťata, kde jsme si s Dracem vyměňovali... však víte co, a zamkla se tam. Nejprve jsem vyjekla, jelikož jsem něco ucítila na krku. Pomocí své hůlky jsem si posvítila, ale nakonec jsem zjistila, že to bylo jen koště.

„Znáš takové ty hororové příběhy, kdy jsi sama a někdo ti poklepe na záda? To se otočíš, ale nikdo tam není. Když se otočíš podruhé, zemřeš,“ zeptala se Múza.

„Co je na tom tolik děsivého?“

„Našla v kumbálu na košťata koště.“

Nechala jsem jej být a raději jsem začala přetáčet čas. Hodinu po hodině jsem se vracela v čase, počet hodin mě nezajímal. Nevěděla jsem, jak daleko jsem, kde jsem a proč stále brečím. Bolelo mě už jen pomyšlení na to, že mám právě zlomené srdce z vážného vztahu. Myslím, že kdybych ještě pár let vydržela, třeba bych ho byla schopná i držet za ruku!

„Slečno? Nechcete vylézt? Opravdu si potřebuju odskočit,“ skučel nějaký nervózní hlas za dveřmi.

Rozhlédla jsem se okolo sebe a konečně jsem se zorientovala. Bože, jsem na záchodcích!

Vystřelila jsem ven jako střela a nevšimla jsem si ani, že jsem dotyčného shodila. Rychle jsem se zvedla a poslušně se omluvila, jak mě to učil táta.

„V pořádku. Nestává se mi často, že by mě shodila tak křehká a krásná slečna,“ zalichotil mi mladík. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsem ho už někde viděla. „Ale proč pláčete?“

„Zrovna jsem ukončila jeden vážný vztah,“ zafňukala jsem.

Mladík se mile usmál a vstal.

„A je ta kamarádka šťastná?“

„Není. Rozešla jsem se i s ní.*

„Můžu si vás dovolit pozvat na zápas? Slečno...?“

„Sue Snapeová. Můj táta je dvojitý agent a naoko pracuje pro lorda Vade-Voldemorta. A vy jste?“

„Tom Raddle.“

Pokračování příště...

„To potěš koště! Nemůžeš to jen tak utnout, když se to konečně zdálo zajímavé!“ namítala Múza.

Dívka zvedla hlavu od psaní a spokojeně si prolupala prsty.

„To my profi pisálci fan fikcí děláváme. Ale neboj se, pak dodám krátký epilog, kde se Sue s Tomem vezmou a budou mít Voldyho juniora, který zotročí Zemi pod random jménem... třeba Adolfek Híťa.“

Múza praštila dívku do čela.

„Je to jednodílová parodie! Ukonči to!“

„Fajn! Nemusíš po mně hned křičet! Ale protože jsem toho napsala dost a chci všechny napínat...“

POZASTAVENO.

Dívka si zatleskala. Jakmile však spatřila Múzin výraz a kládu v její ruce, rychle popadla pero a škrtla nápis u názvu povídky.

„Někdy jsi horší než moje hlavní hrdinka.“

Múza se ušklíbla.

„Od toho jsem tady, má drahá.“

Konec si domyslete sami.

„Udělala jsem vše, co bylo v mých silách,“ řekla dívka a uznale kývla hlavou.

Múza protočila očima, sbalila si kufry a odjela na další dlouhou dovolenou.