Zbyl tu po tobě jen prázdný pokoj,
chladná peřina, kde vedle mě jsi spal.
Všechno zmizelo a jediné co tu zbylo
jsou mé slzy, které mi po tvářích stékají...

Myslím na to jak se tím pokojem
ozýval tvůj smích, jak jsem tančili,
kolik jsme si toho v něm řekli.
Teď je temný a prázdný.

Netušila jsem, že když byl tak živý,
plný smíchu, citů, lásky a života,
že by někdy mohl utichnout,
že by někdy mohl umřít, tak jako já.

Nikdy jsem nevěděla že by byl tak prázdný
dokud jsi neodešel a všechnu krásu jsi
vzal sebou. A teď tu jen vzpomínám
jaké to bylo cítit se ve tvém objetí.

Zbyl tu po tobě jen prázdný pokoj
v jehož temném koutě, v chladné peřině
já se vzpomínkou na tvůj polibek
v tichosti pláču...