Volal jsi nad ránem
ještě pod opilým závojem
a druhý den nevěděl jsi,
že ránu mou otevřel jsi...

Ve dvě ráno zavolal jsi
a ptal jsi se jak se mám..

Volal jsi mně a ne jí...

Ale jí jsi více šancí dal.
A mně jen kus života vzal.
Říkal jsi, že zlá jsem,
ale já jen znovu krvácela jsem.

Po slzách měla má krev barvu,
divně to bolelo zprvu
pak najednou; se jen tvůj hlas
nesl ozvěnou toho, co zbylo z nás..

A mně došlo, že jí jsi více šancí dal.
Že o její lásku jsi bojoval.
Že ji jsi si vybral.

I přes to, že volal jsi mně.
I přes to, že VOLAL JSI MNĚ.

Tě musím nechat jít,
i přes tu bolest
se šťastná snažit být.

Protože z toho, co zbylo z nás,
se jen popel stal, a jde to znát.
Když jiskru naděje se snažím zapálit.
Nejde to a já vím proč.

Jelikož
Volal jsi mně
Ale
Vybral sis ji
A
Na nás zapomněl jsi.